7. října 2008 v 20:44 | Enny
|
Já říkala, že jsem chytla slinu. =D Užívejte si to proto, dokud ji pořád mám. =D Jen je mi líto toho počtu komentíku. Ale co už. Nutit vás nebudu a ani nemůžu. =)
Věnování - všem, co mi u minulé kapitolky nechali komentíka, tedy pro - Werushku, Petulu, Atheu, Faw, Therese, Lamičku, Imalu a Andy. =) Díky moc, holky. =c*
Návnada... xD (neboli úryvky z kapči =D a tedy zavádějící. =P) >>>
Nebude na škodu ho trochu vyděsit.
***
"Dobře. Věřím ti..."
***
"To je tupec!"
***
"Bezva, já to beru."
***
"Hm, zajímavá výmluva."
***
"Dovnitř!"
***
Při dopadu kovu na kamennou zem se chodbou ozval zvláštní zvuk následovaný zašustěním látky.
Byl čas jít spát...
A nejhorší na tom bylo, že se mu ani za mák nechtělo. Hlavu měl plnou různorodých myšlenek - dnešní schůzkou počínaje, polibkem s tou zatracenou Jugsonovou konče.
"Do háje!" zaklel tiše a ze Vstupní síně zamířil dolů do sklepení. Masku i smrtijedský plášť držel v podpaží. Nejradši by to už uložil do kufru a až do dalšího setkání ani jednu z těch věcí neviděl. Ztěžka zavřel oči a dlaní si přejel přes unavenou tvář. Temné chodby podzemí mu nyní vyhovovaly. Vrátil se k dnešní schůzce. Zlomyslně se usmál, když si vzpomněl na úkol, který vyfásla Cainová. Na druhou stranu by v těch knihách mohlo být spoustu zajímavých informací. Obzvláště pocházejí-li opravdu z Odboru záhad. Určitě by některá z nich stála za přečtení. Pochyboval ale o tom, že mu And nějakou půjčí. Kdyby se o tom dozvěděl Pán Zla, asi by z toho také nevyšel zrovna dvakrát dobře. Byl to její úkol a on se do toho neměl co plést. Zastavil se až u křižovatky chodeb. Na kecy těch dvou tupců nebo Pansy neměl náladu, rozhodl se ještě projít a vydal se tedy směrem k učebně lektvarů. Takhle pozdě v noci v této části hradu nikoho nečekal, proto ho dost překvapil rychlý pohyb u dveří Snapeova kabinetu. Nebo se mu to jen zdálo? Nehezky se usmál. Třeba to bude nějaký prvňáček. Nebude na škodu ho trochu vyděsit.
***
Ztratit se z dohledu Hermioně poté, co opustily Komnatu bylo zatraceně těžké. Jakoby snad tušila, že má Fran ještě něco v plánu. Nakonec se jí to díky Ronovi podařilo. Ihned se vydala dolů do sklepení. Nemohla si být jistá, že je otec na schůzce Smrtijedů, ale... Pořád tu bylo to ale. A v tomto případě... Frany si povzdychla. Vždyť bylo nad mraky jasné, že bude u Voldemorta. Opět zlehka zaklepala na dveře a vyčkala, jestli jí nepřijde otevřít. Další minutu stála a zírala na léta ve dřevě než si připustila, že tu pořád není. Hodiny na věži začínaly odbíjet půlnoc.
"Tak si počkáme," šeptla si pro sebe a opřela se o rám. Už to přece nemůže trvat dlouho. Oddychla si, když konečně zaslechla kroky. V první chvíli mu chtěla vyjít naproti, ale nakonec si řekla, že moment překvapení bude mnohem lepší. Namáčkla se proto těsněji ke dveřím a s odhodláním čekala na to, až se dotyčný přiblíží. V okamžiku, kdy vyskočila ze svého úkrytu, příchozí s tichým Lumos ozářil část chodby.
"A mám tě!" vyhrkli oba zároveň. Frany na poslední chvíli spolkla dodatek tati.
"Jugsonová?"
"Malfoyi?" To musí potkat zrovna jeho? Po večerce?
"Co tak sama, ve sklepení?" vzpamatoval se rychle Draco, hůlku pozvedl do výše jejích očí.
"Sakra, to máš tak blbej zvyk strkat tu hůlku lidem do obličeje?! Chceš mi vypíchnout oko?" pokusila se odvést pozornost.
"To by byla škoda," zašklebil se. "Neodpověděla jsi," popíchl ji. "Co tu děláš?"
"Čekám na tebe! Ale teď, když jsem tě viděla, mohu si jít s klidným svědomím lehnout," zazubila se na něj.
"Hm, zajímavá výmluva." Chytil ji za paži, když ho chtěla obejít.
"Pusť!" Pokusila se mu vytrhnout. Jeho blízkost pro ni byla nebezpečná.
"Ale no tak," zasmál se a přichytil si ji i druhou rukou. To mu však z podpaží vypadl plášť s maskou. Při dopadu kovu na kamennou zem se chodbou ozval zvláštní zvuk následovaný zašustěním látky. Frany se přestala vzpouzet a jen němě hleděla přímo na škrabošku. Hrdlo se jí stáhlo a ona jako by se nemohla nadechnout. Pevně k sobě stiskla víčka a snažila se vzpamatovat. Místo toho jí na mysl vyplula vzpomínka na jejich rozhovor...
"Draco?"
"Ano?"
"Ty... Staneš se Smrtijedem?"
"Frany, nevím. Je to otcovo jediné přání, ale budu se to snažit oddálit."
"Dobře. Věřím ti..."
"Neměla jsem ti věřit," šeptla zklamaně a konečně se odhodlala mu pohlédnout do tváře. V Dracových očích se zablesklo něco, co nedokázala popsat.
"Nenutil jsem tě," opáčil stejně tiše. Musela několikrát zamrkat, aby zahnala slzy. Vzpomínky bolely, ale přítomnost ještě víc.
"Pravda," připustila a zahleděla se na jeho levou paži. "Můžu to vidět?" ztěžka polkla.
"To není dobrý nápad," ošil se a pustil ji. Jen kývla a otočila se k odchodu. Hranou dlaně si setřela slzy, které už nedokázala zadržet. Pořád naivně doufala, že nebude jedním z nich, proč?
"Čekala jsi na Snapea?" Dracova otázka ji zadržela.
"To tě nemusí zajímat," odsekla mu a hodlala pokračovat.
"Ale jo, jsem prefekt, jak jistě víš." Pokoušela se zachovat klid, co si chce dokázat?
"Kam tímhle míříš?"
"Už je dávno po večerce," odtušil. Dřív, než si uvědomila, že se světlo jeho hůlky nějak rychle přibližuje, stál zase u ní. "A pro někoho jako jsi ty sklepení není bezpečné." Přes tvář mu přelétl úsměv.
"Umím se bránit," sykla.
"Řekl jsem snad něco, co by to vyvracelo?" Jen se ti vysmívá, Fran! Nenech se vytočit, nabádala sama sebe.
"Necháme toho, jen bychom se nesmyslně hádali. Já teď prostě odejdu a ty mě necháš."
"To nepůjde," pronesl s hranou lítostí v hlase.
"Z jakýho důvodu?"
"Musím přeci dostát svých prefektských povinností, ne?" hrál si dál.
"Fajn, co chceš zato, že mě pustíš?" zkusila to jinak. To, že se strefila poznala okamžitě. Malfoy se uvolnil a vítězně se usmál.
"Půjdeš se mnou na ples," prohodil jen tak mimochodem.
"Na ples? S tebou?! On tě Voldík někam bouchnul?" Draco cosi zasyčel a opět svíral její paži.
"Jo, se mnou. Měla bys mi poděkovat. Vyhraješ tak sázku s Weasleym. Nebo se pletu?" dodal triumfálně. Fran nevěděla, co mu na to odpovědět. Odkud se to mohl dozvědět? Pak jí to došlo. Byli přece v Síni a bavili se o tom zcela otevřeně. Slyšet je mohl kdokoli. Na druhou stranu, ulehčil jí tímhle práci.
"Bezva, já to beru." Očividně ho tím dost překvapila. "Copak, Dráčku, nečekal jsi snad, že bych souhlasila?" dodala ironicky.
"Tušil jsem, že budeš souhlasit... nakonec. Ale myslel jsem, že bude třeba trochu více přemlouvání," krátce se zasmál.
"Aha," dostala ze sebe. "A jak bys mě jako jinak přemlouval? Tím, že mi ubereš body?" zapitvořila se.
"To zrovna ne. Na tebe by to neplatilo." Přistoupil ještě o krok blíž. Fran instinktivně couvla a narazila tak na stěnu.
"Uhodls. A taky máš to, co si nejspíše chtěl."
"Ne tak docela," šeptl a dotkl se její tváře. Francis obezřetně sledovala jeho počínání.
"Baví tě si se mnou hrát?" zamumlala zlomeně. Na okamžik se zadíval do země. Když vzhlédl... Jeho pohled už nebyl tak ledový.
"Třeba si nehraju."
"Draco," bolest v jejím hlase byla skoro hmatatelná. "Už je to pryč..." Svou ruku mu položila na jeho a lehce ji stiskla. Ale než mu ji stačila strhnout, ozval se jim za zády známý hlas.
"Pane Malfoyi, co tu ještě děláte? Á, slečna Jugsonová... Srážím Nebelvíru dvacet bodů a máte školní trest. Vy vypadněte," sykl na Draca. Ten naposledy pohlédl Fran do očí, sebral ze země plášť s maskou a zmizel ve tmě.
"Já..."
"Dovnitř!" prskl tiše. Rozhlédl se po chodbě a zavřel za sebou dveře.
"Já...," začala znovu.
"Mlč!" Svižně přešel ke skryté skříni a uložil do ní svůj smrtijedský plášť a masku. "Sedni si," ukázal na křeslo u krbu. Poslechla. Zaplavil ji neurčitý pocit. Zuřil, cítila to. A mohla zato ona... Když vzhlédla, střetla se s jeho tmavým pohledem.
"Ještě mi budeš tvrdit, že spolu nic nemáte?!" Zůstala na otce vyjeveně zírat.
"Ehm... jo," dokázala ze sebe vydolovat.
"Tak co mělo to venku znamenat?"
"No, čekala jsem na tebe..."
"Takhle pozdě? Je to nebezpečné!"
"Ach jo, já vím! Ale potřebovala jsem nutně něco vědět a říkala jsem si, že na schůzce už nebudeš dlouho... A pak šel kolem Malfoy." Rozhodila rukama. "Začal kecat něco o prefektství, nechala jsem ho se vypovídat a," zarazila se.
"A?" pozvedl jedno obočí.
"Stejně by ses to dozvěděl," zamumlala si pro sebe. "Pozval mě na ples."
"To je tupec!" vyprskl a pěstí bouchl do stolu. "Přijala jsi?" Zmohla se jen na kývnutí.
"Výborně," pronesl líně. "To sis neuvědomila, že jakýkoli vztah s Malfoyem nebo jemu podobným je pro tebe... Pro nás, životně nebezpečný?!"
"Kolikrát ti budu opakovat, že mezi námi nic není?!" Fran už vybuchla. Snape se letmo usmál.
"Ale bylo." Spíše konstatoval.
"Na tohle nebudu odpovídat! Navíc, měl bys být rád, že tvou dceru na ples vůbec někdo pozval! Ale to ty ne! Jsi zapšklý a staráš se jen o to, co se mnou bude! To tě nenapadlo, že to zvládnu sama?!" Spražil ji pohledem.
"Dobrou noc, Francis!" Dívka zalapala po dechu.
"Teď budeme uražení oba?"
"Nejsem uražený! jen mi nejde do hlavy tvé lehkovážné chování! Jde mi jen o to, aby se ti nic nestalo! Abys na sebe dávala pozor! Chci toho tak moc?" Vstal ze židle o dlaněmi se opřel o stůl.
"Ne," šeptla. "Omlouvám se, ano?! Jen... ale co už, vždyť je to fuk. Dobrou," mávla mu a vydala se ke dveřím.
"Fran?"
"Hm?"
"Na co ses to chtěla zeptat?" Zlost už z něj částečně vyprchala. Nejistě se mu zahleděla do očí.
"Zajímalo by mě, jestli jsou Cainovi v Řádu." S rukou na klice čekala na odpověď.
"Ano, to jsou."
"Díky, to je... všechno."
"Pak tedy dobrou noc." Tiše za sebou zaklapla dveře.
"Dobrou," špitla do ztemnělé chodby a konečně se vydala zpátky do společenky.
Jejkuu! Jsem nečekala takhle brzo další kapču... Ale teď jsem ohromně ráda, že se mi podařilo tě překecat. *JOKINGLY* I když mi k tomu pěkně pomáhala ta tvoje slina =D, protože bez ní bych asi mohla přemlouvat, jak chci, což? ;)
Hrozně moooc děkuju za věnování, zlato! :-* Fakt neni zač. To spíš já děkuju, že píšeš a zvedáš mi náladu. =)
Ty tvoje úryvky z kapči mě dostaly. =D No, fáákt! Vyzněly krutě jinak.... To je dobrý. =D Ale nevim, proč to tu rozebírám. xD Jen chci říct, že sis dobře vybrala. ;)
Teď se vyjádřim ještě k písničce... =) Hrozně se mi líbila tam, kams ji zařadila. Víš, co se mnou tahle smutná a melancholická melodie dělá, že?... Ach ty moje nálady. ^^ A taky mám pocit, že to ještě nekončí.... Heee. =D Já jsem zticha. xD A tím se dostáváme ke kapitolce.
Jak už víš, na začátku mě hrozně zajímalo, jak to dopadne, až si Fran všimne Dracova smrtijedskýho převleku... No, dopadlo to asi tak, jak jsem čekala. A tu chvíli, kdy jí slibuje, že si nehraje... Áááchjo. xD Proč já všechno tak prožívám? Ale to už jsi všechno slyšela. =) Teď se posuneme dál...
Jak se tam srazila Fran (která šla za tatíčkem) s Dracouškem, úpa jsem se nemohla dočkat chvíle, kdy tam přijde a všimne si... Mhm. Jak to jen říct? Všimne si, že jejich vztah není jen ta veřejná nenávist. A nebo nebyl.
A on nakonec přišel... Jeho charakter je nezaměnitelnej. =D
"Dovnitř!" Tak tady jsem se nemohla dočkat, co bude dál. A tam jsi mi to utla. xD
Ten jejich rozhovor... Musela jsem se smát jen tomu, když jsem si představovala, že bych o tomhle mluvila já s taťkou. =D Věř mi, že by se náš rozhovor v tomhle stylu jevil mýmu okolí dost vtipně. ;)=D Ale u Snape je možnost, že by Frany neodpověděla asi nemožná, což? I když... že je to Fran. ;) Ale zřejmě neměla tu potřebu. =) Páni, taky bych si chtěla umět takhle s otcem pokecat. =D Njn, to je ale nemožný, vždyť znáš pár našich příhod. ^^ Bože, proč tu rozebírám takový blbosti? =D
Jen jsem chtěla říct... Doufám, že Sevie nebude nic zatrhovat... I když chápu to, co říkal. A bude to od Fran fakt dost nezodpovědný, pokud si s Dráčkem něco začne. =P Ale zas na druhou stranu... Ona musí! Ennule... musí! =D Já ciiiii! ='(
Heh, dost nesmyslně se tu vykecávám, ale ty jsi zvyklá a když je teď škola, mohlas to čekat. ^^ (Nějakou výmluvu si najdu vždycky. ;)=D)
P.S. Bude příští kapča taky takhle brzo? *JOKINGLY, IN LOVE* To by totiž bylo... Nepředstavitelně dokonalý!