11. dubna 2008 v 20:47 | Enny
|
Neptejte se, proč tato jednorázovka vznikla... Pokud sledujete zprávy, možná vám to doklapne... Já si nemohla pomoct, psalo se to samo...
Narinko... Bude to OK.
Spokojeně zavírám oči, autobus se konečně rozjíždí. Vrčení motoru a kodrcání mě jako vždy začíná uspávat. Ponořím se do sebe a zcela se nechám polapit pomalou písní, která se line ze sluchátek. Bezhlesně otvírám ústa a v duchu si zpívám spolu s Leonou...
You walked with me
Footprints in the sand
And helped me understand
Where I´m going
You walked with me
When I was all alone
With so much I no along the way
Then I heard you say...
Náhle se cosi změní... Atmosféra v autobuse houstne, neptejte se jak, ale poznáte to. Vzrušené hlasy spolucestujících mě přinutí otevřít oči. Víc už nestačím. Poslední, co vnímám předtím, než se srazíme s náklaďákem, je ochromující strach, který se mi rozlézá po celém těle. Pak už jen hlasitá rána, zvuk drceného plechu a... tma.
I see my life
Flash across the sky
So many times have I
Been so afraid ooh
And just when I
Have thought I´ve lost my way...
Jakoby z dálky ke mě doléhá další úryvek písně. Na malý moment mi hlavou probleskne pošetilá věta... Můj mobil funguje! Pak už nejsem schopna myslet, celou mou bytostí projede nesnesitelná bolest. Zamrkám a snažím se zaplašit slzy. I sebemenší pohyb se mi zdá nemožný. Přesto zatínám zuby a pokouším se zvednout. Pohledem zkoumám napáchané škody. Přes dusivý kouř skoro nevidím... Ale stačí mi slyšet a cítit. Jen nářek, nářek a strach. Všude kolem...
I promise you
I´m always there
When your heart is filled with sorrow and despair
I´ll carry you
When you need a friend
You´ll find my footprints in the sand
Po spánku mi stéká cosi teplého, instinktivně k hlavě zvednu ruku a dlaní si přejedu po tváři. Krev. V této chvíli mi ani nedochází, že je z mého zranění. Jen konsternovaně zírám na dlaň zbarvenou do ruda. Před očima se mi objeví mžitky, klesám zpět na podlahu. Zdálo se vám někdy, že se točí i země, na které ležíte? Mě ano, není to moc příjemný pocit, víte? Nemáte se čeho chytit a ona se točí rychleji a rychleji... Opět pevně stisknu víčka. Chci, aby to přestalo...
When I´m weary
Well I no you´ll be there
And I can feel you
When you say
Proti své vůli se pousměji... Jak je ta technika dokonalá, co říkáte? Ze sluchátka, které se udrželo v mém uchu pořád vychází hudba. Jak moc bych si přála si tuto píseň vychutnat... Odněkud z venku ke mně dolehne zvuk sirény. Je mi to jedno. Už skoro nic necítím, jaký to paradox. Měla bych vzpomínat? Nebo bojovat o záchranu? Možná ano, ale nemám dost sil, už ne. Opět se propadám do hlubin temnoty... tentokráte však na konci vidím světlo... Není mi dopřáno se k němu přiblížit.
I promise you
I´m always there
When your heart is full of sadness and despair
I´ll carry you
When you need a friend...
"Slečno? Slečno, no tak, vydržte, vrtulník je na cestě," kdosi opatrně třese mým ramenem. Na malý okamžik pootevřu oči. Nade mnou se sklání mladý muž v jasně červené kombinéze... Záchranář, docvakne mi. Vyloudím slabý úsměv. Řasy se opět setkají... ono překrásné a tajemné světlo se vzdaluje, že by ustoupilo naději?
You´ll find my footprints in the sand...
Kráásný... :o) A vím...
Moc povedený... =*