10. listopadu 2007 v 10:28 | Enny
|
Nějak toho mám asi málo, mno... :0) Dostala jsem další nápad na další povídku. Název je DĚKUJI, BYLO TO KRÁSNÉ... nevím, co z toho nakonec vznikne. Vím jen, jak to skončí, tudíž k tomu koncu musím nějak dojít, že? :0)))
Bude to kapitolovka, ale kratší.
Děj : AU. Sam nastupuje do posledního ročníku a přínáší si s sebou bolestné tajemství. Bude jí oporou jen Josh?
Postavy : AUTP - Samantha a Josh Georgisovi, Pobertové a všíchni staří známí :)
*************************
Do pokoje se pomalu vkrádalo světlo. Na posteli u okna ležela štíhlá brunetka. Ve chvíli, kdy se sluneční paprsky dotkly její tváře, otevřela oči. Trochu se protáhla a přešla ke skříni, kde pohlédla do zrcadla. Opět bylo zřejmé, že skoro celou noc nespala. Pleť měla nezdravou barvu a zelenohnědé oči byly jako bez života, nemluvě o tmavých kruzích pod nimi. Byl to už týden, co se to dozvěděla. Zatím se jí to dařilo tajit, ale nevěděla, jak dlouho to ještě vydrží. Bylo toho na ní moc. Navíc ještě dnes odjížděli do Bradavic, alespoň už se nebude muset přetvařovat, tedy ne před rodiči. Tolik ji to vysilovalo....
"Sam?! Vstávat a balit! Máš půl hodiny, zlato! Josh ti pak snese kufr."
"Jasně, už jsem vzhůru!"
"Fajn, tak se dej do práce, broučku!"
"Neříkej mi broučku!" křikla zpět a raději se vydala do koupelny, aby ji neobsadil Josh. Jako znovuzrozená pak chodila po pokoji a shromažďovala školní věci. Díky bohu jí už bylo sedmnáct a tak jen mávla hůlkou a vše bylo naskládáno v kufru.
"Čus!" vpadl do její ložnice černovlasý, modrooký mladík. Při pohledu na Samanthu se zarazil.
"Co je? Si nespala, či co? To už se tý školy nemůžeš dočkat?" uculil se. Někde uvnitř ale tušil, že něco není v pořádku. Takhle sestru neznal.
"To je to tak vidět?" zhrozila se Sam.
"Hm ... vypadáš hrozně." řekl upřímně.
"Ti dík." pokrčil jen rameny, popadl její kufr a vydal se s ním na chodbu.
"Mám mu to říct? Dokázal by udržet moje tajemství za každou cenu?" bojovala sama se sebou. Moc dobře věděla, že se někomu svěřit musí, jinak by se asi zhroutila.
"Já už to nezvládám, nevím, co mám dělat, bráško...." šeptla tiše, byla si však jistá, že ji slyšel.
"Takže se fakt něco stalo ... " vrátil se zpět a sedl si k ní na postel.
"Tak to vysyp!" povzbudil ji. Zhluboka se nadechla. Svěřila mu všechno. On jen rozšiřoval oči údivem. Pak se mu v nich objevila bolest....
ÁÁÁÁ Enervate, chceš zabít hned, nebo později
=D Jak si to mohla takhle useknout
To se nedělá, víš o tom?=D Hrozně moc se těším na další!