close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Po zrušení blogu mě můžete nalézt zde: anden.mysteria.cz

Mějte trpělivost, bude trvat, než to tam s holkama zase zprovozníme/zaktualizujeme. :)

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

22.kapitola: Má domněnka

10. ledna 2008 v 21:48 | Enny |  Dcera Smrtijedů - má kapitolovka
Lidičky! Máte tu další kapču k DS! Nwm, esi budu mít o víkendu čas na psaní, bcs budem psát z matiky a já v ní troche plavu. :o)) Jinak, tahle kapitolka ja opět oddechová a "vycpávková", snad už se brzy dostanu k tomu důležitějšímu. :o)) Jinač, pro změnu, prosím o komenty. :o)) Ať vím, kdo všechno to vůbec čte. :o))
Kapču věnuju Andy - dík za všechno, Jenn & Tabb - prázdky!!! Tee - seš zlatí a Evžence - to zvládneš! ;o)))
Enn

"Promiň." Fran se zarazila, chtěla se Neliena zeptat, za co se zase omlouvá, ale nestihla to. Před očima se jí zatmělo a její najednou bezvládné tělo se sesunulo na chladnou zem. Kolem černovlasé dívky se seběhl hlouček studentů.
"Pozor! Jsem prefekt, pusťte mě!" razila si cestu Hermiona, kterou onen shluk upoutal. Za ní se hrnul Ron s Harrym.
"To je ... !" zastavil se Ron.
"Francis!" vyhrkl Harry, který narazil do zrzka.
"Nestůjte tu jen tak, probůh!" okřikla je Hermiona. "Harry, otevři mi dveře na ošetřovnu!" Harry si nedovolil protestovat.
"Mobilicorpus!" mávla hůlkou Hermi. Franino tělo se vzneslo. Prefektka zamířila na ošetřovnu, dívku před sebou. V místnosti ji nechala klesnout na lůžko vedle Adriany.
"Co se s ní stalo?" zajímal se Ron.
"Nevím, asi jen omdlela. Skoč pro ošetřovatelku," otočila se na Rona.
"Já?! Proč zas já?!" začal protestovat. Hermiona ho zpražila pohledem.
"Myslíš, že fakt jen omdlela? Co když to má spojitost se včerejší nocí?" zeptal se Harry, Ron zrovna mizel v kanceláři ošetřovatelky.
"Harry, ani nevíme, co se vlastně stalo," zachmuřila se Hermiona.
"Mířila do naší ložnice! Za kým asi? A co Adriana?" ukázal na vedlejší postel. "Ty bys to taky schytala, kdybys nebyla pohotová!" rozjel se Harry.
"Ale neschytala. Myslím, že ... Asi to bude znít divně ... Myslím, že by se kolem mě, vlastně i kohokoli jiného, také vytvořil nějaký štít," ztišila hlas.
"Jako něco podobnýho, co se objevilo kolem Adriany? Z čeho tak soudíš?" zarazil se Harry.
"Z čeho? No, je to jen má domněnka, ale podle mého názoru je ten štít právě její práce," pohlédla na Francis.
"Její?" zeptal se nevěřícně Harry. "Vždyť to nedává smysl! Prvně na ni zaútočí a pak ji zachrání? Blbost! A navíc ... Ten štít se tady neučí! Uvažuj přece!"
"Právě, že uvažuju, Harry! Nenapadlo tě, že mohla být ovládána?"
"Vždyť chodila na nitrobranu!"
"Ano a šlo jí to lépe, než tobě! Přemýšlej ... Utekli Smrtijedi. Ty-víš-kdo určitě bude chtít využít každou možnost, jak tě odstranit. Její otec mu prozradí, že je jeho dcera s tebou v koleji ... Napadlo mne ... Co když se jemu nejde ubránit?"
"Dejme tomu, že za to opravdu nemohla. To nám pak vysvětlí sama, ale co ten štít?"
"Musela ho vyčarovat jedině ona sama," řekla mu Hermi znovu svou teorii.
"To řekla i mně," ozvalo se nejistě.
"Adri!" usmála se na ni Hermiona. "Co ti řekla?"
"Že ten štít je její práce, pochybuju o tom!" odfrkla si.
"A ještě něco?" vyzvídala Herm.
"No, prý ji ovládal otec, či co," mávla rukou Adri, ale v očích se jí objevil smutek. Hermiona pohlédla na Harryho. To už ale přišla madame Pomfreyová a další debatu znemožnila.
"Běžte ven! Potřebuji klid na práci!" vyhnala je. Adri se posunula do sedu a vzala si tác s obědem.
"Hm, holka jedna bláznivá! Kdo jí dovolil opustit ošetřovnu?!" rozčilovala se pro sebe tiše zdravotnice mezitím, co prohlížela Francis.
"Bude v pořádku?" zeptala se Adriana.
"To víte, že ano. Jen omdlela ... snad tedy," dodala a vrátila se zpět do své kanceláře. Adriana z dívky na vedlejší posteli nespustila oči.
"Frany! Už vstávej!" černovláska se s trhnutím probrala.
"Kde to ... Proč jsem na ošetřovně?"
"No ... Musel jsem ti trochu pomoct," zrozpačitěl Nelien.
"Pomoct? A to jako ... Já jsem ... Tys mě omráčil?!" svitlo Fran.
"Nebylo zbytí."
"Ne? A vysvětlíš mi proč?!"
"Jak říkám, chtěl jsem ti pomoct ... Našla tě Hermiona s Harrym a Ronem, ležíš vedle Adriany ...," vysvětloval jí zvesela Nelien.
"A k čemu mi to bude? Stejně mi nevěří ... Nikdo z nich," posmutněla.
"Ale neboj, v hloubi duše ti věří, jen si to nedokáží připustit. Tedy alespoň Adriana s Harrym. Hermiona je, zdá se, pořád na tvé straně. Vedli tady zajímavý rozhovor ...," uchechtl se hlas.
"Zajímavý rozhovor ... O mně, viď?"
"Ano, Hermiona tuší, že ten štít si vyčarovala ty. A že jsi zřejmě nejednala z vlastní vůle, když si útočila na Adrianu. Ta jí to pak potvrdila ... Tedy zopakovala jí tvá slova." Fran si povzdechla.
"Neli ..."
"Hm?"
"Jak je možné, že mě ovládl?"
"To bych rád věděl i já sám ... Možná nějaké kouzlo, ale v tom případě nějaké nové a rozhodně z Černé magie," uvažoval Nelien.
"To by sedělo ... Černá magie, v té se otec vyžívá," v hlase byl slyšet náznak znechucení.
"Ale to necháme prozatím plavat. Jsou teď důležitější věci. Adriana tě po celou dobu našeho rozhovoru upřeně pozoruje."
"Cože?!" prudce se na Adrianu otočila.
"Zase příště," rozloučil se s ní Nelien.
"Jasně," už zašeptala Francis. S Adrianou si teď upřeně hleděly do očí. V těch Adrianiných už však nebyla zloba ani nenávist, ale obavy.
"Seš v pohodě?" dostala ze sebe Adri.
"Ehm ... Jo, neměla bych být?"
"Já nevím, skoro dvacet minut si tu zírala do stropu."
"Jen jsem o něčem přemýšlela."
"Aha, fajn," pokrčila rameny Adriana. Fran se převalila na bok a zavřela oči. Tušila, že už nic nebude jako dřív. Ale musí se je pokusit přesvědčit, že by přátelům nikdy neublížila ... Ne dobrovolně. To, jestli jí budou věřit, už je jen na nich ... Po chvíli, kdy se její myšlenky plnily podobnými úvahami, usnula. Probudily ji tiché hlasy. Jejich vlastníci se o něčem dohadovali.
"Ne, Ronalde, prostě si ten úkol zkusíš vypracovat sám!"
"Hermiono, proč mě toho neušetříš?"
"A tys mě někdy něčeho ušetřil?! Nech už toho! Já ti to pak zkontroluju," rezignovala nakonec.
"Proč sem deme? Vždyť stejně obě spí," ozval se i hlas Harryho.
"Já nespím," ohradila se tiše Adriana. "Jen odpočívám."
"A Francis?"
"To nevim."
"Zjistíme," Hermiona se vydala k Fran.
"Frany? Spíš?" ozvalo se hned vedle ní.
"Nee," odpověděla jí po chvíli a otočila se k nim. Nikdo nepromluvil. Ticho na ošetřovně začalo být tíživé.
"Proč jste tady?" nevydržela to už Francis. Hermiona se nadechla, ale předběhl ji Harry.
"Chceme vědět, co přesně se včera stalo!" pevně mu pohlédla do očí.
"Fajn," dala se do vypravování. Netrvalo to dlouho.
"A pak si mě prý omráčila. Já si po probuzení nic nepamatovala, vše mi řekl až Brumbál a McGonagallová. Postupně jsem si vzpomněla na vše do doby, než mě ... Než mě úplně ovládl ... Z té doby si nepamatuji nic ... Co jsem dělala nebo nedělala."
"A co teda ten štít? Pokud si nevěděla, co děláš, jak jsi ho mohla vytvořit? Jestli jsi ho opravdu vykouzlila ty ... Odkuď ho umíš?" přerušil ji Harry.
"Já nevím, asi jsem ho vytvořila automaticky. No a ... Prostě ho umím," dodala tišeji. Harry na ni pořád koukal trochu nedůvěřivě.
"Ukaž nám ho!" zazářily oči Ronovi. Ve Fran hrklo. Jak má udělat něco, o čem neví, jak to vytvořila?
"Já ..."
"Věř si někdy trochu, udělá to divy!" poradil jí úsměvně Nelien.
"Ok, ale nic nezaručuju," vstala z postele a přivřela oči.
"Hm, a co teď, chytráku?" obrátila své myšlenky k Nelienovi.
"Mávni rukou, to by ti pro tento štít mělo stačit. Ale nemávej s ní moc prud ...!" nestihl doříct. Fran natáhla ruku a prudce s ní švihla. Z dlaně jí vyletěl zelený paprsek a omotal se kolem Hermiony a Rona. Pevně je přitiskl k sobě. Ron zděšeně vyjekl.
"Aj, omlouvám se!" vyděsila se Fran.
"Nele! Jak to zruším?!"
"Mávni na druhou stranu," učinila tak. Provazy se uvolnily, před dopadem na zem se však rozplynuly.
"Ještě, že tak!"
"Já říkal, že nemáš mávat prudce!" ohradil se Nelien pobaveně.
"Fran, jak si to udělala?" zajímala se Hermiona. Jen pokrčila rameny.
"Je ti dobře, Rone?" promluvila na zrzka.
"Ale jo, jen mě to trochu ... překvapilo," vydechl. Hermiona se ušklíbla.
"To určitě," Ron na ni pohlédl výrazem typu "A tím si jako chtěla říct co?!", Fran zacukaly koutky.
"A ten štít?" Harry byl nedobytný. Fran se nadechla a lehce mávla dlaní. Kolem Adriany, na kterou Fran zamířila, se objevil stejný vzdušný vír jako při včerejší noci.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vina Vina | Web | 10. ledna 2008 v 22:30 | Reagovat

Supr takhle kapitolka se ti povedla

2 Anduel Anduel | Web | 11. ledna 2008 v 7:47 | Reagovat

Ennyyyy, ty zlatiii moje:-))) ta kapča se ti moc a moc povedla. jé a ten konec...no, ale popořadě...v prvé řadě bych ti chtěla moc poděkovat za to věnování a JÁ moc děkuju za všechno, už si to nějak bez tebe neumím představit:))) si úžasnej človíček.

a teď konečně k tý kapče...ani nevíš, jak jsem ráda, že to pro její usmíření vypadá nadějně! he, mně se nelíbí, když jsou rozhádaní (já nekomfliktní člověk:) takže to zakončení...ehm, no tak za to bych tě nejradši zastřelila:) ale já si nemůžu moc stěžovat, dělám to samý...a moc rýda, takže se spíš skláním, protože to bylo fakt skvělý. jinak k průběhu...no jo hermiona je prostě koumák:) a jak je Fran svázala k sobě:-))) no ty znáš můj názor na tenhle pár, takže víš, jak jsem se musela culit:) já  beznadějný romantik...no prostě se ti to zase povedlo, jak to děláš?:) no to je jedno, hlavně jen tak dál, i když podle mě u tebe nic jiného ani nehrozí...píšeš prostě skvěle. jé,se tu nějak vykecávám, nemyslíš? no radši abych už končila. akže ještě jednou...kapča byla nádherná, moc se mi líbila, píšeš prostě stylem, který mám ráda:-)))

no a etě jednou děkuju za to věnování, si takovej poklad:-)))

no a doufám, že další kapitola bude co nejdřív?! že jo, řekni že jo! tohle je totiž mučení takový ukončení, i když je pro napínabost dokonalý, prostě se klaním mno:) dřu nosem o zem...au...takže koukej co nejrychleji napsat další! jasan? i když chápu tu matiku, řekněme, že nepatří mezi mé nejsilnější stránky a jak si...musím si opravovat známku, takže máš víc než mé plné pochopení...jo ale, až budeš mít ten čas, tak se koukni i na DBK, jo? posííím, ta poslední byla tak...vždyť víš...no já bych t nejradši zaúkolovala psaním až za roh...takže už fakt končím:-)))

moc se ti to povedlo a doufám, že další kapitolka bude co nejdřív!!! jinak...na tebe pošlu labutí četu:-)))

3 barunka barunka | Web | 11. ledna 2008 v 8:57 | Reagovat

Skvělá kapitolka :) Píšeš opravdu moc hezky :) Už se nemůžu dočkat další kapitolky!!! :))

4 Polgara Polgara | Web | 11. ledna 2008 v 9:58 | Reagovat

Teda Enny, ty překonáváš sama sebe.Moc pěkná kapitola a Nelien je mi čím dál tím sympatičtější

5 soraki soraki | 11. ledna 2008 v 10:21 | Reagovat

Enny, Enny, já bych tě ... to za ten konec :-D , ale chápu, že to tak musí být, jen nás pěkně drž v napětí, jinak mi ale vůbec tahle kapča nepřijde "vyplňovací" , je skvělá

6 Makina Makina | Web | 11. ledna 2008 v 11:26 | Reagovat

Juuu to je nádherná kapitolka. Moc se ti povedla...ostatně jako vždy. Nádherně napsané vážně. Jsem ráda, že tě znám a doufám, že brzo dorazíš na ICQ......jo ještě něco.....doufám, že splašená spermie stále platí? :-D......

7 bloud(tabby) bloud(tabby) | Web | 11. ledna 2008 v 15:39 | Reagovat

Ennousku srdi,zlati,muciku..je to uzasny hej pekne si to zakoncila..mas stigro holka po tom vcerejsim muceni !!!!!No jo hele Fran jim teda vlastne bude pomalu ale jiste vyklopit tu svou moc...:0)))...Hele ja uz se tesim az to bude vsechno venku:0))))..P.S nezapominej na tu nejrychlejsi Siriovu:0)))

8 Jenny Jenny | Web | 11. ledna 2008 v 18:26 | Reagovat

Tak za prvé, strašně moci díky za věnování! A doufám, že ty prázky vyjdou=) Ke kapitole, jaká vycpávková? Ty neumíš psát vycpávkový kapči o ničem, tak mě moc neštvi...Bylo to naprosto skvělý a bombovní, ostatně jako celá tahle kapitolovka!! Seš prostě šikulka s obrovským talentem, moje vnitřní oko právě odhalilo, že z tebe jednou něco bude=) Seš prostě star...A doufám, že Fran uvěřej...a moooc a moooc a ještě jednou děsně mooc se těšim na další kapitolu!!! Štve mě jediný, že jsem si tuhle kapitolu mohla přečíst až dnes=( škola je prostě hnusnej žrout času no...a musim říct, že jsem se opravdu měla na co těšit, tahle kapitola byla skvělá...a strašně se těšim na to, až poodhalíš nějaký to tajemství=) Takže šup šup do další kapitoly jo

9 moja moja | 11. ledna 2008 v 23:34 | Reagovat

bezvadná kapitolka! už se moc těšim na další :D

10 Lightsoul Lightsoul | Web | 12. ledna 2008 v 14:49 | Reagovat

Tak to se ti fakt moc povedlo, už aby tu byla další. =))))))))

11 Merisa Merisa | Web | 12. ledna 2008 v 18:55 | Reagovat

Já se nudu opakovat po holkách nade mnou =) Myslím, že všichni tady víme, že píšeš skvěle a znovu a znovu to dokazuješ ;) Třeba touhle kapitolkou. A jednou z nejlepších postav v ní (podle mě) je krom Francis zrovna ten Nelien ;D I když bych asi nechtěla, aby mi někdo mohl číst úplně všechny myšlenky (jestli to tedy umí :D). Ale jsem dost zvědavá, jak to bude dál a jenom někde v hloubi doufám, že to bude hepáč ;))

12 Kaitlin Kaitlin | Web | 13. ledna 2008 v 11:24 | Reagovat

bezvadný...opravdu kársná kapitolka..ještě že je Hermiona tak inteligentní a dokáže sio dát dohromady 1 a 1..=D Ale myslím, že ted už jí uvěří i ostatní, doufám v to..mno, tak mi asi nezbyde nic jiného, než počkat na pokráčko, co?? =D Ale děsně se na něj těším

13 Samantha Samantha | 13. ledna 2008 v 14:42 | Reagovat

Enny ta kapča (no vlastně celá povídka) se ti povedla, nemůžu se dočkat pokračování, doufám že mě a ostatní nenechám moc dlouho čekat :D

14 MarS MarS | 14. ledna 2008 v 0:51 | Reagovat

no aspon, ze Mia ma rozum a ostatni si to dali docela rychle vysvetlit :-)

15 EEvik EEvik | Web | 17. března 2008 v 18:54 | Reagovat

:) skvele jako dycky

16 Ewilan Ewilan | Web | 31. května 2008 v 17:09 | Reagovat

zírám, poulím oči...ehm..cože jsem to chtěla říct?:D myšlenky moje, kam jste utekly? nee, je to úžasný. tuhle povídku jsem si moc oblíbila a ještě dneska jí chci dočíst:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


© 10/2007-2018 (prostě už je holt starouš :D)
Obsah tohoto blogu je zakázáno kopírovat bez předešlého uvědomění majitelky! A nejspíše ani po něm.