7.kapitola: Budíček!

17. února 2009 v 10:10 | Enny & Tabby |  Hra s časem
Hola zlatka. =) Přinášíme vám s Deny další kapitolku ke Hře. A máme pro vás menší oznamko...

Plus mínus od deváté kapitoly bude Hra pozměněná skoro komplet!!! Sem tam zůstanou zachované některé sekce nebo nápady, jinak si s tím dáme práci a překopem to pro vás do čitelnější verze. =)





"Alespoň, že tohle nám vyšlo," šeptla Fran k holkám, když vycházely z učebny.

"Jo, ale myslím, že dříve či později Harry ten trest stejně dostane," podotkla Pol.

"Hm, určitě. Za mých let dávala tresty a strhávala body za všechno. Pamatuju si, jak jednou potrestala Harryho jen proto, že se mě zastal," zavzpomínala Francis.

"Kdo se koho zastal?" ozvalo se jim za zády.

"Ale nikdo!" vyhrkly všechny tři najednou.

"Maho, můžu s tebou na chvilku mluvit?" přerušila je Hermiona a zamířila k jednomu z výklenků.

"Jasně," podivila se plavovláska a následovala Hermionu.

"Víš, zajímalo by mě, proč a na co jsi mě upozorňovala v hodině," zaskočila Mahu svou otázkou Hermi.

"Heh?" Maha si skousla ret. Improvizuj, holka! "Jó! No, totiž... Táta mi říkal, že Umbridgeová je děsný zvíře! Nesnáší, když jí někdo do něčeho kecá nebo jí vymlouvá její pravdu," začala spiklenecky šeptat. "nechtěla jsem, aby dal někomu z nás trest."

"Aha, a proto jsi zabránila mluvit i Harrymu?" vybalila na ni.

"Oh-eh-ehm. Jak?" dostala ze sebe jediné souvislé slovo. Krapet jsme zapomněly, jak je Hermiona všímavá.

"Jednoduše. Byla jsi jediná, kdo si neschoval hůlku do tašky," založila si Hermiona ruce na hrudi.

"Mno, mám někdy krapet problémy s dodržováním pravidel. Ale bylo by přece nespravedlivé, kdyby si Harry musel odpykat trest zato, že říká pravdu, ne?" brebentila Maha ve snaze to zakecat.

"O čem to mluvíš? To snad víš, co chtěl říct?" zamračila se hnědovláska.

"Ne!" Do háje, do háje, kurva! "Jen jsem..."

"Kde to vázne? Čeká se jen na vás," přiběhla na poslední chvíli Fran.

"Dík!" vyslala ke kamarádce Maha myšlenku. Ta si ji pobaveně prohlížela.

"Už jdeme, viď, Hermiono?" chytila se toho Maha a rychle proklouzla zpátky na chodbu. Francis ji následovala, jen Hermiona je ještě okamžik pozorovala zkoumavým pohledem z výklenku.

"Jsem zvědavá, jak dlouho to před ní utajíme," odfrkla Maha.

"Moc dlouho nepočítej," odpověděla jí zamyšleně Frany.

-----------------


"Zajdu do společenky, jsou tam skoro všichni," oznámila Pol holkám.

"Jasně," kývla hlavou Maha. Pol jim mávla a zmizela za zavřenými dveřmi. Maha s Francis osaměly.

"Skoro všichni... Hlavně ten jeden," uchichtla se Maha.

"Mělas jít taky," šeptla Fran.

"Ale ne, já si hodím šlofíka!"
Na důkaz toho, že svá slova myslí vážně, sebou plácla do postele.

"Přemejšlela sem o tom, jak to vlastně bude," ozvala se najednou Fran.

"Co jak bude?"

"Tak... Prostě všechno. Nikde není zaručeno, že zase budeme šťastné s těmi, se kterými jsme byly. My máme jistou vlastně jen jednu věc," trochu posmutněla.

"Jakou?"

"Můžeme se pokusit je zachránit. A můžeme do toho dát všechno," řekla s odhodláním. I svůj život... pomyslela si.

"Ou jééé, už mluvíš jako Pol," usmála se Maha. "Ale máš pravdu, nikdo nám nedal jistotu, že se dáme dohromady zrovna s těmi, které milujeme, nebo že uspějeme. Může to taky dopadnout mnohem hůře, něž minule."

"A pak, kdo tu mluví jako Pol," rozesmála se Fran, obavy však vypustit nedokázala. Ložnicí se opět rozhostilo ticho.

"Frany?"

"Hm?"

"Mám chuť se proletět," špitla rošťácky Maha.

"To seš celá ty! Tak leť, já nemůžu. Víš, že bych byla moc nápadná," otočila se na kamarádku Francis.

"Ale no ták, Fran, vždyť už se stmívá! Jak dlouho už si neletěla? Odreaguješ se, poleť! Navíc, nemusíš dosáhnout plné velikosti!" přesvědčovala ji Maha a posadila se.

"Stmívá, ale není tma. A navíc, Pol by nesouhlasila," podotkla tiše.

"Pol tu není. Fran, pojď! A řekni mi, popravdě... Netoužíš po tom se proměnit a znovu se volně proletět?"

"Uhodilas hřebíček na hlavičku, toužím po tom, ale nemůžu a ty to víš. Netrap mě. Slibuju, že se proletíme, ale ne dnes."

"Fajn, beru tě za slovo!" mrkla na ni Maha.

"Ok, oslavíme tim nějakej úspěch, jo?"

"Super nápad!" lehla si opět Maha. Obě se ponořily do svých vlastních myšlenek a vzpomínek. Po chvíli usnuly...

"Si děláte srandu?!" zahalasil někdo pobaveně. Maha se s trhnutím probrala.

"Co? Kde? Kdo? Já nechci!" vypadlo z ní zmateně. To se rozesmála nejen Pol, ale i Fran, která mžouravě hleděla na příchozí.

"Jak to, že spíte?" optala se Pol. "Oprava... Jakto, že si šla spát tak brzo, Fran? U Mahy se nedivím ničemu," pokračovala Polgara.

"Jsem unavená," řekla prostě.

"Já taky!" přidala se Maha.

"To my víme," zasmála se Pol. Převlékla se a taky ulehla. Po chvíli dorazil i zbytek osazenstva pokoje...

"Hola hej! BUDÍČEK!!!" zařvala ráno z plných plic Maha a třískala přitom do... pokličky? Kupodivu vstala jako první. Tiše vzbudila akorát Pol a Hermionu. Ty si teď držely dlaně na uších.

"Vstávat! Je ráno! Ptáčkové zpívají, sluníčko svítí!" křikla ještě jednou. Polgara s Hermionou se rozesmály, venku lilo jako z konve. Závěsy u zbylých spáču se začaly vlnit.

"Seš normální?!" prskla Levandule.

"Víc než ty, ty nádhero!" vyplázla na ni jazyk.

"Sáro!" sykla Francis. "Tos nás nemohla vzbudit normálněji?!"

"A proč bych měla?" zatvářila se jako svatoušek. "Jen si vzpomeň, s jakou radostí si mě podobnym způsobem včera budila ty! A navíc," ztišila hlas. "Tyhle dvě si to zasloužily," Fran s Pol se chtíc nechtíc ušklíbly.

"Co máme dneska?" zívla Pol a hodila na sebe hábit.

"Hm, formule, dvouhodinovku přeměňování a po obědě... Bylinkářství," zavzpomínala Fran.

"Holky, honém! Mám hlad!"

"Ále, nepovidej!" popíchla Mahu Polgara.

"No tak dem, ať nám tu neomdlíš hlady," zasmála se Fran. Ve společence se jako první připojila k ostatním.

"Ahoj!" přitočil se k nim...

"Fred nebo George?"

"Fred. Kde máte Pol?"

"Támhle," ukázala Fran a usmála se. Vypadalo to, že alespoň Polgaře to vyjde.

-------------

"Víte, co mě včera napadlo?" zeptala se Francis holek.

"Nee."

"Mohly bychom si sepsat, čeho všeho vlastně chceme docílit, co chceme změnit," začala opatrně vysvětlovat černovláska.

"Jo, to je skvělej nápad!" přitakala Polgara. "Sepíšem si, co se kdy stalo a budeme to možná moci zachránit."

"Fajn," vytáhla Maha svitek pergamenu.

"Neblázni, někdo může přijít!"

"No a? Tak zmlknem. Bože, Pol! Nehroť to!" Polgara se nadechla k protestu.

"Nehádejte se! Maha má pravdu. A navíc, čím dřív to sepíšem, tím spíš se do toho můžem pustit," navrhla nakonec Fran.

"Ok, tak zapisuj," rezignovala Pol.

"První zápas," řekla Fran.

"Co s nim?"

"Musíme zabránit tomu, aby Harry a dvojčata dostali zákaz!"

"Vánoce - varujeme Brumbála o nebezpečí na Ministerstvu!" přidala Pol.

"Sirius!" pronesla líně Maha a zapsala vlastní návrh.

"K tomu dopiš, že musíme Harryho udržet tady, nesmí na Ministerstvo!" dodala Pol.

"V tom případě musíme informovat Albuse, je povinnen pak Harrymu sdělit vše, co se týká jeho a Voldemorta. Tudíž i znění věštby," vysvětlila Fran, když na ni Maha nechápavě pohlédla.

"Jo ták!"

"Útěk Smrtijedů," napadlo Mahu.

"Tomu asi nezabráníme," zamračila se Francis. Pol přemýšlivě těkala pohledem z Mahy na Fran a zpět.

"Holky, napadlo vás ale, co se stane, když ty důležité momenty změníme? Když třeba Harry nebude bojovat na Ministerstvu?"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 vladka vladka | Web | 17. února 2009 v 12:01 | Reagovat

tento koment som pisala aj Tabby

musim povedat ze tato poviedka sa mi paci aj teraz kedze si uz nepamatam este tu neopravenu poviedku aj ked sa mi tak troxku mari ze to nebolo az tak velmi pozmenene ale tato kapca bola super

chudak Maha ked bola pred Hermiou

2 Kris Kris | Web | 17. února 2009 v 12:02 | Reagovat

No, co se změní? Hmmm,... Nechám to na vás, že ano,... (otočí se na svého imagaínárního přítele, který ji ťuká na rameno)

Jo. (přikyvuje)

Pěkná kapitolka, těším se na pokráčko, tady má někdo prázdniny, co???

3 Caisy Caisy | 18. února 2009 v 20:46 | Reagovat

opravdu krásná kapitolka... je radost to číst :-)

4 kača kača | Web | 19. února 2009 v 20:34 | Reagovat

ahojik moc klasnoučkej blogisek  u mě je tipovačka pospěš

5 Nasraná Tabby Nasraná Tabby | Web | 20. února 2009 v 11:03 | Reagovat

Grrr, jak já miluju tyhle komenty... Holka seš marná, psát na blogy stejne (podobné) komentáře...

6 Angee Angee | Web | 30. června 2009 v 19:06 | Reagovat

ta poslední věta bylo to, co jsem chtěla napsat do komentáře =D jinak, já asi poznám kdo píše jakou část... =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


© 10/2007-2018 (prostě už je holt starouš :D)
Obsah tohoto blogu je zakázáno kopírovat bez předešlého uvědomění majitelky! A nejspíše ani po něm.