close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Po zrušení blogu mě můžete nalézt zde: anden.mysteria.cz

Mějte trpělivost, bude trvat, než to tam s holkama zase zprovozníme/zaktualizujeme. :)

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

!!!SURPRISE!!!

8. února 2009 v 0:52 | Andy & Enny |  The world of secrets
Hola heeeeeeeeeeej

E: Naši drazí spoluobčané... *odkašle si a na všechny hodí vážný pohled* :D
A: *výtlem...* :D
E: Výborně... tak tedy... Než se mi tu kolegyně vzpamatuje... :D:D Přicházíme s důležitým oznámením. A překvapením. Jak jinak.
A: Oki :D Hele, už jsem v pohodě. Není to žádne kinder surprise :D
E: Ty nerada čokoládu? *otočí se zmateně na Twin*
A: Mám, ale tam mě upa deprimuje ten hubenej kluk na obale s věčným úsměv a... No, to sem nepatří *hodí nevinný pohled*. I když to, co pro vás chystáme, je k sežrání... kor v některých částech, co Twin? :D *angel*
E: Jooo... Někdy to bude hot! :D*zubí se na všechny kolem* Ale o co že to vlastně půjde? :D
A: Ditto, Twin :D No, o co? Hádejte?
E: Nic neslyšíííím! *naklání se směrem k posluchačům* Co ty? *koukne na kolegyňku*
A: Ne, nic. Samý bezradný pohledy... Tak lidi, seberte se :D *kroutí očima*
E: My vám napovíme. *usměje se* Jedná se o jistou věc, kterou si někteří z vás oblíbili... A my ji stáhly. *čeká na reakci* :D:D
A: Myslím, že teď už většina ví *schovává se za mikrofon a čeká spršku rajčat a zeleniny*
E: Taky si to myslím. :D Ale... Ne, opravdu vám World of Secrets nevrátíme. Tedy, jak se to vezme. *spokojeně se zubí*
A: Ty je napínáš, Twin. :D
E: To se musí! *spiklenecky šeptá* :D:D
A: Seš menší, takže mě trefí snáz... a tentokrát může letět něco ostrýho, tak je moc neprovokuj.
E: Menší? *měří si vzrůsty* Safra. :D:D V ohrožení tě přece nenechám. K věci... Rozhodly jsme se, že vás necháme nahlédnout pod pokličku připravovaného příběhu...
A: Ano, slyšíte správně. Nevykašlaly jsme se na náš milovaný příběh *spokojeně se usmívá*.
E: Kdo by se taky na něco takového vykašlal? No řekněte... Možná se ptáte, co to na vás zkoušíme... :D Jednoduše... Není to nic složitého. S Andy písáme dál a vy budete mít příležitost jako první číst pár úryvků.
A: *naklání se k davu a chce slyšet potlesk a jásot* :D
E: Proč že nedostanete víc? *zaslechne jednu z otázek* Mno… Z jistého prostého důvodu… Ciara s Ellie hodlají cestovat.
A: Chytrému napověz, hloupého trkni :D Myslím, že hloupý tu nikdo není, takže se k tomu s Enny dále vyjadřovat nebudeme...
E: Správně. :D:D Nyní můžeme říct jednu jedinou věc…
A+ E: UŽIJTE SI ÚRYVKY!!! *mávají na rozloučenou*

Jedinečný okamžik... Jen kvůli vám a pro vás, zlatka...



ÚRYVEK 1

Obdivovala jsem Charlesovu schopnost střežení vlastní mysli. Byl impulzivní, takže jsem vždycky věděla, co a jak prožívá, ale mysl si chránil jako to největší státní tajemství. Avšak netuším, jak přede mnou dokázal uchránit takový nepodstatný detail, jako je jeho dcera. Pravděpodobně skrývá víc, než jsem tušila.
"Když už jsme u Ellie… Vykazuje činnost šestého smyslu." Přenesla jsem téma hovoru o kousek dál.
"Šestý smysl? Co přesně?"

ÚRYVEK 2

"Jo, já vím." Vydala jsem se ke dveřím, ale když jsem měla ruku na klice, tak jsem se zarazila.
"Jo a Charlesi... To o tom nevytáčení. To platí až od teďka, že?" zeptala jsem se opatrně.
"Dejme tomu. Proč?"
"Jen tak. Si ověřuju."
"Padej."
"Rozkaz, pane!" Zasalutovala jsem a rychle jsem vypadla na chodbu a na požární schodiště. Nechtěla jsem se s Margaret setkat ve výtahu. Když jsem byla o patro níž, zaslechla jsem ze shora řev.
"Charlesi! Ta husa mě polila polívkou!" To mě donutilo zrychlit krok.

ÚRYVEK 3

Vydala jsem se tedy k budově nás mladistvých a snažila si v hlavě zesumírovat, co se vlastně chystám udělat. Ale tentokrát mi v odhodlané chůzi nepomáhala hlava, ale srdce. Sakra, proč musím znít jako špatnej americkej film?
V "obýváku" jsem se vůbec po nikom nerozhlížela a rovnou zamířila do druhého patra, kde měly všechny "smysly" svůj pokoj. A modlila jsem se, aby ve svém pokoji byl sám. Byl až na konci chodby a aspoň nikdo neotevřel nečekaně dveře.
Lehce jsem zaťukala a doufala, že vůbec otevře. Dlouho se nic nedělo, až když jsem se chystala k odchodu, se dveře malinko otevřely. Vklouzla jsem do tmavého pokoje. Světla byla zhasnutá a já jen zahlídla siluetu pod oknem, kterým do místnosti proudil malý paprsek světla od měsíce. Zavřela jsem za sebou dveře a šla si k němu sednout. Chvíli jsme jen mlčky pozorovaly stíny, které se míhaly po zdech od kymácejících se stromů venku. Pak jsem konečně sebrala odvahu.
"Promiň."

ÚRYVEK 4

Rychle jsem vytáhla pager a přečetla si zprávu.
Ihned se dostav k Charlesovi. Úkol.
Povzdechla jsem si a obrátila směr chůze. Proč zrovna teď? Do kanceláře jsem přišla celá udýchaná, protože jsem celou cestu pro jistotu běžela. Nestávalo se moc často, aby mi zprávu posílali pagerem. To byla poslední alternativa, takže půjde asi o něco důležitého. Nevšímala jsem si Marget a rovnou jsem vtrhla k Charlesovi.
"O co jde?" zeptala jsem se rovnou od dveří. Pak jsem si konečně všimla, že tam není Charles sám. U okna ještě postával James a George seděl v křesle. Takže celý jejich klub se sešel? To bude zase strašná mise.
"Zavři za sebou dveře, Ciaro. A posaď se."

ÚRYVEK 5

"Promiň, Georgie. Já jen, že…"
"Nemusíš se omlouvat. Většina z nás ví, jak se cítíš. Každý si tím prošel, i když většinou dobrovolně."
"On je tu někdo dobrovolně?" George se zasmál mému překvapenému výrazu.
"Samozřejmě. Snad si nemyslíš, že tvůj táta jen tak unáší lidi, kteří se mu zalíbí. Pokud vím, na výběr si neměla jen ty a Ciara. Zbytek dostal nabídku a přijal ji. To, že pak chtěli organizaci třeba opustit, je jiná."

ÚRYVEK 6

"Věř mi, tohle se ti někdy bude hodit. Umět bravurně couvat je důležité. Zejména v naší organizaci," poučoval mě. U něj nebylo couvání jako couvání. Měla jsem se naučit projet celkem dost velkou rychlostí mezi různými umělými překážkami a sloupy. Nešlo mi to, možná i proto jsme se tolik nasmáli.
"Máte ta auta pojištěná?" zeptala jsem se, když jsem poněkolikáté plnou rychlostí vrazila do plechové stěny.
"Ellie, s něčím takovým si vůbec nelam hlavu. Byly a jsou i horší případy."
"Oh, to potěší," poznamenala jsem tiše a znovu se rozjela. Tyhle hodiny budou skvělé na odreagování, prolétlo mi hlavou těsně předtím, než se opět ozvalo skřípání plechu…

ÚRYVEK 7

"Bojíte se, že by to mohlo ohrozit Alphu?"
"Ne, už jí to ohrozilo," odpověděl Charles s temným výrazem, který jsem u něj dlouho neviděla. Naposledy, když zemřela Alice. To se doopravdy tolik bojí odhalení? Ale když jsem přemýšlela nad tím, co by to pro všechny znamenalo... zatřepala jsem hlavou, abych tu myšlenku zapudila.

ÚRYVEK 8

V ruce jsem držela svůj stálý rozvrh. Chtěla jsem si ho pořádně projít při snídani. Rozložila jsem si ho teda vedle talíře a procházela si den po dni. Je středa a k tomu třetí týden v měsíci, což podle schématu znamená, že po snídani mám strávit několik hodin s Georgem. Dnešní den opravdu nemohl začít lépe. Usmála jsem se sama pro sebe. Odpolední běh s Gillem… To se snad taky zvládne. Přemýšlivě jsem zastrčila rozvrh do kapsy a vzala jsem do ruky nůž.
"Nebude ti vadit, když si sedneme k tobě?" Vzhlédla jsem.
"Hm, jasně, že ne." Zkoumavě jsem hleděla na Patrika a Fredericka.

ÚRYVEK 9

"Co jí na mně vadí?" vydechla jsem.
"Jsi tu nová. Ono ji to přejde," mrkl na mě Patrik a pokračoval stezkou dál.
"Spíš si najde jiný cíl," zabrblala jsem a zaslechla ještě jeho uchechtnutí. Slyšel mě. Zakroutila jsem hlavou a vydala se za ním.

ÚRYVEK 10

"Ellie." Stiskla jsem mu dlaň a ztuhla jsem. Na kratičkou chvíli jsem se ocitla v jiné, nejvzdálenější části jídelny.
"Alexi, musíš se přes to přenést! Navíc, na všechny kašleš. Jsme tým, zapomněl jsi?" Mohla jsem vidět ztrápeného Alexe. Kruhy pod očima svědčily o tom, že už se dlouho pořádně nevyspal.
"Ne, to ne. Ale… Proboha, Pate, byla to moje sestra! Nebýt tady toho…" Nechal větu nevyřčenou.
"Tohle ti ji nevrátí," poznamenal Patrik tiše.
Zhluboka jsem se nadechla a snažila se nepodlehnout tehdejší Patrikově bezmoci.

ÚRYVEK 11

"Co na mě tak zíráš? To sis opravdu myslela, že jsem takový idiot bez mozku, který žije jen pro to, aby ničil studenty?" Na poslední chvíli jsem se udržela, abych souhlasně nepřikývla.
"Jo." Tmu prořízl jeho smích. Zakuckala jsem se.
"Hodně mi připomínáš tvojí matku. Ale nikdy se mi nepostavila jako ty. Tak otevřeně a hlavně opakovaně. Teď můžu jen doufat, že si tak odvážná a ne tak blbá. Vím, že jsem na vás tvrdý. Ale svět tam venku je ještě tvrdší. Je to jen kvůli vám a vašemu bezpečí. Když nebudeš umět protivníka přeprat, musíš umět běhat rychleji než on." Celou dobu mluvil zapáleně a hlavně pravdivě.

ÚRYVEK 12

"Tak tady vás mám, vy malí smradi," zahlaholil kdosi za námi. Trochu jsem se vyklonila z vytvořené řady a v rychlosti jsem si prohlédla toho obávaného trenéra. Na první pohled vypadal jako tvrďák. Ale i tak byl sympatický. Jeden z přítomných kluků mu nahlásil počet cvičenců. Gill při jeho oznamu souhlasně pokyvoval hlavou a procházel kolem nás. Když dal rukou povel k rozchodu, zcela automaticky jsem přešla blíž k němu a otevřela pusu.
"Pane a kolik k..." A doprdele!, zaúpěla jsem v duchu.

ÚRYVEK 13

"Vstupte!"
"Dobrý den," pozdravila jsem hned, co jsem vešla.
"Zdravím. Ty jsi Ellie?" zeptala se nevrle. Kývla jsem. Huh, musím dát za pravdu Ci. Ta ženská je fakt protivná.
"Mám si…"
"Jeden výtisk dnešního náhradního programu, stálý rozvrh, učebnice, materiály. Stihneš to akorát na španělštinu." Vrazila mi do ruky jednoduchý batoh a stoh papírů, které posbírala na stole. Dál si mě nevšímala. Otočila jsem si rozvrh tak, abych v něm mohla číst.
"To jsi ještě tady?"
"Promiňte. Nashledanou." Rychle jsem se zdekovala. Tuhle paní mi bude stačit vidět jednou za rok. A i to už bude hodně.

ÚRYVEK 14

"Neudělej tomu kreténovi tu radost," zašeptala blízko mého obličeje. Chtěla jsem jí odpovědět, že to v plánu nemám, ale hlasivky mi vypověděly službu.
"Co si to říkala, Ciaro?" optal se zdánlivě klidně.
"Aby tomu kreténovi nedopřála tu radost, pane." Ciara se napřímila a odpověděla mu jasným hlasem. Myslím, že jsme obě čekaly řev. I přes to píchání v boku a škrábání v krku jsem se probrala, když se na tmavovlásku usmál.

ÚRYVEK 15

"Dobře." A věnoval mi jeden ze svých úžasných úsměvů. Rychle jsem ho ještě políbila a už mazala ke dveřím. Od nich jsem mu poslala ještě vzdušnou pusu a vylezla jsem ven na chodbu. Rychle jsem zamířila do svého patra. A už jsem si nevšimla člověka, který mě celou dobu bedlivě pozoroval.

ÚRYVEK 16

Probudila jsem se spolu s prvními denními paprsky. Rozespale jsem se protáhla a s námahou jsem si ze vzdáleného stolku vzala dálkové ovládání od hi-fi věže. Uvědomila jsem si, že teď už vedle vlastně spí i Ellie a na tváři se mi rozlil zlomyslný úsměv. Pustila jsem cédéčko a hlasitost už jsem ze zvyku dala co nejvyšší. Byla jsem hodná a první den jí jako budíček pustila Crawling. Joshovy nádavky jsem nevnímala a začala jsem se oblíkat.
Když jsem otevírala dveře svého pokoje, současně cvakly i ty vedlejší a já nasadila nevinný výraz. Ellie vylezla celá rozjařená a s úsměvem se na mě otočila.

ÚRYVEK 17

"Budu se někdy moct vrátit?" hlesla jsem.
"Kam myslíš?" zeptal se, i když musel moc dobře vědět, na co se ptám.
"Domů," otočila jsem se k němu čelem. V jeho tváři se zračila bolest.
"Ne, Ell. Nebudeš."

ÚRYVEK 18

Zhluboka a vyděšeně jsem dýchala. Nedokázala jsem oči odlepit od nočního stolku.
"Drž se ode mě dál, Ellie." Dolehlo ke mně varovné zasyčení. Automaticky jsem kývla a spolu se zaklapnutím dveří jsem se složila na zem.
"Ell? Ellie! Seš v pohodě?" Cítila jsem, jak se mě George snaží vytáhnout na nohy.
"Jo, jen… Dej mi chvilku," šeptla jsem přiškrceně. Ciařiny pocity ve mně stále přetrvávaly. V uších mi pořád zněly ty výstřely. A její poslední věta.

ÚRYVEK 19

"Tak kde jsme to skončili? Sto dvanáct, třináct..." To bylo poslední, co jsem zaslechla, než jsem odběhla k lesu. Měli jsme tu tréninkovou stezku, která byla ztížená několika překážkami po cestě.
Když jsem se po nekonečně dlouhé době vracela na pokoj, myslela jsem, že únavou padnu. Poslední kolečko jsem doběhla jen silou vůle. Musím Jamesovi říct, že pokud bude v nejbližší době chybět, tak ho zabiju. Tři hodiny navíc s Gillem je opravdu masová vražda.

ÚRYVEK 20

"Nejsem povinna ti to sdělovat, Ciaro." Hodně jsem se ovládala, abych nedala oči v sloup.
"Já vím, tak mě můžete aspoň pustit za Charlesem, prosím?" Její myšlenky byly při vyslovení jeho jména stále stejné. A to i potěch letech. Charles byl nejmladší ředitel od založení této společnosti, ale asi nejautoritativnější.
"Myslím, že to půjde těžko. Dnes tu není. Vrací se až odpoledne." Tak tohle bylo ještě divnější. Charles ani James nikdy nechyběli, aniž by to dopředu ohlásili. Tady jde o nějakou důležitou akci.


Užili jste si dáreček? =D



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petula Petula | 8. února 2009 v 13:34 | Reagovat

No jasně. Podle tý dýlky by to mohla být jedna kapitolka sama o sobě. Fakt super nápad.

2 Tabby Tabby | Web | 8. února 2009 v 14:27 | Reagovat

Teda, holky Vy válíte... Snad vám to vyjde  a úspěšně ji dopíšete... Je to hodně zajímavé nahlédnou do něčeho tajemného, děkuji :-*

Pa pa

3 nerrti nerrti | 8. února 2009 v 18:52 | Reagovat

Já to chci celééééé! Jen dodatek, ve většině případů se těžko poznává o kterou jde... Ale dobrý!

4 Tabby Tabby | Web | 8. února 2009 v 19:53 | Reagovat

nerrti myslím, že to byl účel xD

5 Sarbonne Sarbonne | E-mail | Web | 11. února 2009 v 10:17 | Reagovat

ahoj, úryvky jsem nečetla z jednoho prostého důvodu: nestihla jsem přečíst kapitoly, které jste tu už měli zveřejněné a tak nemám ponětí o co jde. Vím ale, že to vypadalo moc zajímavě a ráda bych svou nevědomost napravila.

Mohly byste sem dát ty původní kapitoly? Nebo mi je alespoň pošlete na mail.

Doufám, že vyhovíte mé ponížené žádosti a já se budu moci zařadit mezi vaše věrné čtenářky :D

6 Eliota Eliota | Web | 18. února 2009 v 10:51 | Reagovat

Úžasné! Já chci, aby přibyla další kapitolááá!! *pláče*

(Už jsem říkala, že tu Ellie fakt nemám ráda?)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


© 10/2007-2018 (prostě už je holt starouš :D)
Obsah tohoto blogu je zakázáno kopírovat bez předešlého uvědomění majitelky! A nejspíše ani po něm.