
Hehe. =D Jéééžiši, bouchněte šampáňo! =D Po ROCE! *jde se zahrabat a Tabby táhne sebou* tu máte kapču ke Kdo z koho. =D Deny ji dopsala už dřív, na mně byla korektura. Akorát mi pak chcípl ten kompík, takže to tu máte až teď. =D Denul, lami, sorráč. =D
Užijte si ji, je mega dlouhá. =D

Ellise se rozjasnila tvář, když pohlédla na Jenn, která stalá otočená zády a tiše mezi zuby drtila kletby, které na ni pošle. Ell si k sobě přitáhla židli, Jenn se na ní zkoumavě podívala. Ellise se vítězoslavně ušklíbla, jednu nohu vyšvihla na židli a přejela si po ní.
"Nejsem lesba, ty krávo," vypálila na ni Jenn.
"Já vím, ty jsi bi," odsekla, odhrnula sukni a vzduchem se ozval svist čepele stříbrné dýky.
"Velice inteligentní. A co s ní hodláš dělat? Odškrabávat sliz? Nebo snad napichovat zbytky slimáků?"
"Pro tvoji informaci, cukroušku, tohle jsou tlustočervi, ne slimáci!" Usmála se sladce. "To ti ještě nikdo neřekl, že nemáš posuzovat věci podle toho, jak vypadají a soustředit se na to, co je v nich?" zeptala se a Jenn se zarazila, podívala se jí do očí. Vypadalo to, jako by nad něčím přemýšlela. "Milá Marcy, když ti nepřítel nešťastnou náhodou vyrazí hůlku, je dobré mít něco v záloze... V rukojeti je uložená náhradní." Pokračovala dál.
"Neříkej mi Marcy, ty čůzo! Malej detajl, CUKROUŠI, mně se nemůže stát, že by mi čirou náhodou vyrazil hůlku z ruky, nejsem totiž ty!"
"Vážně? Proč tak ostrá slova? No dej se do práce, já se na tebe ráda podívám!" Mávla párkrát dýkou a sliz ze všech jejích kotlíku zmizel do jednoho kýble, zbytky tlustočervů do dalšího. Jeden kyblík napustila mýdlovou vodou, poté kotlíky naskládala na jednu hromadu a sedla si. Tiše pozorovala Jennys, která se s odporem pustila do čištění. Ellise se velice dobře bavila.... Ale už to trvalo dlouhých deset minut a Ell to začalo pomalu nudit. Jennys se právě sehla na zem pro houbičku, když uslyšela svist, zabodnutí a vibrování nad svojí hlavou. Pohlédla vzhůru, stříbrná dýka se jí houpala pár centimetrů nad hlavou.
"Seš blbá?! Mohla si mi propíchnout hlavu!" zavrčela.
"Nebyla by tě škoda, husičko, ale ber, dokud nabízím, jinak si to uděláš pěkně ručně." Jenn chtěla už už peprně odpovědět, ale když jí zrak padl na kotlík, který drhla celých deset minut a pořád vypadal, jako by se ho nikdo nedotkl čistícím přípravkem, zaklapla pusu. Dýku trhnutím vytáhla ze stolu a chvíli ji přehazovala z jedné ruky do druhé. Povzdechla si a podle vzoru Ellise udělala to samé... Zkroušeně hleděla, jak jí jdou věci od ruky, jindy by byla šťastná, že to má za sebou, ale teď jí k tomu dopomohla ta kráva, co se míchá do všeho. Přešla přes půlku svého "teritoria".
"Proč mi pomáháš?" zeptala se jí Jennys, když jí podávala dýku do ruky.
"Bylo by to nefér a já pracuju fér. Tedy pokud mám na vybranou a nejde mi o život," dodala, když viděla tázavý pohled hnědých očí. To Jenn stačilo, obrátila se a sedla si na židli. Ell šla za Remusem, jenže on ve svém kabinetě nebyl. Smutně se vrátila a lapla si ke stolu, kde byly čistě vycíděné kotlíky.
"To už máte hotovo?" zatvářil se nevěřícně Remus, když je o půl hodiny později šel zkontrolovat, jestli se nezabily navzájem.
"Jistě, jsem docela šikovná," přikývla Jenn, Ellise se ušlíbla. Ale přešla to bez uštěpačné poznámky.
"Dobrá, můžete jít na svou kolej." Obě se hrnuly ke dveřím. "To v žádném případě, jedna tady ještě chvíli zůstane, nebudu riskovat, že zbouráte Bradavický hrad." Obě se kysele ušklíbly.
"Tak já jdu a nezlobte tady, dětičky." Vypařila se Ellis dřív než to mohla udělat Jenn.
"Nejsem lesba, ty krávo," vypálila na ni Jenn.
"Já vím, ty jsi bi," odsekla, odhrnula sukni a vzduchem se ozval svist čepele stříbrné dýky.
"Velice inteligentní. A co s ní hodláš dělat? Odškrabávat sliz? Nebo snad napichovat zbytky slimáků?"
"Pro tvoji informaci, cukroušku, tohle jsou tlustočervi, ne slimáci!" Usmála se sladce. "To ti ještě nikdo neřekl, že nemáš posuzovat věci podle toho, jak vypadají a soustředit se na to, co je v nich?" zeptala se a Jenn se zarazila, podívala se jí do očí. Vypadalo to, jako by nad něčím přemýšlela. "Milá Marcy, když ti nepřítel nešťastnou náhodou vyrazí hůlku, je dobré mít něco v záloze... V rukojeti je uložená náhradní." Pokračovala dál.
"Neříkej mi Marcy, ty čůzo! Malej detajl, CUKROUŠI, mně se nemůže stát, že by mi čirou náhodou vyrazil hůlku z ruky, nejsem totiž ty!"
"Vážně? Proč tak ostrá slova? No dej se do práce, já se na tebe ráda podívám!" Mávla párkrát dýkou a sliz ze všech jejích kotlíku zmizel do jednoho kýble, zbytky tlustočervů do dalšího. Jeden kyblík napustila mýdlovou vodou, poté kotlíky naskládala na jednu hromadu a sedla si. Tiše pozorovala Jennys, která se s odporem pustila do čištění. Ellise se velice dobře bavila.... Ale už to trvalo dlouhých deset minut a Ell to začalo pomalu nudit. Jennys se právě sehla na zem pro houbičku, když uslyšela svist, zabodnutí a vibrování nad svojí hlavou. Pohlédla vzhůru, stříbrná dýka se jí houpala pár centimetrů nad hlavou.
"Seš blbá?! Mohla si mi propíchnout hlavu!" zavrčela.
"Nebyla by tě škoda, husičko, ale ber, dokud nabízím, jinak si to uděláš pěkně ručně." Jenn chtěla už už peprně odpovědět, ale když jí zrak padl na kotlík, který drhla celých deset minut a pořád vypadal, jako by se ho nikdo nedotkl čistícím přípravkem, zaklapla pusu. Dýku trhnutím vytáhla ze stolu a chvíli ji přehazovala z jedné ruky do druhé. Povzdechla si a podle vzoru Ellise udělala to samé... Zkroušeně hleděla, jak jí jdou věci od ruky, jindy by byla šťastná, že to má za sebou, ale teď jí k tomu dopomohla ta kráva, co se míchá do všeho. Přešla přes půlku svého "teritoria".
"Proč mi pomáháš?" zeptala se jí Jennys, když jí podávala dýku do ruky.
"Bylo by to nefér a já pracuju fér. Tedy pokud mám na vybranou a nejde mi o život," dodala, když viděla tázavý pohled hnědých očí. To Jenn stačilo, obrátila se a sedla si na židli. Ell šla za Remusem, jenže on ve svém kabinetě nebyl. Smutně se vrátila a lapla si ke stolu, kde byly čistě vycíděné kotlíky.
"To už máte hotovo?" zatvářil se nevěřícně Remus, když je o půl hodiny později šel zkontrolovat, jestli se nezabily navzájem.
"Jistě, jsem docela šikovná," přikývla Jenn, Ellise se ušlíbla. Ale přešla to bez uštěpačné poznámky.
"Dobrá, můžete jít na svou kolej." Obě se hrnuly ke dveřím. "To v žádném případě, jedna tady ještě chvíli zůstane, nebudu riskovat, že zbouráte Bradavický hrad." Obě se kysele ušklíbly.
"Tak já jdu a nezlobte tady, dětičky." Vypařila se Ellis dřív než to mohla udělat Jenn.
*****
Ve tmavé chodbě zarachotilo brnění.
"Protivo, zase děláš nepořádek?" zeptala se znuděně Ellis a rozsvítila hůlku, nikdo tam však nebyl, pokrčila rameny, když v tom uviděla, že se pohl závěs. Potěšeně se ušklíbla.
"Já ti dám, ty skoroprůhledná potvoro!" zatáhla za závěs a zbledla. "A sakra, co to...?"
Nedopověděla, protože musela couvnout, jinak by na ní spadla poraněná postava s kápí a maskou. Ellise si klekla k nehybné postavě a překulila ji na záda. "Bože, Severusi! Tos mu musel podat hodně špatné zprávy." Postava v černém zaúpěla. "Ukaž, pomůžu ti." Namířila na něj hůlku, nechala ho levitovat stopu nad zemí. "Máš tržné rány, k ošetřovatelce je to přes celý hrad, musíme se dostat do nejbližší učebny, vydržíš to? Ehm. Raději nemluv."
"Půjdu sám, nepotřebuji tvoji pomoc," odsekl příkře.
"Co se to tu děje?" podivila se Jenny, kterou už Remus taky propustil. "Ukaž pomůžu ti s ním," zareagovala ihned.
"Ne, od vás dvou nechci pomoc, to raději umřu."
"Jo, jo, Seve, neboj jednou umřeš, ale ještě sis nás neužil, a co náš trest? Ellise se na něj tak těšila," uklidňovala ho Jenny a potutelně se ušklíbla. Ellise otevřela dveře.
"Mluvíš bludy, tak zavři klapačku a pomoz mi ho dát na ten stůl."
"Já a bludy? Že ho přemlouvám, aby neříkal kraviny?" rozčilovala se Jenn.
"Tak si neber do huby moje jméno!"
"Sklapněte!" Jenny uraženě vydechla.
"Tak pomůžeš mi ho svléct?" zavrčela Ellis a prala se s knoflíkama pláště.
"Co já?" zatvářila se překvapeně.
"Ne, svatý Merlin, jasně, že ty, ty mulo." Jenny zrudla vztekem, a ne zrovna opatrně mu strhla masku z obličeje.
"Grrr," zavrčel.
"Ježiš, Sevie, promiň."
"Lupina, přiveďte Lupina, ať vezme dokrvovací lektvar a mastičky na rány od ohnivého biče," přikázal sípavě.
"Ohnivý bič?" zalapaly po dechu obě. Ellise se vykašlala na rozepínání košile, roztrhla ji.
"Au, to muselo bolet, zajdi pro Remuse, ať vezme všechny ty lektvary a taky něco proti bolesti," přikazovala Ellis a vyčarovala vodu a vatové tampóny, Jenny chtěla něco namítnout, ale místo toho přikývla, zavřela za sebou dveře a utíkal do sklepení pro vlkodlaka.
"Remusi! Remusi! Ksakru, Lupine, otevři ty dveře nebo je vyrazím!" Dveře se ani nepohnuly. Jak chce...
"Raz-" Postavila se do bojovné pozice. "Dva-" Napřáhla hůlku. "Tř..."
"Umírá snad někdo, že na mě, slečno, bušíte jak splašená?"
"Sice neumírá, ale je zraněn..." Remus zúpěl.
"Co si jí provedla?" zeptal se odevzdaně.
"Kdyby jsi mě nechal domluvit, tak víš, že Ellise je naprosto v pořádku, a že raněný je Severus," zaprskala uraženě. "Máš vzít dokrvovací lektvar, něco proti bolesti a masti na rány od ohnivého biče." Remus zbledl, zmizel za dveřmi svého kabinetu a v tu chvíli byl zase zpátky.
"Kde jste ho uložily?"
"Je v jedné z učeben v prvním patře."
"Měl by o tom vědět Brumbál, jdi ho informovat, já už je najdu."
"Vyšlu patrona," zaprotestovala Jenn a trhnutím otevřela dveře učebny.
"To je dost, že jdete už mi tu dvakrát omdlel, rány jsem vyčistila, ale zahojit kouzlem nejdou, protože jsou od toho biče."
Remus v rychlosti poskládal tucet lahviček na stůl a pár kelímku s mastí.
"Dokrvovací lektvar," oznámil a hodil ho Ellis, která ho hbitě chňapla, násilím otevřela Severusovi pusu a vlila mu lektvar do krku. "Lektvar proti bolesti." Znovu jí ho hodil.
"Ten nebude stačit vzal si jich víc?"
"Ano, mám tu toho víc."
"Taky trochu přimíchej do mastiček a zbytek mi dones." Remus přikývl, odlil trochu lektvaru do mastí a promíchal je, Jenny zbylý lektvar vzala a podala ho Ellis.
"Tady je ta mast," přistoupil z druhé strany k Severusovi.
"Tady máte kleště-" Hodila chirurgické kleštičky Jenn a Remusovi. "A tady jsou tampóny, namočte je do mastičky a jemně je třete o rány, nesmíte to ale uspěchat, všechno musí jít pomalu, mohli byste rány rozšířit."
"Ellise, co jste studovala?"
"Divná to otázka, skoro všechno, agentka se musí orientovat ve všech oborech. Je pravda, že léčitelství mě baví nejvíce," vysvětlovala a přitom lehce přejížděla tamponem po obzvlášť ošklivé ráně.
"Divím se, že jsi to všechno zvládla," odfrkla si Jennys.
"Až tohle skončí, tak ti nakopu prdel, ale teď na tebe nemám náladu, tak neštěkej, jasný?"
"Ok, ok, připouštím, teď není vhodná chvíle na hádky. Měla bych zacelit ty řezné rány na pažích." Ell souhlasně přikývla. Jennys na rány namířila hůlkou a jemně je vyhlazovala.
"Čistá práce," uznala Ell, Jenny se usmála. "Ehm, podáš mi další tampón?" Jennys přikývla a podala ji další vatičku.
"Právě v tuto chvíli jde poznat, že už jste moudré ženy a ne pošahané puberťačky. Musíte někomu zachraňovat život, abyste se umoudřily?" Obě se na něho kysele zapitvořily.
"Už jsem zticha… Severusi, jak se cítíš? Žiješ vůbec?"
"Lupine, nechtěj mě..."
"Žije, měli bychom ho odvést na ošetřovnu," řekla potěšeně Jenny.
"Kde je vůbec ten Brumbál? Poslala jste mu přece patrona?"
"Jistě, že jsem mu poslala patrona!" pokrčila rameny Jenn.
"Jenže Brumbál je přece pryč. Takže patron straší u něj v ředitelně," kroutila hlavou Ell.
"Na to jsem zapomněl, kdy se vrací?"
"To netuším, on se totiž s takovýma věcma nesvěřuje!"
"Unudíte mě k smrti, vy dva, a Sev kvůli vás taky umře!" zívla Ellis. "Tak jo, Sevie vstávej, jdeme si udělat zdravotní procházku." Pomáhala mu se postavit. Severus sykl bolestí, Lupin si přehodil jednu ruku přes rameno a Ellise ho podepřela.
"Supr, tak teď tě jenom dostat na ošetřovnu," řekla jedovatě Ellis.
"Ten nebude stačit vzal si jich víc?"
"Ano, mám tu toho víc."
"Taky trochu přimíchej do mastiček a zbytek mi dones." Remus přikývl, odlil trochu lektvaru do mastí a promíchal je, Jenny zbylý lektvar vzala a podala ho Ellis.
"Tady je ta mast," přistoupil z druhé strany k Severusovi.
"Tady máte kleště-" Hodila chirurgické kleštičky Jenn a Remusovi. "A tady jsou tampóny, namočte je do mastičky a jemně je třete o rány, nesmíte to ale uspěchat, všechno musí jít pomalu, mohli byste rány rozšířit."
"Ellise, co jste studovala?"
"Divná to otázka, skoro všechno, agentka se musí orientovat ve všech oborech. Je pravda, že léčitelství mě baví nejvíce," vysvětlovala a přitom lehce přejížděla tamponem po obzvlášť ošklivé ráně.
"Divím se, že jsi to všechno zvládla," odfrkla si Jennys.
"Až tohle skončí, tak ti nakopu prdel, ale teď na tebe nemám náladu, tak neštěkej, jasný?"
"Ok, ok, připouštím, teď není vhodná chvíle na hádky. Měla bych zacelit ty řezné rány na pažích." Ell souhlasně přikývla. Jennys na rány namířila hůlkou a jemně je vyhlazovala.
"Čistá práce," uznala Ell, Jenny se usmála. "Ehm, podáš mi další tampón?" Jennys přikývla a podala ji další vatičku.
"Právě v tuto chvíli jde poznat, že už jste moudré ženy a ne pošahané puberťačky. Musíte někomu zachraňovat život, abyste se umoudřily?" Obě se na něho kysele zapitvořily.
"Už jsem zticha… Severusi, jak se cítíš? Žiješ vůbec?"
"Lupine, nechtěj mě..."
"Žije, měli bychom ho odvést na ošetřovnu," řekla potěšeně Jenny.
"Kde je vůbec ten Brumbál? Poslala jste mu přece patrona?"
"Jistě, že jsem mu poslala patrona!" pokrčila rameny Jenn.
"Jenže Brumbál je přece pryč. Takže patron straší u něj v ředitelně," kroutila hlavou Ell.
"Na to jsem zapomněl, kdy se vrací?"
"To netuším, on se totiž s takovýma věcma nesvěřuje!"
"Unudíte mě k smrti, vy dva, a Sev kvůli vás taky umře!" zívla Ellis. "Tak jo, Sevie vstávej, jdeme si udělat zdravotní procházku." Pomáhala mu se postavit. Severus sykl bolestí, Lupin si přehodil jednu ruku přes rameno a Ellise ho podepřela.
"Supr, tak teď tě jenom dostat na ošetřovnu," řekla jedovatě Ellis.
*****
"Tak co, jak jste si užily trest?" zeptal se škodolibě Harry. Jeho posměvačná tvář se vytratila. "Vy jste se porvaly?"
"Ne, neporvaly, vypadáme na to?" ušklíbla se Jenny a pohlédla na Ellis. To. Snad. Ne! Košile Ell byla nasáklá krví. Tváře měla od teď už uschlé krve taky upatlané. Ellis na Jenn zírala tak samo.
"No, myslím si, že si půjdem dát sprchu," prohodila Jennys. Ellis ztuhla.
My jsme dvě... Sprcha je jen jedna.
Uvědomily si to obě dvě naráz. Vystartovaly ke schodišti. Jenny podtrhla Ellise nohy, to ovšem blondýnce nezabránilo aby nepokračovala dál. Chytila Jenn za ruku, ta s ní škubla a přitom zakopla o židli. Ellis se vrhla ke dveřím.
"Doprdele..." zahuhlala Ell, když se obě v pokoji rozvalily na zemi a začaly se znovu prát. Jennys Ell přišpendlila židlí a vrhla se ke dveřím koupelny. Když byla uvnitř, rozesmála se a poklepala hůlkou na dveře, aby se tam Ell nemohla dostat. Pohlédla na sebe do zrcadla... Vážně sexy... pomyslela si znechuceně. Pomalu začala pouštět horkou vodu.
Viděla to na dlouhou koupel.
"Marcy O´Donellová! Jestli do čtvrt hodiny nevylezeš, zabiju tě!" tloukla dlaněmi Ellis do zamčených dveří. Zpoza nich šel slyšet rozjařený smích. Jenny se usadil na tváři široký úsměv. Co by ty dvě dělaly bez tohoto ustavičného provokovaní?
Umřely by nudou...
"Ne, neporvaly, vypadáme na to?" ušklíbla se Jenny a pohlédla na Ellis. To. Snad. Ne! Košile Ell byla nasáklá krví. Tváře měla od teď už uschlé krve taky upatlané. Ellis na Jenn zírala tak samo.
"No, myslím si, že si půjdem dát sprchu," prohodila Jennys. Ellis ztuhla.
My jsme dvě... Sprcha je jen jedna.
Uvědomily si to obě dvě naráz. Vystartovaly ke schodišti. Jenny podtrhla Ellise nohy, to ovšem blondýnce nezabránilo aby nepokračovala dál. Chytila Jenn za ruku, ta s ní škubla a přitom zakopla o židli. Ellis se vrhla ke dveřím.
"Doprdele..." zahuhlala Ell, když se obě v pokoji rozvalily na zemi a začaly se znovu prát. Jennys Ell přišpendlila židlí a vrhla se ke dveřím koupelny. Když byla uvnitř, rozesmála se a poklepala hůlkou na dveře, aby se tam Ell nemohla dostat. Pohlédla na sebe do zrcadla... Vážně sexy... pomyslela si znechuceně. Pomalu začala pouštět horkou vodu.
Viděla to na dlouhou koupel.
"Marcy O´Donellová! Jestli do čtvrt hodiny nevylezeš, zabiju tě!" tloukla dlaněmi Ellis do zamčených dveří. Zpoza nich šel slyšet rozjařený smích. Jenny se usadil na tváři široký úsměv. Co by ty dvě dělaly bez tohoto ustavičného provokovaní?
Umřely by nudou...
Patnáct minut
Půl hodiny
Třičtvrtě hodiny
Hodina
Půl hodiny
Třičtvrtě hodiny
Hodina
"JENNYS!" řvala Ell.
"Právě jsem začala relaxovat, neotravuj!" Jenn si masírovala ztuhlý krk. Ellise se nadechla... Jak je libo, jdem na jinou taktiku...
"Jistě zlatíčko, jen si tam zůstaň, nic se neděje, hlavně se mi neutop." Ticho. Jenny pozvedla obočí, ale nechala to plavat, dál se rochnila v horké vodě. Ellis pokrčila rameny, popadla ručník, hygienické potřeby a černé tričko na spaní. Práskla dveřmi a sešla do společenské místnosti. S mírným úsměvem si to namířila k osamocené Hermioně.
"Hermiono? Nemohla bych se osprchovat u vás?" zeptala se odevzdaně.
"Před chvílí ji obsadila Levandule," nakrčila čelo. "To bude na dlouho."
Ellis zrudla zlostí.
"A teď toho mám právě dost!" Vyletěla schody k ložnicím a rozrazila dveře v chlapeckém pokoji.
"Jestli mi teď někdo řekne, že je koupelna obsazená, zabiju ho!" zavrčela nebezpečně. Ron ohromeně zavrtěl hlavou. "Bezva, takže se nepokoušejte tam dostat, bude zabraná dost dlouho!" Mrzutě třískla dveřmi.
"CO to mělo znamenat?" vykulil nevěřícně oči Seamus.
"Máme ve sprše ženskou," drkl do něj Dean a Harry se rozesmál.
Po půl hodině Ellis vylezla. Vlasy měla zcuchané do prstýnků.
"Ty máš kudrnatý vlasy?" zeptal se udiveně Dean.
"Problém? Si ho vyřeš, ale ne se mnou," řekla sladce.
"Brzdi, chtěl jsem ti říct, že ti to sluší," bránil se Dean.
"Má pravdu, měla bys to tak nosit častěji," přikyvoval Ron s Harrym.
"Jste vy vůbec kluci?" podivila se upřímně Ell. "Díky za chválu."
"Kde máš spolubydlící? Ta se tu nechtěla osprchovat?" zeptal se se zájmem Seamus.
"Ne," procedila skrze zuby Ellis.
"Škoda, taková škoda, mít takové dvě kočky na pokoji," povzdechl si Dean. Ron s Harrym se po sobě podívali, moc dobře věděli, že ty dvě by se nejraději zabily.
"Žábo..." utrousila uštěpačně Ellis a vypochodovala z pokoje. Zanechala za sebou udiveného Deana a rozřehtané kluky. Ellise se vydala do dívčích ložnic, když jí zastoupila cestu Jenn v bílém tričku na spaní.
"Ale, tak přece si sehnala volnou koupelnu?" rýpla si Jenn.
"Ty už si vylezla?"
"Ne, já jsem duch a moje tělo zůstalo v koupelně. Jasně, že už jsem vylezla, ty lamo," oplatila jí slovní hříčku, kterou na ni použila při ošetřovaní Severuse.
"To brzo. Uhni." Jenn věděla, že dneska nemá Ellis na provokování náladu... O to víc jí to bavilo.
"Kouzelné slůvko?"
"Crucio?"
"Eee," zavrtěla hlavou Jenn. Ellise se obrátila na podpatku a scházela dolů do společenské místnosti. Jenny se vydala za ní. Tohle bylo vážné. Ellise jí nijak neurazila. To je hodně vážné. Měla chuť se pořádně pohádat.
"Ellise, vypadáš jako koště! To je nový styl? Dělala sis ten účes sama?" Ellise začínala pěnit. Jenny se potěšeně pousmála.
"Dneska mě nevyprovokuješ, jdi si vylejvat srdce někomu jinýmu." Jenny se otráveně zastavila a hleděla na přepadlou? blondýnku, která si sedla ke krbu a objala si kolena. Kolem Jenn prošla skupinka kluků, kteří doslova viseli pohledem na bosých dlouhých nohou. Jenn to ignorovala. Jeden z odvážnějších mladíku ji plácl přes zadek. Jenny jednala instinktivně. V rychlosti se otočila a vrazila pěstí tomu, kdo se jí dotkl. Kluk sténal na zemi a držel si nos. Několik zvědavců se kolem nich shluklo. Jenn si k němu přiklekla a chytila ho za límec.
"Takže, broučku. Dneska to odnesl tvůj nos. Ještě jednou se tvá ruka ocitne na mém zadku a zlomím ti ji taky." Kluk na ní třeštil oči. "Rozuměl jsi mi?" Hoch se na ní zhnuseně podíval, ale přikývl. Jenn se narovnala a podívala se do modrých očí své sokyně. Ellise hrál ve tváři posměšný úšklebek. Jenn za sebou znovu ucítila prudký pohyb, jako by ji někdo chtěl srazit na zem. Uskočila a podkopla dotyčnému nohy, udělala kotoul a sedla si na nadávajícího zrzka.
"Rone, kolikrát ti mám říkat, že nemáš tolik funět a dupat? Svého protivníka takhle nikdy nepřekvapíš!"
"Za pokus to ale taky stálo, ne?" zabručel.
"Jistě, jinak by to ani nešlo... Jednou se ti to možná povede."
"Tos mě moc nepodpořila a slez ze mě. Vichřice se řítí."
"To se už zase perete?" Jenn s povzdechem pohlédla na Hermionu.
"Má pravdu, měla bys to tak nosit častěji," přikyvoval Ron s Harrym.
"Jste vy vůbec kluci?" podivila se upřímně Ell. "Díky za chválu."
"Kde máš spolubydlící? Ta se tu nechtěla osprchovat?" zeptal se se zájmem Seamus.
"Ne," procedila skrze zuby Ellis.
"Škoda, taková škoda, mít takové dvě kočky na pokoji," povzdechl si Dean. Ron s Harrym se po sobě podívali, moc dobře věděli, že ty dvě by se nejraději zabily.
"Žábo..." utrousila uštěpačně Ellis a vypochodovala z pokoje. Zanechala za sebou udiveného Deana a rozřehtané kluky. Ellise se vydala do dívčích ložnic, když jí zastoupila cestu Jenn v bílém tričku na spaní.
"Ale, tak přece si sehnala volnou koupelnu?" rýpla si Jenn.
"Ty už si vylezla?"
"Ne, já jsem duch a moje tělo zůstalo v koupelně. Jasně, že už jsem vylezla, ty lamo," oplatila jí slovní hříčku, kterou na ni použila při ošetřovaní Severuse.
"To brzo. Uhni." Jenn věděla, že dneska nemá Ellis na provokování náladu... O to víc jí to bavilo.
"Kouzelné slůvko?"
"Crucio?"
"Eee," zavrtěla hlavou Jenn. Ellise se obrátila na podpatku a scházela dolů do společenské místnosti. Jenny se vydala za ní. Tohle bylo vážné. Ellise jí nijak neurazila. To je hodně vážné. Měla chuť se pořádně pohádat.
"Ellise, vypadáš jako koště! To je nový styl? Dělala sis ten účes sama?" Ellise začínala pěnit. Jenny se potěšeně pousmála.
"Dneska mě nevyprovokuješ, jdi si vylejvat srdce někomu jinýmu." Jenny se otráveně zastavila a hleděla na přepadlou? blondýnku, která si sedla ke krbu a objala si kolena. Kolem Jenn prošla skupinka kluků, kteří doslova viseli pohledem na bosých dlouhých nohou. Jenn to ignorovala. Jeden z odvážnějších mladíku ji plácl přes zadek. Jenny jednala instinktivně. V rychlosti se otočila a vrazila pěstí tomu, kdo se jí dotkl. Kluk sténal na zemi a držel si nos. Několik zvědavců se kolem nich shluklo. Jenn si k němu přiklekla a chytila ho za límec.
"Takže, broučku. Dneska to odnesl tvůj nos. Ještě jednou se tvá ruka ocitne na mém zadku a zlomím ti ji taky." Kluk na ní třeštil oči. "Rozuměl jsi mi?" Hoch se na ní zhnuseně podíval, ale přikývl. Jenn se narovnala a podívala se do modrých očí své sokyně. Ellise hrál ve tváři posměšný úšklebek. Jenn za sebou znovu ucítila prudký pohyb, jako by ji někdo chtěl srazit na zem. Uskočila a podkopla dotyčnému nohy, udělala kotoul a sedla si na nadávajícího zrzka.
"Rone, kolikrát ti mám říkat, že nemáš tolik funět a dupat? Svého protivníka takhle nikdy nepřekvapíš!"
"Za pokus to ale taky stálo, ne?" zabručel.
"Jistě, jinak by to ani nešlo... Jednou se ti to možná povede."
"Tos mě moc nepodpořila a slez ze mě. Vichřice se řítí."
"To se už zase perete?" Jenn s povzdechem pohlédla na Hermionu.
"Hermiono, cvičení je důležité! Podívej na Rona. Mění se před očima," sjela Rona kritickým pohledem. Nezřetelně zakroutila hlavou. Ron se postavil a založil si ruce na prsou. "Hele, splaskni, ňoumo! Zas až tolik ses nezměnil," drkla do něj Jenn.
"Ty dokážeš potěšit člověka," postěžoval si Ron. Jenn jen pokrčila rameny.
"Dobrou, jdu si lehnout, zítra trénink bude později, kolem desáté."
"Dobrou... Cože? Kolem desáté? Jenny, opravdu jsi v pohodě?" Jenn znejistěla.
"Ale jo, jen půjdu navštívit jednoho maroda."
"Koho?"
"Dobrou, Rone," usmála se Jenn.
"Ale..." namítl Ron, Jenny už však zašla do svého pokoje.
*****
Ráno obě dívky vstaly brzo. Jenny zalezla do koupelny se upravit a Ellise se začala přehrabovat v kufru. Když Jenn po deseti minutách vyšla, Ellis byla stále zabořená ve vnitřku kufru. Jenn pokrčila rameny a vydala se na ošetřovnu.
"Ahoj Seve, jak se daří?"
"Do teď přímo báječně. Od teď ..."
"To je mi líto, chtěla jsem jen vědět jak na tom si." Přisedla si k němu na postel.
"Díky za starost."
"Hmchm," zahuhlala. "Co se stalo?"
"Pán zla měl dobrou náladu."
"Dobrou? To bych chtěla vidět, co dělá, když má špatnou," zabručela.
"Zabíjí," odpověděl prostě.
"Hm, uvažovala jsem nad tím. Jenže ty jsi pro pána zla hodně důležitý... Zatím tě nemůže zabít."
"Jak jsi řekla, zatím mě nemůže zabít," potvrdil jí sarkasticky.
"Zajímalo by mě, proč si se mu ..." zarazila se tohle byla jeho věc, neměla by se na to vyptávat.
"Proč jsem se mu co?" zeptal se tvrdě.
"To je jedno, je to tvá věc a já se v ní vrtat nehodlám."
"Ano, je to moje věc." Jenny pokrčila rameny.
"Ale, podívejme se, kdo dorazil, koště!" poznamenala posměvačně Jenn, když zahlédla Ellis ztuhle stojící ve dveřích ošetřovny. Vlasy si nenamáhala narovnat, jak to obvykle dělala každé ráno, a ani líčení moc nedala. Jennys to začalo vrtat hlavou.
"Pověz mi, Jenn. Co je lepší, být koště nebo štětka?" setřela ji a pomalým krokem se vydala k posteli. Jenn zrudla zlostí.
"Nehodlám se s tebou dohadovat, Severus potřebuje klid."
"Fajn, takže zavři zobák a vše bude ok," mračila se Ellise. "Dobré ráno," prohodila jen tak mimochodem. Jenny vyskočila z postele. Pokud nechtěla vybuchnout, musela vyklidit pole.
"Tak se měj a přežij tady tuhle návštěvu."
"Pokusím se," odpověděl. Ellis se na vteřinu stáhl obličej, nikdo to ale nepostřehl. Dveře se za Jenn zaklaply.
"Tak jak se cítíš?"
"Nemohly jste přijít naráz?"
"Tak to se ti omlouvám, že jsem tě sem přišla otravovat!" vybuchla Ellis. "Donesla jsem ti nějaké knížky, aby ses tady nenudil. To je asi vše, ahoj!" Rozzuřeně mu hodila knížky na noční stolek. Prudce se otočila a vyrazila.
"Počkej." Ellise ztuhla ruku měla na klice.
"Co je?"
"Diky, že jsi mi včera...," slova se mu drala z úst nepřirozeně a těžce, "pomohla." Ellise se pomalu otočila. Chtěla něco říct. Ale pak jen pokrčila rameny. Připadalo ji to hodně zmatené. Jednou ji vykal, podruhé ji tykal. Co si o tom má ksakru myslet? Zřejmě nic. To samé dělá Remus a další lidé. Jsou všichni tak snadno ovlivnitelní a nerozhodní. Přistoupila k posteli.
"Co se včera stalo?" zeptala se pak.
"Pán zla se chtěl jen pobavit, já jsem z nich vyšel nejlépe," řekl pak.
"Ohnivý bič? To nic není viď, jen bolí tak, že si přeješ zemřít. Ale co, ty si musíš hrát na hrdinu. Někdy není špatné ukázat svou pravou tvář."
"Tohle je tvá pravá tvář?" střelil jizlivě.
"Ještě nikdy nebyla pravější," sykla. "Nikdy jsem nikomu neřekla, že jsem v životě pocítila strach. A ne jen o sebe."
"Jak to mám chápat?"
"Přeber si to, jak chceš, já už musím jít, za chvíli mi začíná hodina," pohlédla na náramkové hodinky.
"O víkendu?"
"Jistě, učím Harryho bojovat."
"Pottera? Že by školní láska," utrousil.
"Ne," odvětila ledově. "Mým úkolem je chránit Harryho Pottera. Na druhou stranu... být o několik let mladší… Harry je velice atraktivní a také docela žádaný. Tak se tu dobře bav." Trucovitě za sebou bouchla dveřmi. Magor... pomyslela si. Prošla hradem na školní pozemky. Zem byla pokrytá červeným, žlutým a hnědým listím. Foukal studený vánek.
"Ahoj Seve, jak se daří?"
"Do teď přímo báječně. Od teď ..."
"To je mi líto, chtěla jsem jen vědět jak na tom si." Přisedla si k němu na postel.
"Díky za starost."
"Hmchm," zahuhlala. "Co se stalo?"
"Pán zla měl dobrou náladu."
"Dobrou? To bych chtěla vidět, co dělá, když má špatnou," zabručela.
"Zabíjí," odpověděl prostě.
"Hm, uvažovala jsem nad tím. Jenže ty jsi pro pána zla hodně důležitý... Zatím tě nemůže zabít."
"Jak jsi řekla, zatím mě nemůže zabít," potvrdil jí sarkasticky.
"Zajímalo by mě, proč si se mu ..." zarazila se tohle byla jeho věc, neměla by se na to vyptávat.
"Proč jsem se mu co?" zeptal se tvrdě.
"To je jedno, je to tvá věc a já se v ní vrtat nehodlám."
"Ano, je to moje věc." Jenny pokrčila rameny.
"Ale, podívejme se, kdo dorazil, koště!" poznamenala posměvačně Jenn, když zahlédla Ellis ztuhle stojící ve dveřích ošetřovny. Vlasy si nenamáhala narovnat, jak to obvykle dělala každé ráno, a ani líčení moc nedala. Jennys to začalo vrtat hlavou.
"Pověz mi, Jenn. Co je lepší, být koště nebo štětka?" setřela ji a pomalým krokem se vydala k posteli. Jenn zrudla zlostí.
"Nehodlám se s tebou dohadovat, Severus potřebuje klid."
"Fajn, takže zavři zobák a vše bude ok," mračila se Ellise. "Dobré ráno," prohodila jen tak mimochodem. Jenny vyskočila z postele. Pokud nechtěla vybuchnout, musela vyklidit pole.
"Tak se měj a přežij tady tuhle návštěvu."
"Pokusím se," odpověděl. Ellis se na vteřinu stáhl obličej, nikdo to ale nepostřehl. Dveře se za Jenn zaklaply.
"Tak jak se cítíš?"
"Nemohly jste přijít naráz?"
"Tak to se ti omlouvám, že jsem tě sem přišla otravovat!" vybuchla Ellis. "Donesla jsem ti nějaké knížky, aby ses tady nenudil. To je asi vše, ahoj!" Rozzuřeně mu hodila knížky na noční stolek. Prudce se otočila a vyrazila.
"Počkej." Ellise ztuhla ruku měla na klice.
"Co je?"
"Diky, že jsi mi včera...," slova se mu drala z úst nepřirozeně a těžce, "pomohla." Ellise se pomalu otočila. Chtěla něco říct. Ale pak jen pokrčila rameny. Připadalo ji to hodně zmatené. Jednou ji vykal, podruhé ji tykal. Co si o tom má ksakru myslet? Zřejmě nic. To samé dělá Remus a další lidé. Jsou všichni tak snadno ovlivnitelní a nerozhodní. Přistoupila k posteli.
"Co se včera stalo?" zeptala se pak.
"Pán zla se chtěl jen pobavit, já jsem z nich vyšel nejlépe," řekl pak.
"Ohnivý bič? To nic není viď, jen bolí tak, že si přeješ zemřít. Ale co, ty si musíš hrát na hrdinu. Někdy není špatné ukázat svou pravou tvář."
"Tohle je tvá pravá tvář?" střelil jizlivě.
"Ještě nikdy nebyla pravější," sykla. "Nikdy jsem nikomu neřekla, že jsem v životě pocítila strach. A ne jen o sebe."
"Jak to mám chápat?"
"Přeber si to, jak chceš, já už musím jít, za chvíli mi začíná hodina," pohlédla na náramkové hodinky.
"O víkendu?"
"Jistě, učím Harryho bojovat."
"Pottera? Že by školní láska," utrousil.
"Ne," odvětila ledově. "Mým úkolem je chránit Harryho Pottera. Na druhou stranu... být o několik let mladší… Harry je velice atraktivní a také docela žádaný. Tak se tu dobře bav." Trucovitě za sebou bouchla dveřmi. Magor... pomyslela si. Prošla hradem na školní pozemky. Zem byla pokrytá červeným, žlutým a hnědým listím. Foukal studený vánek.
"Ahoj Harry," pozdravila, až sebou dotyčný škubl. Byl opřený o kmen stromu."Promiň, nechtěla jsem tě vylekat."
"Ahoj Lis," usmál se.
"Jak jsi mi to řekl?" zeptala se zaskočeně.
"Lis... Někdy mi přijde moc tvrdé oslovovat tě Ellise," pokrčil rameny. Ellise zatřepala hlavou.
"Tak začneme hned ne?"
"Jasně, první rozcvičku a pak boj?" Ellise pozvedla obočí. Žádné protesty? Žádné přemlouvání, aby dneska vynechali rozcvičku? Praštil ho snad někdo po hlavě? Přikývla.
"Pět koleček kolem jezera. Poběžím s tebou, pak se protáhneme a zopakujeme nějaké chvaty, pak teprv půjdeme na boj." Vydali se pomalým klusem kolem jezera. Listí pod nimi šustilo. Ellis začala zrychlovat, Harry se jí vytrvale držel po boku. Zlepšil se, o tom nebylo pochyb. Zastavili a začali se protahovat.
"Tak jo, ty prťousi, jdem na to," snažila se provokovat. Harry jen pokrčil rameny. Postavili se do bojovné pozice. Ell povytáhla obočí? "Copak, netroufneš si?" Jen se usmál. Stáli tam a čekali kdo dřív zaútočí. Ellise došla trpělivost. Vystartovala, ani si nevšimla, jak rychle jí položil. "Do prdele," zaklela. Překulila se na něj a vítězně se ušklíbla. Její tvář ale zachytilo překvapení. Harry sevřel nohama její nohy a trhl s nimi. Ellise se svalila do listí. Chtěla se vykroutit, Harry ji však přilehl a ruce přišpendlil k zemi.
"Si moc ukecaná, víš to?" Ellis se zaxichtila.
"Náhoda," usmála se pak. Harry se ji podíval do očí. Co to ten vůl vyvádí?
"Harry, co to...?" nedořekla, v ten moment ji políbil. Ellise úplně ztuhla. Její mozek se zatemnil, neudělala vůbec nic, neodstrčila ho ani nepolíbila, jen uvažovala, co se to děje. Když se od ní odlepil, odvrátila tvář. Po tváři se jí začaly koulet slzy. Harry se odkulil. Ellise vyskočila.
"Promiň." Stihla ještě křiknout v úprku. Tak tohle nebylo v plánu - Mým úkolem je chránit Harryho Pottera - nic víc, nic míň. Tohle je absurdní. Měla bych to okamžitě utnout. Nepřijdu kvůli tomu dítěti o práci.
"Ahoj Lis," usmál se.
"Jak jsi mi to řekl?" zeptala se zaskočeně.
"Lis... Někdy mi přijde moc tvrdé oslovovat tě Ellise," pokrčil rameny. Ellise zatřepala hlavou.
"Tak začneme hned ne?"
"Jasně, první rozcvičku a pak boj?" Ellise pozvedla obočí. Žádné protesty? Žádné přemlouvání, aby dneska vynechali rozcvičku? Praštil ho snad někdo po hlavě? Přikývla.
"Pět koleček kolem jezera. Poběžím s tebou, pak se protáhneme a zopakujeme nějaké chvaty, pak teprv půjdeme na boj." Vydali se pomalým klusem kolem jezera. Listí pod nimi šustilo. Ellis začala zrychlovat, Harry se jí vytrvale držel po boku. Zlepšil se, o tom nebylo pochyb. Zastavili a začali se protahovat.
"Tak jo, ty prťousi, jdem na to," snažila se provokovat. Harry jen pokrčil rameny. Postavili se do bojovné pozice. Ell povytáhla obočí? "Copak, netroufneš si?" Jen se usmál. Stáli tam a čekali kdo dřív zaútočí. Ellise došla trpělivost. Vystartovala, ani si nevšimla, jak rychle jí položil. "Do prdele," zaklela. Překulila se na něj a vítězně se ušklíbla. Její tvář ale zachytilo překvapení. Harry sevřel nohama její nohy a trhl s nimi. Ellise se svalila do listí. Chtěla se vykroutit, Harry ji však přilehl a ruce přišpendlil k zemi.
"Si moc ukecaná, víš to?" Ellis se zaxichtila.
"Náhoda," usmála se pak. Harry se ji podíval do očí. Co to ten vůl vyvádí?
"Harry, co to...?" nedořekla, v ten moment ji políbil. Ellise úplně ztuhla. Její mozek se zatemnil, neudělala vůbec nic, neodstrčila ho ani nepolíbila, jen uvažovala, co se to děje. Když se od ní odlepil, odvrátila tvář. Po tváři se jí začaly koulet slzy. Harry se odkulil. Ellise vyskočila.
"Promiň." Stihla ještě křiknout v úprku. Tak tohle nebylo v plánu - Mým úkolem je chránit Harryho Pottera - nic víc, nic míň. Tohle je absurdní. Měla bych to okamžitě utnout. Nepřijdu kvůli tomu dítěti o práci.
*****
Jenny svalila Rona na zem, přišpendlila mu ruce i nohy a zasmála se.
"Kdybych teď jen trochu cukla rukou, měl bys zlomený vaz."
"Dej mi ještě jednu šanci a uvidíš, že budeš na zádech!"
"Ok, poslední šance, pak to tu balíme."
"Už teď jsi ´mrtvá´," zaškaredil se. Jenny se ušklíbla, ukazováčkem si poklepala na tvář.
"No ták, Lone, uhoď mě! Sem!"
"Mrcho! Víš, že takhle bojovat neumím. Je mi proti srsti praštit holku."
"Ještě se ti nepovedlo mě udeřit," protestovala. Ron se zasmál.
"Jednou se mi to povede, jen to bude dýl trvat," připustil a zamyšleně se poškrábal na hlavě. Jenny se rozesmála. Pobaveným smíchem. Její paže se obmotaly kolem břicha a ona se instinktivně předklonila. Ron vycítil, že má příležitost. Podkopl Jenny nohy. Ta se pořád smála, ale překulila se a vyskočila. Ron ji chtěl znovu srazit, když mu rozesmátá dívka proklouzla pod nohy, a pak jemně strčila do jeho zad. To Ron nečekal, svalil se břichem na zem. Jenny si na něj sedla a skroutila mu ruce za záda.
"Bobe, jak dlouhý čas si přestavuješ pod pojmem dýl?" smála se dál. Ron v jejím smíchu nenašel ani stopu vysmíváni jen čilé radosti, jen pokrčil rameny.
"Asi na dlouho," povzdechl si.
"To zvládneš." Pustila mu ruce a kotoulem vzad mu uvolnila nohy. "Tohle, co tu cvičíme, není až tak úplný boj. Zatím jsem ti ukázala, jak někoho složit bez ublížení na zdraví, sebeobranu... ještě jsi neviděl, jak protivníkovy ublížit," řekla vážně.
"Ukaž mi to," zaprosil Ron.
"Ne," zamítla. "Tohle nebudeme zkoušet ani na jednom z nás, budeme si muset zařídit nějaké pomůcky. Jestli nějaký kouzelník prohlásil, že mudlovské boje nejsou nebezpečné, tak se mýlí. Dokážou zabít." Ron si ji udiveně měřil. "No to víš, jestli si myslíš, že rozdávání rány pěstí bolí jen toho, komu jsou určeny, tak se pleteš. Musíš trénovat, jakkoli špatně udeříš, můžeš si zlomit ruku nebo jinou část těla, boj není nic jednoduchého."
"Asi už jsem tě pochopil. Ale když jsem sledoval tebe a Ell jak se perete a dáváte si dost prudké rány, bez zkřivení obličeje, nenapadlo mě, že by ty rány mohly bolet."
"Léta praxe a cviku," vysvětlila hned. "Jen si nemysli, že ty rány nebolí, jinak bychom se ani nepraly." Jenn si skousla ret. Neřekla toho až příliš? "No tak, teď žádný ulívání, ty kůže lína," vyzvala ho. Znovu se do sebe pustili. Ron se opakovaně pokoušel ji porazit. Bohužel se mu to nepovedlo. Když Jenn Rona znovu držela v šachu ozval se potlesk.
"To bylo zajímavé." Jenny z Rona seskočila.
"Profesore," pokývli hlavou. Jenn se otočila k profesorovi zády.
"Rone, dnešní lekce končí, zítra v sedm."
"Neee. Jennýsku, nemusíš ještě třeba navštívit toho maroda?"
"Ne, jednou mi to stačilo," ušklíbla se. "V sedm, Rone." Otočila se a mířila pryč.
Ron na ní nevěřícně koukal. Pak se zmučeně podíval na Lupina a zašeptal:
"Vidíš? Já říkal, že si to užívá." Profesor se usmál. Ron pokrčil rameny a vydal se k Hagridovi, kde se měl sejít s přáteli.
"Jenny, počkejte." Jeny se otočila a čekala.
"Trpíš rozpolcenou osobností?"
"Cože?" nechápal, jeho úsměv byl ten tam. Jenny zakroutila hlavou a šla dál.
"Jednou mi vykáš, podruhé mi tykáš! Jsi nerozhodný, nevíš, co od života chceš!" zvyšovala hlas Jenn.
"Jistě, ty víš nejlépe, co chci já sám," řekl ledově a snažil se s ní udržet krok.
"Takže zůstaneš teď už u tykání?" prskla. "Je mi fuk, co chceš!" křičela. "Jsem si ale jistá, že ty sám nevidíš žádnou svou budoucnost, jsi tak zbabělý si plánovat to, co bude."
"Ty si budoucnost pořád plánuješ, viď? Jako agentka si to smíš dovolit," posměvačně se ušklíbl.
"Ale ano, plánuju. Jednou agentka nebudu, jednou budu mít milujícího manžela! Budu mít děti, budu mít rodinu! JÁ nejsem skořápka bez citů! Vím, že jednou budu mít plné zuby magorů, co ohrožují svět a přenechám to někomu jinému!" Změnila směr své cesty a přidala do kroku.
"Já vím, co chci," řekl potichu. Jenny se zastavila.
"Kdybych teď jen trochu cukla rukou, měl bys zlomený vaz."
"Dej mi ještě jednu šanci a uvidíš, že budeš na zádech!"
"Ok, poslední šance, pak to tu balíme."
"Už teď jsi ´mrtvá´," zaškaredil se. Jenny se ušklíbla, ukazováčkem si poklepala na tvář.
"No ták, Lone, uhoď mě! Sem!"
"Mrcho! Víš, že takhle bojovat neumím. Je mi proti srsti praštit holku."
"Ještě se ti nepovedlo mě udeřit," protestovala. Ron se zasmál.
"Jednou se mi to povede, jen to bude dýl trvat," připustil a zamyšleně se poškrábal na hlavě. Jenny se rozesmála. Pobaveným smíchem. Její paže se obmotaly kolem břicha a ona se instinktivně předklonila. Ron vycítil, že má příležitost. Podkopl Jenny nohy. Ta se pořád smála, ale překulila se a vyskočila. Ron ji chtěl znovu srazit, když mu rozesmátá dívka proklouzla pod nohy, a pak jemně strčila do jeho zad. To Ron nečekal, svalil se břichem na zem. Jenny si na něj sedla a skroutila mu ruce za záda.
"Bobe, jak dlouhý čas si přestavuješ pod pojmem dýl?" smála se dál. Ron v jejím smíchu nenašel ani stopu vysmíváni jen čilé radosti, jen pokrčil rameny.
"Asi na dlouho," povzdechl si.
"To zvládneš." Pustila mu ruce a kotoulem vzad mu uvolnila nohy. "Tohle, co tu cvičíme, není až tak úplný boj. Zatím jsem ti ukázala, jak někoho složit bez ublížení na zdraví, sebeobranu... ještě jsi neviděl, jak protivníkovy ublížit," řekla vážně.
"Ukaž mi to," zaprosil Ron.
"Ne," zamítla. "Tohle nebudeme zkoušet ani na jednom z nás, budeme si muset zařídit nějaké pomůcky. Jestli nějaký kouzelník prohlásil, že mudlovské boje nejsou nebezpečné, tak se mýlí. Dokážou zabít." Ron si ji udiveně měřil. "No to víš, jestli si myslíš, že rozdávání rány pěstí bolí jen toho, komu jsou určeny, tak se pleteš. Musíš trénovat, jakkoli špatně udeříš, můžeš si zlomit ruku nebo jinou část těla, boj není nic jednoduchého."
"Asi už jsem tě pochopil. Ale když jsem sledoval tebe a Ell jak se perete a dáváte si dost prudké rány, bez zkřivení obličeje, nenapadlo mě, že by ty rány mohly bolet."
"Léta praxe a cviku," vysvětlila hned. "Jen si nemysli, že ty rány nebolí, jinak bychom se ani nepraly." Jenn si skousla ret. Neřekla toho až příliš? "No tak, teď žádný ulívání, ty kůže lína," vyzvala ho. Znovu se do sebe pustili. Ron se opakovaně pokoušel ji porazit. Bohužel se mu to nepovedlo. Když Jenn Rona znovu držela v šachu ozval se potlesk.
"To bylo zajímavé." Jenny z Rona seskočila.
"Profesore," pokývli hlavou. Jenn se otočila k profesorovi zády.
"Rone, dnešní lekce končí, zítra v sedm."
"Neee. Jennýsku, nemusíš ještě třeba navštívit toho maroda?"
"Ne, jednou mi to stačilo," ušklíbla se. "V sedm, Rone." Otočila se a mířila pryč.
Ron na ní nevěřícně koukal. Pak se zmučeně podíval na Lupina a zašeptal:
"Vidíš? Já říkal, že si to užívá." Profesor se usmál. Ron pokrčil rameny a vydal se k Hagridovi, kde se měl sejít s přáteli.
"Jenny, počkejte." Jeny se otočila a čekala.
"Trpíš rozpolcenou osobností?"
"Cože?" nechápal, jeho úsměv byl ten tam. Jenny zakroutila hlavou a šla dál.
"Jednou mi vykáš, podruhé mi tykáš! Jsi nerozhodný, nevíš, co od života chceš!" zvyšovala hlas Jenn.
"Jistě, ty víš nejlépe, co chci já sám," řekl ledově a snažil se s ní udržet krok.
"Takže zůstaneš teď už u tykání?" prskla. "Je mi fuk, co chceš!" křičela. "Jsem si ale jistá, že ty sám nevidíš žádnou svou budoucnost, jsi tak zbabělý si plánovat to, co bude."
"Ty si budoucnost pořád plánuješ, viď? Jako agentka si to smíš dovolit," posměvačně se ušklíbl.
"Ale ano, plánuju. Jednou agentka nebudu, jednou budu mít milujícího manžela! Budu mít děti, budu mít rodinu! JÁ nejsem skořápka bez citů! Vím, že jednou budu mít plné zuby magorů, co ohrožují svět a přenechám to někomu jinému!" Změnila směr své cesty a přidala do kroku.
"Já vím, co chci," řekl potichu. Jenny se zastavila.









































Skvělý, skvělý, skvělý. Tuhle povídku miluju, i když jsem si jí zase musela přečíst od začátku. Překvapivě. Jen doufám, že další odmlka nebude trvat tak dlouho jako tahle.