12. listopadu 2008 v 18:06 | Enny
|
Hihi, oka oka... Splodila jsem další kapitolku. =D Řeknu vám... Už nikdy více povídku s věštbou. Kdo to má vymejšlet? =D Berte to s rezervou. =D Na druhou stranu je v ní snad všechno, co sem tam chtěla. =D Užijte si to. =c*
Věnování - Andulce a Bloudíkovi. =c*
Návnadička =D >>
"Nebyla vhodná doba?"
***
"Kdo je asi tím mužem z temnoty?"
***
Tohle bolelo.
***
"To je nefér!"
***
"Ale jsi tam..."
***
Jen jeden z vás je vyvolený,
nad pomoc však nikdy není.
Vy, přátelé, jistý úkol máte,
společně snad práci těžkou vykonáte.
Velká moc na jedné straně stojí,
obklopenou zrádci najdete ji.
A až následovníci volní budou,
jeden z vás proroctví prozradí.
Slyšte proto, už je čas.
Za úplňku se další bitva rozpoutá, ach ano...
V ní odvěcí rivalové bok po boku se postaví,
zde ztracený muž všechny překvapí,
když se se společností z temnoty navrátí.
Dobro se zlem v bitvě střetne se,
krev nečistá s čistou protne se.
Zde na povrch vyjde,
kdo zrádcem byl.
Věřte však, že zdání klame.
Kdo svobodný zůstane
a kdo vězněm se stane?
...
Komnatou se rozhostilo ticho, které prořízl nesmělý hlas.
"Tohle jsem asi slyšet neměla, což?" Všichni se s trhnutím otočili na příchozího.
"Anduel?" Jako první se ozvala Hermiona.
"Máš pravdu, neměla!" zaútočila hned Frany. Hlas ale postrádal zlobu. Fran si nebyla jistá, jak to s And vlastně je. Ještě nebyla příležitost si s ní promluvit o samotě, jako by se jí kamarádka vyhýbala.
"No tak." Harry na Andy kývl. "Pokud tu věštbu dobře chápu, budu potřebovat pomoc přátel. Ty patříš mezi ně, takže..." Vedle Francis se objevilo další křeslo. Hnědovláska se k němu váhavě vydala. Fran ji propalovala pohledem i poté, co se posadila.
"Mhm, asi by bylo fajn si to rozebrat."
"Samozřejmě. Od toho tu všichni jsme. Teď už snad i chápete, proč jsem vám to nemohla říci dřív." Hermiona se na ně omluvně pousmála. Neville vzhlédl.
"Co vlastně bylo napsáno u věštby? Podle jejího obsahu... Mohl by ji vzít kdokoli z nás?" rozhlédl se Komnatou.
"Ano, Neve. Kdokoli z přátel Vyvoleného."
"Jak si ale věděla, že je tím Vyvoleným Harry?" promluvil Ron, již skoro prázdný talířek sušenek mu ležel na klíně.
"Bylo tam dopsáno jeho jméno, Ronalde. Díky tomu mne to i zaujalo. O chvíli později se našla i Harryho věštba a vy jste k ní přenesli veškerou pozornost. Rozhodla jsem se, že ji vezmu a řeknu vám o ní později. Až se vrátíme zpátky. Jenže pak...," pokrčila rameny.
"Nebyla vhodná doba?"
"Dá se to tak říct. Navíc, napsala jsem Brumbálovi a ten mi zakázal vám něco říkat. Tedy minimálně do té doby, než přijdeme na to, o co v ní jde."
"To je nefér!"
"Rone! Ukázalo se to jako správné. Pamatuješ tu část s proroctvím?" Věnovala chlapci pronikavý pohled.
"Ale jo pořád! To znamená... Předpověděly ten útěk!" Rozšířil oči vzrušením ze svého zjištění.
"Výborně! Od toho se tomu říká věštba, víš?" popíchla ho Hermiona.
"Kdo je asi tím mužem z temnoty?" otázala se se zájmem Lenka a přerušila tak jejich pošťuchování.
"Mě by zajímala ta moc," přidal se i Harry a definitivně tak zaujal pozornost všech. Fran se snažila zavrtat se co nejhlouběji do křesla. Od Hermionina zkoumavého pohledu ji to nezachránilo.
"Frany? Nechtěla bys nám..."
"Měla bych návrh," přerušila ji Andy.
"Jo?"
"No. Jste tu už celkem dlouho a navíc plni nových informací. Nebylo by lepší, kdyby si to každý promyslel sám? Zítra je neděle, takže pořád volno. Můžeme se sejít zase navečer." Hermiona na dívku chvíli koukala a pak mírně přikývla.
"To je dobrý nápad. Co vy na to?" Fran horlivě přikývla. Když to odsouhlasili i ostatní, zvedli se k odchodu.
"Frany?" zastavilo ji ve dveřích zašeptání. Zavřela oči a nadechla se, poté pustila kliku a otočila se čelem k Anduel.
"Hm?"
"Můžeme si promluvit?"
"O čem?"
"Moc dobře to víš," povzdychla si And. Zavřela černovlásce dveře před nosem a stoupla si tak, aby nemohla odejít.
"Přibliž mi to trochu. Nemluvily sme spolu už celkem dlouho, víš?" popíchla kamarádku.
"Nebylo správné se ti vyhýbat, přiznávám. Ani nevím, proč jsem to dělala."
"Aha. Takže ty ses se mnou bezdůvodně přestala bavit?" odtušila Fran.
"Ne! To ne. Jen," Andy se ošila, "jsem byla naštvaná, když si mi nechtěla říct, jak to plánuješ udělat s Malfoyem."
"A to je jako všechno? Urazila ses jen proto, že sem ti odmítla něco říct?" zalapala po dechu Fran. "Pro tvou informaci jsem tehdy neměla ani tucha!"
"Mrzí mě to! Promineš mi to?" And sepjala ruce a vyčkávavě hleděla na černovlásku před sebou.
"A kam si tehdy odešla?"
"No..."
"Byla jsi s Dracem?" nadhodila Fran.
"Fran, já..."
"Tak byla? To je to jediné, co chci vědět."
"Ano, ale..."
"Bezva." Frany se zhluboka nadechla. Tohle bolelo. Takže nejen Draco byl v jeho službách. V tom případě jí neseděla jedna věc. "Víš, co by mě zajímalo?"
"Ne." And si skousla ret.
"Co by řekli tví rodiče na to, kdyby se dozvěděli, že jsi na straně Pána zla." Poslední slova Frany procedila skrz zuby. "Obzvláště když jsou v Řádu."
"Není to tak-"
"Jak si myslím?" dořekla Fran.
"Jo! Neúčastníme se všech schůzek, víš? Jen tam přijdeme, dozvíme se to, co si myslí, že je pro nás důležité. Zadá nám úkol a pak musíme odejít! Nejsem plnohodnotný člen. Vlastně jsem mu tam na nic."
"Ale jsi tam..."
"To na tom tak záleží?! Frany! To, že sem tam docházím k němu, na mém vztahu k tobě nic nemění!" Černovláska ji pozorovala zkoumavým pohledem.
"Nevím, jestli..."
"Mi máš věřit?" šeptla And. "To je na tobě. Jen si uvědom, že u Pána jsem z určitých tajných důvodů, ano? Kdybych byla Smrtijed, neváhala bych a řekla mu, co všechno umí jistá dívka, kterou znám." Fran na Andy vrhla vyděšený pohled. "Neboj! To bych nikdy neudělala! Proboha, jsi má nejlepší kamarádka! Frany..."
"Mám v tom zmatek."
"Nemohla bych ti ublížit! Ani Harrymu, Hermioně nebo Ronovi. Vážím si vašeho přátelství!"
"Hm..."
"Francis." And vzala do ruky pramen jejích vlasů a zatahala ji za ně.
"No jo, pořád!" Konečně se usmála.
"Uááá! Díky! Přísahám, že už tě nikdy nezklamu!" Skočila kamarádce kolem krku.
"V to doufám," zamumlala černovláska a spokojeně zavřela oči. Udusila v sobě i poslední plamínek pochybností. Nechá věci jejich osudu...
"Kde si vlastně zjistila to, že sou rodiče v Řádu?"
"Od tát-" zarazila se a chytila se za pusu. Andy tázavě zdvihla jedno obočí.
"Od táty?"
Páni, to bylo super. MOc pěkná kapitolka :)