close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Po zrušení blogu mě můžete nalézt zde: anden.mysteria.cz

Mějte trpělivost, bude trvat, než to tam s holkama zase zprovozníme/zaktualizujeme. :)

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

4.kapitola: Je dois aller...

16. ledna 2009 v 16:36 | Enny |  La chance pour l´Amour
Hola heeej. =D Nevěřím svým očím, ani prstům... Já dopsala dlouho rozepsanou kapču k CHA! =D Jenny, sleduješ to? =D
Je sice kratší, ale prominete mi to, že jo? *angel smile*
P.S.: Promýšlím si i Spojenectví, tak se k němu možná dokopu. =D Inspirovala jsem se u Padfoot a Prongs (doufám, že to neva *angel*) a nahoře v menu budete mít stav kapitol. =D



4. Je dois aller... (Musím jít...)


"Myslel jsi to předevčírem vážně?" pohlédla jsem na Reguluse zpoza přimhouřených řas, zapadající sluníčko mi svítilo přímo do očí.

"Co přesně máš na mysli?" Naklonil hlavu na jednu stranu.

"To, že se mnou dneska půjdeš do Necker´s." Podložila jsem si dlaní hlavu.

"Samozřejmě." Obdařil mě úsměvem, ze kterého by se mi podlomila kolena, kdybych zrovna neležela v trávě.

"Takže další... rande?" zeptala jsem se rozpačitě. Určitě jsem musela i zrudnout. Přemýšlivě se mi zahleděl do očí. Malou chvíli se mezi námi rozhostilo ticho. Přehnala jsem to snad? Skousla jsem si ret.

"Bude mi potěšením," odpověděl mi tiše a nahl se blíže ke mně. Od toho krátkého polibku onehdy v kavárně se o nic nepokusil. Vyčkávavě jsem tedy pozorovala jeho přibližující se rty, které se za chvíli dotkly těch mých. Zaplavil mě pocit štěstí. Neřeknu vám přesně, jak dlouho jsme tam seděli-leželi přitisknuti jeden na druhého, každopádně jsem si to pořádně vychutnávala. Když se nakonec naše rty rozpojily, opřel si čelo o to mé. Oba jsme zhluboka oddechovali.

"Musím jít," zamumlal najednou a rychle se zvedl.

"Už?" nedokázala jsem skrýt ten zklamaný podtón v mém hlase.

"Matka se bude zbytečně vyptávat," pokrčil rameny a s tichým pozdravem se vydal na cestu z parku. Nechápavě jsem ho sledovala, dokud mi nezmizel za živým plotem. On mě tu opravdu nechal? Rozpačitě jsem si prohrábla vlasy a s povzdechem jsem vstala. Nic už mě tu nedrželo.

***

Nikdy jsem si nedokázal připustit, že by se z polibku mohlo vyklubat něco takového... Právě teď jsem měl dlaň položenou na tváři Audrey a mezitím, co jsem si vychutnával její rty, jsem zlehka hladil kontury jejího obličeje. Tady nás nevyrušoval žádný prašivý mudla. Najednou se ve mně vzedmula vlna vzteku. Ani přesně nevím, proč.

"Musím jít," vydoloval jsem ze sebe. Nemohl jsem se jí ani podívat do očí.

"Už?" šeptla smutně.

"Matka se bude zbytečně vyptávat." Trhl jsem sebou. Chabá výmluva. Matka mi věřila každé slovo. Byl jsem její oblíbenec, tak co záleželo na tom, v kolik přijdu domů? Hlavně, že jsem přišel. Zamumlal jsem cosi na rozloučenou a přidal jsem do kroku. V okamžiku, kdy jsem si byl jistý, že mě nikdo nevidí, jsem se přemístil.

"Jaký bylo rande, bratříčku?"
Prudce jsem se otočil za hlasem, který pronesl onu větu. Sirius?! Co ten tady dělá?

"O čem to mluvíš?" přimhouřil jsem oči. Mohl to nějak zjistit? Byla ta holka snad jeho zvěd. Nalíčili na mě past? Zalil mě pocit hořkosti.

"Ale no tak, nedělej se, že nevíš. Nebo si snad nestrávil celé odpoledne v přítomnosti té dívky z fotbalu?" vítězně se na mě zubil. Nejradši bych ho zabil. Hned tady, na místě.

"A co s tím hodláš dělat?" obezřetně jsem ho pozoroval.

"Takže je to pravda? No páni." Začal se chechtat. Já mu naletěl! Vůbec neměl ponětí, co jsem dnes podnikl. A pokud ano, tak jen minimální a nepodložené. Sakra!
"Matka by asi nebyla moc nadšená," promluvil, když se trochu uklidnil.

"Vysvětlil bych jí to," odvětil jsem chladně. Tím jsem si byl jistý. Dokonce už jsem si v duchu začal připravovat, co jí řeknu, pokud Sirius půjde dovnitř a všechno vyslepičí.

"Ano? A jak?" Vysloveně se nastalou situací bavil. "Řekl bys, že ses zamiloval do mudly, ale že se to spraví?"

"Do nikoho jsem se nezamiloval!" protestoval jsem horlivě. Uvnitř sebe jsem až moc dobře věděl, jakou blbost jsem to řekl.

"Bla, bla, bla, bla, bla... Ti tak budu věřit. Ty, Regulus Black, bys rozhodně nemrhal svůj volný a jistojistě vzácný čas s nějakou ubohou mudlou. Nemám pravdu?" poslední slova zašeptal.

"Ona není ubohá!" zasyčel jsem vztekle. Měl jsem ho plné zuby.

"Jistě, že není. Jako většina dalších mudlů. Ale vysvětluj to někomu, jako jou naši rodiče," posměšně zatřásl hlavou a než odešel, poplácal mě bratrsky po rameni. Nechal mě tam stát úplně zmateného. Co to mělo sakra znamenat?
Asi po pěti minutách horlivého přemýšlení, jsem vyšel z potemnělé uličky a zamířil k našemu domu. Nejlepší bude, nechat to být. Nevypadalo to, že by měl v plánu matce prozradit něco o Audrey, tak proč se starat?

"Regulusi! Kde jsi byl tak dlouho?" přivítal mě krákavý hlas matinky.

"Jen se projít a pročistit si hlavu," zamumlal jsem v odpověď.

"Pročistit si hlavu? Doufám, že jsi dal těm mudlům, co si zaslouží," ulevila si a poslala našeho skřítka vařit večeři. Krátura se jako vždy poslušně odporoučel.

"Jistě, matko," přitakal jsem automaticky. Možná by bylo zajímavé vidět její reakci na to, kdybych jí řekl, jak jsem ty mudly dneska mučil. Lépe řečeno, jednoho mudlu. Vesele jsem se pousmál, když se mi vybavil její obličej. Jak jsem si mohl myslet, že by byla součástí něčeho proti mně?

"Za chvíli přijď dolů, budeme večeřet."

"Samozřejmě," kývl jsem na souhlas a zamířil k sobě do pokoje. Už večer ji zase uvidím. Bylo možné, že jsem se opravdu tak moc těšil? A bylo možné, aby mi to Sirius přál? Nedávalo to smysl...


"Nebudeš doma zlobit, jasné?" rozcuchala jsem vlasy bráškovi a pak si přetáhla svetr přes hlavu. Hm, to nepude. Taková zima tam zase není.

"To tu budu sám?" fňukl.

"Ale ne. Za půl hodiny dorazí máma," cvrnkla jsem ho do nosu. "Do té doby nesmíš nic vyvést. Rozumíme si?" Přitakal. "Dobře, za odměnu půjdeme v neděli na zmrzlinu a do kina, co ty na to?" klekla jsem si, abychom měli oči ve stejné výšce.

"Jůůů! To bude senza!" radostně mě objal a výskal mi do ucha.

"Užijeme si to, slibuju. Já teď musím jít, jo? Řekni mámě, že budu s naší partou." Políbila jsem ho na čelo a místo svetru jsem popadla lehkou bundu. Svědomitě za mnou zavřel vchodové dveře a zamkl se. Šikula. Po tváři mi přelétl úsměv a já šťastně vykročila do podvečerního Londýna.

***

"Vrátím se nejspíš pozdě," křikl jsem těsně předtím, než se za mnou zaklaply dveře. Do tváře mě udeřil teplý večerní vánek. Bylo to příjemné. Stejně jako vidina večera, který byl přede mnou. Nikým nezpozorován jsem se přemístil až před onen klub, kde jsem měl počkat na Audrey. Soudě podle toho, že ten otravný Sam postával venku, ještě nedorazila. Vzedmula se ve mně vlna vzteku. Doufám, že si ten pitomeček nemyslí, že mu ji jen tak přenechám? Ani náhodou!
Podivil jsem se svému vlastnímu chování. Já žárlím? A to ani o nic nejde...

"Same! Ahoj, kde máš zbytek?" dolehl ke mně její hlas.

"Čekají nás uvnitř," odvětil jí nadšeně. Vztekle jsem zasyčel.
Proč šla prvně za ním? Nasupeně jsem se nadechl než jsem si uvědomil, že mě nemůže vidět. Už klidnější jsem proto vyšel zpoza rohu a mávl jsem na ni. Tvář se jí rozzářila a Audrey ke mně přiběhla s úsměvem na rtech.

"Jsi tu na čas."

"Nerad nechávám někoho čekat, obzvláště jedná-li se o někoho jako jsi ty," šeptl jsem spiklenecky. Svá slova jsem myslel naprosto vážně.
"Těšila ses?" zeptal jsem se. Jen přikývla.
"Já taky. Moc," vzal sem její tvář do dlaní a něžně jsem ji políbil.

"Aud? Čekají nás!" Zase nás vyrušil! Jestli ho jednou nenakopu, bude to zázrak.

"Už jdeme, Same!" uklidnila ho. Vzápětí mě vzala za ruku. "Všichni se na tebe moc těší. Jsou zvědaví na kluka, který mě dokázal ulovit," vysvětlila stydlivě, když si všimla mého nechápavého pohledu. Po tomhle se ve mně cosi pohnulo. Znamenalo to tedy, že spolu opravdu chodíme. Šťastně jsem pozvedl naše spojené dlaně a políbil ji na hřbet ruky. Tohle se mi zamlouvá...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | Web | 16. ledna 2009 v 20:37 | Reagovat

Ennoušku, já mám obr radost! Kapitolka se Ti moc a moc povedla...si šikulka! Akorát mě udivilo, že sis nevychutnala jednu určitou věc a nechala ji na mě! :D Tyyyyy!!!:D

Ale kapča je skvělá...

Díky!

2 Nari Nari | 16. ledna 2009 v 21:57 | Reagovat

tywoe a prý že jí je špatně... a ona si místo toho dopisuje povídky =c))) achjooo, mysli i trosec na me a dopisni konecne to Spoje, ju? nwm jak dlouho budu doma, tak at se moc nenudim.. mmch BD je perfekt, uz se tesim, az mi zitra posles dalsi cast =c))) *angelic smile*

3 Klarka Connie Klarka Connie | 17. ledna 2009 v 12:18 | Reagovat

Hezký, ale zdá se mi, že hodně píšeš ve stylu Meyerový- TS....

Nwm, no....

4 Enny Enny | 17. ledna 2009 v 12:36 | Reagovat

Jenny - aspoň budeš mít jednodušší navázání. =D

Nari . A co jinýho sem asi měla dělat? =D Mno a Spoje... nwm nwm. =D Jinak... dneska ti asi nepošlu nic. =D Máme s holkama tu fondue party. =D Ale sem ráda, že se ti to líbí. ;c)

Connie - fakt? =D Tak to už je krutá deformace v tom případě. =D A rozhodně to nebylo v plánu. =c)

5 Nogarena Nogarena | 17. ledna 2009 v 12:43 | Reagovat

moc moc pěkná kapitolka!!§

6 tabby tabby | 17. ledna 2009 v 14:51 | Reagovat

Bobikuuuuu, nádeherna kapitolka, no já moc s Connie nesouhlasím, protože mi tvůj styl připadá pořád stejný než se objevila SM, jasně teď to každý srovnává SM, ale SM má úplně jiný styl... ale nic tim nemění, že jsi to psala ty, jasně jsou tam určo nějaké ty deformace, ale tahle povídka vznikla dřív než jsi se dozvěděla o TW, a sní se zrodila i chrakteristika postavy...Ale Connie sto lidí sto názorů...

7 Imala Imala | E-mail | 19. ledna 2009 v 6:59 | Reagovat

Krásný

8 Angel Angel | 13. února 2009 v 14:06 | Reagovat

Kdy bude pokračování?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


© 10/2007-2018 (prostě už je holt starouš :D)
Obsah tohoto blogu je zakázáno kopírovat bez předešlého uvědomění majitelky! A nejspíše ani po něm.