na Blog.cz

První výletek s kanadskou au pair Laurou. Výběr padl na nedaleký Bunratty Castle & Folk Park, jelikož jsme se sešly až odpolko. :) Hrad jde vidět z dálnice, když jedete směrem od Shannon do Limericku. Člověk by neřekl, že to bude tak fajn. :) Z tý cesty to totiž vypadá spíš jen jako nějaká bytelnější "věž". A Folk Park? :) Shodly jsme se obě, že jsme myslely, že to budou nějaký ty cestičky mezi stromy, lavičky pro relaxaci, sem tam nějaká kytka... prostě jako parky u nás. :D Houby.

Je to jakoby celá zachovalá "vesnička" s obchůdky, kostelíkem, zvířectvem. Do několika baráčků se můžete mrknout i dovnitř, vidět, jak lidi žili apod. Má to atmošku. :)

Tím, že jsme tam byly před Vánoci, byly tam samé dekorace, děti mohly za Santou, hodit do spešl schránky dopis pro něj. Hezký. :) Stálo to za to.

Na hradě jinak probíhají i večerní bankety - živá dobová hudba a představení, u toho véča a vínko. Máme v plánu to podniknout. :D

Pak jsme to kemply na pár hodin v Ennis v našem oblíbeném baru s živou hudbou. Daly véču, maj tam výborný panini! :)

A kolem půlnoci to zabalily.

Fotky >>

Výletu předcházel filmový večer. A to doslova. :D Kike (německá au pair) nocovala u nás, tudíž jsme si to vychutnaly. Prvně šly do kina na Breaking Dawn (pořád si nejsem jistá, jak to na mě působilo. :D) a se zásobou chipsů a s vínem pak doma koukly na Due Date a Ranga (chm... dle trailerů jsem fakt očekávala víc, ale budiž. :D) i s mýma host rodičema. :D

Počasí nám jinak v ten pátek opět přálo a až na pár spršek bylo slunečno. A větrno. :D My prostě musíme mít větrno vždy, když jedem k nějakým útesům. :D:D:D Kilkee Cliff Walk je super, akorát jsme ho nešly celý. Já tam dotáhnu mamču, tak si ho zopakuju pak. :D Narozdíl od Cliffs of Moher tam nejsou žádné zátarasy, takže if you dare... můžete jít klidně až k okraji. :)

Jsem neodolala a do toho písku hrábla. :D

Zbytek pod perexem >

Opět to nebudu moc obkecávat. :D Celý udaný víkend počasí přálo výletům a bylo slunečno, tudíž jsem celou sobotu strávila trajdáním po Dublinu - Grafton St., Temple Bar, muzea, St.Stephen's Park etc.

A v neděli jsme vyrazili všichni k Malahide Castle. Ten byl sice zavřený, ale i tak to byl fajn výlet.

Já osobně chci mrknout někdy příště do přímořských městeček Malahide & Howth.

Fotky v článku. :)

Já dneska nebyla.

No není tu v Irsku krásně? Ta krajina mi vezme dech pokaždé! Ani po tom skoro měsíci mě to nepřešlo a hádám, že ani nepřejde. A to jsem, prosím, zatím nic víc než okolí tady neviděla! Asi s sebou budu muset vozit lavor, kdybych náhodou začala slintat blahem. :D

Au pairkování jde zatím dobře. Ten čas je zajímavý. Určitě to znáte... Přijde vám, že jste na nějakém místě roky, i když je to ve skutečnosti mnohem méně a na druhou stranu si říkáte, že je to strašně krátce. Těžko se to vysvětluje. :D

Zítra (v ČR už dnes :D) konečně vyrážím mezi lidi - teda neberte to tak, že od začátku jsem pořád doma. To ne. Ve městě už jsem se potulovala. Ale sama. A ona ta samota trochu leze na mozek a ubírá tomu pobytu na půvabu. :D

Zítra mě teda čeká setko s au pair bydlící kousek od Ennis (jo, Enny nyní bydlí kousek od města jménem Ennis. A pak že náhody <nebo osud? :D> neexistují. :D Btw, pro ty, kdo čtou i povídky - v Ennis je ulice jménem Francis. :D:D:D), je taky z ČR, tak uvidíme. :) V pátek, pokud se nic nezmění, bych se měla sejít s jednou německou ap. Ono to hned bude veselejší pak. :D Zítra občíhnu nádraží a o prvním volném víkendu hurá do Limericku *muhehe* :D

Jak se máte vy v ČR? :) Musím říct, že lidi tady v Irsku jsou upa jiní. :) Usměvaví, příjemní, klidně si s váma pokecají, i když vás neznají. V obchodě se vás prodavači ptaj, jak se máte. :) Zpříjemní to den. ;)

A ty knihkupectví?! o.O Ráj na zemi pro mě! :D:D:D (ovšem už ne pro mou peněženku :D:D:D)

Jinak...

Je rozepsaná další kapča ke Hře.

Další fotky pod perexem. :)

Týden, co jsem v Irsku. Smaragdovým ostrovem se nazývá právem. Je tu tak krásně... :)

Na fotce naše zahrada a zachycené šílené počasí. :)

A ano, žiju. Co víc, mám se úžasně! Rodinka je bezvadná; děti si zvykly hned; už jezdím nalevo.

Chvílema mám nechutnou chuť psát. Ale nebojte, ta chuť vždycky rychle přejde.

Ave

Divnej. Dneska jsem se vzbudila kolem sedmé s tím zvláštním pocitem kolem žaludku. Zajímavé, jak to tělo vyčuchá blížící se změnu. Věsměs už se nehorázně těším i přesto, že si plně uvědomuju, koho a co všechno tady nechávám...

Odjet někam do pryč už jsem si plánovala od konce základky. Mluvila jsem o tom. Sbírala letáky z agentur. Zase jsem o tom mluvila a barvila si, jaké by to asi bylo, se všemi + a -. Teď k tomu dojde a myslím, že tomu ještě ani já sama nevěřím. Jsou tu i takové chvíle, kdy mám chuť mlátit hlavou o zeď s myšlenkou Do čeho jsem se to uvrtala?!

To čumíte, co? :)

Další kapča v extrémně krátkym čase.

Enjoy.

Opět po neskutečně dlouhé době... Kapitola ke Hře s časem! :D:D:D

Musíme holt pohnout, dokud máme příležitosti si nad tím sednout společně, víte jak. :D

T: Vypni to, nebo mě z té písničky mrdne!

E: Pravda, hrála nám už dost dlouho. :D Vy si ji poslechněte v kapitole. :)

T: Tyhle obkecy jsou stále nudnější a nudnější. Stárnem.

E: Co bys čekala? :D On to stejně nikdo nečte. :D

E&T: Kapitola věnována jistému Fawkesovi. :D:D:D

Ochutnávka foteček z Vysočiny, kde jsme minulý víkend měli rodinnou oslavu. :) Fotek bylo plno, ale většina je opravdu záznam té oslavy. :D

V sobotu jsme měli krásně a vzhledem k tetině vášni k zahradě... hmyzu bylo prostě plno. :D:D:)

Zájemci pod perex>

Ne, nezačala jsem poslouchat Demi Lovato. Ale tahle písnička se jí fakt povedla. :) Klip je sice zvláštní, ale celkem emotivní. Nebo mi tak přišel. Ale jsem v divnym rozpoložení. A nijak se to nehejbe k lepšímu.

Už opravdu potřebuju vypadnout a všechno to nechat za sebou. Ještě 33 dnů a budu sedět v letadle směr Dublin. A po zkušenostech z uplynulých měsíců je mi jasné, že ta doba uteče kurva rychle. Posledních deset dnů v práci, zaučování nové holky, revize z Londýna, rozlučka s kolegy... Ožeru se jak pes, fakt že jo... HA HA. Když na to pak přijde, nebudu toho schopna. Tak je tomu v poslední době taky často. Miluju svoji práci a své kolegy (teda až na jednoho). A přesto odcházím. Nemělo by se litovat učiněných rozhodnutí a já toho svého nelituju. Ne v tom smyslu "pravého litování". Spíš je mi tak smutno... Už žádné vtipkování s blondýnkou, žádné kino, posezení, impreza... Ale dost toho, na Imprezu se jim vetřu! :D:D:D Sem svině a i přes ujišťování všech ve firmě, že mě nebude nikdo schopný nahradit, doufám, že to tak opravdu bude(na druhou stranu bych ale nechtěla být v kůži té nové - být srovnávána, i kdyby ne nahlas, no fíha). Víte... po těch X letech cítění se jako budiž k ničemu bylo úžasné vědět, že jste nepostradatelní. :) A že mi to teď dávaj pěkně sežrat. Neuplyne týdne, aby neměli narážku na to, že odjíždím a nechávám je v tom. Neuplyne den, aby mi blondie neřekla, ať prodám letenku a rozmyslím si to. Manažer se mě snažil odradit několika způsoby. Když ty situace nastanou, směju se, ale do smíchu mi moc není. Jen čekám na den, kdy se jim tam natvrdo složím.

Nebo se sesypu doma. Máme to tu teď děsně fajn. Vlastně bych se mohla předhánět s mami, kdo svou situaci neunese jako první. Bratr je v poslední době strašnej debil. Ale tím nebudu zatěžovat...

A jestli mám nějakou lepší zprávu? Hm, od včera je otevřená výstava kamarádčiných a mých fotek. Je to v knihovně v blízkém zapadákově městě. Já osobně tam mám asi 10 fotek, nečekám žádné ohlasy, ale i tak mě nabídka přidat se potěšila. :) A každý nějak začínal, ni? :)

A už mám vybrané další tetování. Funny, ještě není ani to první. Tohle by ale byla rychlovka, velikostně asi 1x1cm, na vnitřní stranu zápěstí...

Taky koukám na MasterChef. Odreagování, vypuštění myšlenek. :)

Ale to taky určitě nikoho nezajímá, stejně jako to ostatní. Návrat do starých kolejí... ^{Popravdě... chtěla sem toho napsat víc... vypsat se, ale nějak se to nedá vyklopit. Měla bych si koupit vrbu.}

Optimismus šetřím na jindy, tak sorry.

Ave

...You can take everything I have, you can break everything I am...