19. ledna 2008 v 21:49 | Enny
|
Ok, máte tu první slibovanou kapitolu. Je to k NO. Važte si, že je vůbec na světě. :o)) Protože sem zas marod... grrrr. Ale tak, přejděme k tomu hlavnímu - užijte si čtení a snad, dobře se bavte. :o))
Kapitolku věnuju Tabby, jelikož mi helpla - budeš vědět s čím. :o) A Jenny za to, že to měla odvahu číst v předstihu a taky jako omluvu za ten konec. :o)))
"Katrin, počkej!" křikl kdosi. Znuděně sem se otočil. Po schodech sbíhal James. Jakmile dorazil ke své dívce, letmo ji políbil. Rychle jsem pohledem sklouzl k rusovlásce. Lily seděla u stolečku stojícího blízko u okna. Byl pátek odpoledne, přesto si dělala úkoly. Vzhlédla od sešitu, jakmile uslyšela Jamesův hlas. Všiml jsem si jejího smutného a zadumaného výrazu, když se ti dva políbili. Zatřepal jsem hlavou. Už mi zbýval jen týden. Za týden Lily to, že spolu chodíme, oznámí Jamesovi sama. Pokud to tedy nestihnu dříve já. Sakra! zaklel jsem v duchu. Kdyby mi to tak ten pták Peter nepřekazil! Kvůli pitomým bonbónům ... Ten den jsem byl odhodlanej to Jamesovi vyklopit a ... nic! Přileze Červ, třískne sebou o podlahu a zhatí moje plány!
"Kámo, de se na večeři!" probral mě James. Zamával mi dlaní před obličejem a rozcuchal mi vlasy, neurvalec.
"Hm, já nepůjdu. Nemám chuť."
"Siriusi, seš v pohodě? Nejedl si ani včera," podivil se Dvanácterák.
"Ok, půjdu s váma," rezignoval jsem. Neměl jsem potřebu mu vysvětlovat, proč nemám chuť k jídlu. Po očku jsem ještě sledoval Lily. Také se zvedla. Náladu mi to ale po tom, co jsem zjistil, nezvedlo. Odchytila si mě před Velkou síní.
"Tak co, Blacku, už ses Jamesovi svěřil?" promluvila ke mně sladce.
"Proč se ptáš?"
"Jen tak. Já jen, jestli to stihneš," ušklíbla se.
"Neměj péči. A odkdy je pro tebe James Jamesem?" optal jsem se já jí netečně.
"Pf," odfrkla si, obešla mne a zamířila ke svému oblíbenému místu. Chvíli jsem bojoval sám se sebou, ale nakonec jsem si sedl naproti ní. Tázavě vzhlédla. Pokrčil jsem rameny a blbě jsem se uculil. Nekomentovala to. Naložil jsem si na talíř to, co mi obvykle chutnalo a ... Nic. Dokázal jsem jen zvednout příbor.
"Copak, Siriuskovi přestalo chutnat? Pročpak?" usmála se na mě Lily a v očích se jí zajiskřilo.
"Ještě se ptej," odpověděl jsem jí nevrle a zabodl vidličku do masa.
"Jo, jen tak mimochodem," ztišila hlas a naklonila se ke mně přes stůl. Do nosu mě udeřila vůně jejích vlasů.
"Hm?" vydralo se mi z úst.
"Co máš v plánu říct Jamesovi?"
"Pravdu. Že jsme se vsadili a tys mi navrhla sebe," mrkl jsem na ni. Lily se zasmála.
"Tak to prrr, hochu. Tohle mu říct nesmíš," hodila po mně vítězným pohledem.
"Jak jako nesmím?" vyvalil jsem na ni oči. Lil v klidu dožvýkala sousto a upřeně se mi zadívala do očí.
"Jednoduše, prostě nesmíš. Kdybys mu o sázce řekl, prohrál bys, víš, zlatíčko?" zazubila se na mě.
"Prohrál?" jen kývla.
"Kdyby totiž kdokoli věděl, že vztah se mnou je jen sázka, snažil by ses jí neprohrát. Už jen kvůli tvému jménu. Zůstane to jen mezi námi," laškovně na mě mrkla. Zatnul jsem zuby.
"Copak tys to ještě nepochopila, Evansová?" našpulila rty.
"Co jsem nepochopila?" zeptala se nevinně. Odvrátil jsem hlavu. Sakra, Blacku, vzpamatuj se! Nemůžeš jí tu říct, co k ní cítíš! napomenul jsem se.
"Ale nic," stočil jsem pohled do talíře a snažil se nabodnout bramboru.
"Milí studenti!" povstal ředitel uprostřed večeře. "Je mi ctí vám oznámit, že se na naší škole bude konat večírek!"
"Wow!" uslyšel jsem vzdychnutí někde za mými zády.
"Termín konání jest stanoven na 22. prosince. Konec určen protentokrát nebude," přelétl pohledem celou Síň, v očích mu plály jiskřičky. "Tedy ne přesný. Na návštěvu přijedou studenti z Americké akademie a z Kruvalu. Doufám, že je vřele přivítáte! Bližší informace budou ještě vyvěšeny na kolejních nástěnkách!"
"Paráda!" sykl jsem. "Co on si ještě nevymyslí."
"Nedělej, že nejsi rád, budeš mít skvělou příležitost se opít, ne?" vypálila na mě Lily svatouškovsky. S velkým přemáháním jsem jí pohlédl přímo do těch smaragdových očí.
"Uvidíme," usmál jsem se na ni a zvedl se od stolu.
"Blacku, tos zas myslel jak?!" křikla na mě. Neotočil jsem se na ni, jen sem neurčitě pokrčil rameny. Pomalým krokem sem došel až ke společence a po chvíli váhání jsem zalezl do ložnice. Musel jsem usnout, protože to, že už dorazil Remus i James, jsem zaregistroval až ve chvíli, kdy se začali bavit.
"Jasně, že vím s kým půjdu," zasmál se zrovna Dvanácterák. "A co ty?"
"Noo, já asi pozvu tu brunetku," šetpl tišeji Remus.
"Tu z Havraspáru?" zeptal se James. Odpověď se neozvala, takže jsem usoudil, že Remus jen přikývl. "Tak to ti schvaluju."
"A s kým jdeš ty?" ozval se po chvíli mlčení Remus. "Se vlastně ani nemusím ptát, co? Pozval si Katrin."
"Jo jo," přitakal mu James. "Hele, Remusi, ty už máš ten úkol do Přeměňování?"
"Mám," ušklíbl jsem se, když se ozvala Náměsíčníkova pobavená odpověď.
"Ale, Jamesi, neříkej, že ty ten úkol nemáš?" nevydržel jsem to a musel si rýpnout.
"Siriusi! No, ty máš tak, co říkat," oplatil mi James s úsměvem.
"Náhodou, já ten úkol už mám," převezl jsem ho. Ten výraz stál za to.
"A tos ho dělal sám?"
"Ne, obšlehl jsem to od Lily," roztáhl jsem se ležérně na posteli.
"Ona ti to pučila?" zeptal se nevěřícně James.
"Dělám si srandu, kámo. Ta by to nepůjčila nikomu. Pomoh mi s tím Remus," kývl jsem na culícího se Náměsíčníka. James se na něj okamžitě otočil.
"Pomůžeš mi taky?" nahodil psí oči. Remus se zasmál.
"No jo, co taky s tebou. McGonagallová by tě přizdila, kdybys ho už zase neměl. Zajdu pro něj," zvedl se z křesla a zamířil do společenky, kde si před večeří zřejmě nechal brašnu. Chvíli jsem těkal očima po místnosti, nakonec můj pohled zakotvil na Jamesovi.
"Teď nebo nikdy!" šeptl jsem neslyšně.
"Jamesi?"
"To je skvělý, se nad tím úkolem nebudu muset půl dne trápit,"
"To ne no, hele, potřeboval bych ti něco říct," začal jsem pomalu. James ale jako by nevnímal.
"A ten večírek, páni! To bude určitě bezva," mluvil jen tak do větru a přehraboval se v kufru. Přiznám se, měl jsem nervy v čoudu.
"Snad máš pravdu, ale ...," zatnul jsem pěst, zase mě přerušil.
"Sem zvědavej, jak bude Kat vypadat v šatech," zahleděl se z okna. Vložil jsem si hlavu do dlaní a zaskučel. Proboha! Vždyť to není normální!
"Proboha, Jamesi! Můžeš mi už konečně věnovat pozornost?!" zařval jsem. Dvanácterák se na mě nechápavě otočil.
"O co jde, že seš tak nervózní?" zeptal se zaraženě.
"Jamesi, já ... Já chodím s Evansovou," tak a bylo to venku. Ani to nebolelo, teda zatím. James na mě hleděl jako na ducha a pak ...
Huhu...Ennynko, já mám takový pocit, že tě tu někdo brzy zabije=D a něco mi říká, že to budu já...=D Ale nejdřív ke kapitole...je uplně...já asi nenajdu dost výstižný slovo...je uplně nádherná, úúúchvatná a boží!!!!!!!!!!! To čekání se opravdu vyplatilo...píšeš skvěle, vlastně víc než skvěle, naprosto fantasticky a je pro mě čest, že tuhle povídku s tebou píšu zrovna já...aaaaale, co ten konec?? Ty mě chceš odrovnat co??=D Jeeeež,já sem v jeteli!!!! No...se pokusim zapojit mozkový závity, to zas bude bolest=D P.S: Už jsem ti říkala, že je tahle kapitola bravurně napsaná? Asi jo, že=D Ale nava, zopakuju to klidně ještě jednou, seš best jednička!!!!