close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Po zrušení blogu mě můžete nalézt zde: anden.mysteria.cz

Mějte trpělivost, bude trvat, než to tam s holkama zase zprovozníme/zaktualizujeme. :)

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

10.kapitola: Doufám, že umíš tančit...

17. listopadu 2008 v 17:24 | Enny |  Spojenectví
Hihi... Ehm... Tak jo no, máte to tu. =D Dlouho očekávaná plesová kapitola. K tomu všemu jubilejní desátá. Nutno podotknout, že krapet delší. =D
Doufám, že mi ji teda okomentíte a napíšete i nějakou tu kritiku! =c*
Jinak... možná je ten konec takovej krapet... nwm, jak to říct. To uvidíte sami. =D
Věnování - no, napsat sem to, co bych chtěla, tak přijdete na to, co vás v kapče čeká a to já nechci. xD Tahle možnost tedy padá mno. Každopádně je to pro vás všechny! =c)
A pro Andulku, bez které byste tu kapitolu měli až za dýl. =D Díky ní, to sem házím už dnes. =D A taky pro Fawul... Ona se zklidní. ;c) =D

Upoutávka
***
"To tu budem celej večer sedět?!"
***
"Tak… Hodně štěstí?"
***
"Třeba je chytl záchvat dobročinnosti."
***
"Jo, jo, jasně."
***
"Tak, teď poslouchej!"
***
"Ty?! To ne! To jsi neudělal!"



"Jsi si opravdu jistá? Myslím, že po tom, co se kluci proberou z toho šoku … Nechtěla bych být v tvé kůži. Nechceš si to vážně ještě rozmyslet?" promlouvala k Fran Hermiona mezitím, co jí pomáhala soukat se do šatů a s účesem.
"Jsem si jistá, Herm. Přece to nevzdám… A navíc, je to součást mého plánu," usmála se na kamarádku tajemně a upravovala si řasení.
"Stejně z toho budou všichni paf…Nebýt té sázky a tvého pochybného plánu, nenechala bych tě s ním jít." Fran protočila oči a mrkla na ni. Kdyby tak Herm věděla.
"Ty šaty jsou tak krásné!" Prohlížela si kamarádku.
"To jsou. Já kdybych neměla babičku." Otáčela se pořád dokola Fran a s ní i Bee, která měla hravou náladu. "A co s vlasama?" prohrábla si nakonec své vlnité černé háro a pohlédla do zrcadla. Hermiona si vytáhla hůlku a chvíli se rozmýšlela. Popadla pár jejích pramenů, mávla hůlkou a upevnila je tak do slušivého drdolu. Několik pramenů natočila a nechala je splývat podél tváře a na záda.
"Hotovka!" oznámila po čtvrt hodině snažení. Fran koukla do zrcadla.
"Páni. Bych se skoro nepoznala," vydechla Francis a objala Hermionu. "Díky!"
"Nemáš zač. Fajn, takže, já teď skočím pro Harryho plášť. A taky se upravím. Doprovodím tě ven ze společensky a vrátím se sem, abych doprovodila Rona. Souhlas?" odříkala zhruba jejich plán.
"No… Nějak tak. Pospěš, chci konečně vědět, jaké máš šaty," pobízela ji nadšeně. Hermiona proto vyběhla z ložnice a vrazila do pokoje o pár dveří dál. Z kufru vytáhla objemnou krabici, popadla boty a pár doplňků a nesla to všechno zpět do pokoje druhaček.
"Neotvírat!" upozornila Fran a právě příchozí Adrianu s Andy a seběhla do společenky.
"Harry! Potřebuju půjčit plášť," špitla mu do ucha. Harry se na ni udiveně podíval, ale naštěstí se neptal, proč ho potřebuje. Po chvíli už si neviditelný plášť hověl v jejím náručí.
"Á, Ginn. To je fajn, že jsem si tě všimla. Kdyby se po mně Ron ptal, až bude čas k odchodu, řekni, že… Hm, prostě, něco si vymysli, kdybych dole nebyla přesně, jo?" vyhrkla na rusovlásku, která stála u zrcadla v jednom z pokojů a přes spodničku si natahovala další vrstvu látky.
"Ty se někam ještě chystáš? Nejsi připravená?" zeptala se jí zvědavě Ginny. Rukou Hermi naznačila, jestli jí s šatama pomůže. Ta kývla a vešla do pokoje.
"Nevím, co se stalo, ale tyhle šaty prý zaplatila dvojčata." Uhladila si Ginn sukni a usmála se na Hermi.
"Třeba je chytl záchvat dobročinnosti," mrkla na ni a nechala ji samotnou.
"Jsem zpět," ohlásila se. Fran zrovna za pomoci Andy česala Adrianu, která na sobě měla šaty světlounké barvy. Skvěle jí ladily s vlasy. Hermi otevřela bednu a vytáhla své šaty.
"Ty vado! Ty sou bombastický!" vypískla Adriana a vytrhla se Fran. Vlasy jí vypadly z pracného drdolu, ale ona to nevnímala.
"No... Na to ani nemám slov!" přitakala rozesmátá Fran. Hermiona se na holky usmála.
"Zajdu si je oblíct."
"Tak to já se skočím taky převléct." Přidala se k ní And. Adriana se po odchodu holek zase usadila a nechala se zkrášlovat.
"Já jsem zde." Vkročila do pokoje Anduel.
"Páni! Nikdy jsem si tě nedokázala představit v šatech," vydechla Fran v údivu.
"To já sebe taky ne," odpověděla hnědovláska.
"Řeknu ti, až tě takhle uvidí George, bude slintat."
"Cvoku," ohnala se And po Fran.
"Tak co, Frany, jdeme? Máme nejvyšší čas," objevila se po hodině Hermiona a dokončovala poslední úpravy svého účesu.
"Jo, jasně…Uf!" zhluboka se nadechla černovláska. "Půjdeš před námi And?"
"Jistě."
"Kam vůbec jdete?" zajímala se Adri, které na klíně vrněla Bee.
"Do jámy lvové," prohodila spiklenecky Hermiona a drapla Fran za ruku. Na chodbě přes ně přehodila neviditelný plášť. Po schodech si musely dávat velký pozor, aby jim nevykukovala spodní část šatů a aby nezakoply a nesejmuly tak And, která šla napřed. Ve společence naštěstí ještě moc lidí nebylo, všichni se připravovali nebo už asi stáli před Velkou síní. Díky Andy prošly nepozorovaně otvorem. Míjely několik chodeb, v jedné z temnějších se zastavily.
"Tak… Hodně štěstí?"
"No, budu ho potřebovat! Celej večer v jeho společnosti. Nuda," zakřenila se Fran na holky. Andy se za Hermioninými zády uchichtla.
"Ještě si z toho dělej srandu! Kdyby náhodou…"
"Klid Hermi, nic se nestane. Bude to v pohodě!" Rychle kamarádky objala a vykročila dál. Když zahnula do jiné chodby, ztratila se jim z očí.
"Ach jo… Kluci mě ukamenujou, že sem jí nezadržela," povzdychla si, ale když si představila Ronův výraz, tiše se uchichtla.
"Ale ne. Akorát možná s Ronem budou problémy," zkonstatovala And.
"To určitě," povzdychla si a přehodila přes sebe plášť a vydala se i s Andy zpět.
"S kým jdeš vůbec ty, And?"
"Ehm, no... Zatím to skoro nikdo neví, ale George se domluvil s Brumbálem."
"Skvělé! To si určitě užijete." Andy přikývla. Na dnešní večer se těšila. O několik minut později dorazily do věže, ta už byla zaplněna natěšenými studenty. Anduel zůstala dole ve společence. Hermiona tak prokličkovala mezi štěbetajícími studenty a vydala se ke schodům. Před nimi stáli Harry s Ronem. Harry vypadal, jako by… Jen tak tak uhnula, aby se nesrazila s Ginny. Ta se na chvíli zastavila a ohlédla se Hermioniným směrem, poté pokračovala dolů. Hermiona se za ní podívala a málem vyprskla smíchy, když znovu uviděla Harryho obličej. Koukal na Ginn jako na svatý obrázek.
"Zvládli jsme to na čas," pomyslela si, když vybíhala do pokoje. V ložnici shodila plášť, popadla šálek v barvě svých šatů a naposledy zkontrolovala svůj vzhled v zrcadle.
"To by šlo," šeptla tiše a rukou si prohrábla vlasy. Pečlivě zavřela dveře a zamířila dolů.

***

"Že to těm holkám vždycky tak trvá!" brblal si Ron nervózně a přecházel sem a tam kolem křesla, ve kterém seděl Harry.
"Rone! Uklidni se! Nemáš bejt proč nervózní," sykl na něj, taktéž nervózně, Harry, kterého Ronovo přecházení deptalo.
"Dyť si na tom stejně, tak co? Uklidňuje mě to!" opáčil mu Ron. Harry mu chtěl něco odpovědět, ale zarazil se. Vyskočil z křesla a vydal se ke schodům. Na těch stála Ginny. Začala pomalu sestupovat dolů, přitom hleděla Harrymu do očí. Na sobě měla překrásné, tmavě zelené šaty. Strašně jí slušely. Nemohl se na svou dívku vynadívat. Ona se na chvíli zastavila a zachmuřeně se otočila, pak se však s jiskřičkami v očích vydala dál. Z posledního schodu ladně seskočila, zatočila se a nádherně se na Harryho usmála.
"Tak co, líbí?" zeptala se vesele.
"Si piš!" hlesl jen, neschopen dalšího slova.
"To si neuvědomuje, že na ní všichni zírají?!" zeptal se sám sebe Harry s kapkou zdravé žárlivosti. Nabídl Ginny rámě, ona ho políbila a zavěsila se do něj. Spolu se otočili k Ronovi. Chtěli se ho zeptat, kde má Hermionu.
"Rone, čeká se už jen na," nedořekl, Ron byl totiž úplně mimo. Zhypnotizovaně hleděl na schody. Harry s Ginny pohlédli stejným směrem. Na tváři Ginn se objevil úsměv spokojenosti, na Harryho údiv. Dolů pomalu scházela Hermiona. Ron hlasitě polkl.
"Hem-Herm… Chci říct-Moc ti to sluší!" vykoktal se nakonec Ron. Nemohl spustit oči z dívky v krásných, zvláštně zbarvených šatech se třpytkami.
"Hezky!" ujelo tiše Parvati. Ron pořád stál jako solný sloup. Ginny na Hermionu nenápadně ukázala zdvihnutý palec.
"Doufám, že nečekáte dlouho," usmála se na přátele Hermiona, když už stála vedle Rona.
"Ani ne. Jdeme?" ozval se pobaveně Harry a přátelsky nakopl Rona do nohy, aby se trochu vzpamatoval.
"Jo, jo, jasně," pronesl, od Hermiony se však neotočil. Společně opustili věž a za veselého štěbetání dorazili až k Velké síni. Hermiony a Ginny si všímali i žáci z jiných kolejí, hlavně mužské osazenstvo. Když si toho Ron všiml, vypjal hruď a chytil Herm za ruku. Ginn něco pošeptala Harrymu a oba vyprskli smíchy. Nikdo z nich si nevšiml, že po cestě ztratili Anduel, kterou si u jednoho výklenku odchytil George.
"Konečně!" přitáhl si dívku do náruče a věnoval jí dlouhý polibek. Andy mu ho s radostí oplácela. Viděli se naposledy před měsícem.
"Ani nevíš, jak jsem ráda, že tu dneska můžeš být," šeptla.
"No jo, Brumbál je třída. Pojď na světlo, ať si tě prohlídnu." Se smíchem ji vytáhl na osvětlenou chodbu. "Teda... Krásnější doprovod bych si už ani nemohl přát, strašně moc ti to sluší." Opět ji políbil. And se mírně začervenala.
"Díky."
"Dohoníme ostatní, ne?" mrkl na ni. Přikývla. Cítila se krapet nesvá, když na ni George pořád koukal a on si toho byl dobře vědom. "Jestli mi na tebe dneska někdo šáhne, přerazím ho," šeptl uličnicky.
"Jenom dneska?" pozvedla And jedno obočí a uchichtla se.
"Vždycky," cvrnkl svou dívku do nosu. Přidali do kroku, aby stihli své přátele ještě před vstupem do Síně...

***
"Harry! Rone! Tady, pojďte za náma!" zavolal na ně někdo. Byl to Neville s Lenkou. Připojili se k nim. Pak vešli do právě otevřené Velké síně. Ta měla podobné uspořádání jako při Turnaji. Opět byla hodně vyzdobená.
"Tak si najdem nějakej stůl, ne?"promluvil po dlouhé chvíli Ron. Hermiona přikývla a vydala se k jednomu v rohu. Od profesorského stolu na ně zamával Krum, pozdrav mu oplatili.
"Hele, kdo přišel!" natáhl Ron ruku ke dveřím. V těch stála Pansy Parkinsová a mluvila s někým, kdo stál na chodbě.
"Kde je vůbec Fran? Nechce vidět, jak vyhraju?" zeptal se nabubřele zrzek a hleděl ke vstupu.
"No, víš Rone," začala Hermiona.
"Cože?! To není možný!" vykřikl najednou. Všichni se otočili, Pansy byla zavěšená do studenta ze sedmého ročníku.. Podle výrazu z toho nebyla moc nadšená.
"S kým jde potom Malfoy?" zeptal se Harry a pohlédl na Hermionu.
"Už jde. Kdo to je?" zahleděla se Ginny na druhou stranu místnosti, kde stál Malfoy. Po svém boku měl velmi hezkou, černovlasou dívku v rudých šatech.
"To nevim," šeptl její bratr a zaostřil. "Si děláte prdel!" třískl se najednou do čela Ron. "Ne!"
"To je-"
"Francis," potvrdila Hermiona.
"Jak to udělala?!" rozčílil se Ron.
"To by mě taky zajímalo," šeptla si spíše pro sebe Hermiona. Ráda by věděla, jak se Fran podařilo přesvědčit Peroxida, aby šel zrovna s ní. K dalším debatám nebyl čas.
"Milí studenti! Jsem velice rád, že se vás tolik rozhodlo zúčastnit se dnešního plesu. Nezbývá mi než popřát vám, aby jste se skvěle bavili!" potom tleskl a Síní se rozezněla hudba a na stolech se objevila různá jídla a dobroty. Ron ale i přesto pořád brblal.

***

"Sakra, proč já se do toho vůbec pouštěla?!" hořekovala černovlasá dívka scházející ke sklepení. Odvaha a sebevědomí ji trochu opustily ve chvíli, kdy se rozloučila s Andy a Hermionou. Zahýbala zrovna ke schodům vedoucím dolů, když ji z přemýšlení vytrhly zvýšené hlasy.
"S kým vůbec jdeš?! Proč sis nevybral mě?!" řvala nějaká dívka hystericky, zřejmě na jakéhosi chlapce. Fran už by ho málem litovala, kdyby se jí dvojice nepostavila na oči. Rychle se přikrčila u jedné zdi.
"Sim tě! Co vyšiluješ?! Prostě jsem pozval někoho jinýho!" Fran se zlomyslně uchechtla. To teda bylo pozvání.
"Ale proč? To už ti nejsem dost dobrá?! Už ti nestačím?" chrlila na Malfoye Pansy ublíženě. Blonďák pohlédl na dívku již značně znechuceně.
"Řekněme, že jsi uhodila hřebíček na hlavičku!" Pansy zalapala po dechu. Pak začala Draca vztekle mlátit. Fran se rozhodla svého partnera zachránit.
"Hele! Tohle by takhle nešlo! Ještě mu uděláš monokl... Ne, že by mu to třeba neslušelo, ale..." Parkinsonová se nakvašeně otočila, aby si prohlédla osobu, která je vyrušila a také dívku, která jí přebrala Slaďouše. Oči se jí rozšířily překvapením.
"Ty?! To ne! To jsi neudělal!" Obrátila se zpět na Malfoye. Ten ji nevnímal, hleděl na Fran. Té to po chvíli začalo být nepříjemné.
"Slyšíš?! Posloucháš mě vůbec?!" Chytila ho Pansy za hábit a zatřepala s ním. "Vždyť je to teprve druhačka! Navíc je... je z Nebelvíru!" Rozléhal se chodbou žárlivý, zlostně znějící hlas.
"Panebože, Pansy! Uklidni se!" Drapl ji Draco za ruce, aby dál nepustošila jeho drahý společenský oděv.
"Aspoň jednou s tebou souhlasím, Dracoušku! A ty…," ukázala na tu tmavovlasou štěnici, "ty si laskavě uvědom, že na tobě svět nestojí!" Pansy vypadala, že se na ni vrhne.
"Co si to dovol...!" začala se k ní nebezpečně přibližovat. Draco ji uchopil za paži.
"Koukni, jde ti tvůj taneční partner," otočil ji daným směrem a postrčil k právě přicházejícímu studentovi ze sedmého ročníku.
"Odveď si ji konečně!" Sedmák se jen ušklíbl a Pansy odtáhl. Chodbou se rozlehlo tíživé ticho. Fran si Draca měřila nic neříkajícím pohledem.
"Takže... ehm... Můžeme jít?" ozval se nakonec Malfoy.
"No... Ať nepřijdem pozdě." Ze slušnosti přijala nabízené rámě. Vydali se k Velké síni.
"Ale nabrnkl sis pěknou hysterku, to se musí nechat," uchichtla se Fran, když stoupali do schodů. Zastavil se a otočil ji k sobě čelem.
"Aby bylo jasno, já si nikoho nenabrnknul!"
"Oh, pardon. Já zapomněla, že si ona nabrnkla tebe," dodala zamyšleným tónem a vykročila dál.
"Přestaň si ze mě utahovat, Jugsonová! Nebo..."
"Nebo co, Malfoyáčku? Naplácáš mi na zadek? Tss... už se bojím!" poznamenala ironicky. Chtěl jí něco odseknout, ale dorazili k Síni. Před tou stála Parkinsonová s partnerem. Ve chvíli, kdy je spatřila, zabodla do Malfoye ublížený pohled a na Fran ukázala neslušné gesto. Poté zaplula dovnitř.
"Doufám, že umíš tančit, Dracoušku," popíchla svého partnera.
"Uvidíš!" Chytil ji pevněji za paži a následoval Pansy. Stůl vybral samozřejmě blízko Zmijozelských.
"Tady sedět nebudu," oznámila mu klidně.
"Ne? A kde by jako chtěla princezna hačat?!" vyjel na ni podrážděně. Fran se rozhlédla. V rohu místnosti spatřila své kamarády. Uvědomila si, že na ni zírají. Dosti zaraženě a překvapeně.
"Na to zapomeň! K nim se nepřiblížím! Sedneš si prostě tady! Nebo stůj."
"Hm... to by se ti líbilo, viď? Žádný takový. Neřekla jsem, že chci sedět s nimi," kývla směrem k Nebelvírským. "Řekla jsem, že nechci sedět tady! A nemusíš si na mě vylívat vztek kvůli tomu, že tě ta štěnice Parkinsonová pustila k vodě." Vytrhla se mu dřív, než stačil odpovědět a zamířila k poslednímu volnému stolu uprostřed místnosti.

***
"Mně se to zdá, že jo? Řekněte mi někdo, že je to jen sen!" zíral pořád vyjeveně Ron na Malfoyovu partnerku a jídla na stole si nevšímal.
"Bohužel, Rone. Je to fakt. Fran je na plese s Malfoyem. Ty jsi tak prohrál sázku…," řekla opatrně Hermiona.
"Tys to věděla, co?! Věděla jsi, že to má v plánu!" vyjel na ni.
"Já... Nevěděla jsem to přesně, měla jsem jen tušení, které se potvrdilo…," hlesla tiše. Pohlédla na přátele. Ron se tvářil naštvaně, ale Harry s Ginny se culili. Bylo vidět, že se i s Anduel nastalou situací bavili.
"Co je na tom k smíchu?!" zpražil nakonec i je. Harry zvedl paže v obranném gestu a nahodil výraz já nic, já muzikant. Ron Hermionu nepřátelsky pozoroval a nakládal si přitom kaši.
Po jídle se opět postavil Brumbál. Jediným máchnutím hůlky odsunul židličky i stoly ještě více stranou a vytvořil tak dostatečně velký taneční parket. Na malém pódiu se objevila hudební skupina a Síní se rozezněly tóny valčíku. Když ředitel zpozoroval několik znechucených pohledů, které patřily výběru hudby, ohlásil, že disko započne o hodinu později.
"Tak my si jdeme zatančit," ohlásil jim Neville a uklonil se před Lenkou. Ta se začervenala a přijala Nevillovu nabídku k tanci.
"Půjdem taky, ne?" zvedl se Harry a nabídl rámě Ginny, ta s radostí přikývla. Andy, která se k nim před chvílí připojila, už byla dávno na parketu s Georgem. U stolu zůstal už jen Ron s Hermionou. Nic se nezměnilo ani po třetí skladbě. Hermi už se začínala nudit, zároveň byla naštvaná na Ronalda.
"To tu budem celej večer sedět?!" Nevydržela to už a šťouchla do něj.
"Hm…," ozvalo se z jeho strany.
"Fajn! Tak až příště budeš...!" rozčílila se na něj, avšak nedořekla. U jejich stolu se objevil Krum.
"Mohl bých požádat vás o tanec?" uklonil se před Hermionou. Hodila pohledem po Ronovi, který se najednou probral. Bylo vidět, že profesora nevidí rád.
"Ale jistě," zavěsila se do Viktora Hermiona a vítězně pohlédla na zrzka. Ten proklínal sám sebe za svou hloupost a přitom si mumlal:
"Mohla si za to ale sama....!"

***

"Uf... já mám žízeň!" dosedla Fran na židli a popadla první skleničku, kterou uviděla. Oproti všem jejím předpokladům se bavila skvěle. A Malfoy vůbec nebyl špatný tanečník. Jak by taky mohl. S úlevou polkla studený doušek vody.
"Copak? Snad nejsi unavená?!" Sedl si naproti ní a taktéž se napil.
"To ani náhodou, Malfoyi! Na tenhle ples jen tak nezapomeneš." Uchechtl se.
"To ty taky ne!" odvětil jí a ohlédl se ke Zmijozelskému stolu. Věděla, že riskuje svou pověst, když si od nich odsedl. Vlastně dumala nad tím, proč to udělal.
"Půjdu teď vyzvat k tanci..."
"Štěnici?!" Tuto větu čekala mnohem dříve. Hravě se na něj usmála. "Fajn, ale až budeš chtít zase tančit se mnou. Najdi si mě!" Pokrčil jen rameny a šel žehlit vztahy. Fran se zvedla a přešla ke stolu, u kterého seděl Ron, Harry a Ginny.
"Ahoj! Jak to jde?" zeptala se s úsměvem.
"Fajn, co...?" odpověděla jí Ginn. Přerušil jí však Ron.
"Jaks to mohla udělat? Proč on? Jsi normální?! Je to Malfoy!" rozohnil se Ron.
"Vsadili jsme se a já udělala vše pro to, aby nešel s Parkinsonovou! Jedním z řešení bylo, že s ním půjdu já osobně. A ať se ti to líbí nebo ne, vyhrála jsem!" usadila ho přátelsky Fran a upila trochu šťávy. Ron chtěl ještě něco namítnout.
"Hele, Rone, přenes se přes to. A nevylévej si vztek na Hermioně ani nikom jiném. Oni za nic nemůžou." Ron zaraženě kývl. V tu chvíli skončila další skladba a ke stolu se přiřítil Neville s Lenkou a v patách jim šla usměvavá Hermiona.
"Jé, ahoj Fran. Jak to jde?"
"Skvěle. Jak se ti tančilo s profesorem?"
"Výborně, líp než při Turnaji," odvětila ji Hermi, nenápadně na Fran mrkla a ukázala na Rona. Osazenstvo stolu její narážku pochopilo. Ginny se rozesmála při pohledu na bratrův výraz. Najednou jí však úsměv zmrzl. Ke stolu se blížil Malfoy.
"Ale, ale. Koho nám to čerti nesou…," zavtipkoval Harry.
"Bavil se někdo s tebou, Pottere?!" vyjel na něj hned Draco.
"Hele, Slaďouši! Neurážej mé přátele. Chtěl jsi něco?" zeptala se ho nakonec nevinně. Zbytek stolu pobaveně sledoval dracův výraz.
"Jdem tančit!" popadl Fran za ruku a táhl na parket.
"Hej! Slaďouši! Neunav nám ji moc!" křikl za nimi Harry a ozvala se nová salva smíchu.
"Kam tak spěcháš? Času dost," protestovala Fran. "Parket je ale…" Opustili Velkou síň. Zamířil ke sklepení a zastavil se u jednoho výklenku.
"Tak, teď poslouchej!" ukázal na ni prstem a zatlačil ji do výklenku.
"Copak? Chceš si vylít srdíčko? Pansy ti neodpustí? Ách, to je mi tak líto, Dracoušku!" setřela ho jízlivě. V nitru však byla rozklepaná. Byla mu tak blízko… Na parketu bylo kolem spoustu lidí, ale tady - tady byli sami. Zasmál se.
"Mě je jedno, co si o mě Parkinsonová myslí, ale -!" začal.
"Nepovídej? Pochybuji, že by ti bylo jedno, co si o tobě myslí tvá spolužačka. Navíc, když je z čistokrevné rodiny. Mě neoblafneš, Dráčku! A navíc -!"

"Sakra, sklapni už, Jugsonová!" přerušil ji a dřív, než si stačila uvědomit, co se děje, přitiskl své rty na její...
Ten dotyk v ní rozdmýchal staré vzpomínky. Na moment, jako by všechno okolo přestalo existovat. Vychutnávala si ten polibek, jak nejvíce mohla. Draco její tvář uvěznil ve svých dlaních a vypadalo to, že s líbáním nehodlá hned tak skončit. Fran měla pocit, jako by jí srdce mělo vyskočit z hrudi. Automaticky pozvedla jednu ruku a prohrábla mu vlasy, druhou mu položila na hruď. Jeho srdce bilo stejně zběsile jako to její. Pomalu jim oběma docházel kyslík, ale pro ně to byl jen drobný detail v jejich novém vesmíru, ve kterém byli jen oni dva. Frany zalapala po dechu, když Draco přesunul své rty na její krk. Prstem jí přejížděl po lícní kosti a znovu ji něžně políbil na ústa.
"Bože…, pořád tě miluju," vyklouzlo jí z úst přiznání mezi tím, co jí obdarovával motýlími polibky. Zarazil se a zmateně dívce pohlédl do očí. Černovláska si skousla ret a vytrhla se mu. Tohle se nemělo stát. Dala se do běhu.
"Francis!" křikl za ní. Ona však měla v hlavě jediné - být od něj co nejdále. Ještě zrychlila, u Síně prokličkovala mezi tlachajícím hloučkem dívek a vyběhla ven, na vzduch. Zastavila se až u jezera. Malou chvíli přecházela sem a tam, aby se alespoň trochu uklidnila, nic však nepomáhalo. Co si o sobě myslí? Že ji může líbat, kdy se mu zachce? Ani omylem! Naštvaně se posadila. Nemá na to právo! Hřbetem dlaně si setřela slzu vzteku a cosi si pro sebe tiše zasyčela. Když on líbá tak skvěle! A ona mu to oplácela. Bouchla pěstí do země. Tak hloupě se mu prozradila. Nikdy neměl zjistit, co k němu pořád cítí.


"Tušil jsem, že budeš tady." Pevně semkla víčka k sobě, nesmí se na něj podívat. "Fran," přistoupil ještě blíže k ní a obejmul ji kolem ramen, pokusila se ho setřást. Nenechal ji, naopak, stisk nabral na intenzitě. Ucítila jeho dech ve svých vlasech. "Chyběla jsi mi," zašeptal sotva slyšitelně, jako by si nebyl jistý sám sebou.
"Proč to děláš? Snažíš se mě pokořit ještě více, než předtím?" zeptala se a ze zvyku se opřela o jeho hruď. Opět ji obklopil onen pocit bezpečí.
"Ty víš, že tehdy… Byl jsem moc zbabělý a zbrklý. Kdybych se teď rozhodoval znovu," na chvíli umlkl.
"Rozhodl by ses stejně," doplnila ho.
"Ne! Sakra, Fran! Ty měsíce bez tebe… Jasně, jsem Malfoy, říkáš si nejspíš. Co ten může vědět o citech?" navážel se sám do sebe ironicky. "Ale od tý doby, co jsem tě tak hnusně odkopl…"
"Výstižný," opět ho nenechala domluvit. Slabě se uchechtl.
"Nejradši bych vrátil čas a nikdy tě neopustil," vychrlil nakonec.
"Blá, blá, blá!" naznačila mu, co si o tom myslí. V hloubi duše v sobě ale měla velký zmatek. Mohl by to myslet vážně?
"Pořád stejně tvrdohlavá," povzdechl si. "Jak tě mám přesvědčit, že," zarazil se. Chtěl jí říct ty dvě slova, stejně, jako je ona řekla jemu, ale proč to bylo tak zatraceně těžké?
"Že?" pootočila se k němu.
"Prostě tě potřebuju," vyhrkl rychle něco úplně jiného. Mohl jasně vidět, jak její oči posmutněly. Část jeho starého já nad tím mávla rukou, ale ta druhá zmučeně zařvala. Zase ji zklamal.
"Tak potřebuješ," zamumlala a posměšně se pousmála. "Před časem si nemohl být bez Pansy a teď bych ji zase měla nahradit já? Smůla, Dracoušku, já nejsem ničí panenka na hraní. A už vůbec ne tvoje!" vykroutila se mu. "Myslím, že bude lepší, když si každej půjdeme po svým," snažila se nezakoktat. Jen na ni hleděl, slova jako by mu nešla přes pusu. Frany pokrčila rameny a svižně se postavila. Následující chvíle se odehrála až moc rychle. Černovláska udělala krok, ale náhlý tlak v hlavě jí zabránil pokračovat v cestě a ona si musela sednout zpět na zem.
"Francis, seš v pořádku?" přiklekl si k ní hned Draco. "Jsi celá bílá," pozvedl jí bradu trochu výš.
"Jsem v pohodě, opravdu," zalhala. Cítila se jako na kolotoči. Bradavický hrad s jezerem kolem ní tančil v kroužcích a nepomohlo jí ani zavření očí. "Je mi děsně," zachraptěla po chvíli. Čelo si opřela o kolena.
"Počkej tu!" přikázal jí a sám zamířil zpět do hradu.
"Nemám v plánu nikam jít," přiložila si prsty na spánky. Bolest už se pomalu zmírňovala.
"Můžeš mi říct, co to provádíš?" napomenula Nela.
"Já?"
ozvalo se svatouškovsky.
"Jo! Nikoho jinýho ve svý hlavě nemám. Nebo sis tam nastěhoval kamarády?" prskala.
"Frany, proč tomu prostě nenecháš volný průběh?"
"Měla bych snad?"
Tlak najednou povolil. Pochopila, že se Nel opět vytratil.
"Na, vypij to," objevil se vedle ní jako duch a podával jí skleničku punče.
"To mě chceš opít?" koukla na něj podezřívavě. Jeho tvář rozzářil úsměv.
"Ne," zakroutil hlavou.
"Pf," natáhla se pro nápoj. Potřebovala se zklidnit. "Uvidíme." Trochu si lokla. Punč ji hřál zevnitř a černovlásce se opravdu ulevilo. "Díky," hlesla směrem, kde tušila jeho osobu.
"Omlouvám se." Prudce se k němu otočila.
"Za co?" nechápala.
"Políbil jsem tě. Proti tvé vůli," vysvětlil. V očích se mu hravě zablesklo.
"Ts, děláš, jako by si toho litoval," znovu se napila.
"Já ne. Nikdy jsem nelitoval ničeho, co jakkoli souviselo s tebou," ztišil hlas. "Až na ten rozchod," řekl už skoro neslyšně. Pozorovala ho z profilu, prohlížela si každý detail jeho souměrného obličeje. "A ty?" dostal ji svou otázkou.
"Mno…," odpověď věděla předem, ale jistý neurčitý pocit jí svazoval jazyk. Pohlédl na ni s očekáváním v očích. "Sakra," zaklela. "Promiň, Nele," dodala v duchu. "Já potřebuju nějakou jistotu."
"To je taky odpověď," smutně se pousmál a postavil se. "Asi bude opravdu nejlepší, když si každej půjdeme po svých," Dracův hlas nabral na ostrosti. Fran ani nehlesla. Opravdu ji teď zase opustí? Jistě… Nedala mu jedinou záminku k tomu, aby tu zůstal. Nedala na radu Neliena. Vzpomněla si na jejich setkání na tomto místě. Kolik času uplynulo? Půl roku? Prudce zvedla hlavu, Draco už pomalu odcházel. Pohladila prstýnek, to jako by jen utvrdilo její rozhodnutí. Vstala, chytila si sukni a rozeběhla se za ním.
"Nechoď ještě," chytila ho za ruku tiše zašeptajíc slova, jež tehdy pronesl on. Ulevilo se jí, když se nevytrhl. Chtěla mu vidět do očí.
"Sem hlupák, zase jsem tě málem ztratil a vytlačil to, co jsi mi řekla před malou chvílí ve sklepení," pohladil Fran po tváři.
"Blázínku, opravdu sis myslel, že bych tě nechala znovu pláchnout?"
"Chvíli to tak vypadalo," pronesl pokořeně a zcela nemalfoyovsky.
"Děláš, jako by jsi mě neznal," vsunula mu ruce kolem pasu a přitiskla se k němu. Zhluboka se nadechla. Milovala jeho vůni. Milovala jeho. Pohladil ji po vlasech.
"Určitě nevím všechno, stejně jako ty o mně," konstatoval. Jen přikývla.
"Draco?" začala opatrně.
"Ano?" jemně dívku políbil na krk. Po zádech jí přeběhl mráz.
"Takže to znamená, že budeme zase spolu?" zeptala se bez zbytečných vytáček a jen nejistě čekala, co odpoví.
"Už tě neopustím," zašeptal odpověď do Franiných vlasů.
"Neslibuj něco, co nemusíš dodržet," popíchla ho.
"Pochybuješ o mně?"
"O tobě ne, ale nikdy nevíš, co se stane," pozvedla hlavu. Vpíjela se do těch ocelově šedých očí. Ještě včera by v tomto postoji zřejmě setrvali a válčili o to, kdo uhne dřív nebo kdo koho víc urazí, ale ne nyní.Vzájemné jiskření nabíralo na intenzitě. Draco se začal opatrně přibližovat.
"Jeden pozitivní objev," položil ji zase jednu svou dlaň na tvář.
"Jakej?" špitla, paže mu obtočila kolem krku.
"Už si nemusíš hrát na horolezce," šibalsky se usmál a polibkem utlumil její výbuch smíchu.

-------------------
Jak to bude dál? Myslí to Draco fakt vážně? Co na to řekne Andy? Nebude jí vadit, že Draco opět porušil dohodu? A co Snape? Vyplnilo se přece to, před čím Fran varoval... Co Voldík a Smrtky? Je toho tolik, co zbývá odhalit...

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Andy Andy | Web | 17. listopadu 2008 v 17:53 | Reagovat

OOOOOOOOOOOOOOOOMMMGGGGGGGGG :D Enny, já prostě nemám slov!!! :-* Císaři Ennulíne... král Andulín ti skládá svoji největší poklonu! je unešen, gebí se, culí se (jak idiot :D ) ha, teď můžu konečně prozradit, že jsem se přesně na TUHLE kapču těšila moooooooooooc a mooooooooooc dlouho:) - byla dokonalá, už když si mi jí posílala prvně, ale teď - díky návaznosti na celý děj má o to větší sílu než předtím :) i když horolezec mě dostane vždycky :D to je naprosto dokonalá hláška. jako celá ta kapitolka a hlavně povídka. jde vidět, že to píšeš s citem a srdcem :-* díky tomu pro mě... jako čtenáře je to nezapomenutelný zažitek. protože já stojím vedle nich, vidím je i do jejich duše (to mi něco připomíná btw :D-trochu mimo O:-))

Dále se vyjádřím k Fran a Dracovi, kde mi stačí jen pár slov, nebo lépe řečeno jedno... KONEČNĚ :D :D :D fakt asi nemáš představu, jak moc to s nima prožívám :D a jsem za Fran moooc ráda :D a těším se na reakci Andy :D :D :D velice se těším :D a když jsme u Andy-mě :D myslím, že už jsem mnohokrát psala, jak strašně... strašně moc jsem vděčná a happy, že jsi mě tam "obsadila" fakt upa úžasná pocta :-* a teď s tím georgem... uaaaa, si zlati :-* úžasná chvilka :D a s těmi šaty *muck* - víš, co tím myslím ;)

potom ten song byl k tomu naprosto skvělej! nickelback 4ever! :D skvěle tam pasovala a dobarvovala atmošku :D ¨

dále k poznámkám na konec... jak si to jako představuješ, to takhle useknout a ještě víc napínat :D abych nenašetřila peníze já a nešla tě zmlátit já :D a doufám, že na všechny otázky tam položené odpovíš, co nejrychleji v dalších kapčách jako :D

jinak mooooooooc a moc děkuju za věnování :-* jinak tě ráda vždycky dokopu k tomu, aby si sem ty kapči házela rychlejc :D :-* mtmmmmmmmmmr :-*

a shrnutí... ta kapča byla prostě megální a bombastická :D :-* ty snad ani jiný neumíš ;)

2 Connie Connie | Web | 17. listopadu 2008 v 18:05 | Reagovat

Jeee mam první komentíkkk...

Ennýsku, ty jsi muj poklad, moje láska.. ježiš já nwm jaký další slova použít... No to je nádherný... Kéž bych byla na jejím místě... Mno nwa... KOnec snění.. To je takkk krásný... Já nemám slovo..... Ani 2, Ani 3, pstě... nádhera..... :-* další další.. a brzo, prosím.. Jsi mi jedinou nadějí!! :-*

3 Connie Connie | Web | 17. listopadu 2008 v 18:05 | Reagovat

Tak mne no.. Zas měě předběhla...:(/

4 Casey Casey | 17. listopadu 2008 v 19:28 | Reagovat

bylo to absolutně užasný! tuhle povídku fakt žeru a jsem moc ráda že přibylo pokráčko. Píšeš fakt krásně! Hrozně se těšm na další

5 B-Jane B-Jane | 17. listopadu 2008 v 19:42 | Reagovat

Rozkošná kapitolka.... Chtěla bych aby jim to vydrželo...

6 Kris Kris | Web | 18. listopadu 2008 v 8:12 | Reagovat

Bomba. ZAse někdo, kdo poláží otázky. Jsem nedočkavá věcí příštích.

7 NarcissaB. NarcissaB. | Web | 18. listopadu 2008 v 21:44 | Reagovat

Teda, já jsem se zase po dlouhé době dotrmácela k tobě na blog a tahle kapitola (i všechny předchozí, co jsem teď v rychlosti prolítla) mě moc potěšila. Jsem ráda, že se ti dva dali zase dohromady, protože jako pár jsou fakt sympatický a docela se mi líbí tahle Dracova role, to jak ho celkově líčíš. Je to fakt super! A s tím úplným koncem souhlasím, zbývá toho odhalit ještě hodně a doufám, že to odhalíš, co nejdřív :-D.

8 Theresa Theresa | 19. listopadu 2008 v 17:54 | Reagovat

Uzasny. Tvoje otazky na konci me vzdycky dostanou. Jsou stejny jako ty, co me v prubehu pribehu napadaji. I kdyz jeste furt nevim na ci strane je Andy. Ta je takova hodne zmatena. No uvidime. :-D

9 Valli Valli | Web | 19. listopadu 2008 v 21:04 | Reagovat

SKVĚLÍ honem další dílek!!!!rýýýýchlééééé!!!:DDD

10 Imala Imala | E-mail | Web | 20. listopadu 2008 v 19:00 | Reagovat

úžo!!!

11 ttinka ttinka | Web | 21. listopadu 2008 v 15:19 | Reagovat

ahojda enny :) tk sem si tvoji povidku precetla ve skole pri biologii na kamaradovim iphonu :D to sem asi musela mit hodne hustej vyraz ptoze kdyz sem vzhledle kamoska sedici vedle me na me zirala jako na idiota :D:D:D:D

mno jinak cu rict ze byla uzasna :))) na tuhle cast sem se hrozne tesila :)))) hrozne pekny jak sla s malfoyem a pakbyly spolu :D no nic nechcu tu psat romany od topho tu mame nekoho jineho ( ze :D viz o par komentaru vys :D ) mno proste bomba uz se mooc tesim na dalsi kapitolku :)))  mej se pekne :) ttinka

12 Petula Petula | E-mail | 23. listopadu 2008 v 22:14 | Reagovat

Enny, úplně skvělá kaptolka. Strašně se mi líbilo vylíčení přípravy holek na ples jako i samotnej ples. No prostě skvělý!!! Tvoje kapitolky k týhle fajn povídce si vždycky strašně užívám. A těch hlášek zase! A konečně je Fran s Dracem- moc se těším na pokračování.

13 Janca Janca | 26. listopadu 2008 v 17:22 | Reagovat

No prostě super, konečně jsou ti dva spolu, i když chvilku jsem si myslela, že to tak ani nedopadne. Skvěle jsi popsala výjev Rona, když viděl Malfoye s Fran, skoro jako kdybych tam byla a viděla je.

14 Ája Ája | 27. listopadu 2008 v 14:25 | Reagovat

Žúža kapča. Horzně se mi líbí celá povídka, už se nemůžu dočkat další.

15 Pája Pája | E-mail | Web | 29. listopadu 2008 v 22:46 | Reagovat

Super:) Fakt doufám že další kapča bude co nejdřív:))

16 Lil Lil | 4. prosince 2008 v 20:06 | Reagovat

Tak to byla perfektní kapca=)

sem strasne rada ze se dali zase dokopy a doufam ze to Draco mysli vazně

uz se nemuzu dockat dalsi kapci ... kdy bude??? O:)

17 Sára Sára | 7. prosince 2008 v 13:32 | Reagovat

No, abych se moc neopakovala. Jak už řekli všichni přede mnou úžasná kapitolka. Už se moc těším na další.

18 Connie Connie | Web | 14. prosince 2008 v 21:41 | Reagovat

Ach bože... Už po 549..... Super... potřebuju další... asi jako většina, jk tk koukam:D:DxD

19 Alexia Alexia | 10. ledna 2009 v 2:05 | Reagovat

velmi pekna kapitola, sa mi pacila uz sa tesim na pokracovanie

20 Tereza Tereza | 10. února 2009 v 20:36 | Reagovat

Jj mocinky pekna kapca hlavne at uz je brzy pokracko!:P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


© 10/2007-2018 (prostě už je holt starouš :D)
Obsah tohoto blogu je zakázáno kopírovat bez předešlého uvědomění majitelky! A nejspíše ani po něm.