close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Po zrušení blogu mě můžete nalézt zde: anden.mysteria.cz

Mějte trpělivost, bude trvat, než to tam s holkama zase zprovozníme/zaktualizujeme. :)

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

20.kapitola: Málem jim ublížila

20. prosince 2007 v 10:07 | Enny |  Dcera Smrtijedů - má kapitolovka
Ou júúú, u KK se objevilo šest komentů, ale doufám, že ještě nějaké přidáte, aby měla Tabb více nápadů a fantazie. ;o) Dodržela jsem slib a dopsala 20.kapitolu ke Dceři Smrtijedů. 20, to už je pěkný čísílko, obzvlášť, když to měla bejt původně jednorázovka. :o) Taaaaakže, doufám, že si čtení užijete a pak kapitolku okomentíte!!!! Hecněte se lidičky! Co takhle trhnout rekord?!
Vaše Enny
P.S. : Tuhle jubilejní kapitolku věnuju všem, co komentí, povětšinou pravidelně! Jsou to například : Jenny, Tabby(Bloudík), Mel, Pol, Maki, Lightsoul, Livian, MarS, Pantherka, Nika, Wisty, Kaitlin, Blackes, Ary, Anduel, Adrianne a ještě pár dalších. Oni ví. :o)Moc vám děkuju, vždycky mi zvednete náladu a vaše komentíky zahřejou u srdíčka! ;o)))

"Vstaň!"
"Emm... mě se nechce," ozvalo se ložnicí rozespalé zašeptání.
"Nebudeš poslouchat?!"
"Já ... otče?!" konečně rozpoznala ten hlas. Pokusila se svou mysl uzavřít, ale bylo pozdě.
"Nemusíš to zkoušet. Tady ti nitrobrana nepomůže!" otcův ledový tón se jí zarýval pod kůži.
"Dnes jsi v mé plné moci!" Fran polil studený pot. Tyto otcova slova byla poslední, co si pamatovala. Pak ji obklopila mlha...

xXx

"Nikdo neví, co se stalo. Všichni byli vystrašení!" šeptl ženský hlas.
"Uvidíme, počkáme až se slečna Jugsonová vzbudí. Poví nám víc."
"Budete to nějak řešit, Albusi?"
"Bude záležet na tom, jak se to celé vlastně seběhlo, Minervo," ozvala se klidná, avšak ustaraná odpověď.
"Ona jim málem ublížila!"
"Sem si toho vědom, paní profesorko. Jak si ale můžete být jistá, že ...," Fran se pohnula. Třeštila jí hlava. Pokusila se otevřít oči, vše viděla rozmazaně.
"Kde to, kde to jsem? Co se stalo?" Brumbál pohlédl na profesorku McGonagallovou.
"Jste na ošetřovně, slečno Jugsonová," řekl tiše ředitel. Fran se pokusila posadit. Nepovedlo se jí to hned napoprvé. Byla zesláblá, bez energie.
"A řeknete mi proč?" ztěžka polkla. Ředitelovy jindy teplé a přívětivé oči se na ni starostlivě upřely.
"Slečna Grangerová byla nucena vás ochromit."
"Omráčit mě? Ale z jakého důvodu?" nechápala černovláska. Brumbál si povzdychl.
"Chtěla jste ... Pokusila jste se napadnout Harryho Pottera," pronesl šeptem, přesto důrazně.
"Cože?! To ne! To nemůže být pravda! To bych nikdy...Já bych to nikdy neudělala!" křikla vyděšeně. "Vy to přece víte, pane řediteli," vzlykla tiše a zabořila hlavu do dlaní. Už nevěděla, jak dál.
"Pamatujete si něco ze včerejší noci?"zeptala se jí Minerva.
"Ne ... tedy, ano! Mám v tom zmatek!" kroutila hlavou Fran.
"Uklidněte se, slečno," snažil se jí povzbudit Brumbál. "Pokuste si vzpomenout, mohlo by to pomoci."
"Já..," Fran zavřela oči. Vybavilo se jí jedno jediné mrazivé slovo.
´Vstaň!´ prudce otevřela oči.
"Nějaký hlas...," pohlédla na ředitele.
"Jaký hlas?" zajímal se. Pokrčila rameny. Opět se ponořila do vzpomínek. Pomalu se jí vybavily další části ...
"Otcův!" sykla nenávistně. "On ... Já. .. nepomohla ani nitrobrana, já se snažila! Přísahám! Ale on, on mě nějak ... Řekl, že mě má zcela ve své moci, a pak si už nepamatuju na nic, jen na mlhu," zvedla oči k profesorům. Upřeně na ni hleděli.
"Tohle už je nebezpečné, Albusi!" řekla roztřeseným hlasem Minerva.
"Co se stalo pak?" chtěla vědět Fran.
"Zamířila jste si to k chlapeckým ložnicím, někdo se vám však připletl do cesty a snažil se vás ... snažil se vás zastavit."
"A? Ublížila jsem snad někomu? Řekněte, že ne," zoufale pohlédla na Brumbála.
"Ano i ne," řekla po chvíli McGonagallová.
"Jak ano i ne?"
"Slečna Boonová ...,"
"Adriana?!" Fran vytřeštila oči.
"Leží zde na ošetřovně."
"Víte, Francis, ve věži se stalo něco, co nikdo nechápe."
"Hm?" šeptla utrápeně.
"Prý jste byla duchem mimo a nikoho jste nevnímala. Slečna Boonová o vás měla strach a chtěla vás zastavit... Vy jste prý jako náměsíčná zvedla hůlku a vyslala na ni kletbu," začala vysvětlovat profesorka.
"Kletbu?! To ne... Je Adri v pořádku?!"
"To je právě to ... Nic se jí nestalo, vytvořil se kolem ní vzdušný štít."
"Vzdušný štít?" Fran klesla zpět na polštář. "Já přece neumím vzdušný štít ... Musel ho udělat někdo jiný," v Brumbálových očích se objevily jiskřičky.
"Myslím, že to vy jste, i když nevědomky, vykouzlila ten štít," upřeně jí pohlédl do očí. On si to nemyslí, on to ví. Proběhlo Fran hlavou.
"A pak?"
"Slečna Adriana zůstala opařeně stát a vy jste se, podle výpovědi dalších svědků, vydala k Harryho ložnici. Před ní vás zastavila slečna Grangerová, dřív než jste jí vy, lépe řečeno váš otec, stihla něco udělat, omráčila vás."
"Ach ne! Zase všechno zkazil!" zanaříkala.
"Ještě to prošetříme a promluvíme se studenty, všechno bude dobré, uvidíte!" promluvila už vstřícnějším hlasem McGonagallová.
"Nic nebude dobré. Nic už nebude jako dřív!" pohlédla na ně smutně. Rozloučili se s ní a opustili ošetřovnu. Fran ještě chvíli počkala, po několika minutách vylezla z postele a odhrnula závěs, který kolem ní měla. Adriana ležela hned naproti. Spala. Přitáhla si k její posteli židli a posadila se.
"Tohle se nemělo stát, tohle ne," koukala smutně na kamarádku. "Moc mě to mrzí, Adri," šeptla, do očí se jí nahrnuly slzy. Tolik otce nenávidí, zkazil vše, co za něco stálo. Vše, co mělo pro ni nějakou cenu. Tok nenávistných myšlenek nedokázala zadržet. Přes slzy si ani nevšimla, že se její kamarádka probudila.
"Copak, přišla sis na mě seslat další kletbu, když ti to včera nevyšlo?!" probral jí jízlivý hlas.
"Adri, jsi v pořádku?"
"Ts, ty se mě ptáš, jestli jsem v pořádku? Nech mě být! Bohatě bude stačit, když na mě už nepromluvíš!" mluvila Adri zvýšeným hlasem ... zlost se prolínala s bolestí a smutkem ze ztráty kamarádky.
"Adriano! Já za to přece ... !"
"Co? Nemůžeš? Nech mě napokoji! Chci spát!" otočila se k ní hnědovláska zády. Fran chtěla ještě něco říct, ale už to nemělo cenu. Zjištění, že právě ztratila osobu, která jí byla blízká ... Černovláska se znovu rozvzlykala. Vstala a pomalu šla ke dveřím, nemohla tu zůstat.
"Ty se vzdáš přátelství tak lehce?"
"Já, nedá se zachránit, Neliene. Já bych chtěla, ale ona nemá zájem!"
"Ale no tak! Pochop ji, včera na ni zaútočila její nejlepší kamarádka, bude chvíi trvat, než tuto skutečnost stráví."
"Ale já na ni včera nezaútočila úmyslně!"
"Jistě, já vím. Ale ona ne. Řekni jí pravdu," Nelienův hlas působil příjemným a uklidňujícím dojmem.
"Ten vzdušný vír ... To byla tvoje práce?" ozvalo se uchechtnutí.
"Ne, to byla tvoje práce. I když tvou mysl ovládal tvůj otec, tvoje duše cítila, že děláš něco nesprávného a tvá moc se uvolnila, aby chránila ty, kteří byli v ohrožení," vysvětlil jí tiše Nelien.
"Aha."
"Běž a řekni jí pravdu, věř mi, třeba to pomůže," ozvalo se zývnutí.
"Třeba?" dál už rozhovor nepokračoval, Nelien opět zmizel. Rozhodla se dát na jeho radu. Vydala se zpět k Adrianině posteli.
"Adriano? Poslouchej mě, prosím!"
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Zdeněk Zdeněk | E-mail | Web | 20. prosince 2007 v 12:55 | Reagovat

Ahoj máš to tady moc krásný! JO CHTĚL BYCH TĚ O NĚCO POPROSIT TAKŽE MI TO PLS SPLŇ JSEM V SOUTĚŽI O NEJLEPŠÍ BLOG HLASUJ PLS NA http://sabbinka13.blog.cz/0712/3-kolo-5-sonb-finale JSEM TAM JAKO ZDeNĚK! Kdyz budeš taky někde chtít hlásnout tak ti rád hlásnu předem díky za vše !!!

2 bloud(tabby) bloud(tabby) | Web | 20. prosince 2007 v 15:11 | Reagovat

to zdenku:Bez z taku reklamu vis kaaaaaaaam ti dam zhe to tu ma krasne ani sis tu kapitolku neprecetl vole jeden !!!!!

To Enn:Sorry Ennousku ale ja neco musela napsat takze me to otravuje stejne tak jako tebe ... Nadherna kapitolka ja z ni nemuzu ploste te zheru holka ja vim nemam moc originalni komenty...ale nic nez dokonalost sama se k tomu nehodi..Lovku ju te :-*

3 Lightsoul Lightsoul | Web | 20. prosince 2007 v 16:39 | Reagovat

Moc pěkná kapitolka, na to, že tě včera úplně vyždímala, je božská, nádherná, dokonalá, bombastická a už se nemůžu dočkat další. Byla by škoda kdyby Fran zůstala zas sama, je to fajn holka a nezaslouží si to a doufám, že jí Harroušek uvěří. No, ale rozhodnutí je samozřejmě na tobě.... =))) Stejnak, tak jak to vymyslíš to bude moc hezký. No a jelikož už plácám kraviny asi budu končit :-)))). Tak nic jen, moc a moc se těším na dalšííííí:-))))

4 Makina Makina | Web | 20. prosince 2007 v 16:59 | Reagovat

Vážně moc pěkná kapitolka. Vážně se ti povedla. Sice jsme si museli počkat, ale stálo to za to. Díky za zkrícení přezdívky(není myšleno ironicky)..ty jsi přes to zkracování co :-D........no ale budiš. Pro tebe jsem Maki.:-D Furt lepší než pošuk nebo tam ta na těch stránkách :-D.......No konec srandy. Líbí se mi jak pomalu objevuje svoje schopnosti. A pořádně se to zamotává. Doufám, že Adriana nebude taková nafučená pořád. Přeci jenom přijít o někoho kdo asi nejspíš ovládá živly není nejlepší, když je kolem Voldezmrd a jeho přítelíčkové. No nic přestanu tu psát tuhle asi druhou kapitolu nebo co a konečně zavřu zobák. Bože já žvaním. Neměla jsem pít ten koňak :-D.....Tak já mizím....Už jsem pryč....Vážně........už jsem témněř v pryč...........No tak já jdu......zdar.......nebo ještě ne?.......Měj se. :-D...už jsem definitivně pryč

5 Jenny Jenny | Web | 20. prosince 2007 v 18:15 | Reagovat

Ennouškuu!!! To bylo taaak nádherný!!! Eeee....skvělý!! Jak podvědomě vykozlila ten štít...super!! A doufám, že to Adrianě vysvětlí...strašně krásně napsaná kapitola, i když...u tebe to není žádná vyjímka...jseš výborná spisovatelka a k tomu strašně hodná holka,mám tě moc ráda, i když tě znám jen přes icq. Tak, teď sem se tu citově vylevila=D A jdu na icq=D P.S: Napiš co nejdřív další pls...

6 Polgara Polgara | Web | 20. prosince 2007 v 20:06 | Reagovat

Teda Ennya, já zírám. Tahle kapitola je napsaná naprosto úžasně a procccítěně a je vidět že svůj příběh píšeš s láskou.

Ale máme tady dalšího hrdinu do seriálu "To je vražda napsala!" Co ten konec? Doufám že další bude co nejdřív.

7 Kuky Kuky | 21. prosince 2007 v 9:09 | Reagovat

Enny, úžasné jako vždycky :), ty víš, že se vždycky na každou kapitolku téhle povídky neskutečně těším a sem ráda, že to netrvalo ani dlouho a sem šíleně zvědavá na pokráčko :D tak hodně nápadů do dalších kapitol :*

8 Kaitlin Kaitlin | Web | 21. prosince 2007 v 12:34 | Reagovat

A zas se ti to povedlo..=D Ostatně jako vždycky, že jo. Jen chudinka Fran, mít jejího otce, tak to ho jdu asi vlastnoručně uškrtit a zakopat sto metrů pod zem. Ale na druhé straně je dobře, že má toho neliana, docela jí pomáhá, ne?? Jen teď doufám, že ji Andriana pochopí. Že se zas usmíří =D No, tak te´d už mi nezbývá nic jeného, než počkat na další kapitolu. Snad tu bude brzo..=D

9 Areneis Areneis | E-mail | Web | 21. prosince 2007 v 13:20 | Reagovat

Ennoynko, tohle je moc pěkná kapitolka. Povedla se ti a jsem zvědavá, jak Adriana zareaguje, no a vlastně všichni ostatní. Jestli s ní vůbec budou mluvit. Ten její otec je fakt hajzl. :-) No nic no, už jen doufám, že další  kapitolka bude brzy. :-)

10 gar gar | E-mail | 21. prosince 2007 v 16:40 | Reagovat

Super kapča doufám že se s adri zas usmíří

11 Kačenka Kačenka | E-mail | 21. prosince 2007 v 18:19 | Reagovat

johou konečně sem přečetla všecky povídky na tvym blogu a všecky sou děsně moc suprácký:)

12 soraki soraki | 21. prosince 2007 v 20:31 | Reagovat

Hezký, doufám, že jí všichni odpustí, aby to nebylo moc smutný :-D

13 Anduel Anduel | Web | 22. prosince 2007 v 13:59 | Reagovat

tak tohle bylo krásný...píšeš fakt úžasně a já se jdu zahrabat:) ne, opravdu moc se ti to povedlo...doufám, že se Adri usmíří...jinak uvidíš ty!:)já nejsem moc na smutný...no, jo moje neřest:( ale moc a moc se těším na další kapču, která bude doufám brzo! jinak...:-)

14 pantherka pantherka | Web | 23. prosince 2007 v 13:57 | Reagovat

nádherný,m doufám moc moc že se usmířej. Chudinka Fran...

15 moja moja | 23. prosince 2007 v 16:40 | Reagovat

Bylo to nádherný! tadyta povídka mě úplně očarovala! fakt krása

16 Merisa Merisa | Web | 25. prosince 2007 v 12:45 | Reagovat

Ten její otec to vždycky nějak zkazí :(( Grrr! :D Akorát nechápu, jak můžeš psát tak poutavě? ;))) Celá tato povídka se mi líbila už od začátku, ale teprve těch několik posledních kapitol bylo dokonalých :)) (i když ty ostatní k tomu neměly daleko ;)) Prostě jenom doufám, jako všichni tady, že další kapitola se tady objeví co nejdřív! :)) Nechci na tebe tlačit, protože vím, co znamená mít málo času na psaní, ale čím dýl tohle čtu, tím mě to přijde lepší a lepší ;)) Je vidět, že tomu dáváš kus ze sebe a to se pozná :) P.S. Já vím, že štědrý den byl včera, le přeju ti hodně inspirace do všech tvých povídek :*

17 moja moja | 27. prosince 2007 v 17:43 | Reagovat

prosím prosím strašně dlouho už čekám na daší kapitolu! netrap mě :D

18 Ewilan Ewilan | Web | 31. května 2008 v 16:53 | Reagovat

jsem v šoku! ten otec je takovej.....grrr! chudák adrianna, i když jí moc nemusím.snad jí pochbopí..jdu číst dál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


© 10/2007-2018 (prostě už je holt starouš :D)
Obsah tohoto blogu je zakázáno kopírovat bez předešlého uvědomění majitelky! A nejspíše ani po něm.