1. června 2008 v 21:48 | Enny
|
Kukča mi dala dva dny a já můžu říct, že sem limit splnila. =P Máte tady první kapitolku ke Spojenectví. Omlouvám se za délku, ale je to úvodní, takže mi to prominete, že jo??? :o)
Věnování - Fawulíně - díky, díky, DÍKY! xD (vysvětlím :D), Andy - uzdrav se mi, zlatí :-* a Tabb - srovná se to. :-*
P.S.: Nevím, jak teď budu stíhat psát, takže mi do komentu napísejte, které povídce se mám věnovat... na výběr máte Spojenectví, Už nikdy více a Dorazíš k cíli. xD
Jo a Adri? Tvůj nápad využiju, možná by se tam někde vešly i ty bobky. xD
Návnada =D >>
"Prostě se chovej slušně."
***
"Sakra, co si to dovoluješ?!"
***
"Jak já jim závidím..."
***
Nakonec se jeho šedé oči setkaly s nyní chladně modrými.
***
1. Čas vyrazit
"Frany, holčičko! Už je nejvyšší čas vyrazit!"
"Už?" zabrblala černovláska a promnula si spánky. Prázdninová rozlučka sice proběhla už před dvěma dny, ale ona se pořád cítila jako přejetá. A co udělal tatínek, když ji takhle včera viděl? Sjel ji pobaveným pohledem a se slovy, že prožít si má všechno, jí odmítl uvařit lektvar proti kocovině. Nechápala, jak mohla být Andy tak v pohodě potom, co toho tolik vypila. "No, Bee, šup do košíku," naháněla kočku po pokoji. Přepravku pak postavila vedle svého kufru. Zhluboka se nadechla a rozhlédla se kolem. Tyhle prázdniny byly nejlepší v jejím životě. Šťastně se usmála. Místností se rozlehlo zaklepání na dveře.
"Zlato? Za půl hodiny to odjíždí," nakoukla do pokoje světlovlasá žena.
"Už jdu, mami," vzala Bee a proklouzla na chodbu. "Sneseš mi kufr?" pousmála se.
"Samozřejmě, běž do haly. Babička se s tebou chce rozloučit," kývla na znamení souhlasu a seběhla schody. U dveří postávala starší žena.
"Babi," objala ji Francis. "Budeš mi chybět," zakřenila se.
"To ty mě taky. Piš mi, jak se máš, ano?" pohladila vnučku po vlasech.
"Jistě. A pokud bude něco nového..."
"Dozvíš se to jako první," přitakala. "Doufám, že sis prázdniny užila."
"To je ještě slabé slovo, babi. Moc ti děkuju."
"Tak, vše připraveno," sestoupila dolů i Charleen. Kufr se jí vznášel za zády. Fran si povzdechla a vlepila babičce pusu na tvář.
"Ahoj o prázdninách," mávla jí.
"Dobře doražte," promluvila ke své dveři. Leen se mírně pousmála.
"Neboj se, dám na ni pozor. Přemístíme se přímo na nádraží," stiskla matce ruku.
"Dobře," uklidnila se a zašla zpět do domu. Ten ihned zmizel.
"Výborně, chyť se mě, zlato," natáhla k černovlásce paži. Ta se zachmuřila.
"Nemůžem to udělat po mém? Je to pohodlnější," zaculila se nevinně.
"Co s tebou, ale doufám, že to normálně používat nebudeš," kárala ji naoko matka.
"Mami!" protočila oči Frany a teď to byla ona, kdo natáhl ruku. Charleen se jí chytila a v tom momentě byly pryč. Objevily se v Londýně na vlakovém nádraží. Temnější kout jim poskytl zaručenou ochranu před zvědavci.
"Máš patnáct minut," poklepala si na hodinky.
"Vím," trochu znejistěla. Pořád si nebyla jistá, jak se k ní chovat. To už i u otce věděla, co si smí dovolit a kde sou hranice.
"Mám tě ráda, Francis," vyřešila to za ni matka a pevně ji k sobě přitiskla.
"Já tebe taky, mami," vydechla úlevně. "Co nejdřív napíšu."
"To s babičkou doufáme," předala jí ucho od kufru a zatahala Fran za vlasy. "Dobře se uč a nezlob tátu," hlas jí trochu přeskočil.
"Já jeho? Myslím, že to bude spíš naopak!" vychrlila Francis.
"Prostě se chovej slušně," dokončila to Charleen.
"Pokusit se můžu. Tak ahoj," rozloučila se s ní a za malou chvilku už prošla přepážkou na nástupiště devět a tři čtvrtě.
***
"Honem! Pospěšte! Za patnáct minut to vyjíždí!" popoháněla skupinku studentů Ronova mamka.
Došli k přepážce, za kterou právě zmizela dvojice kouzelníků. Před ní ještě stála dívka s hochem. Něco spolu probírali. Molly už byla netrpělivá. Naštěstí vzápětí zmizeli za přepážkou.
"My s Arturem jdeme první. Neotálejte dlouho!" upozornila je Molly a zmizela jim i s manželem z dohledu. Ron se o něčem tiše dohadoval s Harrym, pomalu tlačili vozík ke vstupu. Předběhla je však Hermiona následována Ginny. Za okamžik už se jejich skupinka opět sešla. Dvojčata právě vylézala z vlaku, aby jim sdělila, že jim našla volné kupé. Mezitím, co se loučili s Weasleyovými, také odnesla jejich zavazadla. Fred se se všemi rozloučil a se slovy, že má hodně práce v obchodě se přemístil pryč. To George se vydal hledat Anduel.
"Jak já jim závidím...," řekl obdivně Ron.
"Jo? A co, prosím tě?!" vyjela na něj paní Weasleyová.
"Radši nic...," hlesl tiše. Harry se musel kontrolovat, aby se nezasmál jeho výrazu.
"Hele, Rone, vy s Hermionou musíte do prefektského kupé?" Ron znechuceně přikývl.
"Doufám, že dorazíme co nejdřív."
"No fajn...," dodal sklesle Harry. "Ty budeš sedět s Deanem, viď?" zaměřil se na Ginny. Ta zrudla.
"Ne, my jsme se totiž... rozešli jsme se," zaryla pohled do země. Harryho to potěšilo, snažil se, nedávat to znát.
"Takže sedíme spolu. Super!" usmáli se na sebe. Ginny se rozhlédla kolem.
"Kde je vůbec Hermiona?"
"Tady! Musela jsem si něco zkontrolovat." špitla provinile. Aby se vyhnula jejich všetečným otázkám, chytla Rona za rukáv a vtáhla ho do vlaku.
"Uvidíme se pak!" stačil křiknout Ron a zmizel ve dveřích.
"By mě zajímalo, co kontrolovala... že by tašku?" zapřemýšlel Harry nahlas.
"Já už to nekomentuju, celé léto se chovala divně, proč by nemohla i teď," posmutněla Ginn.
"Potter a Weasleyová! Chátra ještě nevymřela?" prohodil uštěpačně kolem procházející Malfoy a vyzývavě se postavil přímo naproti nim. V tom do něj někdo ze zadu strčil, měl co dělat, aby se blíže neseznámil se zemí.
"Ale, ale… malej Dráček Malfoyáček!" ozval se posměšný hlas, málokdo by v něm rozpoznal i zbytek smutku a ublížení.
"Sakra, co si to dovoluješ?!" nabyl svou ztracenou rovnováhu a konečně se podíval na původce. "Jugsonová?!" vypadlo z něj překvapeně.
"Ty si mě pamatuješ? To jsem ráda," ušklíbla se Fran, ta kamenná maska jí však dala zabrat. Nečekala, že ho potká tak brzo. Blonďák ji sjel od hlavy k patě. Nakonec se jeho šedé oči setkaly s nyní chladně modrými. Krátkou chvíli se mlčky pozorovali, jako by studovali každičký detail tváře toho druhého. Fran nakonec přistoupila až k němu a zašeptala: "Dej si odchod a neotravuj nebo ti podpálím zadní část hábitu! Víš, že to zvládnu," sladce se na něj usmála. Malfoy pochopil a rychle se dekoval.
"Jak ty to vždycky děláš?"
"Jak? Řekla jsem, že mu mileráda ublížím," pokrčila rameny a snažila se mluvit nepřerývaně.
"Páni, takže seš to fakt ty, nepoznal jsem tě," vydechl Harry a ještě jednou si kamarádku prohlédl. Ta tam byla její drobná postava. Přes prázdniny se musela vytáhnout nejméně o deset centimetrů a dalo se říct, že… vyspěla.
"Změnila jsi se," podotkla s úsměvem Ginn.
"No, ono se o prázdninách stalo pár věcí, ale to až jindy," řekla a konečně se s kamarády přivítala. "Měli bychom nastoupit," upozornila je pak.
"Jo, máš pravdu. Jdeme," pomohl jí s kufrem Harry. Společně našly kupé, které jim zabrala dvojčata a konečně si naplno uvědomili, že se vrací zpět do Bradavic.
prostě úžasný Enny :* Tyjo, mno já už padám od kompu, abych se dostala do postele dřív než v 1 :) Fajt supr :) Krásná kapča...co víc dodat :) Vidíš, jak pilně komentuju? xD Lepším se :)...Se těším, jak to bude mezi Fran a Malfoyem...a Snapík
Mno, máme se na co těšit, viď? =P