2. března 2008 v 15:03 | Maki
|
A tady už máte tu slibovanou první kapitolu!!! Autorkou je MAKINA! Doufáme, že se vám bude nová povídka líbit, písněte komenty, ať víme, jak na tom je. :o)))
Kapitolka je úvodní a kratší. :o)
Enn & Maki
Do ztichlého pokoje se ozvalo nepříjemné zvonění. Na vedlejší posteli se někdo zavrtěl a ozvalo se nerudné bručení.
"Do háje." Z peřin se pomalu vynořila ruka a blížila se ke krákorajícímu budíku.
"Kde je ten blbej krám, krucinál," Po pětiminutovém šátrání po nočním stolku se ruka ohnala a budík se z řinčením rozletěl na několik kousků. Opět se ozvalo nerudné zahučení a z peřin se vymrštila dívka. No dívka skoro žena, mohlo jí být kolem osmnácti. Prohrábla si krátké, černé, rozčepýřené vlasy a pořádně se protáhla. Zamžourala kolem sebe modrýma očima a pomalu svezla nohy z okraje postele. Postavila se a pod jejíma nohama něco zakřupalo.
"Krucinál," křikla na celý pokoj a opět se posadila. Podívala se na svou nohu a oprášila z ní střepy z budíku. Naštěstí se jen škrábla. Seskočila z postele, přehodila přes sebe světle modrý župan a vyšla ven. Ocitla se v obývacím pokoji, který byl vlevo spojen s kuchyní. Napravo vedli ještě dvoje dveře. Přešla k těm prvním a zaklepala.
"Adelaine, vstávej," křikla, ale žádná odezva. Přešla do kuchyně a postavila vodu na čaj a v jejím případě na kávu. Otevřela skříň vyndala dva hrnky a šla hledat snídani.Po pár minutách se vrátila a zalila oba hrnky. Opět přešla ke dveřím a zabušila mnohem rázněji.
"Ad, vstávej, už je pozdě, nestihneš se nasnídat,"
"Nech mě mami," ozvalo se zevnitř.
"Já ti dám mami," křikla a zalezla k sobě do pokoje. O deset minut později vylezla ven. Měla na sobě džínsy a černé triko. Podívala se po kuchyni, ale po její spolubydlící ti nebylo ani památky. Zpražila dveře jedním zlověstným úšklebkem. Vrzly dveře a černovláska se šourala k posteli s menším kyblíkem. Na oknech byly zatažené žaluzie a po zemi poházené oblečení. Na stolku ležel notebook. Aha, zase do noci na chatu, pomyslela si a přešla k němu. Nadzvedla ho, ale než stihla cokoli udělat z peřin se ozval klidný hlas.
"Udělej to a už nedožiješ zítřka." Černovláska sklonila ruce, ale pak pokrčila rameny a s úšklebkem obsah kyblíku vylila na nebohou kamarádku. Ta vystřelila do sedu. Po jejích dlouhých hnědých vlasech pomalu stékala voda a prohlížela si svou kamarádku hnědýma nasupenýma očima.
"Lorelai, já tě zabiju," procedila mezi zuby a už startovala z postele. Popadla polštář a vší silou ho mrskla po chechtající se kamarádce.
"No aspoň už se nemusíš sprchovat," křikla na ni a zmizela za dveřmi. Adelaine vyběhla za ní, jen tak v noční košilce a začala ji nahánět po obýváku.
"Já tě přerazím!"
"Hm, to klidně můžeš, ale za dvacet minut nám jede autobus do školy, tak s sebou pohni," řekla jí klidně Lorelai.
"Cože?" vytřeštila oči Ady, "Proč jsi mě nevzbudila dřív?" zařvala a zmizela u sebe v pokoji. Lory jen zakroutila hlavou, kopla do sebe poslední kapku kávy a šla si pro tašku, kterou si hodila vedle křesla a posadila se. Za celou dobu slyšela jen práskání dveří a nadávání. Za deset minut se vyhrnula z pokoje v bílé halence a krátké černé sukni. Vlasy měla sepnuté do culíku. Přeběhla ke stolu v kuchyni, kopla do sebe skoro studený čaj, ukousla kus vánočky a přiběhla k Lory, která se jen líně zvedla z pohovky a zamířila ke dveřím. Koukla do zrcadla, prohrábla si ježaté vlasy a zjistila jak vypadá. Popadla delší béžový kabát a nazula boty.
"Co ti tak trvá?" zasmála se Adelaine, která už přes sebe měla přehozený černý svetřík. Lory se na ni zašklebila a obě vyšly ven, každá s taškou přehozenou přes rameno. Ady zavírala dveře a chystala se zamknout
"Počkat," zastavila ji Lorelai a podívala se do bytu.
"Myslíš, že.."
"Je to bezpečnější. Co když …"
"Asi máš pravdu,"
"Pro všechny případy," kývla na ni Lory a obě zmizely ve svém pokoji, když o chvíli později vycházely, podívaly se na sebe a zastrčily si hůlky.
"My jsme se možná kouzelnického světa zřekly, ale zřekl se on nás?"
začíná to dobře