19. dubna 2008 v 18:11 | Enny
|
Tentokráte zůstal začátek na mě... Užijte si krátký prolog a písněte, jak se vám to líbí.
Jinač se pokusím i o DS. Omlouvám se Pol a Tabb, že ještě není Hra, nwm kdy bude. Sorry, holky. :o) A pokud mi Nari pošle kapču k Mrožovi, kterou měla na starost přepsat, tak přibude i ta. :o) Jo a supa zpráva! Andysek se pokusí o Ostříže! :o)
"Ale, matko! Proč tam musím jít? Co z toho budu mít? Dvě hodiny trávit ve společnosti mudlů? To nemůžeš myslet vážně!" měl jsem, co dělat, abych svou ruku udržel spuštěnou podél těla a nepoklepal si s ní na čelo.
"Regulusi! Mé důvody ti mohou být ukradené! Jako správný syn bys měl poslechnout mého rozkazu! Zúčastníš se dnes fotbalového utkání. Alespoň si opravdu uvědomíš, že mudlové nám, čistokrevný kouzelníkům, nemají, co nabídnout."
"Promiň, ale to už vím dávno," procedil jsem skrz zuby a popadl bundu.
"Tady máš lístek, je na to nejlepší místo, které se dalo sehnat. Pokud něco vyvedeš nebo uděláš naší rodině ostudu...," nechala větu výhružně nedořečenou.
"Jasný, tak čau," dveře se za mnou s třísknutím zabouchly. Můj pohled zamířil k obloze. Byla jasná, bez mráčku, jak obvykle v létě bývá. Naštvaně jsem kopl do kamínku ležícím na zemi. Nepomohlo mi to. Sice jsem věděl, jak ulevit vzteku a naštvanosti, či co mě to v této chvíli naplňovalo, ale použít kouzla za bílého dne nebyl nejlepší nápad. Strčil jsem ruce do kapes a mé kroky rezignovaně zamířily k obrovskému stadionu. Už z dálky ke mně doléhal halas a řev fanoušků. Neubránil jsem se znechucenému odfrknutí. Také mnou projel pocit nespravedlnosti, když se mé myšlenky jakýmsi nedopatřením zatoulaly k bratrovi. Sirius trávil léto s přáteli a matka už mu do toho nezasahovala. Nechala ho žít si vlastním životem. Tvář se mi zkřivila v úšklebku. Já dělal jménu naší rodiny čest. Já ano. To se o něm říci nedalo. Byl to jen obyčejný krvezrádce!
"Mohu vidět vaši vstupenku, pane?" vytrhl mne z přemýšlení strážný u vchodu.
"Jistě," zamumlal jsem sotva slyšitelně a šáhl do kapsy pro onen kousek papíru.
"V pořádku. Máte místo uprostřed strany A, jedno z nejlepších."
"Já vím," ledový tón mého hlasu ho umlčel.
"Užijete si to," pokusil se pousmát. Jak jsou ti mudlové vlezlí...
"O tom pochybuji," vytrhl jsem mu z ruky lístek a vešel do prostorné haly, kde se nacházel i malý bufet s rychlým občerstvením, restaurace a přihlouplé suvenýry. Vždyť kdo by si koupil pitomý fotbalový dres? Všechen ten čilý ruch okolo mne mě znechucoval a naplňoval stále větším odporem k mudlům. Vždyť se ani neumějí chovat. Raději jsem neotálel a rovnou vyhledal vstup na tribunu A. Zbývalo mi posledních několik metrů, když do mne kdosi prudce vrazil. Paží mi projela slabá bolest a celým tělem vztek na dotyčnou osobu, která tohle způsobila. S vražedným výrazem v očích jsem se otočil na viníka.
"Neumíš dávat pozor, sakra?!" zasyčel jsem naštvaně.
"Pardon, já opravdu nechtěla, spěchala jsem a vy jste mi vstoupil do cesty...," vyhrkla mladá dívka sedící na zemi. Oči se jí trochu leskly slzami, jež se jí podařilo zadržet.
"Tím chceš říct, že je to ještě moje vina, že jsi do mne narazila?!" vyšlo z mých úst jakési zavrčení.
"Ne, to jsem neřekla!" vyprskla naštvaně. Přiznám se, zarazilo mě to. Dřív, než jsem se nadál, stála na nohou a oprašovala se. "Sorráč," pronesla, sjela mou osobu pohledem a otočila se na podpatku. Poslední, co jsem viděl, byly její vlající vlasy medové barvy.
Další kapča je na Jenny! :o)
Teda,pěkný prolog a ten Regulus je takovej milej sympatickej pán...