close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Po zrušení blogu mě můžete nalézt zde: anden.mysteria.cz

Mějte trpělivost, bude trvat, než to tam s holkama zase zprovozníme/zaktualizujeme. :)

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

1.kapitola: L´un de dix-huit, le second sans deux de vingt

2. května 2008 v 21:34 |  La chance pour l´Amour
Zlatíčka! Máte tu kapitolku od JENNY! Je to první kapča k nové povídce, ke které byl nedávno zveřejněn prolog. Užijte si čtení a varuju... pište komenty!!! :-D Mocka se jí povedla.
P.S.: mám pro vás jednu zprávičku... už mám dvě stránky DS... :-D A ke konci chybí už jen... tři - čtyři kapitolky a epilog. :-P
Mmch, nevíme zda je ten název upa správně, možná pro to mají jiný výraz, ale to je detail. :-D

1. L´un de dix-huit, le second sans deux de vingt

(Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet)

Nesnáším tenhle typ kluků, kteří si o sobě myslí, kdo ví co nejsou. Jsou přesvědčeni o své úchvatnosti a přitom si nevidí ani na špičku nosu. Přesně jako ten frajer, co do mě před chvílí vrazil. Měla jsem velkou chuť mu jednu plesknout, ale pak jsem to raději zavrhla. Sice bych si tím ulevila, ale mohla bych si způsobit problémy, které si bohužel nemůžu dovolit. A to mě štve. Nemůžu,protože nepocházím ze zrovna nejbohatší rodiny a o tuhle práci rozhodně nehodlám přijít. Takže jsem průchod svému hněvu mohla dát pouze prostřednictvím tichého nadávání na adresu neznámého. Stejně nechápu, proč mě to tak vytočilo.

Třeba proto, že byl hezkej? popíchne mě moje svědomí a já se ušklíbnu. A protože jsem se narodila na šťastné planetě, můj škleb si vezme osobně chlápek, kterému zrovna podávám pytel hranolků, které si objednal. Ihned si uvědomím svoji chybu a pokusím se ji napravit vstřícným úsměvem a slovy díků, když mi zachmuřený páprda podává peníze. Asi to nepomohlo, domyslím si, když zákazník nijak nereaguje, jenom po mně šlehne ne zrovna milým pohledem a odvalí se.

"Nashledanou,přijďte zas!" křiknu za ním, to, že je nevychovaný on, neznamená, že já nevím, co se sluší a patří. Po chvíli na nevychovaného chlapíka i neznámého náfuku zapomenu, zápas ještě nezačal, takže se u bufetu s rychlým občerstvením, kde brigádničím, srocují další a další lidé a já bych potřebovala nejmíň dalších pět párů rukou, abych nemusela lítat jak čamrda.

***
To je opruz. Fakt největší, kterej jsem kdy zažil. To ani nejde vyjádřit slovy. Zrovna se prodírám davem a v duchu pěním. Kdybych mohl, tak vytáhnu hůlku a pěkně si všechny ty všivácký mudly odstraním z cesty. Ale takhle...za co mě matka sakra trestá? Nechápu, já nejsem ten, koho by měla do něčeho nutit. Na to má jiné adepty, například mého ctěného krvezrádcovského bratra. I když, vlastně se jí nedivím, že u něj už převýchovu vzdala. Sirius je skrz naskrz prolezlý špínou, kterou pochytal od svých nebelvírských kamarádíčků. Stydím se za něj. Neskutečně. Neváží si své čisté krve, která je darem. A do háje! Zastavil jsem a zíral na partu před sebou. Já mám snad vlčí mlhu, jinak si to neumím vysvětlit. Nestačí, že se pohybuju mezi šmejdy, ale zrovna teď musím potkat ty největší na světě.

"Nazdar Regulusi, co ty tady, že by ses konečně zbavil svých smrtijedských návyků a šel se projít mezi normální lidi?" můj bratr je pěknej srab, cítí se jistý v kramflecích, když má kolem sebe ty svý poskoky.

"Jdi mi z cesty." zavrčím a pokusím se kolem něj projít. Nehodlám, zrovna jemu vysvětlovat, co mě přimělo jít někam, kam bych z vlastní vůle ani nepáchl. Chvíli na sebe zíráme a on se znechuceně ušklíbne.

"S největší radostí." sykne a i s těmi idioty odkráčí. Taky dobře. Zřejmě nemá náladu na "přátelský" rozhovor a musím přiznat, že se mi to hodí. Protože ani já nemám náladu střílet po něm urážkami, unavuje mě to. Po tom malém intermezzu pokračuju dál, když se konečně dorvu na tribunu, mám nervy totálně v háji a náladu bod bodem mrazu.

***

Další gól ocením zíváním na celé kolo, zatímco kolem mě se můžou fanoušci zbláznit. Jestli mi moje matka chtěla utvořit představu o mudlech, myslím, že se jí to povedlo dokonale. Věděl jsem, že to je jen horda tupý špíny, ale že až tak...Otráveně jsem těkal zrakem kolem sebe a svraštil jsem obočí, když jsem si všiml povědomých, mědově blonďatých vlasů holky, na kterou jsem v tom mumraji úplně zapomněl. Ale pusu měla prořízlou pěkně, uvědomím si, v momentě, kdy se mi vybaví její "sorráč". Všimnu si loga rychlého občerstvení na jejím tričku a zaksichtím se. Póvl. Odvrátim se od ní a zaměřím svoji pozornost zpět na hřiště. Dlouho mi to nevydrží a přistihnu se, že se na ni znova dívám. No, možná, že to není zas až tak divný, je docela hezká. Vlastně víc, než hezká. Teda na mudlu. Sleduju, jak s napětím pozoruje dění na zeleném hřišti ,její pevně sevřené dlaně v pěst a vzrušený výraz. Zvednu jedno obočí, když vystřelí na nohy a huláká gól! Někomu stačí ke štěstí málo. Ale...zvláštní je, že se mi docela zamlouvá její smích i pískání na prsty, kterým dává najevo svoji radost. Je to jen prachobyčejná mudla, připomenu si v duchu a silou vůle od ní odtrhnu oči. Ona je snad magnet, nebo co! Další nenápadné pokukování mě stojí ztrátu anonymity, zaregistruje mě a...usměje se? Vážně se ta holka usmála, nebo se mi to jen zdálo? Sakra, co tu vůbec řeším úsměvy nějaký šmejdky? Odbudu ji chladným úsměškem a ihned mě to zamrzí. Ona se zarazí a pootočí hlavu, takže jí teď do obličeje nevidím. Potom na mě už nepohlédne a já jsem ještě mrzutější než doteď a to jsem si myslel, že už to být horší nemůže. Jsem se pěkně sekl, k plavovlásce se totiž začne vtírat můj bratr a jeho kámoši.

***

"Tak běž, já to tady zvládnu, na další přestávku zase přijdeš." vystrčí mě Mildred z bufetu a já se na ni radostně zakřením. Moje vedoucí mi to oplatí mávnutím, já ze sebe shodím zástěru a sprintuju k tribuně A. Fotbal miluju, takže rozhodně využiju příležitost,která se mi naskytla. Vmísím se mezi diváky a hned mě nakazí jejich nadšení. Zaberu místo a ponořím se do dění na hřišti.
Když je vstřelena branka, vyskočím na nohy, ječím jak blázen a hvízdám. Zvednu ruce nahoru a udělám vítězné gesto. Náhle ucítím něčí pohled a moje oči se přímo střetnou s temně černýma očima nějakýho kluka. Počkat, to není jen tak nějakej kluk, to je ten borec, co jsem mu pochroumala ručičku. Ale musím uznat, že když zrovna nemluví, jen se dívá, vypadá dobře. Hodně dobře. Sice nejsem od něj nejsem úplně ideálně vzdálená, abych ho mohla zkouknout podrobněji, ale líbí se mi i takhle, na dálku. Nechápu proč, ale usměju se. Prostě tomu nedokážu zabránit. Jenže hned v zápětí poznám, že je to magor. Tak divně, povýšeně se zaksichtí. Rozpačitě se od něj odvrátím a už na něj nekouknu. To má za to, namyšlenec. Ať mi vleze na záda. Usadím se zpět na své místo a zjistím, že se mi jaksi vyměnili sousedé.

Místo nějaké rodinky, která se záhadně vypařila, se tu zjevili čtyři kluci. Wow, hned první, který se na mě přátelsky culí, je docela kořen. Delší, černé vlasy mu padají do čela a co mě na první pohled zaujme, je barva jeho očí. Je to zvláští šedá, nedá se to dost dobře popsat. Ale jedno vím jistě. V těch jeho tůních se už muselo utopit hodně holek.

"Čau," pozdraví, zazubí se ještě víc a natáhne ke mně ruku. Jako všímavý pozorovatel zachytím napůl pobavený, napůl otrávený škleb hezounova kámoše s vrabčím hnízdem místo vlasů. Aha, takže jsem se nespletla.

"Sirius Black," představí se. Chvíli na něj koukám, ale pak mu rukou potřesu.

"Žádný těší mě, nebo jméno?" otáže se pobaveně a mě zacukají koutky. Tady si o sobě někdo hodně myslí, výšku ega tipuju shodnou s výškou Everestu.

"Jsem ráda v anonymitě." řeknu a jeho úsměv se prohloubí.
"Aha, takže tajemná neznámá?" zapojí svůj břeskný rozum a já pokrčím rameny.

"Říkej si tomu jak chceš." začíná mě pomalu nudit a to se s ním bavím sotva pět minut. Zahledím se na hřiště a nesouhlasně zahučím, když brankář zklame a nevychytá bránu. Můžu jen tušit překvapený výraz na hezounově tváři. Když si ho dál nevšímám, zřejmě se rozhodně nasadit těžší kalibr svého šarmu a přisune se ke mně blíž.

"Rande za jméno, co ty na to?" pokusí se mě oslnit. V duchu zívnu. Jsem asi divná, ale na tyhle řečičky mě nikdo neuloví. Nesnáším libový frajírky a hezoun je zřejmě jeden z exemplářů.

"Nezájem." odvětím klidně. Zaslechnu uchechtnutí a sama se trochu pousměju. Hošánek zřejmě není zvyklý na takovýhle ceres a jeho kámoši asi moc často nevidí holku,která by hezounovi hned nepadla kolem krku.

"Tak to ti nevěřím." On mi snad nedá pokoj!

"Právě jsem zjistila, že jsem na něco zapomněla." promluvím a hezoun se hned zatváří nad míru zvědavě.

"A na co?" zajímá se a přisune se ještě blíž. S milým úsměvem se na něj obrátím.

"Zapomněla jsem se nastříkat repelentem proti otravnýmu hmyzu." prozradím mu. Ihned se uraženě zamračí, bod pro něj, pochopil a jeho kámoš vrabčí hnízdo se rozchechtá tak, že mi málem sletí k nohám. Pan uražený se ještě víc urazí a chvíli je zticha.

"Jsi vždycky takhle příjemná?" zeptá se a já protočím oči. Už mě vážně, ale vážně začíná štvát. A to jsem ze svýho slovníku vybrala ještě hodně mírný slovo.

"Hele, dej si odpich, rušíš." odseknu a modlím se, aby zvedl kotvy. Ale on je nezvedne, zřejmě jsem ho svým odmítáním zaujala, on ale nezaujal mě.

"Ale..."

"Vidíš, že se s tebou nechce bavit, tak odpal." ozve se někdo a já bych mu vděčností padla kolem krku, kdybych nevzhlédla a nespatřila toho náfuku. Počkat...na moment se zarazím. Ti dva jsou si nějak moc podezřele podobní...

"Vy jste bratři?" vyštěknu , náfuka na mě vytřeští oči a hezoun taktéž, takovou reakci ode mě asi nečekali. Potom se, jako by byl jeden zrcadlo a druhý jeho odraz, na jejich tváří objeví znechucený úšklebek. Aha, takže bratři, co se nemají v lásce. Ale to mě absolutně nezajímá.

"V tom případě..." zvednu se, štěstí je na mé straně, všimnu si, že je poločas a to znamená, vrátit se zpět do práce.

"Velice mě těšilo." oznámím jím sarkasticky a odkráčím. Jeden osmnáct, druhej bez dvou za dvacet. Proč se mi na paty lepěj zrovna tací? A nechtěj se odlepit!

"Počkej!" zaslechnu, jak na mě někdo volá, poznám náfuku takže se neotočím a přidám v tempu chůze. Dožene mě a chytne mě za předloktí.

"Co je?!" vyštěknu na něj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Melissa Melissa | Web | 3. května 2008 v 1:39 | Reagovat

jůůů super.. a kdo vůbec hrál??? jinak jak jsem říkala, že budu komentovat, tak jdu na to... ravissants, merveilleux, charmeurs, enchanteurs, belles a další perfektisimo, no prostě jako vždy.. už se těším co vymyslíš Enn. možná ty francouzská slova nebudou dávat smysl:-D tak ale snad to bude v poho:-D

jo jinak musím pochválit krásnej lay...  ta modrá vypadá upe zvláštně

2 terysek terysek | 11. května 2008 v 12:29 | Reagovat

dost dobrý.skončila jsem pod židlí svíjející se v křečích smíchu :_)

Rychle sem s další kapčou

3 terysek terysek | 11. května 2008 v 12:29 | Reagovat

dost dobrý.skončila jsem pod židlí svíjející se v křečích smíchu :_)

Rychle sem s další kapčou

4 Bella Bella | 17. května 2008 v 19:01 | Reagovat

prosím další!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


© 10/2007-2018 (prostě už je holt starouš :D)
Obsah tohoto blogu je zakázáno kopírovat bez předešlého uvědomění majitelky! A nejspíše ani po něm.