close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Po zrušení blogu mě můžete nalézt zde: anden.mysteria.cz

Mějte trpělivost, bude trvat, než to tam s holkama zase zprovozníme/zaktualizujeme. :)

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

2.kapitola: Rendez-vous?

24. května 2008 v 21:25 | Enny |  La chance pour l´Amour
Je tady ona slibovaná kapča k CHA. Další část bude na Jenny. Mně se celkem líbí a není ani krátká. xD Jen mě mrzí ty komenty... já se snažím, ale vy mi to moc neulehčujete. No co, stejně to sou jen výkřiky do tmy, což?
Kapitolku věnuju právě Jenny... sem zvědavá na ty atomový dina. xD A Faw... díky, ani nevíš, jak moc si mi pomohla.

2. Rendez-vous?

"Počkej!" křiknu na ni. Nejen, že nezastaví, ona dokonce přidá do kroku. Netrpělivě zakroutím hlavou a za malou chvíli už svírám její předloktí.

"Co je?!" vyjede na mě, v očích nezájem a podráždění. Netušil jsem, proč to dělám, ale pocítil jsem nutkavou potřebu omluvit se jí za bratrovo chování. A i přesto, že má druhá část přímo křičela na protest a odrazovala mne od rozhovoru s mudlou, přistoupil jsem k ní ještě blíž. Zkoumavým pohledem mne spražila od hlavy až k patě.
"Omlouvám se za bratra," neodpověděla, jen provokativně nafoukla bublinu, hlasitě ji práskla a žvýkačku pak hodila do blízkého koše.
"Kvůli tomu si za mnou běžet nemusel, takovejch blbců se tu vždycky najde dost," usadila mě, její výraz jasně vypovídal o tom, že mezi ně řadí i mou osobou. Zatnul jsem pěsti, na moment zvítězila mužská ješitnost. Rysy mi ztvrdly, hleděl jsem jí do očí a snad čekal na omluvu, nebo co já vím.
"Audrey! Kde se zase couráš? Začíná být nával!" vyklonila se z bufetu starší žena.
"Hned jsem tam, Mil," usmála se na ni a otočila se zpět. "Tak, třeba tě už nikdy neuvidím," zaculila se. "Sbohem," odběhla dřív, než jsem stačil zareagovat. Musel jsem vypadat jako trotl, když jsem zkoprněle stál uprostřed haly.
"Tedy Audrey," ozval se za mnou pobavený hlas mého bratra. Chuť nakoupnout ho byla větší a větší. "Mám pocit, že to bude skvělý rande," mlaskl. Frajírek Potter stojící za ním se dal do smíchu. Mé tělo přetékalo nenávistí.
"To jistě, dej vědět, až tě povezou do nemocnice se zlomeninou nosu," odfrkl jsem ponuře.
"Prosím tě, podruhé mi neodolá," naparoval se.
"Na to si počkám," založil jsem si ruce na hrudi a šel se posadit na lavičku, jež stála přímo naproti občerstvení.
"Do toho, kámo!" poplácal ho po zádech brejloun a spolu s křížencem a Pettigrewem si sedl kousek ode mne. S jistou nechutí můj pohled sledoval bratra, který se rychlým krokem blížil k Audrey... Audrey, jak hezky to jméno zní. Rozčíleně jsem usykl. Je to mudla! Bez kapky čisté krve! okřikl jsem sám sebe a odvrátil zrak od blondýnky. Dlouho mi to nevydrželo. Hlava se mi samovolně stočila zpět a mé oči opět vyhledaly ji. Sirius už stál ležérně opřený u obslužného okýnka, usmívající se na celé kolo. Potěšeně jsem se ušklíbl, když jsem spatřil její znechucený výraz. Nechápal jsem, co se se mnou děje. Nechuť k tomuto místu, jež bylo plné mudlů, jako by opadla. Ani jsem nezaregistroval, kdy se Sirius vrátil, jeho kyselý výraz jasně říkal, že ho zase odpálkovala. Ta holka, ačkoli mudla, se mi zamlouvala čím dál tím víc. Zatnul jsem zuby, když jsem si uvědomil, na co myslím.
"Nějak ti to nevyšlo, co bráško?" popíchl jsem ho.
"Chtěl bych vidět tebe, asi má kluka, když je tak zatvrzelá," zlehčoval svou porážku. Tupec! Ale výzvu v jeho hlase nešlo přeslechnout.
"Ok, jsem na řadě," věděl jsem, že je to všechny překvapilo. Sirius s Pottrem se dali do smíchu, Červ do sebe cpal nějakou tyčinku a Lupin se do toho raději nemíchal, jeho jediné štěstí. Strčil jsem si ruce do kapes a vyrazil svižným krokem přímo za nosem.
***
Musela jsem asi vypadat hodně směšně, když sem na něj malou chvíli zírala, ale kdo mohl tušit, že se omluví? Rychle jsem se vzpamatovala a nafoukla bublinu. Bylo jasné, že ho to provokuje a mě vždycky bavilo provokovat... Slušně, tedy na mé poměry, jsem mu naznačila, co si o něm myslím. Trochu mě zarazil jeho výraz, na malý moment byl tak... zlý a přitom aristokraticky dokonalý.
"Audrey!" jen jsem zaslechla své jméno, musela jsem se držet, abych neprotočila oči. Nasadila jsem strojený úsměv, otočila se na Mildred a ujistila ji, že opravdu hned přijdu.
"Sbohem," zašklebila jsem se na něj, připojila své přání toho, že ho již nechci nikdy vidět a vzala nohy na ramena. Mil už mi držela dveře otevřené, vešla jsem do dusné místnosti bufetu a opět mne zarazily všechny ty vůně, co se v tom malém prostoru mísily. Pořád jsem si na to nezvykla, alespoň už mi nebylo tak špatně, jako ty první dny. Bohudík mě vedoucí pouštěla mrknout na zápasy. Ono neškodí nadýchat se čerstvýho vzduchu... navíc při fotbale. Na tváři se mi usadil blažený výraz. Třeba budu moci odejít i na druhý poločas a dokoukat tak celý souboj. To by bylo bezva! Chelsea tady s Manchesterem nehrála, kdo ví, jak dlouho.
"Hele, holka, věnuj se práci nebo máš utrum," probrala mne z přemýšlení Dona stojící u grilu.
"No jo, jasně. Jdu na to," sundala jsem z věšáku zástěru a přitočila se k okýnku, kde se pořád hromadili zákazníci. Připravila jsem si svůj "záložní" úsměv pro tyto situace a mile jsem se každého ptala, co si dá.
"Co to bude?" vykoukla jsem opět oknem ven na dalšího zákazníka a stiskla čelist. On si snad nedá pokoj!
"No, jedno přání by bylo," opřel se tak, že se mohl naklonit blíže ke mně a zaculil se.
"Já bych taky měla," přiblížila sem k němu svůj obličej. Úplně jasně jsem mohla vidět ten vítězný výraz. Chudák, myslel si, že mě dostal. "Ani nevíš, jak ráda bych ti spravila tu tvou rádoby hezkou fasádu!" zašeptala jsem sladce. Sklapl ústa a k mé neskonalé úlevě mu asi došlo, co sem tím myslela. "Opravdu si nic nedáte?" usmála jsem se na něj.
"Ne!" procedil skrz zuby.
"Škoda," pronesla jsem škodolibě. "Nashle," provokativně jsem mu mávla a začala se věnovat dalšímu zákazníkovi. Nedalo mi to, po očku jsem jeho vzdalující se postavu sledovala. Došel až ke svým povedeným kamarádům, byl tam i jeho bratr. Zakroutila jsem hlavou. Po chvíli jsem zpozorněla, ke stánku teď mířil náfuka. Já se z nich snad zblázním!
"Dono? Mohla bych...," umlkla jsem. Tak velkej zbabělec snad ještě nejsem! Nebudu se přeci schovávat u grilu.
"Copak?"
"Ale nic. Za jak dlouho začne druhý poločas?" zahrála jsem to do autu.
"Deset minut," předběhla Donu v odpovědi Mildred. Mrkla na mě a já jen kývla na srozumněnou. Trochu jsem nadskočila, když se přede mnou objevil obličej toho dalšího otravy.
"Ehm, nějaké přání?" vykoktala jsem a ihned si začala nadávat.
"Něco bych si dal, co nabízíte?" začal uvolněně.
"Párky, hambáče, gyros..." Vyjmenovávala jsem.
"A co mi doporučíte?"
"Co vám chutná."
"To je trochu problém, já ještě nic z toho neměl, alespoň né v této podobě," přiznal se. Měla jsem, co dělat, abych se nerozesmála. On existuje někdo, kdo ještě nejedl párek v rohlíku?
"V tom případě, dejte si gyros," cukaly mi koutky.
"Fajn a k tomu jednu minerálku," ukázal na stojan s pitím.
"Okis," namarkovala jsem mu částku a upozornila Donu na objednávku. Za moment mi do ruky vkládala tortillu napěchovanou masem s omáčkou a zeleninou.
"Voní to hezky," pozvedl jeden koutek. Z toho úsměvu se mi, kdo ví proč, málem podlomila kolena. Třesoucí se rukou jsem hmátla pro sodovku a šoupla mu jí po pultě. "Díky."
"Dobrou chuť," popřála jsem mu ze slušnosti a hned, jak odešel, pročísla jsem si vlasy.
"Je to jen blbej náfuka!" zamumlala sem tiše, aby mě mé spolupracovnice neslyšely. Mé druhé já nesouhlasilo a já mu musela dát za pravdu. Líbil se mi, to ano. Lokla jsem si džusu a vrátila se zpět k práci. Řada pomalu řídla, fanoušci se začali vracet na svá místa, aby si vychutnali pokračování napínavě započnuté hry.
"Tak už běž, celá se na to utkání třeseš," natáhla ke mě ruku Mil. Já si vesele rozvázala zástěru a měla v plánu vyběhnout zpět na tribunu. Zastavila jsem se ale, když můj zrak opět spočinul na skupince kluků. Všichni měli namířeno stejným směrem jako já. Jestli mě ten pakůň bude zase otravovat, tak už mu fakt jednu vrazím. Ušklíbla jsem se při té představě. "To čekáš, jestli si to nerozmyslím?" pobídla mě Mildred a postrčila ven z bufetu. Hala byla opět skoro vylidněná. Svižným krokem jsem to vzala rovnou ke vchodu na tribunu A. Tam na lavičce seděl bratr otravy. Neměla jsem v plánu se s ním bavit, ale slova ze mne vyšla úplně automaticky.
"Nejdeš koukat?" zadrhla jsem se. Očividně si toho všimnul, na tváři se mu usadil pobavený úsměv.
"Vlastně... ne, nejdu," vzhlédl, lokty pohodlně opřené o kolena.
"To je škoda... Teda, nechat propadnout lístek, myslím," vychrlila sem zmateně, když jsem si uvědomila, jak má slova vyzněla.
"Nemusíš mi nic vysvětlovat," uklidnil mě. Asi sem na něj zase musela zůstat zírat, jak spadlá z višně, protože se dal do smíchu.
"Jasně, jen se směj," načepýřila jsem se a pokračovala dál směrem k rozvášněnému publiku.
"Počkej," vydechl a snažil se potlačit cukání koutků. "Co tě na tom vůbec baví?"
"Na fotbale? Snad všechno, je to skvělá hra, plná adrenalinu a překvapení. Vždycky se u něj odreaguju," pokrčila jsem rameny. Našpulila jsem rty. Proč se s ním najednou bavím? Mávla sem nad tím v duchu rukou. Ve skutečnosti byl alespoň méně otravný než ten jeho povedený bratříček.
"Já jsem na něm poprvé," zcela vážně se mi zahleděl do očí. "Tudíž si hru nemůžu vychutnat, jelikož ani neznám pravidla," vyčkával, co já na to. Zvažovala jsem všechna pro a proti. Bylo mi jasné, že chce, abych ho poučovala o fotbale já. A byla jsem si jistá ještě víc, když do haly vešel Sirius a na tváři se mu usadil poraženecký a nenávistný výraz. Ti dva se zřejmě uháněli o to, kdo získá mou pozornost. A pokud by opravdu nebylo zbytí...
"Vysvětlím ti je," vyslovila jsem pomalu a s přehnanou pečlivostí, chtěla jsem si být jistá, že nás uslyší i ten otravnej hmyz.
"Super, tak v tom případě bychom neměli zameškat už ani minutu," vstal a počkal až se k němu připojím. "Regulus," natáhl pak ke mně svou dlaň a já ji váhavě přijala. Malou chvíli se mi zdálo, že snad chtěl ucuknout, ale byl to tak prchavý moment, že jsem na něj ihned zapomněla. Došli jsme až na místo, kde předtím seděl.
"Fajn, v týhle hře jde jen o jednu věc," začala jsem s vysvětlováním a přitom prudce začala gestikulovat rukama. "Vstřelit gól do soupeřovy branky. Každé mužstvo má jedenáct hráčů, jeden z nich hlídá právě onu bránu. Samo, že jsou i náhradnící, kdyby se někdo zranil nebo unavil," mou tvář ozdobil úsměv. Byla jsem tak zapálená do vysvětlování pravidel, že jsem si ani nevšimla, že spíše než mým slovům, věnuje pozornost mně. "Ehm... seš v pohodě? Chápeš zatím všechno?"
***
V klidu jsem pojídal gyros, který jsem si před chvílí koupil a nenápadně Audrey dál pozoroval při práci. Víčka se mi pevně semkla k sobě.
"Alespoň poznáš, že nám nečistokrevní a mudlové nemají, co nabídnout!" zazněla mi v hlavě slova mé matky. Až do dneška bych si myslel to samé, ale ona byla tak... jiná, tak rozdílná od všech těch čistokrevných čarodějek, které jsem musel poznat. Poté, co byla většina zákazníků obsloužena, vyšla ven. Ve tváři nepopsatelný výraz. Myslel jsem, možná v to i doufal, že kolem mne projde bez povšimnutí. Spletl jsem se.
"Nejdeš koukat?" bylo jasné, že ji samotnou překvapilo to, že na mě vůbec promluvila. Prohodili jsme ještě pár slov, ale pak mě dostala. I přes mou povahu jsem se musel začít smát.
"Jasně, jen se směj," vyklouzlo jí vzpurně z pusy. Já se pokusil zachovat vážnou tvář.
"Počkej," pokusil jsem se jí zastavit a položil jí další otázku. Přiznám se, říct téhle dívce to, že neznám něco, co ona považuje za samozřejmé... cejtil sem se dost divně. Vždyť já vlastně ve svém životě jen lhal nebo se přetvařoval. Proč to nedokážu i před ní? Ani ji neznám... Měřila si mě zkoumavým pohledem a najednou se otočila, když ze dveří vyšel Sirius. Uvnitř mě zařval neznámý tvor radostí. Vyhrál jsem nad ním. Se mnou se baví, ale jeho odmítla. Konečně je poražen.
"Vysvětlím ti je," obrátila svou pozornost zpět na mě. Tělem se mi rozlil příjemný pocit. Něco jsem zamumlal v odpověď a společně s ní jsme dorazili na mé původní místo. Okamžitě se dala do vysvětlování pravidel. Roztomile kolem sebe mávala rukama a chrlila na mě informaci za infomací. Nutno podotknout, že si pamatuji jen první větu. Tedy tu, že je nutné vstřelit gól. Z mého rozjímání o její osobě a důvodech, při kterých jsem rozvažoval, proč bych se s ní vlastně neměl bavit, mě vyrušila její otázka.
"Cože?" chytila mě při činu. Stejně jí trvalo celkem dlouho, než si všimla, že ji upřeně sleduju.
"Ptala jsem se, jestli to všechno chápeš," zopakovala nervózně svou otázku.
"Myslím, že mi to budeš muset vysvětlit ještě jednou," přiznal jsem se. Překvapen sám sebou, tolik upřímnosti z mé strany, v jeden den... Tohle nebylo mou přirozeností. Byl jsem vychován jako Black... Bojoval jsem se svým druhým já. Na jazyku mě svrběla ona otázka...
"Co takhle někde v kavárně?" vyštěkl jsem trochu ostřeji. Založila si ruce na hrudi.
"No, myslím, že..."
"Slibuju, že už ti budu věnovat všechnu mou pozornost," nechal jsem úsměv, ať prozáří mou tvář. To také nebylo moc časté.
"Tu už si mi věnoval i tak," trochu zčervenala... Když jsem o té chvíli teď přemýšlel zpětně, došlo mi, že tohle byl zřejmě ten moment, kdy si mě získala úplně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 C, C, | 24. května 2008 v 21:29 | Reagovat

hezký........ xD

2 Jenny Jenny | Web | 24. května 2008 v 22:03 | Reagovat

Ennýsku...asi tě těžce zklamu, ale ty atomový dina asik vynechám :D Protože kdo by pak psal tyhle úžasný kapitoly...a tahle byla jedinečná. S tebou je fakt radost psát...jsi úžasná autorka a pozor, nepřehánim. Strašně se mi líbí, jak popisuje Rega...prostě paráda. Jo a díky, že si vyřešila ty pravidla xD

3 Kayla Kayla | 24. května 2008 v 22:03 | Reagovat

uplna parada uz se tesim na pokracko!!!

4 Melissa Melissa | Web | 24. května 2008 v 22:29 | Reagovat

wowowowowowwo já stále přemýšlím, jestli by jste jako vaše dokonalá spolupráce neměli vydat svou vlastní knihu...

bože fotbal a HP tohle je jedno z nejlepších spojení jaké mohl kdo napsat... jen dotaz chytá čech? nebo jste do brány šoupli někoho jiného.. vím, že v tomhle období čech za sebou tahal teprve kačera, ale i tak nedokážu si představit v brance Chelsea nikoho jiného... ale jinak upe dokonalý a Reg.. páni v jedné povídce ten největší hajzl, násilník a barbar a v další romantik, který se zamiluje... no prostě skvělé vystihnuté popisy a jako vždy dokonalost, která nejde popsat jen slovy.

doufám, že bude další co nejdřív...

5 Enny Enny | Web | 24. května 2008 v 23:29 | Reagovat

C, & Kayla - kují. Na pokráčko se těším taky. ;o)

Jenny - dina nebudou? Bééééé! Já chci atomový dina! Za pravidla nemáš zač, sem tam využila jen obecně známý informace, takže sem tu několikastránkovou slátaninu stahovala zbytečně... njn, hrabe mi. xD a s tebou je taky radost psát. :-*

Meli - vlastní knihu? Ou jeee. xD No Čech asi ne no. Kachnička je mu přednější a nechtěl s náma podepsat smlouvu. *mávne rukou* A mocka děkuju. :-* Já taky doufám, že Jennule vrtule mákne, bcs mě to psát baví. xD

6 lulu lulu | E-mail | 25. května 2008 v 8:24 | Reagovat

krásná kapitola

těšim se na pokráčko

7 NarcissaB. NarcissaB. | Web | 25. května 2008 v 9:53 | Reagovat

Jéé! Super! Úžasnááááááá kapitolka... už se nemůžu dočkat další :))). Sice je mým obvyklým favoritem Sirius, ale tentokrát jednoznačně fandím Regulusovi :))). Nádhera.

8 terysek terysek | 25. května 2008 v 10:29 | Reagovat

no tak tohle tedam dost drsný.....pokouším se vzpamatovat z toh ozáchavtu smícu....taky se přikláním pro Reguluse...dneska fandím jemu :_)

9 kachna kachna | 25. května 2008 v 10:45 | Reagovat

Super povídka... zase něoc uplně novýho... tešim se na další díl

10 Casey Casey | 25. května 2008 v 17:27 | Reagovat

Je to fakt boží! Svělej originální námět... Něco takového jsem ještě nečetla :-)))

11 huhuuu huhuuu | 25. května 2008 v 19:21 | Reagovat

a makejte dalsi ihned!krasny

12 Illandris Illandris | Web | 25. května 2008 v 23:04 | Reagovat

Skvělá kapča, moc se ti povedla. Povídky s Regulusem se mi moc líbí a hned po Siriusovi je to moje oblíbená postava.

Těším se, až Regulus půjde s Audrey na rande:))

13 Naomiiiii Naomiiiii | Web | 26. května 2008 v 18:31 | Reagovat

Skvělá kapitolka, opravdu. Zajímavá povídka, budu se jí muset víc věnovat, přijde mi, že teď máte všichni hodně času na psaní a já vůbec nestíhám číst...ale jinak moc pěkný. Takže, Jenny, víš co se od tebe očekává ;)

14 Imala Imala | E-mail | 1. června 2008 v 13:44 | Reagovat

Super!

15 Kaitlin Kaitlin | Web | 2. června 2008 v 15:30 | Reagovat

Teda, tak tohle je vážně suprový.. =) Moc se mi líbí, že v týhle povídce je právě Regulus, nebývá to moc obvyklé.. :D Vážně mě zajímá, co se z toho vyvine dál, jak to bude atd.. =) Tak se těším na další kapitolku..

16 vlkodlaková vlkodlaková | 11. srpna 2008 v 20:00 | Reagovat

jo to vypadá na další skvělou povídku jen tak dál už se těším na pokráčo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


© 10/2007-2018 (prostě už je holt starouš :D)
Obsah tohoto blogu je zakázáno kopírovat bez předešlého uvědomění majitelky! A nejspíše ani po něm.