close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Po zrušení blogu mě můžete nalézt zde: anden.mysteria.cz

Mějte trpělivost, bude trvat, než to tam s holkama zase zprovozníme/zaktualizujeme. :)

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

3.kapitola: Le risque est un profit

7. září 2008 v 19:44 | Jenny |  La chance pour l´Amour
Kapitolka od Jennýska! Kdy přibude něco ode mě, netuším. Škola je *****. =D Ale přes týden musím přepsat Mrože, jinak mě asi Nari uškrtí. xD

3. Le risque est un profit (Risk je zisk xD)

Seděl jsem pod slunečníkem a otráveně míchal brčkem v cole. Navzdory pařícímu slunci se moje nálada každou minutou posouvala blíž k bodu mrazu. Trpělivost zrovna nepatřila mezi mé vlastnosti a strašlivě nerad jsem čekal.Ona mě nechávala čekat. A to mě štvalo a hodně.
Zatímco jsem otráveně sledoval mudlovskou rodinku se třemi dětmi, které dělaly randál, že to snad nebylo ani možný, jsem přemýšlel o tom, proč jsem Audrey vlastně pozval na rande. Ať jsem zkoumal důvod svýho pozvání, jak jsem chtěl, na nic rozumnýho jsem nepřicházel. Naopak, napadlo mě hned několik věcí, které stály v rozporu s tím, co jsem udělal. Za prvé, zvát holky na rande nebyl můj styl. Většinou jsem nemusel hejbnout ani prstem, aby mi nějaká padla k nohám. Za druhé, a to bylo závažnější, nikdy jsem nechtěl mít nic s mudlou. Mudly jsem považoval za odpornou chamraď a tím, že jsem potkal Audrey, se můj postoj vůči nim nijak nezměnil. Ale... Audrey...s tou to bylo jiný. Ona byla jiná. Když jsem byl s ní, byl jsem jinej i já. Nepoznával jsem se.
A najednou mi bylo jasný, proč jsem tu prostořekou blondýnku chtěl znovu vidět. Zaujala mě. Svojí povahou, svým vzhledem. Netušil jsem, jestli to bylo dobře. Ale na tom nezáleželo. Risk je zisk, ne?
Opřel jsem se do židle a sledoval ji, jak vchází do zahrádky kavárny, kterou jsme vybrali jako místo srazu. Přesněji, vybrala ji Audrey, já jsem v mudlovských podnicích Londýna nebyl moc zběhlý. Potupně jsem si musel koupit mapku, abych do kavárny trefil. No, ale zvládnul jsem to. Narozdíl od ní jsem dorazil včas. Díval jsem se, jak se rozhlíží, sluneční paprsky se jí odrážely ve vlasech. Všiml jsem si, že na sebe strhla pozornost téměř celého osazenstva zahrádky. Pyšně jsem se pousmál, já si uměl vždycky dobře vybrat. Konečně mě zpozorovala a zamířila ke mně.
"Ahoj, promiň, musela jsem se postarat o bráchu, mamku odvolali do práce..." zarazila se a zčervenala. Pobaveně jsem ji pozoroval a moje předsevzetí, že jí její zpoždění dám pořádně sežrat, mizelo v nenávratnu.
"To je dobrý. Nečekám dlouho." Nelže tu náhodou někdo?! Příjemným gestem si zasunula pramen světlých vlasů za ucho a usmála se. Bylo to zvláštní, ale ta holka mě okouzlovala už jen takovýma maličkostmi, jako byl úsměv.
"Teď kecáš," odhalila moji lež vzápětí. Povytáhl jsem obočí a v duchu ji pochválil za mimořádně dobrý pozorovací talent. Zvedl jsem dlaně v obranném gestu a zazubil se. Už jsem říkal, jak se měním, když se nacházím v její společnosti? Tak to zazubení byl důkaz.
"Já nikdy," odvětil jsem, ona se nadechla, ale nic říct nestihla, objevil se u nás totiž číšník. Ten stejnej cápek, co mě před chvílí donutil si objednat colu. Nafoukaně mi totiž sdělil, že bez ničeho v jejich ctěné kavárně sedět nemůžu. Měl jsem chuť na něj seslat jedno Crucio, ale ovládnul jsem se. Takovej frajer mi nestál za problémy, který bych získal útokem na mudlu v přítomnosti dalších mudlů. Vzápětí se na mý stupnici sympatie propadl o další příčky níž.
"Dobrý den, co si dá...Audrey!"
"Same! Co ty tady?"
Jen jsem bezmocně sledoval, jak se ti dva objímají a překřikují se. Po pár minutách mě to jejich divadýlko přestalo bavit, takže jsem založil paže na hrudi a odkašlal si. Blondýnka se ke mně rychle otočila a věnovala mi omluvný úsměv.
"Promiň...asi bych vás měla představit. Regu, tohle je můj starý známý Sam Perry, Same, tohle je..."
"Nový známý, Regulus Black, těší mě," skočil jsem Audrey do řeči, té zacukalo v koutcích. Zato starý známý Sam se netvářil nijak nadšeně.
"Máš zvláštní jméno," konstatoval. Naježil jsem se, protože jsem v jeho hlase zachytil podtón výsměchu. To mě urazilo, ale na druhou stranu, byla pravda, že ten špinavej mudla nemohl mít ani potuchy o jednom z nejváženějších čistokrevných rodů, jehož jméno nosím, nebo o tom, že moje křestní jméno je v kouzelnickým světě úplně normální.
"Ani se mi nezdá," odvětil jsem co možná nejklidněji a chvíli se s tím blbem propaloval pohledem. Bylo mi jasný, že s tímhle "starým známým" jsme si do noty nepadli. Audrey zřejmě vycítila dusno, které vzniklo, takže se rozhodla zasáhnout. Objednala si latté a frajer se vypařil. Musím podotknout, že jsem si oddychnul.
"Omlouvám se. Sam nepatří zrovna mezi taktem oplývající lidi," ozvala se Audrey rozpačitě. Já jsem mávnul rukou.
"To je dobrý. Budeme řešit raději tebe," pokusil jsem se rozhovor stočit na jiný téma, který mě mimochodem docela zajímalo.
"Mě? Na mně není nic zajímavýho," opáčila s úsměvem. "Spíš bych chtěla vědět něco já o tobě," dodala a v očích se jí zablýsklo. Zabořil jsem se víc do židle. Aha. O mně. Hm. Tak to bude problém, holka. Myslím, že z toho, co bych ti o sobě řekl, by se ti zježily vlasy na hlavě.
"Žádná zpověď, jen základní fakta," ujistila mě pobaveně, když viděla moji reakci.
Musel jsem se zasmát, byla roztomilá.
"Tak základní fakta...ty znáš ne?"
Mrkla na mě a naklonila hlavu na stranu. "Jo, vím o tobě, jak se jmenuješ. Vím, jak vypadáš a vím, že máš bráchu, se kterým se nemusíš. To je všechno. Celkem špatná bilance, ne?"
"No...fajn, přiznávám, dostala si mě. Ale mám návrh."
"A to?"
"Dneska se budu ptát já. Příště ty," řekl jsem. Audrey povytáhla obočí, na rtech jí pohrával úsměv.
"To není moc fér. Ale ok, beru," prohlásila po chvíli.
Zaposlouchal jsem se do jejího hlasu, byl příjemnej, sametovej, hlubší, než bych čekal. Díval jsem se jí do očí, proměnlivých, jako moře. Jejich barva odpovídala barvě nebe a jakmile se usmála, zatřpytily se jí v nich stříbrný vlnky. Když povídala o svým bráchovi, v jejím úsměvu se promítla láska, když mi vysvětlovala pravidla bowlingu, tvář jí rozsvítilo zaujetí. Byl jsem tou holkou úplně okouzlenej.
"Asi tě nudím, co?" Překvapila mě náhle otázkou.
"Ne…nenudíš mě. Promiň, jen jsem přemýšlel nad tím, jak někdo může mít tak krásný oči."
Nad mou lichotkou se pousmála a podepřela si bradu dlaní.
"Vsadím se, že tohle říkáš každý."
Naklonil jsem se k ní přes stůl.
"Každý ne, jenom tobě," odvětil jsem a ke svýmu překvapení jsem to myslel úplně vážně. Sklopila řasy, potom ke mně vzhlédla a já jsem vycítil vhodný okamžik. Lehce jsem se dotknul její tváře, byla hebká. Připadal jsem si jako puberťák na svým prvním rande, náhle se mi ruka, kterou mi lehce sevřela ve své dlani, začala potit. Takhle zblízka jsem si všimnul pár nazlátlých pih na jejím nose a azurových skvrnek, které se jí rozpíjely kolem panenek. Lehce jsem se svými rty dotknul jejích, ale náš polibek neměl dlouhého trvání.
***
Z omámení smyslů, které způsobila jeho blízkost a jemnost jeho rtů, mě vytrhnulo bouchnutí. Odtrhla jsem se od Rega a nechápavě vzhlédla k Samovi, který mi věnoval nevinný pohled svých světle modrých očí.
"Sorry, nechtěl jsem. Tady máš to latté. " Aha, nevinnej. Ten stín škodolibosti v jeho hlase byl nepřehlédnutelnej. Varovně jsem na něj kývla.
"Díky," řekla jsem a mlčky se mu pokusila naznačit, aby se vzdálil. Bohužel, kluci na náznaky kašlou, aby pochopili, co chcete, tak jim to musíte říct rovnou. Jenomže dřív, než jsem to stihla udělat, promluvil.
"Hele Audrey, už jsi se dlouho neukázala v Necker´s."
"No jo, měla jsem dost práce. Brigáda a tak…" odpověděla jsem.
"Jo, je mi to jasný." Nasadil až moc chápavý výraz a loupl pohledem po Regovi. Tomu se zablýsklo v očích, ale mlčel. Musela jsem ho obdivovat za to, jak se nenechal Samovými narážkami vyprovokovat. Ale raději jsem nechtěla sázet na to, jak dlouho mu jeho ignorace vydrží.
"No, takže mě napadlo, že bys mohla zase přijít. Bude tam celá parta.V pátek, v obvyklým čase, pokud si ho pamatuješ."
"Jo, pamatuju, ale nevim, jestli nebudu něco..."začala jsem.
"Jasně, že přijdeš," přerušil mě Reg. "A mohla bys mě vzít taky, rád poznám tvoje další přátele," dodal a vyslal úšklebek směrem k Samovi. Kdybych mohla, tak se v tu chvíli rozesměju na celý kolo. Výraz Samova obličeje byl k nezaplacení. Otočila jsem se k Samovi, na rtech přesladký úsměv. Chvíli bylo ticho.
"Hm...fajn no. Tak přijďte oba," zamumlal potom Sam, rozloučil se a zmizel.
"Myslím, že první kolo jsem vyhrál," podotknul Reg, jako by nic. Pousmála jsem se a koukla na něj přes okraj sklenice s latté. Tenhle kluk se mi zamlouval čím dál víc. A to jsem na začátku váhala, jestli s ním na rande vůbec jít. Pak jsem si ale řekla, že za to nic nedám. Nevím, nechci předbíhat, ale myslím, že moje rozhodnutí, jít na tuto schůzku, bylo správné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mia.sweet Mia.sweet | Web | 7. září 2008 v 19:48 | Reagovat

Super ...

2 weruška weruška | Web | 7. září 2008 v 21:01 | Reagovat

krásný :)..teším se na další :)

3 Melissa Melissa | Web | 7. září 2008 v 22:12 | Reagovat

jako vy dvě v povídce značí ohromnej uspěch.. azase jste mi to dokázaly. ta kapča je krásná, romantická a zvláštní.. líbí se mi, jak se regulus mění. líbí se mi.. jak se o ni snaží.. prostě je to upe skvostné.. jennys povedlo se ti to a ty ennule si pohneš.. jo:-D

4 Eliota Eliota | Web | 8. září 2008 v 16:55 | Reagovat

Wooow! Skvělé! Tahle kapitola je senzační, luxus! :) Tý jo, ale že se Reg nenechal vyprovokovat, to je tedy něco :D A jsem moc, moc zvědavá na další kapitolu!

Takže, Enny, honem!

5 Athea Athea | Web | 8. září 2008 v 17:35 | Reagovat

Skvělá kapitolka, Reg se nezdá... =) Fakt krásný, Regulus je úplně senzační, chudák Siri, když jeho balící techniky nezabraly.... =D Moc se těším na další

6 B-Jane B-Jane | 24. listopadu 2008 v 22:00 | Reagovat

Nádherná povídka, konečně jsem poznala Reguluse i z té lepší stránky...

7 Amy Amy | 13. dubna 2009 v 12:25 | Reagovat

To je úžasná povídka..! Reguluse mam ráda... Nechcete pokračovat? Prosím prosím prosím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


© 10/2007-2018 (prostě už je holt starouš :D)
Obsah tohoto blogu je zakázáno kopírovat bez předešlého uvědomění majitelky! A nejspíše ani po něm.