
"Zápas byl právě zahájen a camrál drží Katie Bellová z Nebelvíru... Blíží se k brance a střílí! Brankář však její střelu nepustil, snad to vyjde příště, Katie!" To bylo poslední, co Hermiona ze zápasu vnímala. Otevřela Denního věštce a strnula.
"Je to tady!" šeptla s obavou v hlase.
"Co jsi říkala, Herm?" zeptala se vedle sedící Adriana a i s Fran se k ní naklonila.
"Ale nic, já jen... Není mi dobře. Vrátím se na kolej."
"Cukrová vata!" vyhrkla bez dechu. Chrlič ustoupil a ona vyběhla i schody. Ještě než zaklepala, snažila se alespoň trochu popadnout dech. Když se ozvalo tiché dále, oddychla si.
"Čekal jsem vás už dřív, Hermiono," oznámil jí klidně. Pokývla hlavou.
"Takže je to pravda?... Ale co ten zbytek?" vzdychla.
"To se doufám již brzy dozvíme," odpověděl zamyšleně.
"Už mohu?" optala se s nadějí. Věděla ale, že tentokrát bude jeho odpověď kladná, musela být. Nemýlila se.
"Samozřejmě. Jak sama víte, nastal ten správný čas. Buďte ale opatrná. Vybírejte pečlivě, nesmí se to dozvědět nikdo nepovolaný." Přikývla.
"Ještě jedna věc... Už dlouho se chci někoho zeptat, jak si vede profesor Krum," usmál se na ni.
"Konečně, konečně jim nebudu muset nic tajit. Třeba společně odhalíme celý její význam," utěšovala se před svým úkolem Hermiona. Rozhodla se, že s vyzrazením počká až do večera, kdy bude ve společence nejméně lidí. Popadla první knihu, která ji zaujala a pustila se do čtení. Z knihovny se vytratila pouze na rychlou večeři. Když opouštěla Velkou síň, všimla si, že se studenti začínají vracet do hradu. Zápas tedy skončil.
Zase jsme vyhráli! pomyslela si vesele, když uviděla výraz několika mrzimorských. Po chvíli usedla zpět do pohodlného křesla v knihovně a vzala si nedočtenou knihu Tajemství run. Pak už nevěděla o světě. Začetla se a probrala ji až knihovnice, která už chtěla zavřít knihovnu. Chtě nechtě se Hermiona vydala vstříc svému úkolu.
"Hej! Neviděli jste Hermionu?" snažil se překřičet hudbu a prodíral se k nim.
"Copak ona tu není?" podivila se Ginn.
"Neviděl jsem jí od chvíle, co jsme odešli z oběda."
"Kdo s ní byl naposled?!" zeptal se Harry. Ron pokrčil rameny. Rozhlédl se a zastavil Fran, která zrovna procházela kolem.
"Neviděla jsi Hermi?" zakřičel jí Ron do ucha, Fran uskočila.
"Naposledy na tribuně, říkala, že je jí špatně. Odešla chvíli po začátku zápasu. Proč? Ona tu není?" rozhlédla se.
"Že je jí špatně? Vždyť byla v pohodě... Opravdu říkala, že jde sem?" vychrlil na ni Harry.
"No... Já vlastně nevím. Ptala jsem se, jestli ji máme doprovodit, ale zamítla. Chovala se trochu divně, když o tom tak přemýšlím. Ale jste si jistí, že třeba není v ložnici?" pohlédla na kamarády ustaraně.
"Na to jsme nepomysleli. Skočím se tam podívat." Ginn rychle vyběhla nahoru a ztratila se jim z dohledu. Za minutu byla zpět.
"Co se stalo?!" zvýšil hlas Harry. Prodral se davem, který stál kolem... Fran. Barvitě nadávala, v hlase jí však zněla kapka zděšení. Adri se jí pokoušela uklidnit.
"Fran? Co se stalo?" položil svou otázku znovu, tiše.
"Je... On je zpátky!" sykla.
"Kdo?" zeptal se trochu nechápavě Ron. Nepromluvila, napřáhla ke klukům ruku a podala jim Denního věštce. Harry se koukl na titulní stranu a ztuhnul.
"To nemůže být pravda! Zase?!" povzdychl si.
"Harry, co je?" přistoupila k němu Ginny a koukla mu přes rameno. "Jak je to možné?!"
"Řeknete mi už konečně někdo, co se stalo?!" vyjel na ně Ron popuzeně. Harry mu jako náměsíčný podal noviny.
"Si děláte prdel, ne?! To už tam nemaj mozkouše?! Nebo je to Ministerstvo tak neschopný?" začal se taktéž rozčilovat, když dočetl.
"Myslím, že oboje," podotkl zamyšleně Harry. Koukl se na Fran.
"Bude to v pohodě, neboj. Máš přece nás, ne?" snažil se jí povzbudit.
"Já vím, Harry. Nejde o to, že... Do háje! Co když se mě zase pokusí ovládnout?! Co když to nedopadne tak, jako minule?" šeptla.
"Fran... Fran! Podívej se na mě." Počkal až bude pozornost věnovat jen jemu. Všiml si, že jí trochu svítí oči. "Ty už nejsi sama! A Jugson to určitě ví! Byl by hloupý, kdyby se zase o něco pokusil. Navíc, v nitrobraně i cvičení jsi pokročila. Bude to dobrý, uvidíš." Položil jí ruku na rameno a usmál se na ni.
!!! MINISTERSTVO KOUZEL VARUJE, DOŠLO K DALŠÍMU ÚTĚKU VĚZŇŮ !!!
Kouzelnické společenství se opět musí mít na pozoru. Poté, co bylo v červnu zadrženo několik Smrtijedů přímo na Ministerstvu a poté, co Kornelius Popletal uznal, že se Vy-víte-kdo opravdu vrátil, zachvátila mnoho lidí panika. Několik úmrtí jen potvrdilo, že je opravdu zpět. Nyní se musíme obávat ještě více. Oni chycení Smrtijedi jsou opět volní! Kdo všechno jimi je? Co si o tom myslí nový ministr?
"Neve? Jsi v pohodě?" Přistoupil k němu Harry.
"Jasně. Ji tehdy stejně nechytili..." povzdychl si Neville. "Je ale strašné vidět, že Ministerstvo s tím nic nezmůže." Harry přikývl, nevěděl, co jiného na to říct. Od krbu se pořád ozývaly vzteklé nadávky.
"Kde je sakra ta Hermiona?!" sykl si pro sebe Harry.
"Támhle," odpověděla mu Ginny, která jeho otázku zaslechla. Podíval se směrem, kterým ukazovala. Hermiona právě vcházela portrétem.
"Hermiono! No konečně!"
"Můžeš nám říct, kdes byla?!" vyjel na ni Ron. Chtěl se zeptat ještě na něco, ale zvedla ruku a prudkým gestem ho zastavila.
"Musím vám něco důležitého říct," šeptla důrazně a rozhlédla se, kdo všechno ještě je ve společence.
"Ale tady ne!" dodala po chvíli uvažování. Tolik k tomu, že si myslela, že tu večer nebude moc lidí. Byl tu snad celý Nebelvír. aby taky ne, když se slavilo vítězství.
"Jestli nám chceš povědět o tom útěku, jdeš pozdě. Přečetli jsme si to!"
"A Fran? Už to taky ví?" zeptala se rozechvěle. Jen kývli. "Musí jít taky."
"Je u krbu." Hermiona k němu rychle zamířila. Fran už přestala nadávat, hlavu měla schovanou v dlaních a jen něco tiše mumlala. Adriana se sem tam usmála kamarádčiným slovům.
"Francis? Jsi v pohodě?" otázala se zbytečně Hermiona. Holky se na ni podívaly.
"Lepší to bejt nemohlo," odtušila suše. "Můžu vědět, proč jsi mi to na té tribuně neřekla? Měla jsi ty noviny sebou, ne?!" zeptala se krapet vyčítavě. Hermiona se na chvíli zarazila.
"Já... Fran, promiň. Myslela jsem na něco úplně jiného... a myslím, že... Teda pokud budeš chtít. Byla bych ráda, kdyby jsi šla se mnou." Černovláska se na ni nechápavě zahleděla.
"Kam? Proč?"
"Nemůžu to rozebírat zde. Ty, Harry, Ron a Ginn," postupně na všechny ukázala, "půjdete do sedmého patra. Harry vem vše potřebné, jestli tě mohu poprosit. Dohoním vás na chodbě." Nikdo sice nevěděl, o co jde, ale poslechli ji. Harry šel do ložnice pro plánek a plášť. Pak se všichni, kromě Hermiony, vydali do sedmého patra.
Hermiona tiše vklouzla do pokoje.
"Mohl bych jít s vámi? Pokud to tedy není jen pro vyvolené," zeptal se opatrně. Hermi si ho chvíli prohlížela a zvažovala všechna pro a proti. Vyhrála pro.
"Fajn, pojď. Ale máš pravdu, je to tajné a hodně důležité, tudíž jen pro vyvolené. Ty k nim podle mého patříš. Přidáme do kroku." Neville, překvapen její odpovědí, horlivě přikývl. Vydali se po stejné cestě, jako předtím jejich kamarádi. Dohonili je v šestém patře. Pod plášť už se jich ale více nevlezlo.
"Kam to vlastně jdeme?" zeptal se nevrle Ron.
"Pokud se nepletu, míříme do Komnaty nejvyšší potřeby," šeptl Nevill.
"Správně, Neve," potvrdila jeho domněnku Hermiona. Pomalu a co nejtišeji dorazili do cíle. Hermiona začala přecházet před stěnou.
"Dej nám prosím místo, kde si můžeme v klidu promluvit a místo, kde nás nikdo nevyruší," opakovala si v duchu. Poté, co své přání pronesla potřetí, objevily se dveře. Ginny otevřela a všichni vlezli dovnitř. Ocitli se v krásném, teplém a útulném pokoji, který připomínal obývák. Na stolku byl teplý čaj, mléko a nějaké sušenky.
"Páni, co že sis to přála?" optal se Ron.
"Místo, kde si můžem promluvit a kde nás nebude nikdo rušit." Prošla kolem něj Hermiona a stoupla si ke stolku, který byl nejblíže hořícímu krbu. Opatrně vytáhla myslánku a položila ji na stolek.
"Hermiono, to je... Myslánka?" šeptl Harry udiveně.
"Ano, dal mi ji Brumbál."
"Proč? Na co jsi ji potřebovala?" vyhrkl Ron s plnou pusou sušenek.
"Myslím, že bude lepší, když se posadíte, tohle totiž bude na dýl." Poslechli ji. Ona si sedla naproti nim, stolek s myslánkou si přitáhla trochu blíže.
"Takže?" prohodil do ticha Harry. "Řekneš nám už konečně, proč ses celé prázdniny a na začátku školního roku chovala tak divně?"
"Ano, Harry, řeknu." Tak upřímnou odpověď nikdo nečekal. Vyměnili si udivené pohledy.
"Já myslel, žes měla strach z výsledků," podivil se Ron. Ona jen zakroutila hlavou.
"Prosím, nepřerušujte mne. Je to pro mne těžké a lituji, že jsem vám to musela tak dlouho tajit," všechny obdařila omluvným pohledem.
"Tehdy jsem ale nevěděla nic přesně a napsala jsem Brumbálovi. Ten mi zakázal o tom mluvit. Nyní toho vím více, než je mi milé. Začnu ale od začátku." Bylo vidět, že všichni sedí jako na trní.
"Všichni, co tu sedíte víte, co se před prázdninami stalo na Ministerstvu. Víte o tom, jak Harry našel svou věštbu o kterou usiloval i... i Voldemort. No a tehdy, když jsme byli v sále, kde uchovávali záznamy věšteb... Já, našla jsem tam něco, co mne velmi zaujalo. Stejně jako Harry jsem tomu neodolala..."
"Co tím chceš říct, Herm?"
"Chci tím říct, že jsi nebyl jediný, kdo v tom sále našel věštbu." A bylo to venku. Celé osazenstvo Komnaty na ni němě zíralo.
"A co říká? Víš to?" dostal ze sebe po chvíli Harry.
"Ano, nyní už ano. Právě proto tu jsme. Až si ji poslechnete, pochopíte, proč jsem vám to nemohla říci dřív." S těmito slovy vstala a připravila si hůlku Následně ji ponořila do kamenné mísy a zatočila s ní. Po chvíli se z myslánky vynořily stejné ženy, jako v Brumbálově pracovně. Tytéž hlasy se rozezněly i Komnatou...
--------------------------------------









































Juj, krása, můžeš dál :P