close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Po zrušení blogu mě můžete nalézt zde: anden.mysteria.cz

Mějte trpělivost, bude trvat, než to tam s holkama zase zprovozníme/zaktualizujeme. :)

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

7.kapitola: Debata

29. března 2008 v 19:27 | Maki |  Dva světy - já a Maki
Zlatíčka, u tety jsem se dostala na net, tak vám tu hážu kapču od Makiny k povídce Dva světy. Srazííííky byly super, zejtra mě čeká ještě jeden. :o) Pak písnu info a dám i fotky - jo, čtete dobře, dám i fotky. :o)))) Zatííím páááá

7. Debata

Obě dívky stály uprostřed místnosti a pochechtávaly se, když se konečně uklidnily Ady si všimla, že je v jejich bytě docela narváno. Spatřila Siriuse, který seděl rozvalený v jejím křesle a šklebil se na ni od ucha k uchu. Podívala se na Remuse, který stál hned vedle ní a pohlédla mu do očí. Lorelai se ušklíbla, tenhle pohled znala, ale pak se stalo něco nečekaného. Ticho prořízlo plesknutí a pak už jen Lory sledovala záda své kamarádky a zaslechla třísknutí dveří, které následovalo. Pohlédla na Remuse, který si mnul tvář. Povzdechla si, přešla k lince a jedním mávnutím hůlky si udělala kávu, protože neměla náladu čekat až se ohřeje voda.
"Tak tohle dopadlo celkem dobře," prohodila klidně do ticha a oba návštěvníci se na ni podívali.
"Divíš se jí?" vyjela teď na Remuse.
"Ani ne," řekl potichu a sednul si na černý gauč.
"Půl roku se na tebe snaží zapomenout a ty se tu pak z čista jasna objevíš, seřveš ji před celou třídou. Být tebou jsem ráda, že to takhle dopadlo. I když to na sobě nenechá znát je citlivá. Není jak já - nic neřeším a vše beru s naprostým klidem"
"Ale to já přece vím," zahučel Remus.
"Jo to jsem viděla," zamračila se na něj. Sirius seděl a mlčel. Očividně o něčem přemýšlel a nevnímal jejich konverzaci.
"Neměli jste odcházet,"
"Musely jsme. To já ji donutila odejít. Sama by nešla,"
"Proč? Měly jste zůstat, ochránili by jsme vás,"
"Nic mě tam nedrželo," zašeptala Lory do ticha. V tu ránu se na ni Sirius nenávistně podíval, zvedl se z křesla a s dalším prásknutím dveří odešel.
"Tohle jsi neměla," podíval se na ni Remus. "To, že se proti svým citům bráníš tím, že je ignoruješ ještě neznamená, že je ignoruje i on. To on vás našel, kdybych ho nezastavil už by tu byl dávno,"přistoupil k ní a konejšivě ji položil ruce na ramena. Lory zahnala slzu, která se jí drala do očí.
"Sprdávám já tebe nebo ty mě,"podívala se na něj zamračeně. "Uznávám, každý z nás udělal chybu," rezignovala.
"Tak začneme znova," ušklíbl se Remus.
"Fajn?" zakřenila se Lory. "Ráda tě zase vidím Remusi," objala ho.
"Já tebe taky," oplatil ji.
"Pověz mi co se děje v kouzelnickém světě? Nic moc nevíme, jen co se k nám dostane."
"Není to nejlepší. Voldemort se roztahuje všude po okolí. Ministerstvo se sice snaží bojovat, ale nechce spolupracovat s Řádem,"
"Typické,"zahučela aa obrátila oči v sloup.
"Jak se má Lily a James?" ušklíbla se.
"No hádají se a milují, milují se a hádají," zasmál se Remus.
"Takže při starém," rozesmála se ještě víc. "Jejda promiň Remusi," vykřikla najednou. "Jsem hrozná nedáš si něco? Čaj, kávu?" V tom se rozrazili dveře.
"Ne nedá, protože odchází," zakřičela na ně Ady a zase dveře zabouchla. Lorelai pokrčila rameny.
"Co kdybychom šli každý vyžehlit to svoje. Já jedněmi dveřmi a ty druhými," nadhodil Remus. Lory se zašklebila.
"Fajn, ale beru si hůlku," řekla a zastrčila ji za kalhoty. "A ty si ji vezmi pro jistotu taky,"
Lorelai popadla svou bundu, nazula boty a vyšla ven. Modlila se, aby už nepotkala nějakého šílence, který by si s ní chtěl "popovídat". Rozrazila vchodové dveře a rozhlédla se kolem. Počítala, že tu někde bude poblíž, pokud chodil trucovat vždy dával ostatním možnost, aby se mu šli omluvit. Nad touto myšlenkou se docela pobavila. Ještě jednou se rozhlédla kolem dokola a zamířila k parčíků, který byl naproti jejich domu. Sice byla šílenost jít kolem třetí ráno do parku, který byl plný různých, šílených osobností, ale teď měla chuť po někom něco metnout. Zaběhla za branku a spatřila, že na opěradle lavičky, která byla skryta za dlouhými větvemi ohromného stromu seděl Sirius a prohlížel si se zájmem své boty. Seděl k ní zády, takže si jí nemohl všimnout. Zavřela oči a zhluboka se nadechla, aby si dodala odvahy. Po chvíli pomalu zamířila k lavičce.
"Jsi sobecká," promluvil do ticha až se lekla. "Nezajímají tě city druhých,"Lorelai sklonila hlavu a posadila se vedle něj.
"Zajímalo tě někdy jak se asi cítím, když jsi odešla?" Neodpověděla, jen tam seděla. "Tobě je to asi jedno co? Hlavně, že ty jsi pryč. Šťastná a spokojená, všechno máš za sebou. Nic tě netrápí. Stále ledová královna,"
"Nic nevíš," sykla na něj.
"Tak mi to pověz," vyjel Sirius a klekl si k ní, ruce jí položil na kolena a snažil se jí zadívat do očí, ale ona se jeho pohledu vyhýbala.
"Půl roku se na tebe snažím zapomenout, půl roku a moc mi to nejde," zašeptala do ticha konečně k němu sklonila pohled. Díval se na ni tím jeho pohledem, který ji říkal: Klid zlato, všechno bude dobré. "A to se říká sejde z očí, sejde z mysli a víš co, je to blbost."
"Máš pravdu je, když jsem tě dlouho neviděl, stále tě miluju," zašeptal k ní. Lory stékaly po tvářích slzy. Nemohla se udržet a vrhla se mu do náruče a málem ho povalila.
"Stýskalo se mi," špitla plačtivě a pořádně se k němu přitiskla. Po chvíli se odtáhla a on ji pohladil po tváři, setřel slzy a jemně políbil. Lorelai o tomhle snila dlouho. Polibek mu vroucně oplatila. Opět se k němu přitiskla a položila mu hlavu na rameno a on ji hladil po vlasech.
"Uvidíš, teď už to bude dobré. Budeme zase spolu, všichni budou mít radost, že vás zase vidí," promluvil Sirius. Lorelai se od něj odtáhla a nechápavě se na něj podívala.
"My se ale nevrátíme,"
"Proč, vrátíte se domů,"
"Tady je náš domov. Jsme tu šťastné a nic nám nehrozí,"
"Lory, já myslel……"
"Co, že když nás najdete, tak si okamžitě zabalíme kufry a vrátíme se? Tohle není hra na schovávanou,"
"Ale," začal, ale opět ho přerušila.
"Nic jsi nepochopil," řekla do ticha a rychlím krokem zamířila zpátky do domu. Rozrazila vchodové dveře a vyběhla schody. Přešla ke dveřím do bytu ve kterých se srazila s nasupeně odcházejícím Remusem. Neřekla mu ani ahoj a zabouchla dveře. Unaveně se svalila na gauč a až teprve teď si uvědomovalo, co se tady za poslední dobu vlastně stalo. Zavřela oči, ale v tom se ji vybavily Siriusovi oči. Zlostně se ohnala a srazila hrnek s kávou, který se roztříštil na podlaze.
"Krucinál," zaklela, ale nezvedla se.
……
"Lory, vstávej," ozval se jí u ucha hlas a pak s ní někdo zatřepal.
"Huš babo," zahučela.
"Notak musíme do školy,"
"Hele to je moje věta. Budím já tebe ne ty mě. Na to nemáš povolení,"
"Povolení nepovolení, vstávej,"křikla Adelaine. "Musíme do školy,"
"Bože před dvěma hodinami jsem šla spát," zahučela a zvedla se. Zjistila, že usnula na gauči. Protáhla se a protřela si oči.
"Jaktože ty jsi vzhůru tak brzo?"
"Já ani neusnula," zahučela Ady z kuchyňského koutu a mazala si pomazánku na chleba.
"To bude dobré uvidíš," usmála se na ni Lory a zaplula do koupelny. O půl hodiny později obě dívky opouštěly byt a spěchaly na autobus. Došly na zastávku akorát, když zastavil autobus a nastoupily. Ady si prohlédla řidiče a trochu v ní hrklo, když se posadily obrátila se k Lory.
"Hele nezdá se ti ten autobusák nějak povědomý?"
"Nevšimla jsem si, ale je divný, že je to jiný řidič. Vždycky s námi jezdil ten samý."
"No asi jsme paranoidní," zakončila to Ady a vyhlédla z okna. Když konečně autobus zastavil vyběhly ven a zamířili ke škole. Obě se rozhlédly, ten nepříjemný pocit, který měly v autobuse se zvětšil. Možná se opravdu něco děje.
"Ady, mám nepříjemný pocit," řekla a sledovala dva muže, kteří byli skryti v sousední uličce.
"Ten já mám už dlouho," pronesla Adelaine a zrychlila krok. Vešly do budovy a spěšně zamířily do šaten. Do jejich třídy vletěly se zvoněním a posadily se na svá místa. Thomas už tam seděl a nevěnoval jim žádnou pozornost. Adelaine stále koukala z okna a nevnímala profesorův výklad o goniometrii. Bylo to divné. Viděla spoustu lidí, kteří jen postávali u školy. V tom se zpoza rohu vynořila nějaká žena. Ady vykřikla, ale rychle si zakryla ústa rukou.
"Uklidněte se slečno Brixová," zpražil ji profesor.
"Promiňte," řekla a opět se zahleděla z okna, ale ona neznámá žena byla pryč.
"Co se děje?" sykla na ni Lorelai.
"Měla jsem pocit, že vidím….." nedořekla, protože ji přerušila ohromná rána, která se rozlehla celou školou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kayla Kayla | 29. března 2008 v 20:17 | Reagovat

uzasne jsem strasne napnuta jak to bude pokracovat takze se strááááááášně mooooooc tesim na dalsi kapitolku!:)

2 Maysie Maysie | Web | 29. března 2008 v 21:05 | Reagovat

Hej! Tohel je podlý... takovejhle konec! Enny prosím... netrap a mákni si! 0=)

To jak za ním Lory šla bylo skvělý...:o) a pak bum a orásk a nic...

Rychle další, prosííím!

3 Jenny Jenny | Web | 29. března 2008 v 21:11 | Reagovat

Wow!!! Co ten konec?? Jsem napnutá jak kšandy!!! Báječná kapitola!!

4 Areneis Areneis | E-mail | Web | 29. března 2008 v 21:26 | Reagovat

skvělá kapitola

5 Maškaráda Maškaráda | 29. března 2008 v 23:01 | Reagovat

Dál honem dál já se bojím ....

6 moja moja | 29. března 2008 v 23:50 | Reagovat

Úžasný moc se těšim na pokráčko...

7 gar gar | E-mail | 31. března 2008 v 20:34 | Reagovat

super ale takhle  utnout si to nemusela :-(

8 Makina (Blacki) Makina (Blacki) | Web | 1. dubna 2008 v 19:42 | Reagovat

Musela, to aby Enny měla o zábavu postaráno :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


© 10/2007-2018 (prostě už je holt starouš :D)
Obsah tohoto blogu je zakázáno kopírovat bez předešlého uvědomění majitelky! A nejspíše ani po něm.