21. března 2008 v 19:21 | Maki
|
Eh, mno, tak milá Maki hebla kostrou a hned dneska napsala další kapču a já mám chuť pokračovat, takže se vrhnu na šestou kapitolku. :o)
P.S.: Blacková a Snapeová - Dík za ten dnešek... Zopáknem, ne? :o)))
5. Teorie a dohady
"Ad, jestli do pěti sekund nevstaneš už mě nedonutíš se přemístit a půjdeme do školy pěšky,"křičela Lorelai přes zavřené dveře. Ty se najednou otevřely a vyšla z nich Adelaine.
"Co je s tebou?" zkoumala svou kamarádku Lory.
"Ale nic," mávla Adelaine rukou a zamířila do kuchyně. Kopla do sebe zbytek Lořina kafe i když ona kávu nikdy nepila a posadila se do křesla.
"Spala jsi vůbec?" zeptala se kamarádka a posadila se vedle ní.
"Máš ten dojem?" ozvala se ironicky Ad a koukala před sebe. "Myslela jsem na něj celou noc Jen co ho vidím klepou se mi kolena." Lory si ji prohlížela, pak ale najednou Ad vystřelila na nohy.
"Bože mě se po něm tak stýská, ale ten jeho výraz stál za to," řekla a rozesmála se.
"Holka já se v tobě nevyznám," zahučela Lory a přešla ke dveřím. Ady popadla buchtu, nacpala si ji do pusy a vyběhla za ní.
"Jsem asi mrcha, ale baví mě ho trápit," ušklíbla se Lorelai.
"Tak jdeme než nám to ujede," popadla Ad svou kamarádku.
….
Obě dívky vletěly do třídy se zvoněním. Přihrnuli se do lavice a zhroutili na židle.
"Ty budeš vstávat o hodinu dřív je ti to jasný," zasyčela na Adelaine Lory.
"To řekni autobusákovi," opáčila Ad a vyskládala si věci. Rozrazily se dveře a dovnitř vešla jejich profesorka latiny. Malá shrbená ženuška, která pamatovala i Julia Caesara. Její věk musel mít minimálně tři nuly. Posadila se ke katedře a na všechny zamrkala. Třída ji pozdravila a posadili se.Prohodila tři latinská slova a pak si na něco vzpomněla a začala jim vykládat o tom jak to vypadalo v Římě, když tam byla a kde nejlevněji koupíte pizzu.Ady měla podepřenou hlavu a nepřítomně civěla na učitelku, která se ocitla v sedmém nebi. Lorelai koukala z okna na chodník, který vedl kolem jejich školy a pozorovala malé děti jak si hrají v parku na druhé straně silnice. Najednou Lory zbystřila. Ve stínu starého dubu se najednou objevil černý stín. Napřímila se, aby ho lépe viděla. Ohlédla se po Ad a zatahala ji za rukáv. Adelaine se s trhnutím probrala z transu a podívala se na svou spolužačku.
"Koukni se k tomu starému dubu," sykla na ni.
"Co tam mám vidět?" zašeptala Ad. Lory sledovala to místo. Nic, ale nezahlédla.
"Promiň asi se mi něco zdálo. Měla jsem dojem, že vidím….."
"Chcete nám něco povědět slečno Morganová?" zeptala se jejich profesorka.
"Promiňte," zahučela Lory a sklopila hlavu. Profesorka s kudrnatými vlasy myší barvy na ni opět zamrkala a pokračovala ve vyprávění. Jaké to byla za dob jejího milovaného Caesara.
"Ten její tik je k zbláznění," zašeptala nenápadně Ady a uchechtla se.
"Otevřete si učebnice na straně 28 a opište si slovíčka než zazvoní," přikázala a začala se rozhlížet po třídě. Přičemž nezapomněla aspoň desetkrát zamrkat.
"Sakra," zahučela Lory a obrátila se na Thomase.
"Hele nemáš náhodou dělítko?" zeptala se ho. Ten se na ni podíval.
"Nevedu," odsekl chladně a dál se věnoval přepisování. Lory se trochu zaraženě vrátila k práci, ale pak se jí na obličeji objevil úšklebek. Po pěti minutách se ozvalo vysvobozující zazvonění.
"Honem pryč než si vyslechneme jak zvonilo ve starém Římě," ozvalo se z davu a všichni tryskem vyrazili ze třídy.
"Co máme teď?" zeptala se Adelaine a Lory se na ni smutně podívala.
"Ale ne," zaúpěla a obě zmizely v učebně jazyků a poslouchaly lamentování Gretlové. Lory stále nenápadně vyhlížela z okna jestli něco nezahlédne, ale nikde nic. Proto zakroutila hlavou a řekla si, že se jí jen něco zdálo. Po skončení hodiny měli dvouhodinovku sociologie a po volné hodině a obědě zamířily na psychologii.
"Zhluboka dýchej," zašeptala na svou kamarádku Lorelai, když do třídy vešel profesor Berett.
"Dobré odpoledne třído," pozdravil je a ani nečekala na odpověď a začal. "Dneska bych si zkusil vyzkoušet - řekl bych psychologické myšleni - neumím to jinak popsat. Řeknu vám příběh a vy se mi pokusíte vysvětlit proč se to tak a tak stalo. Rozumíte mi?" Všichni souhlasně zahučeli.
"Dobrá tedy. Dva mladí lidé, muž a žena spolu chodily do školy. Byli docela dobří přátelé a pak se to rozrostlo v něco víc," začal vyprávět příběh. Adelaine zalapala po dechu. Věděla kam tím míří. Profesor mezi tím povyprávěl vše co se mez nimi událo až do doby než odešly. Thomas na něj vyjeveně hleděl jestli se nezbláznil.
"Tak mi pověste, proč si myslíte, že odešla,"
"Třeba k tomu měla důvod," ozvala se pevně Ad a vztyčila se na židly. Lorelai na ni sykla.
"Například?"zeptal se a pozvedl obočí.
"Možná ho podváděla, odešla za jiným," ozvala se Lory s úšklebkem, ale profesor se na ni ani nepodíval.
"Já se ptám vás slečno Brixová. Začala jste myšlenku tak ji dokončete," vybídl ji trochu příkře.
"Chtěla ho chránit," vysypala ze sebe.
"On o to ale nestál,"
"Raději odešla než aby se dívala jak umírá," zašeptala. Třída na ni hleděla jako by psala scénář do nějakého hororu. Ozvalo se i pár lidí, kteří se na něco ptali, ale Berett a Adelaine se propalovali pohledem.
"Vždyť on se o sebe dokázal postarat,"
"To ano, ale přesto.." zakoktala se a cítila jak ji pálí slzy.
"Co přesto," vybídl ji. "Proč odešla beze slůvka rozloučení, nějakého vysvětlení, bez místa kam jde. Proč?"
"Miluje ho a má strach" vykřikla a postavila se. "Ztratila své rodiče," zašeptala.
"Ale jeho taky, opustila ho," vykřikl profesor nahlas. "On se kvůli ní trápí a je nešťastný," Ady zavřela oči a cítila jak jí stékají slzy. Celá třída byla potichu jako v hrobě a sledovala jejich přestřelku.
"Myslíte, že ona ne," vyhrkla a posadila se do židle. Profesor se napřímil.
"Výborně slečno Brixová z vás bude jednou skvělá psycholožka," řekl naprosto klidným a vyrovnaným hlasem a usmál se na všechny. "Máte ještě někdo jiný názor?" obrátil se na třídu. Adelaine a Lorelai tam seděly s pusami do kořán. Ady oddechovala utřela si slzy. Propalovala profesora pohledem.
"Co to sakra mělo být," zahučela Lory. "To je jako soutěž, kdo se dřív práskne?"
Adelaine seděla a oddechovala. Měla sto chutí jít za ním a vysvětlit mu to a pak ho zkopat do kulata. Lorelai se na ni podívala a zašklebila se. Obě v tu ránu vypukly v hurónský smích.
"Něco vás pobavilo dámy?" zeptal se profesor, ale ani jedna se neměla k tomu, aby mu odpověděla. Profesor zabloudil pohledem k Thomasovi, který jen pokrčil rameny.Holky neměli žádný důvod se smát, ale bavilo je provokovat. Berett si myslel bůh ví jak ji nedojal, ale ona si řekla, že tak lehké to mít nebude.Konečně zazvonilo a obě vyšly ze třídy a zamířili do šaten.
"Hurá domů," zahučela Lory, když otevírala skříňku a vytahovala boty.
"Těším se až si lehnu do postele," zahučela Ad a přehodila přes sebe bundu.
"Hm to těžko zítra píšeme z češtiny,"
"Seru na to," ozvala se otráveně Adelaine.
"Jo už zase slyším Treflovou. V hodinách nevíte nic, ale prověrky vždy napíšete na jedno v tom bude nějaké kouzlo," imitovala Lory a obě se rozesmály. Po deseti minutách už obě vycházeli ven, když v tom se najednou Lory zastavila.
"Do hajzlu,"
"Kdyby tě slyšela,…." Začala Adelaine, ale to už se Lory obrátila a běžela zpět. "Kam běžíš?"
"Nechala jsem sešity na skříňce. Doběhnu tě," zakřičela a už sbíhala schody k šatnám. Vběhla tam a popadla sešity, ale když se prudce otočila do někoho vrazila.
"Jé ahoj Lory," ušklíbl se na ni a ona v něm poznala toho kluka z baru.
"Ahoj," ušklíbla se a opřela se o skříňku. On se k ní přiblížil.
"Hele minule jsme se spolu docela dobře pobavili nemyslíš?" zeptal se jí s úsměvem.
"To ano," usmála se.
"Někdy zopakujeme ne?" zeptal se a prohrábl si vlasy. V Lory hrklo, nemůže ze sebe udělat couru jen proto, aby se pomstila. Odtáhla se od něj a chtěla odejít. On ji, ale chytil za ruku a přitáhl si ji k sobě. Lory se zapřela, ale on ji políbil. Odtrhla se od něj a vzduchem proletěla její ruka, která přistála na jeho tváři.
"Ale notak křepeličko, přece nebudeš dělat drahoty," zakřenil se a pevně ji držel.
"Pusť mě, pokud chceš mít někdy děti," zasyčela na něj.
"Copak tak chladně," rozesmál se.
"Nech mě," vřískla, ale on se ji opět pokusil políbit, ale v tom se za ním ozval něčí hlas.
"Neslyšel jsi dámu, že ji máš nechat,"
"Co ty se do toho pleteš," vyjel na Thomase.
"Pusť ji," přikázal. Onen nezdvořák se ušklíbl a opět se otočil k Lory, která to sledovala s napětím. O vteřinu později se zhroutil k zemi pod těžkou ránou pěstí. Svezl se podél skříněk a upěl. Lory se skácela vedle něj, protože ji stáhl s sebou
"Jsi v pořádku?" zeptal se Lory a pomohl ji na nohy. Třeštila ji hlava.
"Umím se o sebe postarat sama, tak se příště nestarej," vyjela na něj.
"Díky by stačilo," zašklebil se na ni. Lory popadla svou tašku a vyšla ke schodům.
"Pomůžu ti s tím,"
"Nestarej se Blacku," zahučela.
"Cože?" zeptal se nechápavě Thomas.
"Ale nic," mávla rukou a vyběhla schody.
super vazne super je to cim dal lepsi a ja jsem cim dal zvedavejsi jak to bude dal nehlede na to ze jsem taky hodne rada ze mam prvni koment!