24. května 2008 v 10:50 | Enny & Nari
|
Po dlouhém hledání papírů u Nari v pokoji (má zákeřný kočky. xD), vám konečně přinášíme další kapitolku k VM! :D Za přepsání opět vděčíte Naroušovi. Jinak ve škole sepisujem druhou kapitolku, brzo bychom měly mít hotové i plánky atd. :D Užijte si oddychové čtení a prosíme o komentíky (ty v poslední době nějak ubejvaj. =( ).
1.kapitola : PRVNÍ SETKÁNÍ S MROŽEM
~před 5-ti lety~
"Sabine?" zaslechla zelenovláska překvapený dívčí hlas. Prudce se otočila a strnula.
"Irmo?!" vypískla nakonec a vrhla se kamarádce kolem krku.
"Co... Co tady děláš? To snad ne! Neříkej mi, že taky jedeš..."
"Do Institutu!" vyhrkly obě najednou.
"Páni, já myslela, že už se neuvidíme a teďka spolu budem chodit do školy," rozzářila se Sabine.
"Mně to povídej! Od tý doby, co jste z Malediv odjeli, jsem nevěděla, co s časem," nakrčila nos Irma.
"Jasně, taky jsem se těch čtrnáct dní nudila," smála se Sabine.
"Máma říkala, že pojedem pod zemí. A možná uvidíme i trpaslíky," vyprávěla Irma.
"No to je super! A já zas slyšela něco o rozdělování do kolejí. Prý to dělá nějaká Bellie."
"Bellie? Jako ta, co žije v jezeře? Paráda! Jen doufám, že nás nesežere," strachovala se dívenka.
Sabine se rozesmála a postrčila kamarádku do jednoho vozu. Do Alpského Magického Institutu se dá dostat jedině podzemním vláčkem. Aby se vlak mohl dobře pohybovat, má jednotlivé vozy malinké. Jeden vůz je vlastně jedno kupé. To umožňuje jízdu úzkými a klikatými tunely trpaslíků.
Irma a Sabine se do jednoho z vozů usadily. Zatím tam byly samy.
"Nevíš, jak dlouho pojedeme?"
"No... Než se vůbec dostaneme z Milána k Alpám a pak ještě do Institutu... Tipuju to tak minimálně deset hodin," přemýšlela Irma.
"Jé, to je doba," divila se Sabine.
"To jo, ale nudit se určitě nebudem. Jsem zvědavá, kdo k nám ještě přistoupí."
"Já taky. Hele, Irmo, víš ještě něco? Myslím o škole. Já o tom sice s rodiči mluvila, ale oni chodili do Marockého Institutu, takže toho moc nevěděli," vyzvídala Sabine.
"No, tak o Bellie už víš. Dále tam je pět kolejí. Řeknu ti celé názvy, ale nevím, jestli správně. Takže je tam kolej Vlka - Lupino di Ferrowulfo, tam bych se chtěla dostat já. Myslím, že je ze všech nejlepší. Pak tam je kolej Sovy - Nottola di Noctua, kolej Lišky - Volpe di Fuchs, kolej Rysa - Cerviere di Lynx, a poslední je kolej Medvěda - Orso di Braune. A v jezeře je i hřiště na kelvalis, doufám, že si někdy zahraju," těšila se Irma.
"Kelvalis? Pecka! Jednou jsem byla s tátou na turnaji. Bylo to boží," rozplývala se Sabine.
"Jojo. Neboj, do týmu se dostanem za každou cenu," mrkla na ni Irma uličnicky.
"No to doufám. A co dál?"
"Prý se tam bydlí ve srubech. Každá kolej má své území kolem hlavního kolejního krbu, v něm nikdo nebydlí, ale funguje jako obrovský obývák. Studenti bylí po čtyřech a jeden je vždycky z vyššího ročníku, prý aby pomáhalo mladším při studiu. Některé předměty se učí venku a některé uvnitř v jeskyních."
"A co se tam učí za předměty?"
"Jé.. Těch je spousta. Třeba léčitelství, transformace, astronomie, souboje, bílá a černá magie... Je toho dost. Ale prý je to super!" vykládala Irma.
"A co učitelé, víš o nich něco?" byla stále zvědavá Sabine.
"Tak to fakt skoro nic. Řediteli se říká Bručoun. Jo a učitel soubojů prý vypadá tak na šestnáct. Říká se mu Kiki a prý tak vypadal, už když byla v Institutu mamka. Víc už ale nevím, taky jsem zvědavá."
"Hmm. Jak vlastně probíhá to rozdělování?"
"Vy to nevíte?" ozvalo se ode dveří. Stála tam skupina dívek v jejich věku.
"Všude jinde je plno, takže musíme k vám. Ne že by mě to nějak těšilo," odfrkla dívka soranžovými vlasy. Irm a hodila významným pohledem po Sabine.
"Jasně, jen si sedněte," odpověděla jim sladce. Oběma dívkám bylo jasné, že s těmahle holkama nebudou zajedno.
"Co teda to zařazování?" nedala pokoj Sabine. "Mimochodem, já jsem Sabine," představila se ještě.
"Hm, Anastázie," odpověděla ta s oranžovými vlasy povýšeně. "A ty koleje obstarává jakási zrůdička."
"Tos nám toho teda řekla. To už dávno víme. A Bellie není zrůdička! Ještě jsi ji ani neviděla," prskla Irma.
"A co jiného by byla, když žije v jezeře?" odfrkla Anastázie.
"No to teda bude cesta," prohodila Sabine k Irmě.
"Máš snad nějaký problém?" zavrčela jedna z dívek z Anastáziiny party. Irma ani Sabine jí neodpověděly, což ji naštvalo ještě víc. Udělala krok k nim, další z dívek ji ale zadržela.
"Kašli na ně, Bridget, nešpiň si s nima ruce." Sabine mrkla na Irmu:
"Umíš ještě tu bariéru?"
"No to si piš," usmála se dívenka. Když byla menší a už uměla pár kouzel, maminka ji naučila jedno velice užitečné. Stěnu, skrze kterou projde jen její tvůrce a ti, kterým to dovolí. Nikdo z venku dovnitř nevidí, a ani neslyší žádné zvuky.
Teď Irma spojila konečky prstů. Po chvilce je od sebe začala oddalovat, mezi dlaněmi se začínala tvořit magická bariéra. Najednou rukama škubla a stěna se roztáhla tak, že rozdělila kupé na dvě části.
"Výborně, konečně klid," uvelebila se pohodlně Irma.
"Podle toho, co říkaly, jedou taky do prvního," zauvažovala Sabine.
"Určitě," souhlasila s ní Irma a v očích se jí zablýsklo.
"Jen ať se těší, slečinky."
"Joo, dostanou zabrat," promnula si Sab ruce.
"Si piš!" Obě se rozesmály. Cesta jim uběhla celkem rychle. Po malém obědě, který se jim objevil, si obě na chvíli zdřímly.
"Co myslíš, že dělají naše fiflenky?"
"Hm. Pomlouvají nebo se baví o hloupostech," zakousla se Irma do Jablka pana Šťavnatého.
"Jů, už zpomalujem!" výskla najednou Sabine a přitiskla se blíže k oknu.
Byla z něj vidět spousta uzounkých chodeb, jen spoře osvícených lucernami nebo loučemi. Za moment se vynořilo velké nádraží. Ve vagónech se ozval příjemný ženský hlas, který vyzýval studenty k výstupu.
"Pecka, tak na co čekáme?" popadla Irma batůžek a vesele proskočila svou bariérou. Sabi ji následovala. Na obě dívky udělalo nádraží dojem. Stály mlčky a pozorovaly tu nádheru. Tak tady budou dalších deset let vystupovat...
"Jéminkote počkejte! Já tam zapomněla zrcátko," vypískla Bridget a vrhla se i s Anastázií zpět do vozu. Irma a Sabine na sebe mrkly. Většina studentů už byla u východu z nástupiště, nikdo je nesledoval. Irma rychle udělala bariéru, stejnou jako předtím. Tím vůz i s děvčaty neprodyšně uzavřela. Pak vzala Sabine za ruku a se smíchem doběhly k ostatním. Právě včas, aby zaslechly důležitou zprávu.
"Studenti nastupující do prvního ročníku zůstanou na nástupišti, ostatní mohou pokračovat dál. Jděte prosím hlavním koridorem, do ostatních chodeb je vstup zakázán," sděloval znuděný hlas mladého muže.
"Jasně Mighty, my víme," ozval se jeden ze starších studentů.
Nástupiště se rychle vyprázdnilo, zůstali tam jen nováčci. Mladý muž došel až k nim a usmál se.
"Nazdar děcka. Jaká byla cesta? Určitě fajn, že jo? No, asi bych se ml představit. Jmenuju se Jacob Dwight, učím živelnou magii a taky jsem zástupcem ředitele," vysvětloval a rozhlížel se po dětech. "Není vás nějak málo?" zarazil se. "Mělo vás být dvacet sedm a tady vás je jen dvacet pět," svraštil zamyšleně obočí.
"Jacobe, tady jsou," ozvalo se od kupé, ve kterém cestovaly Irma a Sabi.
Stál tam vysoký mladík s dlouhými světlými dredy a spolu s ním Anastázie a Bridget.
"Někdo je tam zavřel kouzlem," vysvětloval zástupci.
"Jasně, díky Walle. Hele děcka, poslouchejte. Tady tenhle kluk není student, ale školník, tak ho poslouchejte. Jasný? Jo a jmenuje se Walrus Prosper."
"Jé, Mrož!" vypískla Irma. (kdo nechápe, ať mrkne do slovníku)
Několik dětí se rozesmálo, dokonce i profesorovi zacukaly koutky.
"Fajn, tak když jste se pobavili, co kdyby jste postoupili dál?" zabručel školník a propaloval Irmu pohledem.
"Myslím, že s tímhle týpkem to bude funny," šeptla rozverně Sabine a na Walruse uličnicky mrkla. Ten na ni v momentě, kdy se nikdo nedíval, ukázal prostředníček.
"Hehe, hošan chce válku," zubila se Sabi.
"Má ji mít," přitakala Irma a zalezla za ostatními do tunelu.
"Tý vole! Trpaslík!" zakřičel kdosi asi po pěti minutách chůze.
"Tady to fakt bude zajímavý," ušklíbla se Irma. V ruce měla chyceného velkého jeskynního pavouka. Spiklenecky mrkla na Sabine a nenápadně ho položila na rameno Anastázii.
"Uvidíme, jestli má holčina ráda pavoučky." Obě dívky se rozesmály, když se podzemní chodbou rozlehl hysterický výkřik.
"Co se to tu zase děje?!" podíval se mladičký školník k ječící dívce.
"Pa-pa-pa-pavouk!" zařvala znovu, školníkovi přímo do ucha. Ten zavřel oči a pokusil se zachovat si vážnou a klidnou tvář.
"Milá slečno, tento druh pavouka je ještě jeden z nejmenších, které na této škole potkáte," procedil skrze zuby a pavouka smetl na zem. Anastázie štítivě uskočila.
"Padavka," promluvila Irma polohlasně.
"No, to jsem si moh myslet. Na tebe si dám ještě pozor," ušklíbl se školník.
Nechal všechny studenty projít okolo a sám se loudal vzadu, za Irmou a Sabi.
Po chvilce dívky ucítily nasládlý kouř.
"Mrožík hulí," mrkla Sabi na Irmu. Ta se jen usmála:
"Znáš hasicí kouzlo?"
Pak už se jen soustředila. Proud vody zasáhl chudáka školníka a praštil s ním o stěnu.
"Do háje, moc silné. Zdrháme," sykla Irma, chytila Sabine za rukáv a rozběhla se pryč.
"Tohle vám nedaruju! Byl to nejdražší holandský matroš!" nesl se chodbami rozčilený hlas Walruse Prospera.
zajímavý a hezky se to čte, ten konec byl dost dobrej