9. února 2008 v 20:04 | Enny
|
Fajn, máte tady slibovanou kapču k NO. Musim říct, že mi dala zabrat, nevím proč, ale v poslední době mi to jaksi nejde. :o) V první části sem se celkem sekla, ale pak se to díky May a Jenn rozjelo, takže to má přes tři stránky(jasně není to nejvíc, ale aspoň něco, ne?). :o)
Věnování - celý ŠP, těšim se na pátek. :o) A hlavně zlatí Mayíkovi! Moc si mi pomohla, víme? :o) A ještě jednou Jenny - kdo bude utírat tu klávesnici? :o)) PUFOB!!! Prostě Huuuuu ou nuuuuuuuu. :o)))
OZNAMKO!!! - Ano, je to tak ... Tato kapitola, 12. kapitola, je tou, kerou míříme do finiše! S Jenny jsme se shodly, že 13. kapča bude na ukončení stylová a taky, že pro ukončení děje bude plně vyhovovat a stačit. A myslim, že nebude vadit, když vám prozradím tu supa věc a tou je, že poslední kapču k této povídce budeme s Jenn psát SPOLU!!! :o) A to nemyslim tak, že se slezem na ajsku a budem si to po kouskách posílat ... eee ... Jenny totiž zavítá do našeho zapadákova! Já su prostě upe happy! :o) Sice mi nezbejvá, než se modlit, aby to Cinestar, kam plánujem zajít s celou Šílenou pětkou, přežil, ale šíleně se těšim! :o) A co vy? Jste zvědaví na naši poslední kapitolku? Já jo. :o)) Tobě, zlatí, děkuju, že jsi se mnou do té povídky šla, píše se s tebou skvěle! A jo, budu se opakovat, ale poznala sem díky tomu upa bombovního človíčka ... šak víš. :o)
Tak se dejte do čtení. :o)
"Ty, Tichošlápku," ozvalo se ztichlou ložnicí.
"Hm?"
"Můžu mít otázku?"
"Hm."
"Myslíš to s Lily vážně?" zeptal se mě James, snažíc se o nezaujatý tón.
"Hm."
"Zvládneš říct i něco jinýho, než ´hm´?!" vyjel na mou osobu podrážděně. Chtě, nechtě mi zacukaly koutky.
"Hm," schválně jsem ho popíchl. Přistoupil k posteli.
"Hele, pokud jí něco ...," jeho slova mi zavířila hlavou.
"Proč seš tak nervózní, brácho? Já myslel, že máš Katrin. Lily už by ti měla bejt ukradená, ne?" má slova Jamese zarazila.
"Nejsem nervózní. A Evansová ... Ona si nezaslouží, aby ji někdo po týdnu odkopl. Nebo s ní plánuješ chodit dýl? Dva tejdny, řekněme?" dorážel na mě.
"Tohle nebudu poslouchat! Nevíš, jak se věci maj, tak mě neodsuzuj," vyhrabal jsem se z postele a vyrazil směr společenka. James samozřejmě za mnou.
"Já tě neodsuzuju! Jen konstatuju fakta. Řekni mi teda, Siriusi, miluješ Evansovou?" vypálil na mne na schodech. Po těchto slovech jsem se zastavil a postavil se mu čelem. Vyčkávavě mi hleděl do očí.
"Budeš se divit, Dvanácteráku, ale ano, miluji Lily Evansovou," přiznal jsem mu klidně a obrátil se. Přímo přede mnou, u paty schodiště, stála Evansová a vyjeveně mi zírala do očí. Musela to vyznání slyšet. Bylo mi to jasné i z jejího výrazu. Rty se mi, i proti mé vůli, protáhly do mírného úsměvu.
"Nevím, jak vy, ale já jdu na oběd," mrkl jsem na šokovanou Lily a naposledy pohlédl na Jamese. V jeho očích se zračilo něco, co jsem v první chvíli nedokázal identifikovat. Raději se tím nebudu zabývat... Mé kroky zamířily k Velké síni. Cestou jsem přemýšlel. Je dobře, že to slyšela? Že ví, co k ní cítím? Netušil jsem. Nevím proč, ale v mysli se mi vybavila vzpomínka na jednu chvíli, kterou jsem s Lily strávil. Připomněl jsem si ten polibek ... Uběhly od něj již dva týdny, ale nedalo se na něj zapomenout. Ona se však většinu času chovala, jako by nic nebylo. Tudíž to vypadalo, že mezi náma dvěma není žádný bližší vztah. Jasně, byly tu i situace, kdy se ke mně přitulila a chovala se jako zamilovaná. Pokud hádáte, že tyto chvíle nastaly vždy, když byl v blízkosti James s Katrin, máte pravdu. A já? Popravdě, mně bylo na nic. Stačilo je pozorovat ... To jak po sobě nenápadně pokukovali ... Protřel jsem si oči. Moc sem to nepobíral. Poprvý v životě se zamiluju a zrovna do holky, kterou miluje můj nejlepší kámoš. A další pecka ... Ona ho očividně miluje taky. Tu sázku prvně brala jako hru, ale teď? Využívá mne k tomu, aby James žárlil, nebo si to jen namlouvám? Vedle mne se ozvalo zachichotání. Skupinka dívek hleděla mým směrem a cosi si šeptala. Zakroutil jsem hlavou, dřív bych po nich hodil okouzlujícím úsměvem, ale dnes? Vybavil se mi Lilyin pohled ... To jak se na mne před chvílí dívala. V očích se jí zračilo ohromení a překvapení, nic víc. Smutně jsem se ušklíbl.
"Siriusi!" ozval se za mnou hlas té, která plnila mé myšlenky.
"Jo?" pokusil jsem se o neutrální tón, moc se mi nepovedl.
"Nemohl bys zpomalit?" vydechla, když rychlým krokem došla až vedle mne. Ubral jsem na rychlosti. Šli jsme mlčky vedle sebe.
"Tys to myslel vážně?" vyhrkla najednou Lil.
"Co přesně myslíš?"
"No, to, co jsi řekl Jamesovi," rozhlédla se. "Že mě miluješ," šeptla. Zastavil jsem úplně. Nervózně jsem se zhoupl na nohou a zastrčil ruce do kapes.Pak jsem něco nesrozumitelně zamumlal a s hraným zájmem si prohlížel obraz za ní. I když ty její oči, jak na mě visely...
"Prosím tě, co jsi říkal? Nebylo ti rozumět," řekla rozrušeně a já koukl do těch dvou smaragdů.
"Co myslíš?" zeptal jsem se jí a chodil okolo horké kaše, jaká to metafora...
"No, kdybych věděla, neptám se…," jen jsem pokrčil rameny, usmál se na ní a odešel. Nechal jsem jí tam prostě a jednoduše stát. Bylo mi jí trochu líto, jak nevěděla. Ale stejnak si stojím za tím, že by to měla poznat sama ...
*****
"Ano, ano! Dočkali jste se!" povstal Brumbál při snídani. Protočil jsem oči. Je to tady, dlouho očekávaný večírek se má konat už dnes večer. "Nyní mi dovolte, abych přivítal naše dnešní hosty! Určitě vás potěším zprávou, že díky jejich příjezdu, je dnes odvolána veškerá výuka," obhlédl celou Síň, kterou se rozléhalo hlasité a hlavně veselé výkřiky. Aspoň něco pozitivního! proběhlo mi hlavou, znuděný výraz mou tvář neopouštěl.
"Siriusi, ty nemáš radost? Tváříš se jak nějakej mučedník," šťouchl do mne Remus.
"To víš, že mám radost. A jakou! Vélkou!" rozmáchl jsem se rukama. Můj ironický tón mému kamarádovi neušel. Naštěstí to nekomentoval. Pokrčil rameny a dál se věnoval své snídani.
"Přivítáme nyní spolu studenty z Americké akademie v Kalifornii a také několik žáků z Kruvalu! Pane Filchi," kývl Brumbál na školníka, který stál u zavřených dveří. Ten chvíli zaujatě hleděl na strop, než si uvědomil, že přišla jeho chvíle. Krátce se poklonil a trhnutím dveře otevřel. Otočil jsem se směrem k východu a podložil si hlavu rukou. Snažil jsem se nekouknout na Lily. Do Síně vstoupila skupina mladých lidí, pronásledováni pohledy všech studentů v místnosti došli až před ředitele. Oddělila se od nich žena středních let, podle toho, že se začala bavit s Brumbálem, jsem usoudil, že to bude zřejmě ředitelka. Síní se najednou začalo šířit vzrušené mumlání, nutno podotknout, že hlavně dívek. Zaměřil jsem svůj zrak zpět na dvěře a doklaplo mi to. Uličkou mezi stoly si to rázoval Karkarov a hoši z Kruvalu.
"Tak to bude výborná společnost," sykl jsem k Remusovi a zvedl se k odchodu, sem jsem se hodlal vrátit až večer. Jestli vůbec... Poslední slova, která dolehla až ke mně, byla, že večírek začne v šest hodin. Ve společence jsem sebou flákl na pohovku a zavřel oči, samozřejmě sem to okamžitě zalomil.
"Blacku?" kdosi mi zatřásl ramenem. Z úst mi vyklouzlo jakési zamumlání. "Sakra, Siriusi!"
"Kdo že zdrhnul?" vyžbleptl jsem. To víte, následky snu.
"Nikdo! Tobě nevadí, že si tady chrápeš, co?" vyjela na mne Lily.
"Ne, mělo by?"
"Jo, to teda mělo! Ten večírek začal už před půl hodinou! Hledám tě všude možně, ale to ty neřešíš, viď? Tobě stačí, že si tady na pohovce můžeš válet šunky!"
"Půl hodina? Sakra!" vyskočil jsem na nohy. Až tehdy mi zrak padl na Lily. Měla na sobě skvěle padnoucí černé koktejlové šaty. Vlasy si svázala do jednoduchého uzlu, sakramentsky jí to slušelo. Musel jsem se hodně držet, abych nehvízdl. Zároveň jsem ale nechápal to, že jsem prospal celej den a ona si mě tu nevšimla už dřív.
"Skvělý! Nejsi ani převlečenej," dala si ruce v bok.
"Za pět minut sem tu," vyrazil jsem ze sebe a rychle vyběhl do ložnice. Dolů jsem to stihl ještě mnohem dřív. Nevím, co mě to popadlo, ale když jsem mířili do Síně, chytil jsem ji za ruku. Jaké bylo mé překvapení, když neucukla. Tohle nebude zas tak špatnej večírek!
Taky, že nebyl. Dokonce se tam daly najít i nápoje, které byly určeny pro zlepšení nálady. Rozjařený James se mi před půlnocí pochlubil, kolik jim to dalo práce, je tam propašovat. No, mírně řečeno, většina lidí ze sedmých a šestých ročníků byla v loji. Motání a žbleptání se každý snažil maskovat jiným způsobem, já raději jen seděl a pozoroval dění kolem. Tak mi tak přišlo na mysl ... Dlouhou dobu už jsem neviděl Lily.
"Siriusi, kam jdeš?" zastavil mě v půli cesty Peter.
"Najít Lily," odpověděl jsem mu, jazyk se mi naštěstí nezamotal. Ani jsem se nedivil tomu, že se zajímá o to, kam jdu.
"Ach tak, naposledy sem ji viděl před kuchyní, když jsem šel vyzvednout nějaké další zákusky," zvedl mi před nos tác plný všelijakých sladkostí, popravdě, už jen z té sladké vůně se mi zvedal žaludek.
"Před kuchyní?" zašeptal jsem, to už Červ neslyšel. Pokrčil jsem rameny a vydal se směrem ke kuchyni. Stylem chůze od stěny ke stěně sem bezpečně dorazil na místo.
"Lilýýý!" můj hlas se rozlehl tichou chodbou, ale opravdu tichou? Z jakéhosi přístěnku se ozval smích. V očích se mi rozzářily jiskřičky, našel jsem ji. Otevřel jsem dveře, ty jiskřičky v mých očích mi ihned pohasly. Opravdu jsem ji našel, ale nebyla sama. Nohy mi ztuhly, nebyl jsem schopen pohybu. Cítil jsem jen prázdnotu, která se rozlila mým srdcem ... Zavřel jsem oči a zhluboka se nadechl.
"Proč?" vyklouzlo mi z úst. Nohy mne konečně poslechly, vyběhl jsem pryč. Nemohl jsem tak vidět překvapený výraz Lily ani Jamese. V tichu ložnice mi bylo dobře, práskl sem sebou do postele. Zvláštní, jak člověk rychle vystřízliví, když zažije nějaký šok. Před očima mi znovu vytanul obraz té scény... Polonahá rusovlasá dívka sedící na lavici, objímající a vášnivě líbající černovlasého chlapce, který ji k sobě pevně tiskl a hrál si s jejími, už rozpuštěnými, vlasy. Ve vzduchu tam bylo cítit jejich vzrušení. Ušklíbl jsem se. Bradavický Casanova Sirius Black konečně ví, jak bolí zrada ...
Hej!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
To se mi jako nelíbí, chudák !!!!!!!!!!!!!! :'( Si snad děláš srandu ne? Jako Enny.. zrada!
mě je ho tááák líto... :'(
I když chci aby Lily byla s Jamesem, ale já nevím! =D
Teď se mě Jenny nezbaví... *Ďábelsky se ušklíbne*