6.kapitola: První hodina s Umbridgeovou

8. února 2009 v 19:14 | Enny & Tabby & Pol |  Hra s časem
Hola hej, další kapitolka ke Hře. Původní kapča je dílem Polgary. S Tabb jsme ale kapču z velké části překopaly přepsaly a spojily s částí z jiné kapitolky. =c) Přečíst... ať jste v obraze. =c)


Dívky v nebelvírské ložnici tiše oddechovaly. Sluneční paprsky se marně snažily najít cestu skrz závěsy. Jako první se probudila Pol. Rozespale pohlédla na hodinky a protáhla se.

"Oh, šest ráno?" zašeptala do ticha a posadila se.

"Pol, ty už jsi vzhůru?" ozvala se Fran. V zápětí se Pol naskyt pohled na rozcuchanou hlavu vykukujíci z roztáhnutých nebes.

"Teď jsem se vzbudila. Maha ještě spí, že?" optala se chraptivým hlasem od spánku.

"Jasně, má tvrdý spánek. Obdivuju ten její dar usnout kdekoliv."

"Například u Brumbála v ředitelně," zasmála se potichu elfka.

"Snídaně je až za hodinu, co budeme dělat?" nadhodila otráveně Fran.

"Můžeš mi říct, co jsi dělala ty roky, kdy jsme se neviděly," navrhla Pol a pohodlně se zavrtala do vyhřáte peřiny. Fran si k ní zalezla.

"Héj, to je moje místečko!"

"Teď už ne!" vyplázla na elfku jazyk. Polly jenom protočila oči v sloup.

"Hmm, jaký je teda tvůj příběh?" pobídla Pol Fran. Dívka se zahleděla do prázdná a začala vyprávět. Čas uběhl rychleji než by si přály, ale bylo načase vzbudit ostatní.

"Mahy." Drkla do kamarádky Fran. "Mahy, vstávej. Musíme na snídani."

"Ještě pět minut, mami," zamumala a přetáhla si přes hlavu peřinu. Fran protočila oči. Trhnutím z ní stáhla peřinu. Maha se nemotorně překulila a žuchla na zem.

"Žádných pět minut, vstávat a cvičit!" zašklebila se Fran. Maha si masírovala zadek.

"Nemohlo to být šetrnější?" mračila se.

"Promiň, já neodolala," smála se Fran. Maha se natáhla pro polštář a mrštila ho po kamarádce. Fran ale uhla.

"Vedle, jak ta jedle." Maha vyplázla jazyk a vyškrábala se ze země a šla se převléknout. Ostatní dívky už odcházely na snídani, jen Hermiona stála nerozhodně u dveří.

"Dokážete se dostat do Velké síně? Teda, myslím tím, jestli tam trefíte?" zeptala se Hermiona, holky si vyměnily pohledy.

"Já nevím, byly jsme tam jen jednou," odpověděla nejistě Pol.

"Zavedu vás tam, pokud budete chtít," nabídla se.

"To budeš moc hodná," přikývla Fran, a pak se rozesmála při pohledu na Mahu, která sváděla krutý boj s vlasy.

Jakmile sešly do společenské místnosti, spatřily tam Rona a Harryho, jak se rozvalují ve svých oblíbených křeslech u krbu a čekají na ně.

"Můžeme vyrazit," pobídla je s úsměvem Hermiona, a jako první vyrazila do Velké síně. Harry s Ronem po sobě šlehli očima, ale nic nenamítali proti třem novým dívkám.

V Síni už to šumělo hovorem, když se usadili, přistoupila k nim profesorka Mcgonagalová a rozdala jim rozvrhy.

"Koukněte na dnešek!" zasténal Ron. "Dějiny čar a kouzel, dvouhodinovka lektvarů, jasnovidectví a dvouhodinovka obrany proti černé magii... Binns, Snape, Trelawneyová a ta děsná Umbridgeová v jeden den! Doufám, že si Fred s Georgema pospíší a vychytají těm svým záškoláckým zákuskům mouchy." Hermiona po něm vrhla nesouhlasný pohled.

"Za chvíli začínají Dějiny, už bychom měli jít," vstala Hermiona od stolu.

"Tak, jdem si pospat, ne?" řekla odevzdaně Fran. Trio se na ní překvapeně podívalo. Pol protočila oči.

"Ha ha, už v tom nejsem sama, tak, teď přemejšlej prťka, přemejšlej," smála se v duchu Maha. Fran se zamračila. Na tváři se ji oběvil výraz zmateného štěněte.

"Eh, no já - Hmm, mně Dějiny nikdy moc nešly, většinou jsem je prospala, hih," poškrábala se na hlavě. "Asi tak, no... Půjdeme?" zeptala se s nadějí v hlase.

-----------------------

"Pospěšte, za chvíli máme lektvary!" poháněla je Hermiona, společně zamířili do sklepení. Z něj právě vybíhala skupinka sedmáků.

"Nazdár, Ronánku!" křikl nějaký zrzek.

"Čau Harry, Hermiono! Sevík nemá dobrou náladu... Takže nic neobvyklýho," mrkl druhý zrzek na Harryho a odběhl.

"To opravdu není nic nového," sykl Harry. Fran se jen usmála... Jako za strarých časů.

"Hele, Pol, seš v pohodě? Koukáš, jako bys viděla ducha," uchechtl se Ron a strčil do plavovlásky. Fran s Mahou na sebe mrkly.

"Pol? Už si ho viděla včera," vyslala k ní myšlenku Fran.

"Já vím, ale je to..."

"Zvláštní," doplnila ji Maha. Pol kývla.

"Fran?"

"Hm?" prohrabávala se tázaná v brašně.

"Koukni, kdo se nám to tu řítí," usmála se Pol. Fran se zarazila a rychle vzhlédla. Její modré oči se opět setkaly s těmi ocelově šedými. Ty teď však byly chladné a také plné pohrdání, když spočinuly na Harrym.

"Pottere!" prskl blonďák jízlivě. "Ještě tě neodtáhli ke svatému Mungovi?"
Harry se na něj podíval nenávistným pohledem.

"Copak Malfoyi, tvůj otec ti nevyřídil pozdrav? Nebo mu to vypadlo z hlavy, když dostal hordu úkolu od Voldemorta?" Malfoy vytasil hůlku, Harry s Ronem ale taky nebyli pozadu. Maha popadla Harryho a Rona za hábit, bohužel s nimi ani nehnula.

"Pol! Pojď mi sakra pomoc!" Ohromená elfka se vzpamatovala, strhla Ronovi hůlku a tlačila ho do učebny.

"Co si to dovoluješ, Pottere? Jak si opovažuješ..." Z Malfoye šlehaly blesky.

"Harry, skloň tu hůlku, nastojí to za to!" sykla mu do obličeje Mahy. "Harry, prosím, pojď!" prosila. Harry konečně uhnul pohledem a sklonil hůlku. Maha přikývla a vydechla úlevou. Fran obezřetně pozorovala Draca, pořád mířil hůlkou na Harryho záda.

"Skloň tu hůlku, nechceš přece dělat problémy, že ne?" otázala se Fran.

"Kdo si myslíš, že jsi?!" prskl na ni Malfoy. Fran mu klidně pohlédla do očí.

"Francis Jugsonová, těší mě."

"Další krvezrádce, tvůj papínek musel mít obrovsku radost."

"Rozhodně větší než ten tvůj z tebe."

"Frany? Musíme jít!" napomenula ji myšlenkou Pol.

"Jo," vrátila jí. Věnovala blonďákovi poslední pohled a zapadla do učebny.

"Co to mělo znamenat, Draco?!" zaslechly holky hlas Pansy. Další debatu přerušil příchod Snapea.

-----------------


"Dobré odpoledne, třído," uvítala je profesroka, když se konečně všichni usadili.

"Dobré odpoledne," zamumlali někteří.

"Ale, ale," zavrtěla hlavou profesorka Umbridgeová. "Takhle by to asi nešlo, že? Byla bych ráda, kdybyste odpověděli: Dobré odpoledne, paní profesorko. Tak ještě jednou, prosím. Dobré odpoledne, třído!"

"Dobré odpoledne, paní profesorko," zaduněli sborem a v mnohých hlasech bylo jasně slyšet znechucení.

"Výborně," pochválila je sladce. Pol měla chuť po ní něco hodit - něco velice těžkého.

"Hele Fran, taky máš takové neodolatelné nutkání něco těžkého hodit po naší drahé paní profesorce?" naklonila se k černovlásce elfka.

"Já bych spíš zvolila nějaký jed, po němž se umírá velice pomalu," odvětila stejným tónem Fran.

"No jo, krev se nezapře, co Frany?" utahovala si z kamarádky Maha. Černovláska k ní pootočila hlavu a vyplázla na ni jazyk.

"Takže, nyní schovejte hůlky, předpokládám, že všichni máte Teorii obraných kouzel od Wilberta Šmírala," zatrylkovala tím odporně sladkým hlasem.

"Ano," zahučelo třídou.

"Ale no tak, vím, že to dokážete mnohem lépe, znovu se vás tedy ptám... Máte všichni Teorii obraných kouzel od Wilberta Šmírala?"

"Ano, paní profesorko," řekli sborem.
Maha si ještě šeptem zamumlala.

"To si piš, ty Ropucho. Já vám holky nevěřila, že je to s ní tak zlé, ale baba s takovýmhle vkusem je na zabití," ušklíbla se, když pohlédla na sladkou růžovou mašli.

"To je ono. Otevřete si ji na straně pět a začněte číst první kapitolu." Třidou to zašumělo, všichni spěšně vytahovali své učebnice. Třída utichla, zdálo se, že každý přemýšli nad něčím jiným, ale nikdo nad teorií. Fran se rozhlédla po třídě a zaregistrovala hlasící se Hermionu.

"Ale ne," zaúpěla. Pol a Maha se podívala směrem, kterým koukala Fran. Maha pod stolem kopla do Hermioniny židle. Ta se na ní tázavě podívala. Maha kroutila nesouhlasně hlavou.

"Dej tu ruku dolů...," sykla.

"Proč?" zašeptala Hermiona, ruku stále zdviženou. Maha se nadechovala k odpovědi, tentorát ale dostala kopanec ona od Pol, která varovně zavrtěla hlavou.

"Ano, slečno - ?"

"Grangerová Hermiona, chtěla bych jen vědět, jestli budeme používat praktická kouzla?!"

"Ne, nebudeme, ministerstvo kouzel se domnívá, že je to zbytečné a pochybuji, že by se vám během MÉ výuky mohlo něco stát," odvětila velice stručně profesorka Umbridgeová. Pol pohlédla na Harryho a zavrčela. Už, už se totiž nadechoval k otázce.

"Silencio!" zašeptala Maha. Kouzlo se nepozorovaně vpilo do Harryho. Pusu otevřel na prázdno a zase jí zavřel. Zmateně se rozhlédl. Do konce hodiny nechala Maha kouzlo působit. Už těch hádek za jeden den bylo dost.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Caisy Caisy | 8. února 2009 v 20:40 | Reagovat

Holky tak tyhle nový kapitolky se vám opravdu povedli.... jsem ráda že jste se do toho pustily znova protže jsem opravdu zvědavá jak to na konci dopadne :-)

2 Kris Kris | Web | 9. února 2009 v 12:10 | Reagovat

Pěkný, nějak si nepamatuju, jak to bylo předtím, ale je to hezký. Měla bych si doplnit své znalosti této povídky.

3 Angee Angee | Web | 29. června 2009 v 21:27 | Reagovat

aha, asi v minulosti to byl nějakej průser =D zajímalo by mě, co měl Harry říct

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


© 10/2007-2018 (prostě už je holt starouš :D)
Obsah tohoto blogu je zakázáno kopírovat bez předešlého uvědomění majitelky! A nejspíše ani po něm.