close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Po zrušení blogu mě můžete nalézt zde: anden.mysteria.cz

Mějte trpělivost, bude trvat, než to tam s holkama zase zprovozníme/zaktualizujeme. :)

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

8.kapitola: Miluju tě

3. ledna 2008 v 19:16 | Enny |  Děkuji, bylo to krásné ...
Ou jajki, Enn se překonala a ve škole začla psát další kapču. Má něco přes tři strany. No, užijte si ji, ale nwm no ...
Věnuju ji Andysence - za to, že má se mnou trpělivost, seš zlatí. :o) Tabbikovi - že máš odvahu chodit se mnou na čoko ;o))), Evžence - žes po Šušu uklidila tu koupelnu, i když tam vůbec nebylo a Arynce - díky za všechno. :o)
P.S.: KOMENTY!!! Prosím, myslím, že limit 15 zvládnete, ne?

"Lily, já jdu za tím Brumbálem, kdyby mě někdo hledal ...," šeptla ráno kamarádce. No, ráno ... Ale ostatní spolubydlící ještě spaly.
"Jasně, já si zatim udělám úkoly," usmála se Lil. Sam se jí to pokusila oplatit, ale vznikl z toho spíše škleb. Už od rána měla žaludek jako na vodě. Za chvíli bude stát v ředitelně, naproti ní rodiče a Remus. To nezvládne ... Musíš! napomenula se. Sešla dolů do společenky, Remus tam ještě nebyl, vlastně tam nebyl nikdo. Sedla si do krbu a vyčkávala. Ticho v místnosti na ni doléhalo více, než kdy předtím. Když jí někdo položil ruku na rameno, trhla sebou.
"Promiň, nechtěl jsem tě vystrašit," omlouval se hned Remus. Podruhé za dnešní den se pokusila usmát.
"Jak se cítíš?" zeptal se.
"Je to lepší," zalhala. Mlčky zamířili směrem k chrliči.
"Sam, děje se ještě něco? Přijde mi, že ... Že se mi zase vyhýbáš," pronesl najednou Remus.
"Ne, jen ... Není něco, co bys mi chtěl říct?" řekla nakonec. Chtěla vědět, jestli jí vůbec důvěřuje natolik, aby jí prozradil, že je vlkodlak. Remus se trochu zarazil a znervózněl.
"Ne, není," vyrazil ze sebe nakonec. Sam pocítila zklamání.
"Fajn," chytil ji za ruku, vyvlékla se mu a zrychlila.
"Medové dortíčky!" vyhrkla u vstupu do ředitelny. Bezmyšlenkovitě vyběhla nahoru, na Remuse se neohlížela. U dveří se však zastavila. Jeden jediný krok ji dělil od rodičů, od prozrazení jejího tajemství ... Začala se neznatelně třást. Málem ani nepostřehla Remuse, který zaklepal a otevřel.
"Jdeme?" dal ji přednost.
"Ehm, řekni, že hned přijdu," kývl.
"Neboj, ať už chceš říct cokoli, budu tam s tebou," pohlédl jí upřeně do očí. Uhnula, nevydržela jeho klidný pohled.
"Bež, přijdu za chvíli," poslala ho pryč. Tiše vstoupil dovnitř a zavřel dveře. Sam se posadila na zem, potřebovala se uklidnit. Chlad z kamenné podlahy pomalu prostupoval jejím tělem. Nevnímala ho. Zvedla se asi až po deseti minutách. Po zaklepání vstoupila.
"No konečně, už jsem se chtěla jít podívat, kde vězíš!" objala ji matka.
"Tak copak jsi provedla teď, že jsme až v ředitelně?" pousmál se otec.
"Nic, jen jsem ... Poprosila jsem profesora Brumbála o schůzku s vámi."
"A pročpak?"
"Musím vám prozradit něco, co jsem vám měla říct už dávno," špitla Sam. Neodvážila se jim pohlédnout do očí.
"A co ten hoch?"
"To je můj přítel, Remus," trochu se usmála. "Důvěřuju mu a chci, aby to také věděl ... Dřív než bude pozdě," ztišila hlas.
"Neřekla jsi, že máš přítele!" rozzářila se matka.
"Omlouvám se, že vyrušuji, ale myslím, že Samantha vám chce sdělit něco důležitějšího," přerušil ženu Brumbál. Sam na něj vděčně pohlédla, už tak to pro ni bylo těžké.
"Tak copak?" ozval se její otec.
"Já ...," hlas jí selhal. Jak jim to má, probůh říct? Někdo jí stiskl ruku. Vzhlédla. Její oči se setkaly s Remusovými. Zhluboka se nadechla. Viděla, že rodiče jsou jako na trní.
"Jsem nemocná," vydolovala ze sebe přiškrceně. "Vážně nemocná," šeptla nakonec. Poslední, co vnímala, než se jí opět zatočila hlava, byl matčin výkřik a Remusův stisk, který zesílil.
-----------------------------------
"Pane Lupine, opravdu nechcete ...," zazněl místností ženský hlas.
"Ne! Zůstanu tu s ní, počkám až se probere," řekl kdosi vzdorovitě. Sam opatrně otevřela oči. Chvíli jí trvalo, než zaostřila.
"Sam? Samy! Hurá," přisedl si kdosi k ní na postel. Pomalu k němu natočila tvář. Radost z toho, že se probrala se mu v očích mísila se zmatkem a bolestí. Sam si uvědomila, proč tomu tak je ... Už to ví, řekla jim to.
"Ahoj," šeptla. Remus se k ní naklonil a políbil ji. "Co se stalo?"
"Omdlela jsi," řekl prostě.
"A rodiče?"
"Jsou ještě asi u Brumbála."
"Jak jsou na tom?" zeptala se s obavou.
"Řekl bych, že ... Musí se s tím srovnat," vyhnul se přímé odpovědi.
"Takže špatně," domyslela si Sam, nebylo divu. "A co ty?" vzhlédla. Remus sklopil hlavu, trvalo mu déle, než promluvil.
"Šokovalo mě to, ale ... Trochu jsem to tušil. Nevím, co ti na to mám říct," řekl smutně.
"Už víš, proč jsem tě odmítala. Nechtěla jsem ti ublížit. Nemám moc času ...," ztišila hlas do zoufalého šepotu.
"Kolik?" vyhrkl Remus. Sam zavřela oči, draly se jí do nich slzy.
"Necelý rok, snad." Remus pohlédl ke stropu. I jemu se oči zaleskly.
"A nejde s tím nic ...," zeptal se přiškrceně. Zmohla se jen na zakroucení hlavou. Cítila se, jako by v krku měla knedlík. Oči ji pálily, když ho pozorovala, jak u ní sedí, zdrcený ... Věděla, že kdyby promluvila, spustil by se tím i potok slz. Vzal ji za ruku a políbil ji do dlaně.
"Taky ti musím něco říct ... Ráno jsem se neodvážil," šeptl zahanbeně. Pochopila, na co naráží. "Víš, když jsem byl malý ... Jednou venku, pokousal mě tam ...," začal roztřeseně.
"Vlkodlak," dokončila za něj Samantha.
"Jak?"
"Bratr se mě od tebe snažil odradit. Když jsme ho potkali na té chodbě," vysvětlila mu pomalu.
"Oni to ví jen kluci a Brumbál," dodal. "Já, bál jsem se ti to říct, chtěl jsem s tebou být šťastný. Myslel jsem, že bys mě pak opustila, že by ses mě bála," řekl zkroušeně.
"Opustila? Blázínku," pohladila ho. "Já se taky bála ... Že mě nebudeš chtít mít na krku," šeptla.
"A proč, proboha?! Ty pro mě nejsi žádná zátěž! Já ...," pohlédl jí do očí. "Miluju tě, Sam!" Chvíli mu upřeně hleděla do očí, věděla, že nelže. Jen měla strach ...
"Myslíš, že ...," nenechal ji to doříct.
"Samantho, miluju tě! A to nic nezmění!" jeho krásné oči plné lásky patřily jen jí.
"Taky tě miluju," trochu se začervenala. Od konce léta nevěřila, že by to někdy byla schopna říct, ať už komukoli. Políbil ji, polibek mu oplácela.
"Co ostatní?" zeptala se potom.
"Neví, že jsi zase tady."
"To je dobře, nechci jim přidělávat starosti," pokývala Sam a posmutněla, když pomyslela na přátele. Kupodivu už vycházela líp i s ostatními Poberty.
"Řekneš jim to?" zeptal se Remus na to, čeho se nejvíce bála.
"Já nevím ... Asi budu muset," opět si hleděli do očí.
"Budu s tebou, jak už jsem ti dneska jednou řekl. Ať se stane cokoli!" nevěděl, jakou jeho slova projdou zkoužkou, když je vyslovoval.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 tabby tabby | Web | 3. ledna 2008 v 19:31 | Reagovat

Si pis ze to zvladnem :-*...Upa nadherna kapitolka sak vsis zhe me to kapke dojalo...ehm no tak ne troche viiic ale ja za to nemuzu...sem prote mekota s tim nic neudela...A ta odvaha u toho coka:-D No nevim jestli to neni nahodou obracene:-D

2 Anduel Anduel | Web | 3. ledna 2008 v 19:42 | Reagovat

přečetla jsem si to etě jednou a už mě to podruhý dostalo zlatííí:) už jsem ti psala, že vlastně ani moc nevím, jak vyjádřit, všechny pocity, jež ve mně ta kapča vzbuzuje...myslím, že slova to plně vyjádřit nedokáží...od pocitu toho, že se mi chtělo brečet, k tomu že jsem opravdu začala brečet. byla jsem z toho opravdu úplně mmimo. bojím se toho, co má ještě přijít...ve chvíli, kdy říkala, co jí je (i když to vlastně ani tak neřekla...)jen to podstatný a hlavní (alex měla pravdu:) tak jsem z toho vyřízená. byla jsem ze začátku ještě naštvaná na rema, že jí to neřekl, naštěstí pro tebe a pro něj...se nakonec přiznal. a to miluju tě...no na tváři se mi rozlil lehký úsměv a takový blíže neurčitekný pocit. ale pořád mám strach. z toho jak to skončí. moc se bojím toho jak to skončí. nemoci, zvlášť ty smrtící opravdu nic moc dobrého nevěstí, nečekaně...už i tady začínám mluvit ironicky...jde to se mnou z kopce. moc se ti ta kapitolka povedla. moc se mi to líbilo. přijde mi, že je snad čím dál tím lepší, pokud to vůbec ještě jde.

jinak ti ještě moc a moc děkuju za to věnování...už jsem ti to říkala tisíckrát a budu to říkat pořád, si zlatíčko největší a jsem ráda, že jsme tě poznala:) a já děkuju za trpělivost-tady jsem příšerka s.r.o. já:-)))

a rychle další kapču! posííím!

3 Areneis Areneis | E-mail | Web | 3. ledna 2008 v 20:01 | Reagovat

Zlatí, tahle kapitolka je naprosto překrásná. Nevím, co ti na ní mám říct. Úplně mě dojala. Doufám, že tam bude, co jí je, protože mě to celkem zajímá. Děkuji moc, že jsi to sem nakonec dala. Je to smutná kapitolka, ale mně zvedla o něco náladu. Což je co říct. To má fakt jen rok? To je dost málo. Jsem zvědavá, jak celá tahle povídka skončí. Tipuji si smrt. I když nevím. Tím bych ji ukončila já, však víš. Ale k tobě mi smutné a depresivní konce nesedí. No jsem ale zvědavá, jak ještě bude tahle povídka dlouhá, protože je nádherná a ty to víš Ennynko.

Je mi chudinky Sam líto. To je vážně až tak moc nemocná? Chudák. Ale mohla by se uzdravit a žít sťastně až do smrti, po boku mír Remuse a spoustu malých remusků a saminek. Njn. Asi se opakuji, proto tento koment ukončím. Je nudný.

A děkuji moc za věnování. Potěšila jsi mě. Moc, moc, moc. Njn, tak já zase jdu pohroužit se sama do sebe.

Ale snad tě potěší, že jsem všechno o sobě řekla jedné své kamarádce.

Tak papapapa Enny a brzy další kapitolku, ju?

Ary

4 Jasane Jasane | E-mail | Web | 3. ledna 2008 v 20:52 | Reagovat

To je smutnýýý strašně ale krásný!!!

5 Giner Giner | 3. ledna 2008 v 21:41 | Reagovat

skvělá kapitola:)jsme zvědavá, co bdue dále...

6 Kaitlin Kaitlin | Web | 3. ledna 2008 v 23:08 | Reagovat

no, tak tohle teda byla kapitola..pěkně smutná..vůbec jsem nečekala, že je takhle nemocná a navíc tak  moc vážně..je to fakt chudinka..jen rok..ale aspoň že má remuse, ten jí s tím pomůže a tak..ale...Nemohl by se třeba, jen tak úplně náhodou, najít nějaký lék, kterýby ji vyléčil?? Ach jo, asi zas pořádně fantazíruju, co? A chci nemožný...No, tak ještě bych snad dodala, že ta kapitola se opravdu moc a moc povedla a strašně se těším na další kapitolu =D

7 pantherka pantherka | Web | 3. ledna 2008 v 23:12 | Reagovat

šušu, šušinko, šušinečko!!! Tohle bylo krásný...málem jsme slzama zmáčela klábesnici (promiň nic poetičtějšího v repertoáru nemám...:() Opravdu nádherná dojemná kapitola. Jenště teď sedim na židli a zasněně zírám na oranžovou stránku :D. Strašně smutný, ale jak si s Remíkem všechno řekli. Do očí mi vhrkli slzy: Píšeš opravdu krásně a porcítěně a máš můj dík, prootže bez týhle tvojí kapitolovky a Necháme to osudu co píšete s Jenn si to už ani nedovedu představit.

Vidíš co to se mnou děláš??? Panthy se zasnila. (Evženka taky, pomýšlí na to, ajkej by byl žiovt s peřím :DDD Už zase to odlehčuju, no to sem celá já, promiŇ...jinak díky za ten slib, že mě už nikdy neoškubeš :DDD)

Sice strašně doufám, že se všechno spraví a bude to dobrý...budou si s Remíkem žít šťastně a do smrti a jestli neumřeli...

Doufám, že se slituješ nad příznivci happyendů (jááááá! :)) a nějak krásně to zakončíš..Ale to předbíhám. Doufám, že tahle kapitolovka bude mít hooodně kapitol :)A i kdyby ne, pravidelně budu okouzleně vejrat na monitor a psát ti komentáře...slibuju :D

Takže už končím :) Poslední dobou píšu ty komenty nějaký dlouhý :-o :DDDD Se lepšim :))) Předsevzetí funguje :p

8 pantherka pantherka | Web | 3. ledna 2008 v 23:14 | Reagovat

jo a za to věnování :) Děkujuuu žes mi věnovala něco tak nádhernýho :) teď kvůli tomu snad ani neusnu :DDD

9 Kačenka Kačenka | E-mail | 4. ledna 2008 v 6:59 | Reagovat

tý jo.. to bylo hodně dobrý.. akorát bys možná mohla líp upřesnit tu nemoc, co jí to vlastně je.. :D

10 Polgara Polgara | Web | 4. ledna 2008 v 13:20 | Reagovat

Fňuk, to přece nemůžeš udělat? K tobě s evážně depresivní konce nehodí...Co takhle kdyby našli nějakým zázrakem nějaký zázračný lék a s remusem by žila pak šťastně až dos mrti?

Prosím prosím....

Jinak je to nádherně napsané

11 wisty wisty | E-mail | Web | 4. ledna 2008 v 15:54 | Reagovat

no, teda, překvapuješ mě čím dál tím víc:) fakt super! ale jako taky doufám, že najdou nějakej lék nebo něco:)

12 Makina Makina | Web | 4. ledna 2008 v 16:59 | Reagovat

No páni......To je div co, že tu vidíš můj komentář...dohnala jsem resty a přečetla tuhle povídku. Jsem dobrá. Je to nádherná povídka jen tahle poslední kapča mě trochu vyděsila....ne kecám....hodně mě vyděsila. Já jsem tentyp co má rád šťastný konce a happy povídky a tohle....No nechám se překvapit. Je to vážně krásná povídka a já se těším na další kapitolku........Hele Kdy bude? doufám, že brzo, protože jinak se tu zblázním. To jsi ještě nezažila zblázněnou Makinu,( aaaaa teď slyším ironickou poznámku, ale neberu na to ohled) i když v tom není rozdíl od té normální. Osůbko k tobě se depresivní povídky nehodí...všichni jsme u tebe zvyklí na ruplou bránici (i když já mám co říkat) no, ale píšeš krásně. Je to vážně nádherné....Bombové....luxusní.......očividně :-D

13 Treia Treia | Web | 4. ledna 2008 v 17:04 | Reagovat

Skvělá kapča.. Moc pěkná.. Konečně to Sam řekla.. Jen by mě teda zajímo, co je to za nemoc. Chudák holka.. Moc se těším na pokračování..

14 Jenny Jenny | Web | 4. ledna 2008 v 19:26 | Reagovat

Heh, tak ti píšu komentář..tahle kapitola byla uuchvatná!! Něžná, romantická, citlivá, smutná!! Enn, ty píšeš prostě nádherně...

15 SweetLil SweetLil | E-mail | Web | 4. ledna 2008 v 19:59 | Reagovat

Perfektní,moc krásná kapitolka,seš talent na psaní! a tohle je úplně nádherný!

16 Melissa Melissa | Web | 4. ledna 2008 v 21:25 | Reagovat

si snad ze mě děláš šprťouchlata??? jako tohle néééé přece jí musíš nějakým zázrakem vyléčit. prostě a jednoduše musíš. a vubec mě nezajímají odpovědi ve stylu, že remus je tragic man... to na mě neplatí.

páni to bylo krásný, smutný, dokonalý. ale to jako fakt nemůžeš... neb budu brečet. tohle mi nesmíš udělat...

Enn ještě jednou, tahle kapitola byla prostě krásňoučká, a remus je prostě a jednoduše dokonalej.

17 Peggy Peggy | Web | 5. ledna 2008 v 13:19 | Reagovat

Nádherná kapitola... ale tohle jí nemůžeš udělat! Já jsem taky příznivce happy endů :D Takže vážně doufám, že to neskončí tak tragicky, jak tahle kapitola naznačuje... ale i kdyby jo, je to stejně moc krásná povídka, u který mi málem tečou slzy...

18 Lightsoul Lightsoul | Web | 5. ledna 2008 v 19:37 | Reagovat

Tak to je moc pěkná kapitolka už aby tu byla další :-)

19 jita jita | 5. ledna 2008 v 21:09 | Reagovat

krásný.ale bude to hezčí když třeba remus ze zufalosti bude hledat ňáký lék a oni budou s remem šťastní až do smrti=)

20 MarS MarS | 9. ledna 2008 v 21:22 | Reagovat

teda Enny Ty jsi se teda rozjela, pridavas skoro tak casto jako Kaitlin :-)

a 'kementatorky' a 'komentatori' ;-) se take cini, pisou sem uplne romany :-)

chudinky nas zamilovany parecek :-( jen jsme se porad nedozvedeli do Sam vlastne je :-( snad priste :-)

21 MarS MarS | 10. ledna 2008 v 11:02 | Reagovat

jezis ja tam mam preklepu :-( sorryyyy :-(

22 Mary Mary | 19. dubna 2008 v 22:13 | Reagovat

jeeee... já brečím. Fakt krásný!!!! takové dojemné povídky mám ráda... jen škoda že umírá!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


© 10/2007-2018 (prostě už je holt starouš :D)
Obsah tohoto blogu je zakázáno kopírovat bez předešlého uvědomění majitelky! A nejspíše ani po něm.