31. května 2008 v 12:50 | Enny & Nari
|
Joooo! Já to přepsala! xD Ehm... mno, máte tu další kapitolku k Mrožíkovi. Pokud se budete snažit... přibude tu nejpozději zítra překvapení. :D
Ennouš
2. Sourozenci Adamsovi
"Páni, tady je to obrovské," rozhlížela se Sabine, když konečně vyšli z jeskyní.
"Tak fajn, děcka, poslouchejte," ozval se zástupce ředitele. "Teďka vás nejprve zařadíme, pak se ubytujete a zhruba za tři hodiny, to znamená tak kolem šesté, bude támhle v tý budově večeře. K zařazování... Máme tady pět kolejí - Orso di Braune, Lupino di Ferrowulfo, Cerviere di Lynx, Nottola di Noctua a Volpe di Fuchs. Do těch vás rozřadí obyvatelka zdejšího jezera, Bellie. Až budete vědět, ve které koleji jste, přijdete ke mně a já vás rozešlu do chatek, kde budete bydlet. Víc zatím vědět nepotřebujete, takže se posuneme dál, za mnou!"
"To mě fakt bude zařazovat nějaká špinavá obluda z jezera?" ozval se nevěřícný protivný hlásek.
"Anastázie," vyhrkla Irma zároveň se Sabine.
"Ano, slečno Firtová, zařadí vás tvor žijící v jezeře. To ovšem neznamená, že je špinavá!" naklonil se k ní Wal a napodobil její hlas. "Avšak zaručuji ti to, že pokud se jí nebudeš líbit, skončíš špinavá ty," zazubil se na ni. Stázie stála jako tvrdé Y a s otevřenou pusou uraženě zírala na školníka.
"Copak, zlato... sklaplo ti?" rýpla si Irma.
"Myslím, že vy dvě půjdete jako první," ukázal na Irmu a Sab zástupce.
"Proč zrovna my?"
"Protože jste moc ukecané," zaculil se na ně svatouškovsky školník. Pořád z něj kapala voda.
"Ti ještě ukážem, čemu se říká ukecanost," zabrblala po cestě k jezeru Irma.
"Kam vůbec máme dojít?"
"Podle mě už jsme na místě," ukázala k zastřešenému molu, které se svažovalo přímo do vody.
"To máme...," nedokončila Sabine. Irma kývla, na tváři pobavený výraz. Došly až na konec mola a zastavily se. Sabi vyzkoušela teplotu vody.
"Brr! tam mě nedostanou ani náhodou, je to ledové!" Vtom se voda začala vzdouvat a bublat.
"To bude Bellie!" vydechla Irma, napjatě pozorujíc hladinu. Nejprve spatřily žlutá tykadla, pak se Bellie vynořila celá. Byla zářivě červená, obrovská a hlavně se na děvčata smála.
"Tak, holky, nastupovat! Čeká vás nejlepší jízda vašeho života!" zaburácela Bell a takydlama ukázala, kam si mají sednout. Irma se Sabine na sebe nadšeně mrkly a vydrápaly se Bellie na hřbet. Jakmile se bezpečně uvelebily, Bell se dala do pohybu a zamířila na jezero.
"Bojíte se, prckové?" zeptala se holek.
"Ani náhodou!" odpověděly unisono.
"Chcete vědět, podle čeho vás zařadím?"
"Jo!" zavýskla Irma.
"Podle vašeho nejoblíbenějšího kouzla, které mi předvedete."
"A můžeme spolupracovat?" napadlo hned Irmu.
"To je jen na vás," zajiskřilo Bellie v tmavých očích. Sabine už se pomalu postavila a nyní si užívala rychlou jízdu s roztaženými pažemi.
"Ach, Rose!" přistoupila k ní Irma zezadu, své dlaně dala na její.
"Jacku! Já letím!" pochopila zelenovláska, na co Irma naráží. Obě vzápětí vyprskly smíchy.
"No jó, Titanic je klasika," pokývala hlavou Bellie. "Ale teď už konec šaškování, je čas."
"Ok," čapla sabine Irmu za ruku. Zavřely oči a malý moment se soustředily. Vzápětí se vznesly do vzduchu a jako na povel začaly rotovat. Když byl vzdušný vír kolem nich dostatečně silný, rozrazily vodní hladinu a směřovaly pořád hlouběji, až ke dnu. Voda se chovala stejně jako vítr, vytvořil se v ní obrovský vír. Masa vody, jež dívky udržovaly v oběhu, byla obrovská.
"Stačí, stačí," ozvala se Bell asi po pěti minutách. Holky se pomalu vznesly zpět na její hřbet. Trochu vyčerpané po předvedení náročného kouzla. "To bylo působivé. Vám přesně, kam půjdete. Vaším novým domovem bude po celých deset let kolej... Lupino di Ferrowulfo!" zvolala slavnostně. "Odvahy i chytrosti máte dost a do jiné se mi ani nehodíte," usmála se na ně a zavezla je zpět ke břehu. Děvčata seskočila na molo, zamávala Bell a rozeběhla se zpět k zástupci ředitele a ostatním prvňáčkům. Jejich až doposud čistě bílé slavnostní uniformy se zabarvily do fialova - barvy jejich koleje.
"Výborně, výborně!" uculil se Mighty. "První dvě už to mají za sebou, tak honem, šupem další," mrkl na Anastázii a Bridget.
"Ani náhodou! Nenechám se zařazovat od nějaké slizké Lochnessky!" vztekala se Anastázie. V tu chvíli se její uniforma zbarvila do modra.
"Právě tě zařadila," ušklíbl se školník stojící opodál. Stázie si nechápavě prohlédla oblečení a zbrunátněla.
"V žádném případě! Tahle barva se naprosto nehodí k mým vlasům! Udělejte to ještě jednou!"
"He? To už asi nepůjde," podrbal se profesor Dwight ve vlasech.
"Jakto, že to nepůjde? Musí to jít! To přece není možné, aby to nešlo!" podpořila kamarádku Bridget. "Navíc, mě ta modrá taky nebude slušet. A rozhodně chceme být ve stejné koleji!" dupla si nožkou. Její uniforma také zmodrala. Obě dívky se nadechly, aby mohly začít znovu nadávat. Dredatý školník se škodolibě usmál a umlčel je tišícím kouzlem.
"Tak, to bychom měli, kdo další?"
"Já klidně půjdu," přihlásil se malý černovlasý chlapec a zamířil k molu. Za chvilku byl zpět, uniforma měla fialový odstín.
"Skvělé! Prvních pět se může vydat do chatkové oblasti. Wale? Pomůžeš jim s orientací a umístěním do příbytků."
"Jistě. Tak fofry!" popoháněl je. Pětka studentů se dala do pohybu. Zaněkolik minut zastavili. "Tady máte konečnou," ukázal na Anastázii s Bridget. Vytáhl z kapsy objemnou složku a moment v ní listoval. "Chatka číslo patnáct, čísla poznáte, ne?" ušklíbl se. Obě dívky na něj vztekle pohlédly a rychle se odpojily.
"Vy tři, pokračujem. Jste až nahoře," zabrblal. Vykročili tedy dál. Štěrk na cestě jim křupal pod nohama.
"Je to tu úžasný," naklonila se k Irm Sabine. Dívka přikývla. Sama se kochala okolní krajinou a školními pozemky.
"Kolej Sov," ukázal školník vlevo. "A tady Rysů," kývl hlavou na druhou stranu. Chlapec se rozhlížel kolem dokola a vesele poskakoval. "No, a tady to kempnete vy," zastavil se u řady chatek. Všechny měly na střeše fialovou vlaječku s hlavou vlka. "Půjdete ještě kousek nahoru."
"Číslo?" zeptal se kluk.
"Šest," prohlásil školník s divným zajiskřením v očích.
"Jů! Tam je brácha!" rozlehlo se mezi chatkami zavýsknutí.
"Fajn, vybalte si. Véča bude v šest, druhá pak v osm."
"No moment!" prskla Irma. "A co číslo naší chatky?!"
"Přeci šest," usmál se Mrož uličnicky.
"Cože?!" vyjekla Sab. "To budem bydlet s... s nějakýma frajírkama?"
"Hm...," zamyslel se na oko. "Jo," zazubil se znovu a odběhl směrem dolů, zřejmě pro další studenty.
"Tak frajírci? Uvidíme, co jste zač vy," vykoukl z chatky modrovlasý, usmívající se kluk. "Čau, Tome."
Tý jo to je fakt úžasný! moc na mě zapůsobila
)))) Moc se těšim na pokráčko