1.kapitola: Po letech

27. ledna 2009 v 21:55 | Enny & Tabby |  Hra s časem
Zdravíme vážení. =c) Je tu první krapet opravená kapitolka ke Hře, užijte si ji. =c) Zatím budeme kapitoly nadepisovat jako spolupráci, protože na opravě jsme s Tabb makaly spolu. Od jistých kapitol už pak uvidíte, kdo kterou psal. =c)
Enny





"Pane Moragu, omlouvám se za zpoždění!" křikla černovlasá dívka při vstupu do obchůdku.

"No, to je dost! Dnes je to jen patnáct minut," ozval se ze skladu pobavený hluboký hlas.
"Kohopak jsi zachraňovala dnes?" zajímal se.

"Raději se neptejte. Ti mozkomoři si dovolují stále víc! Nechápu to, vždyť Voldemort už je dávno mrtvý!" rozčílila se. Konečky prstů jí vzplály plamenem. Mávnutím ruky je nechala zmizet.

"Ale, Francis, nerozčiluj se. Nestojí to za to," snažil se jí uklidnit starý mág.

"Nestojí to za to?! Zabil mi přátele! A s těmi, kteří zůstali jsem se léta neviděla!" dosedla smutně na židli. Položil jí ruku na rameno.

"Bude to dobré, uvidíš."
Pohlédla mu do očí.

"Kéž by jste měl pravdu. Ale čas vrátit nejde," povzdychla si a vydala se do přední části obchodu. Nevšimla si proto mágova poťouchlého výrazu.
Začal jim den jako každý jiný. Venku však dnes bylo mlhavo. Přítomnost mozkomorů byla znát při každém kroku. To se také odrazilo na počtu zákazníků.

"Kdy už si je Ministerstvo zase nějak zpracuje?"

"Jestli vůbec někdy. To víš... volnost se jim líbí," promlouval Morag, zatímco prohrabával regál s knihami.

"Vždyť už je to skoro sedm let. Sedm let nám otravují život! A Ministerstvo s tím nic nedělá!" Účtenka, kterou držela v ruce v mžiku shořela.

"Sakra!"

"Ovládej se, tenhle krámek mi celkem vynáší. Nemusel by lehnout popelem," uchechtl se. Fran se na něj usmála.

"Budu se snažit," odvětila a dolila si čaj.

"Ehm, dnes se tu staví dvě osoby. Rozhodl jsem se přijmout někoho navíc."

"Jistě, pošlu je pak dozadu," kývla mu a navenek na sobě ani nedala znát, že ji to překvapilo.

"Děkuji," odvětil jí. "Á, tady je, mrška!" vytáhl tlustou bichli a zašel zpět do skladu. Fran si přisunula knihu nesoucí název Kouzlení bez hůlky pro pokročilé a studovala nové formulky a postupy. Troufala si o sobě říct, že v kouzlení bez hůlky se o hodně zlepšila. A to nejen díky Nelienovi, ale i díky Polgaře. Od té doby, co se s Polgarou kamarádila si hodně vylepšila techniku. S Polgarou... Kdo ví, kde je jí konec? Vrátila se mezi své? Mezi elfy? A co Maha? Žijí ještě vůbec? Jak ráda by je po těch letech viděla...
Dveře do obchodu se najednou otevřely, místností se prohnal studený závan větru. Fran vzhlédla. K pultu přistoupila štíhlá postava, rozhlížela se. Na sobě měla nádherný cestovní plášť s kapucí, nebylo jí tak vidět do obličeje. Černovláska nahnula hlavu, zkoumavě si nově příchozí přeměřila.

"Já ten plášť znám...," blesklo jí hlavou.

"Přejete si?" zeptala se příjemným hlasem. Osoba se přestala rozhlížet a viditelně ztuhla. Pak se rychle otočila za hlasem, sundávajíc si při tom kapuci. Fran rozšířila oči překvapením. Před ní stála plavovlasá, modrooká žena.

"Pol?" šeptla tiše.

"Fran?" ozvalo se z druhé strany zároveň. Frany nemohla uvěřit tomu, co vidí. Ještě před chvílí si přála, aby mohla svou kamarádku vidět a ona teď byla tady!

"Ááá, jupííí!" vypískla radostí. Rychle oběhla pult a padla kamarádce do náručí. Bylo to tak dlouho, co se potkaly naposledy.

"Propána, Fran?! Co tu... Co tady děláš? Kde jsi celou tu dobu byla?" mumlala roztřeseně Polgara.

"Já? Pořád tady, v Londýně. Ty jsi nebyla k nalezení! Já jsem tak ráda, že tě zase vidím!" po tváři se jí koulely slzy štěstí a radosti.

"Nezměnila ses," prohlédla si kamarádku Pol.

"Ty taky ne," usmála se Fran.

"Cvičila jsi," podotkla Pol. "Cítím to."

"Jo, Nel mě zase něco málo naučil," zašklebila se Fran. Na ukázku mávla rukou. Kolem ní se vytvořil vzdušný vír. Věci v okolí se však ani nepohnuly. Fran najednou zmizela a objevila se po chvíli těsně za udivenou elfkou.

"Téda, to je ňáka novinka, ne?" ozvalo se nadšeně ode dveří. Fran s Polgarou se otočily na nově příchozí.

"Maho!" vykřikly obě zároveň a skoro povalily kamarádku na zem.

"Vidím, že už jste zde všechny," vyrušil je Morag. "Výborně, já právě skončil s přípravou," všechny na něj hleděly nechápavě.

"Vy jste to...," dostala ze sebe Fran.

"Ano, plánoval jsem to. A dlouho. Trvalo to pár měsíců, než jsem tyhle dvě našel a přesvědčil je, aby se dostavily," usmíval se mág.

"A co?"

"Pojďte, mám pro vás jeden návrh," natáhl k nim paži. Vydali se do skladu. Na zemi byly v kruhu rozmístěné kouzelné kameny a talismany.

"To je nějaká hra?" zeptala se rozjařeně Maha, takhle šťastná už nebyla dlouho.

"Celý život je hra, mé milé dámy. Vy si dnes zahrajete hru s časem..."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 27. ledna 2009 v 22:46 | Reagovat

Uhm...asi vás nepotěším, ale už si nepamatuju na původní kapitolu, takže nemůžu srovnávat xD To ovšem nic nemění na tom, že tahle kapitola se vám moc povedla...hlavně ten konec,ta poslední věta...pěknéééé! Těším se na pokráčko...

2 Areneis Areneis | E-mail | Web | 28. ledna 2009 v 20:28 | Reagovat

jak říká Jenny - taky to nemůžu porovnávat, ale prostě tak kapitola je skvělá. :-)

3 Shira Shira | Web | 16. března 2009 v 21:03 | Reagovat

Ta poslední věta mi připomíná Charlieho andílky:-))

Jinak kapitola moc pěkná, jdu dál

4 Angee Angee | Web | 29. června 2009 v 19:55 | Reagovat

jeee... :D moje první přečtená kapitola HP povídky... mno, myslím, že se časem zlepším, a nebudou mi připadat tak... podobné HP =D jinak, pěkný začátek ;) jdu na další, a ta poslední věta je nejlepší... záhada, tajemství... to je ono! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


© 10/2007-2018 (prostě už je holt starouš :D)
Obsah tohoto blogu je zakázáno kopírovat bez předešlého uvědomění majitelky! A nejspíše ani po něm.