9.kapitola: Zjištění
6. ledna 2008 v 17:15 | Jenny | Necháme to osudu - kapitolovka by me and JennyJenny má pro vás další kapitolku! Je naprosto úplně skvělá!!! Akorát ... Jenn? Pěkně si to zamotala. :o))) Tak už se dejte do čtení! A KOMENTY! Čím víc jich bude, tím dřív bude další část této povídky.... Je to jen na vás!
P.S.: dneska přibude moje kapitolka ke Hře. DS a KK sem vzdala. :o)) Nezlobte se, pokusim se to co nejdřív napravit. :o) Vaše Enn
Ozvala se rána, která mě zarazila uprostřed věty, do pokoje se vřítil Peter, v běhu nekoukal na cestu, noha se mu zamotala do něčího hábitu, který se válel na podlaze, Péťa chvíli baletil na jedné noze jak v Labutím jezeru, načež neudržel rovnováhu, zamával rukama , napodobujíc čápa při posledním tažení a zřítil se na zem. Parkety zasténaly nad jeho váhou a místností se rozeznělo obrovské BUM. James se příšerně rozchechtal, svalil se na postel a dál se svíjel v záchvatech smíchu. Mě ovládla obrovská chuť Červa na místě uškrtit, právě mi překazil moje odhodlání konečně to Jamesovi vyklopit. Peter se pomalu sbíral z podlahy a třel si naražené místo na jeho části těla, který nehodlám popisovat.
"Co...co dě...děláš sim tě?" vydoloval ze sebe James, v obličeji úplně rudý a posunoval si brýle na nose.
"No...chtěl jsem si vzít karamely, co mám ve skříni." zahuhlal Péťa a tvářil se strašně smutně, kámen by nad ním zaplakal. Já teda ne.
"A proto si sem musel vrazit jak dělová koule?" vyjel jsem na něj zlostně. Sakra, můj plán byl v tahu. Červ na mě nechápavě koukal a k odpovědi se neměl. Mávl jsem nabručeně rukou, přešel jsem ke skříni, vylovil jsem z ní Petrovy oblíbené bonbony a hodil jsem mu je. Červíček je nechápavě zachytil. Protočil jsem oči.
"Nech nás prosim tě teď o samotě." Požádal jsem ho, Petr kývl a s nábožným pohledem, upřeným na pestrý sáček s karamelami vykráčel z pokoje.
"Sakra, to už je tolik?" mrkl Dvanácterák na hodinky a začal se hrabat z postele. Intergalaktickou rychlostí na sebe nasoukal famfrpálový dres a dřív, než za ním zaklaply dveře, mi slíbil:
"Po tréninku si promluvíme." Složil jsem nešťastně hlavu do dlaní. Já jsem byl snad prokletej, proč zrovna já musim mít takovou smůlu? Už jsem to mohl mít za sebou, teď by mě už pohřbívali a já bych žil v klidu a míru. No žil bylo špatný slovo, ale to neva, prostě bych to už nemusel řešit. Jenže ono, prostě se to muselo protahovat do nekonečna.
Nechápal jsem to, za normálních okolností měl James famfrpálový trénink hodinu. V čudu byly už dvě a James pořád nikde. Kdybych si nervozitou, která se mě minutu po minutě zmocňovala, kousal nehty, už bych byl bezrukej. Chodil jsem nervozně po pokoji, od okna ke skříni, pak jsem si sedl na postel. Už jsem to nemohl vydržet, vypadl jsem z ložnice a sešel po schodech dolů do Společenskej místnosti. Bylo tam teplo, rudé plameny ohně osvětlovaly celou místnost a házely po stěnách dlouhé stíny. Skácel jsem se do jednoho z červených křesel, která tu stála a zíral jsem do krbu. Bylo mi záhadou, jak se mohl můj život v tak krátké době zvrtnout. Nechápal jsem to, vždyť s Lily chodím do jedné třídy už skoro sedm let a za celou tu dobu jsem k ní necítil nic, byla pro mě prostě tou, kterou se můj nejlepší kamarád snažil bezvýsledně získat. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že se do ní zamiluju, zrovna do ní. Ušklíbl jsem se, no jasně, proč bych měl mít v životě aspoň jednu věc lehkou, ne to ne, já se prostě musim zabouchnout do holky, která mě za a: Nemiluje, za b: Si o mně myslí jen to nejhorší a za c, to bylo nejhorší: Mě kvůli ní začne James nenávidět. V duchu jsem zaúpěl.
"No nazdar, co ty tady tak sám?" vytrhl mě z přemýšlení Jamesův hlas. Lekl jsem se a málem jsem se převrátil v křesle, Dvanácteráka to šíleně pobavilo, uchechtával se, z vlasů a z hábitu mu kapala voda.
"No čau...čekám tu na tebe." odvětil jsem a srdce mi začalo tlouct jak splašené. Už už jsem se nadechoval, že to konečně ze sebe vyklopim, ale bohužel, James byl rychlejší. Už po druhý v tomto dni mě někdo přerušil.
"Bys neuvěřil, co je novýho." rozhodl se mně napínat. Zarazil jsem se a povytáhl jsem obočí. Že by o tom už věděl? Ale nevypadalo to tak, myslim, že kdyby James věděl, že chodím s jeho holkou, asi by se netlemil jak Filch na novou sadu extra výkonných a páchnoucích čističů na záchody.
"Co..?" reagoval jsem opatrně. James se připitomněle usmál, schodil mokrej plášť a žuchl sebou do křesla vedle mě.
"Chodim s Katrin." vypadlo z něj náhle. Vyvalil jsem na něj oči.
"Cože?" tak to byla fakt bomba, to jsem opravdu nečekal ani v tom nejdivočejším snu.
"Jak?" pokračoval jsem v otázkách a dál jsem na něj vejral.
"No...celej trénink sledovala z tribuny no a potom za mnou přišla do šatny. Najednou jsme se líbali a mně došlo, že ji mám rád. Tak jsem se jí zeptal, jestli se mnou chce chodit a ona souhlasila." povyprávěl mi James celou lovestory a mě spadla čelist na zem.
"A ...a co Evansová?" zeptal jsem se po chvíli, když jsem chytil dech. James se jen zachmuřil a mávl rukou.
"Minulost...stejně mě nechce a mě už nebaví ji uhánět."
"Aha..." reagoval jsem inteligentně a překvapeně jsem na kamaráda zíral. Pak jsem se vzpamatoval a řekl jsem:
"Tak to ti gratuluju kámo." James se na mě zazubil a pak se zvedl.
"Jdu se osušit, tak zatim." s pískáním zmizel ze společensky a já jsem zavřel oči. V hlavě se mi vyrojilo tisíce myšlenek, divil jsem se, že mi mozek už dávno nepraskl. Tak to je teda gol. Vůbec jsem nevěděl, jak teď na tom jsem. I když, možná, že pro mě tahle situace byla výhodná, třeba se na mě James nebude tak zlobit, když už má nějakou jinou. Zakroutil jsem hlavou, pomyslel jsem si, jakou ještě jobovku dneska obdržim.
"Je čau Blacku, tebe bych tu nečekala." vešla krátce potom, co odešel Dvanácterák, do místnosti Lily. Zase vypadala neuvěřitelně skvostně, neslintej okřikl jsem se v duchu.
"Čau Evansová." pozdravil jsem ji, překvapeně na mě koukla, že jsem nedodal nic dalšího, kromě pozdravu. Ale byl jsem ještě trochu mimo.
"Dneska žádný kecy?" otázala se mě a sedla si na měkkou pohovku. Otočil jsem k ní hlavu a záporně jsem ní zavrtěl. Dneska jsem neměl náladu na to, se s ní hádat nebo škorpit.
"Hmm...stalo se ti něco?" zeptala se Lily a já jsem se ušklíbl.
"Odkdy se staráš o to, jestli se mi něco stalo?" pozvedl jsem ironicky obočí. Lily zčervenala a uraženě si odfrkla.
"Tak se nebudu starat no, když ti to vadí." odsekla a vyhla se mému pohledu.
"Mě to nevadí...jo máš pravdu, něco se stalo, ale mně ne." vyvedl jsem ji z omylu. Zastrčila si pramen vlasů za ucho, tohle její gesto jsem přímo zbožňoval. Vlastně...zbožňoval jsem ji celou a bál jsem se, strašně jsem se bál, jak bude reagovat na to, co jsem jí musel říct. Tázavě se na mě podívala a já jsem řekl:
"James chodí s Katrin." Lily ztuhla a zírala na mě jako já před tím na Jamese. Ve tváři se jí promítlo tisíce emocí, rty jí zbělely, přivřela či, pak se náhle, jako mávnutím hůlky její výraz změnil, nasadila chladnou masku a klidně odvětila:
"No a...na tvym ukolu, že mu to máš říct, to nic nemění." Trochu toporně vstala a odešla. Zvrátil jsem hlavu dozadu. Něco mi v tuhle chvíli totiž došlo. Nevěděl jsem, jestli jsem se nemýlil,ale myslím, že ne. Nebyla pravda, že Lily Jamese nenáviděla. Měla to být jen přetvářka, sice jsem netušil proč, ale něco mi říkalo, že mám pravdu. Tohle zjištění mě zabolelo, zaseklo se mi do srdce a začlo mi být pěkně mizerně. Něco moje tvrzení totiž potvrdilo, záblesk slz v jejích smaragdových očí, které rychle skryla, než odešla, přesto jsem si jich všiml.
Komentáře
Pěkný, jak už sem psala u Jenny.. Ale chudák Lily.. Chudák Sirius.. že to viděl..a chudák James až se to dozví..bože..všichni jsou chudáci.. =D buď to zlomí srdce Lily, nebo Siriusovi.. bóže né.. =D
no teda, konečně další kapča, to se mě snad zdá... super, jako obvykle:)
teda to je ale situace. zda se, ze Lily neco slusne nezvladla. no ale tezko z toho muze vinit nekoho jineho nez sebe...









































teda, tak tohle byla teda kapitola..fakt moc pěkná..Teda, tak to jsem nečekala, že se james dá s katrin takhle dohromady,,ale stejně jsem zvědavá, jak to Siirus Jamesovi řekne, že chodí s Lil..a jak ten to přijme..protože jak to tak vypadá, Lily přece jen na jamesovi záleží