Zpátky v Institutu
Obě dvě seděly v malé propasti poblíž skladu kouzelných substancí, nad hlavami se jim v měsíčním světle blýskala magická mříž.
"Beru na vědomí. Ale nejprve zabiju já Mrože," zavrčela vztekle Irma, zatímco si kouzlem léčila zvrtnutý kotník.
"Toho přede mnou ani nezmiňuj, ten je kapitola sám o sobě. Takovouhle podlost dokáže vymyslet fakt jenom on!" procedila skrze zuby zelenovláska.
"Ale co," zajiskřilo se Irmě ve fialových očích.
"To, pro co jsme měly namířeno, máme," ukázala na regál zabudovaný ve stěně.
Byl plný různých flakonků a lahví.
"Jo, aspoň něco," rozzářila se i Sabine a postavila se. "Tákže... Na co máme chuť?" přecházela podál poliček. "Whisky? Absint?"
"Vem modrej SkyScraper."
"Modrej? Seš si jistá?"
"Stoprocentně! Když už, tak pořádně," ušklíbla se Irma.
"Taky fakt, navíc je tu nejdražší," souhlasila kamarádka a levitačním kouzlem přivolala křišťálovou láhev.
Otevřela ji a přičichla. Pak se s nevěřícným výrazem podívala na Irmu:
"Tohle se dá ještě pít?"
Irma se postavila, opatrně vyzkoušela, jestli se udrží na právě uzdravené noze, a vzala si láhev. Se zalíbením si ji prohlédla, dlouze se napila a spokojeně se usmála.
Sabine jí zabavila pití a napodobila ji.
Vesele popíjely už nějakou tu hodinky, když zaslechly hlasy:
"Brácha, je ti doufám jasné, že jestli nás někdo chytne, jsme totálně mrtví?"
"Klídek, Tome, nikdo nás nechytí. Tohle jsme přece dělali hodněkrát."
Nad mříží se objevily dvě střapaté hlavy bratrů Adamsových.
"Hele, Rayi, někdo nás předběhl. To jsou přece Irma a Sabine," všiml si Tom.
"Héj, vy jste šly chlastat bez nás?" zavolal na dívky Ray.
"Sorry, kámo, my to chtěly vzít - škyt - s náma... Ee... Teda sebou," odpověděla mu Irma, už ve značně podnapilém stavu.
"Přesně," přidala se Sab.
"Jenže nás ty mžížičky nechtějí pustit," pokusila se postavit, ale ihned skončila zpátky na zemi. Obě dívky se rozesmály.
"Ty maj teda dost, brácha," ušklíbl se Tom.
Ray přikývl a zavolal dolů na holky:
"Stejně jste nám to měly říct."
"Jindy, zlato," zazněla odpověď.
"Co tam vůbec děláte? Snad nám pomůžete, ne?!" rozohnila se najednou Irma.
"Ticho! Takhle zburcujete úplně všechny. Ale pokud chcete, aby se dostavil sám Walrus," pokrčil Ray pobaveně rameny.
"Mrožík... Jéje, ten by nám dal," povzdychla si Sabine.
"Ale no tak, kluci nás tu přece nenechaj. A víš proč?" přiopile se culila Irma. Sabine zvědavě zavrtěla hlavou.
"Za prvý, jinak se k tomu chlastu nedostanou. Za druhý by nikdy nenechali kamarádky v průšvihu, a za třetí, co kdyby Samice chtěla Raye pochválit za to, že tentokrát nechlastal jen on?" prohlásila hodně hlasitě Irma a s poťouchlým úsměvem čekala na reakce.
"Fajn, fajn. Vzdávám se, dostalas mě. Neměla bys chlastat, jsi pak chytřejší než já," zvedl ruce Ray, jako že se vzdává.
Irma spokojeně přikývla a rozostřeným pohledem ho sledovala, jak chodí kolem mříže a kreslí do vzduchu runy.
Během chviličky mříž zmizela a kluci pomocí levitačních kouzel vytáhli děvčata konečně nahoru.
"Díky pánové, tady máte odměnu?" podala jim Irma tašku nacpanou zmenšenými lahvemi nejrůznějšího alkoholu.
Pak se jí zamotala hlava a ona spadla na zem. Tam ve vteřině usnula.
"Tý vole, jsem jak přejetá," postěžovala si Sabča ihned po probuzení.
"A já asi ne, že? Mám hlavu plnou střepů... Musím to nějak vyrovnat," prohlásila Irma, ztěžka se zvedla a lokla si z malé lahvičky, kterou měla pod postelí.
"Hele, jak jsme se vůbec dostaly sem?" zarazila se najednou.
"No, asi nás sem dotáhli kluci. Teď mě tak napadá, mohli by nás naučit to kouzlo na odstranění Mrožových mříží."
"Jojo, zeptám se jich na to. Ty bláho, ještě, že je dneska sobota, jinak bych vyučování asi nevydejchala."
"Máš recht," přitakala Sabine a taktéž sáhla pod lůžko.
"Už nám dochází," zatřepala lahvičkou.
"Musíme si udělat další. Sice se mi nechce, ale je to fajn věcička."
"Ale ale, naše Šípkové Růženky jsou už vzhůru," ozvalo se pobaveně od dveří. Stál tam Ray a usmíval se. Irma po něm hodila polštář.
"Nesnaž se být vtipný takhle po ránu," zavrčela.
Ray polštář pohotově chytil a rozesmál se.
"Po ránu? Tak teda nevim, jestli je jedna odpoledne ještě ráno, princezno!"
"To už je tolik?" vykulila oči Sabine.
"Jo, to už je tolik. Tom dělá oběd, už by měl být hotový, tak se dejte dokupy," doporučil ještě Ray a zavřel za sebou dveře.
"Tom vaří? To teda potěš tepich! Ale mám hlad, takže doufám, že se chlapec snažil."
"To já taky," ozvala se Sabine zpoza svetru, který si oblékala.
"Pohni," podupávala už Irma netrpělivě nohou.
"Dyť jo pořád!" odsekla Sabi a připojila se ke kamarádce v obýváku.
"Páni! Teda Tomíku, voní to skvěle!" prohrábla jeho černé vlasy a sedla si ke stolu.
"Jen jestli to bude k jídlu..." popíchla ho Irma. Tom nahodil ublížený pohled, ale talíře jim po malém přemlouvání dal.
"Pokud dovolíte, jdu se odvalit," vydechla Irma, ruce složené na břiše.
"Bylo to excelentní! Když si to sečteme, mohl bys klidně vařit každej víkend," sladce se na spolubydlícího usmála.
"A máš to brácho," rozesmál se Ray.
"V žádným případě!" prohlásil Tom.
"Souhlasím, co když to dnešní dobré jídlo byla jen náhoda," řekla nedůvěřivě Sabine.
"No, když už jste vzhůru a pěkně napapkané, řek bych, že je čas na každoroční předělávání chaty," zvedl se Ray ze židle.
Irma si povzdechla:
"Proč to tak nemůžem nechat i přes prázdniny? Nebaví mě to každém rok čtyřikrát stěhovat."
"Dokážeš si představit, co by s náma Bručoun udělal, kdyby to všechno našel?" vysvětloval, jako každý rok, trpělivě Ray.
"No jo, no jo. Tak jdem na to, ať to máme rychle za sebou," zvedla se konečně i Sabine.
Jasný, už se nemůžu dočkat, až mi bude Ray chrápat do ucha," odfrkla ironicky Irma.
"Hej, já nechrápu," bránil se Ray.
"Ale chrápeš!"
"Nechrápu!"
"A jo!"
"Ne!"
"No tak, klídek vy dva. Chtěli jste přece něco dělat ne?" zastavil hádku Tom.
"Jasný. Tak začnem u ložnice, jako vždycky, ne?"
"To můžem," přikývla Sabine a spolu s Tomem se přesunula ke dveřím.
Ray naposledy pohlédl Irmě zpříma do očí a zamířil za bratrem.
"Stejně chrápeš," zamumlala si Irma znovu a přidala se k přátelům.
Za hodinku už jejich obydlí vypadalo stejně jako před prázdninami. Z jedné ložnice se stalo skladiště a 'vývojárna', z té druhé byl normální pokoj, avšak kouzlem zvětšený tak, aby se do něj vlezli čtyři lidé. V jedné části pokoje byla obrovská postel, naproti ní stál psací stůl a skříňka na školní potřeby, v rohu byl krb.
"No paráda, zase jako doma," skočila Irma na postel.
"Jo, ale to neznamená, že se můžeš flákat holčičko," rychle ji zas z postele zvedl Tom.
"Jsme tu už druhý den a zatím jsme Mrožovi akorát šlohli chlast. To je dost slabý," přidal se i Ray.
"Nechcete to nechat na později? Na terasu svítí slunko, šla bych se ještě válet. A večer bychom mohli hodit něco na gril," chtěla se ještě flákat Sabine.
Měla však smůlu, Irma se už nadchla pro vymýšlení nové zákeřnosti na Mrože - školníka Walruse Prospera.










































To je úžasný, vážně. Já se asi zase musím opakovat, to je prostě úžasný jak dokážeš lehce a příjemně psát, protože se to čte naprosto krásně. Určitě se budu těšit na další část, protože u máločeho si člověk tak příjemně odpočine a ještě se jen usmívá....