close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Po zrušení blogu mě můžete nalézt zde: anden.mysteria.cz

Mějte trpělivost, bude trvat, než to tam s holkama zase zprovozníme/zaktualizujeme. :)

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

34.kapitola: Leave me alone 1/2

9. května 2008 v 20:02 | Enny |  Dcera Smrtijedů - má kapitolovka
Předposlední a opět DLOUHÁÁÁÁ kapitolka. Užijte si čtení. Podle počtu komentů si máknu s další částí. :)
Pusťte si video.
Věnování - Tato kapitolka je jen a jen pro Andy. Je prostě tvoje, ty víš proč, snad potěší. :-*

Upoutávka >>

"Hajzl hnusnej peroxidovej!"
***
Bylo to zvláštní, vědět, že existuje někdo, na kom vám záleží více, než na vás samotných.
***
"Jsou příliš hrdí a sobečtí,"
***
"Bylo to jen pro její dobro."
***
"Proč to udělal? Proč, El?"
***







"Frany?" položil někdo dívce ruku na rameno. Nepřítomně kývla, aniž by odvrátila zrak od jezera, u kterého už nějakou chvíli seděla. "Co se stalo?"

"Co by se mělo stát?" vydolovala ze sebe přiškrceným hlasem.

"No tak, nech toho, víš, že mě to říct můžeš," šeptla Andy. Černovláska se k ní otočila čelem. V očích se jí třpytily slzy.

"Proč to udělal? Proč, El?" vzlykla. Snažila se nebrečet, až moc dlouho.

"Draco?" pochopila Anduel. "To bude dobrý, Frany," objala kamarádku.

"Je to hajzl, kterej neumí nic jinýho, než si zahrávat s city ostatních," pevně se chytila jejího hábitu.

"Třeba k tomu měl důvod," zkusila And.

"Jo, něco takovýho možná naznačil, ale až po tom, co mi ublížil! Copak si opravdu myslí, že bych se o sebe neuměla postarat sama?!"

"Myslel to dobře," snažila se dívku uklidnit.

"Ty se ho zastáváš?"

"Jistě, že ne. Ale pochop ho... Smrtijedi by jeho citu k tobě mohli využít. Nechtěl si to vzít na svědomí. Určitě tě má rád, tím sem si jistá," usmála se na Francis.

"Mít může, je mu to na nic. Už ho nikdy nechci vidět," setřela si slzu, která se jí prodrala skrze řasy.

"Sama víš, že to není pravda. Uklidní se to a pak..."

"Budeme spolu? Nejsem tak naivní, El! On bude Smrtijedem, to nezměním ani já, ani
láska."

"Jak to můžeš vědět? Zlato, teď se na mě podívej!" přinutila jí zvednout tvář. "Už jen to, že jste si navzájem dali šanci, něco znamená! Ano, ublížil ti, ale v dobré víře. Nechtěl, aby ti ublížil někdo jiný. A ty... uvědom si, že je to Malfoy. A ti..."

"Jsou příliš hrdí a sobečtí," dokončila polohlasem Fran a zvedla se. "On mě zklamal, Andy. Lhal mi a vyhýbal se mi, než se odhodlal mi říci pravdu. A i přesto, že ho," povzdechla si. "Že ho miluju, svou šanci promarnil."

"Frany..."

"Andy, promiň, já teď musím být sama," šeptla tiše. Hnědovláska smutně přikývla a zanechala Francis samotnou. Od brány pak sledovala její postavu mizíci v šeru Zapovězeného lesa.

***

Nehnutě ležel na posteli a nadával sám sobě. Zkazil, co mohl. Kvůli komu? Nesnesl by pomyšlení, že by se jí něco stalo. Bylo to zvláštní, vědět, že existuje někdo, na kom vám záleží více, než na vás samotných. Pro Malfoye to bylo něco nemyslitelného. Protřel si oči. Kdyby mohl, vrátil by včerejší den zpátky. Tak rád by teď byl s ní, držel ji v náručí a něčemu se smál. Zatřepal hlavou a uchechtl se. Choval se, jako by ani nebyl synem svého otce. Ale kdo mohl tušit, že ho láska tak změní? Kdo mohl tušit, že ho potká onen cit... tak bezvýznamný pro jeho otce... a kdo mohl tušit, že pro něj bude tak důležitý? Prudce se postavil, nemohl vydržet v dusné a prázdné ložnici. Rychlým krokem prošel na chodbu a sklepením se vydal dál, bylo mu jedno kam. Když naproti sobě zaslechl kroky, vzhlédl. Přímo k němu mířila nasupeně vypadající Anduel.

"And?" začal opatrně, její výraz se mu ani za mák nelíbil.

"Co si sakra myslíš, že děláš, Malfoyi?!" zasyčela.

"Víš sama moc dobře, že to bylo nutný!" zvážněl.

"Opravdu? O tom nic nevím. A i kdyby to bylo nezbytné, mohls to provést jinak! Copak ti nedošlo, že ji tím zraníš? Je z toho vedle!"

"Jo, tak to já taky," zamumlal.

"Jasně! Mysli jen na sebe! Bože, vy kluci ste fakt skoro všichni stejní! I když u tebe se není, čemu divit."

"Jak to myslíš?"

"Jak? Když sis s Fran začal," přiblížila se k němu. "Ulevilo se mi, byla jsem ráda a ona... byla šťastná! Doufala jsem, že nebudeš jako tvůj otec. Mýlila jsem se, hodně!" prskla.

"Nesrovnávej mě s mým otcem!" zkřivil tvář. "Bylo to jen pro její dobro."

"Jistě, hlavně, že se máš, na co vymluvit, viď? Ona se o sebe umí postarat! Nebo ti to snad nedala dostatečně najevo?"

"Anduel, necháme toho, je to marný."

"Takže nebudeš dělat nic pro to, abys ji získal zpátky?"

"Nemůžu. A ona... to zvládne," hlesl. Andy si sama pro sebe kývla.

"Bezva, jestli to bereš takhle. To pak s čistým vědomím můžu udělat tohle," napřáhla se a praštila ho pěstí přímo do nosu.

"Au!" zařval.

"To máš za Fran," vítězně a spokojeně na něj pohlédla. "A pokud ses rozhodl takhle, varuju tě, Malfoyi," ukázala na něj prstem. "Nepřibližuj se k ní!"

"And," chtěl ji ještě zadržet.

"A tohle... jako by se to nestalo, jasný?!" zpražila ho pohledem. Pak se otočila a ztratila se mu z očí.

"Draco?" objal ho někdo kolem pasu.

"Hm?" stále pozoroval konec chodby, Pansy nevěnoval jediný pohled.

"Co se ti stalo?"

"Nestarej se!" odsekl jí.

"Jen jsem se ptala!" ozvala se ublíženě. Pak se její výraz změnil. "Nepůjdeš se projít?" zeptala se koketním hlasem. "Slyšíš?!" zacloumala s ním. S chladnou tváří se k ní otočil. Mlčky zkoumal její tvář. Nastal čas vrátit vše do starých kolejí. Chovat se, jako by mu Francis nikdy nezamotala hlavu, jako by ani nebyla.

"Jistě," přikývl. "Sejdeme se po obědě. Takže za půl hodiny," sdělil jí oznamovacím tónem. Pansy ho obdařila šťastným úsměvem. Draco se jí ho pokusil křečovitě oplatit.

***
Anduel už dobrých pár minut bloudila lesem. Poté, co Umbridgeová dnes v noci vyhodila Hagrida, bylo podle ní v lese nebezpečněji, než kdy dřív. Ani polední sluneční paprsky nedopadaly až na mechovou zem. Povzdychla si. Pak zaslechla známý hlas, usmála se. Konečně ji našla. Zrychlila krok. Když dorazila k mýtině, zarazila se. Fran na ní nebyla sama, ale s obrovským zlatým drakem. Andy zalapala po dechu. Francis se k ní otočila a upoutala tak i Nelienovu pozornost. Ten jen zafuněl a Anduel jakási neviditelná síla zabránila pokračovat v cestě.

"Fran?!" nic, jako by ji černovláska neslyšela. Ona už vlastně jejich rozhovor taky ne. Obcházela kolem nich. Drak ji celou dobu pozoroval. Nebylo jí to příjemné. V následující chvíli pocítila prudké škubnutí, neudržela se na nohou a spadla přímo na mýtinu.

"Vstávej," natáhla k ní ruku Francis. Andy ji přijala a postavila se.

"Vítám tě, Anduel," promluvil zlatý tvor.

"Zdravím," hlesla nervózně.

"To je Nelien," představila ho Frany a pohladila draka po chřípí. Ten se Andy opět zahleděl do očí.

"Fran, myslím, že je čas jít," otočil se k černovlásce asi po pěti minutách. Dívka se smutně pousmála.

"Jistě. Děkuju," rozloučila se s ním pokývnutím hlavy. Drakovy obrysy se pomalu rozplývaly.

"Fran? Co to bylo?"

"Nelien," pokrčila rameny.

"Francis... Vím, že by se to nemělo, ale využil jsem u Andy něčeho, čemu vy říkáte nitrozpyt ,"
zaskočil ji Nel.

"A?"

"Smrtijed není,"
sdělil jí útěšně.

"Alespoň něco."


"Fran?! Půjdeme už zpátky? Já budu muset na zkoušku a chci stihnout oběd," upoutala její pozornost Andy.

"Jasně. Už se cítím líp," pokusila se usmát.

"To je skvělé. Draco už tě otravovat nebude."

"Nemluvme o něm, prosím. Stačí, že ho budu muset vídat."

"Dobře. Já vím, že mě se to říká, ale to přejde a... měla jsi pravdu. Ho nic nezmění."

"Jak?"

"Šla jsem si s ním promluvit, nakonec jsem to nevydržela a jednu mu vrazila," řekla jako by nic.

"Cože jsi?" rozesmála se Francis. Po tváři ji zalechtaly sluneční paprsky. Vyšly ven z lesa.

"Normálně jsem ho třískla do nosu," pokrčila vesele rameny hnědovláska. "Taky jsem mu řekla, že tě má nechat na pokoji. Nesmí ti ubližovat," její hlas zvážněl. Fran se zastavila.

"Díky, Andy," objala ji.

"Nemáš zač," pousmála se. Rysy jí však ztvrdly, když uviděla zmijozelský pár procházející se kolem jezera.

"Obejdeme to kolem Hagridova srubu," navrhla. Nechtěla, aby je Francis viděla.

"Proč?" otočila se dívka čelem k hradu. Pohled jí sklouzl k vodě. "Připomeň mi, abych příště nikomu nežrala blbý výmluvy," sykla směrem k Andy. "Hajzl hnusnej peroxidovej!" prskla.

"Frany, neřeš ho už," chytila ji za paži.

"Já... nejde to," vytrhla se jí a zaběhla zpátky do lesa.



POKRÁČKO ZDE

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 NarcissaB. NarcissaB. | Web | 9. května 2008 v 22:20 | Reagovat

Já toho Draca nesnáším a lituju zároveň! Je to zatím naprosto úchvatný takže jdu pokračovááááááát!

P.S.Ta písnička je k tomu boží :)).

2 Polgara Polgara | Web | 10. května 2008 v 13:50 | Reagovat

Ennoušku, výborná kapitola a ještě lepší je její délka. Jenom škoda, že Franci takhle trápíš, víš jakej by byli úžasnej pár?

Snad se to urovná. Jo a do odkazu dávám svůj druhý blog, abych si udělala větší reklamu, to abyse někdo nelekl

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


© 10/2007-2018 (prostě už je holt starouš :D)
Obsah tohoto blogu je zakázáno kopírovat bez předešlého uvědomění majitelky! A nejspíše ani po něm.