24. srpna 2009 v 19:00 | Enny
|
Heheeeee... Po měsíci kapča.
Nezasloužíte si ji, víte? =P
Na další si asi počkáte déle. Uvidíme. Kdo ví? *muhehe*
Věnuju jí všem, kdo mi u té minulé nechali komentík. :) Díky. Opravdu. :)
Úryvek >>
"Ááá!"
***
"Jasně. Hlavně, ať to stojí za to."
***
Pevně k sobě stiskla víčka.
***
"Co čteš?"
***
"Francis, tak o co jde?!"
Ležela stočená na posteli a snažila se zklidnit. Od plesu s tátou vůbec nemluvila. Ani při hodinách. Lhala by sama sobě, kdyby tvrdila, že to jde mimo ni. Chyběly jí ty občasné večery v jeho přítomnosti.
Pevně k sobě stiskla víčka. Potřebovala by pár hodin spánku, ale ten ne a ne přijít. Po dalších deseti minutách to vzdala, opřela se o čelo postele, do náručí si přitáhla Bee a zabořila hlavu do jejího kožíšku.
"Ty hádky jsou zbytečné, viď?" zamumlala.
"Pravda," ozvalo se v odpověď. V následujícím okamžiku se matrace na Franině posteli prohnula.
"Nemůžu za ním jít."
"Proč ne? Myslím, že už dostal příležitost nechat si to proležet v hlavě," spiklenecky na Francis mrkla Andy.
"Já... Nejsem si jistá."
"Frany, nebuď tak tvrdohlavá! Stačí, že je on. Navíc, jsou Vánoce! A pokud vím, tak první, které byste mohli strávit společně," přesvědčovala dívku dál hnědovláska.
"Jo," šeptla. Vánoce.
"Běž. Víš sama, že by tě to pak mrzelo...," šťouchla do ní. Frany se pokusila o úsměv.
"Dobře. Počkáš tu pak na mě?" koukla na kamarádku.
"Samozřejmě, budu si dole... číst." Francis pokývla hlavou a slezla z postele. Obě dívky se vydaly do společenky, kde se Fran od Andy odpojila. Obraz otvírala se zvláštním pocitem v hrudi. Udělala správné rozhodnutí? Zadumaně vykročila na chodbu a pokračovala dál k nejbližšímu schodišti.
"Fran, hej! Pst!" zaslechla za sebou zasyčení. Překvapeně se otočila a obezřetně zamířila k tmavé chodbě.
"Georgi! Co ty tu?" vydechla. Na tváři se jí objevil úsměv. "Proč nejsi s And? Mám pro ni skočit?" zeptala se rozjařeně a dlaní máchla ke vchodu do společenky.
"Ne!" zarazil ji. Pozvedla jedno obočí. "Teda jo, ale dej mi moment." Frany se rozzářily oči.
"Tak takhle ty! Fajn, kde a kdy ji mám přivést? Hm, nejspíš Komnata, což?" odtušila.
"Přesně. Půl hodiny?" zamyslel se. Frany potlačila myšlenky na tátu a kývla. Má přeci celý večer.
"Jasně. Hlavně, ať to stojí za to."
"Beze strachu," šeptl spiklenecky. Už chtěl odejít, ale Frany ho zadržela.
"Jo, Georgi? Nezapomeň mašli." Trochu zaraženě se na ni koukl. "No, máš být jako vánoční dárek, ne?"
"Chytrá," ukázal Fran zvednutý palec a zmizel ve tmě. Francis zakroutila pobaveně hlavou, řekla Buclaté dámě heslo a vstoupila zpátky do vylidněné věže. Její kroky ihned zamířily ke krbu, u kterého seděla Andy a jen tiše hleděla do plamenů, knížku rozevřenou na kolenou.
"Stalo se něco?"zeptala se nejistě.
"Bože, Fran! Chodíš jako duch," vyčetla jí And. "Co tu vůbec děláš? Nemáš být..."
"Jo, ale chci si... rozmyslet, co mu vlastně, hm, řeknu," mlžila.
"Ah, jasně. A nebylo by lepší to nechat... vyplynout ze situace?"
"Snad," pokrčila rameny a usadila se naproti Anduel. "Co čteš?"
"Ehm, to je... Kvůli runám. Něco jsem tam nepochopila a... snažím se na to přijít takhle," odpověděla rozvážně.
"Nech toho učení aspoň o prázdninách! Hele, mám nápad."
"Jaký?"
"Pojď se projít!"
"A co tvůj táta?" nakrčila čelo And.
"Vezmeme to oklikou. Stavím se za ním. Přísahám!" zazubila se.
"No co s tebou," odložila knihu pod křeslo.
"Super!"
"Tak mazej. Stejně mi není jasný, kam máš v plánu jít. Obdivovat plakety a poháry do sálu?"
"Třeba," odvětila pobaveně. Georgův plán jí až směšně lehce zvedl náladu. "Ale neloudej se!" popohnala kamarádku, která jí šla v patách.
"Ale kušuj!" ohnala se po ní And se smíchem. V podobném duchu se vydaly na večerní průzkum Bradavic. Frany se snažila ne moc okatě směrovat jejich kroky k sedmému patru. And si zatím ale nic neodvodila či nedomyslela. Byl nejvyšší čas...
"Páni, málem bych zapomněla!" vyjekla najednou Francis.
"Co?"
"Musím ti něco ukázat. Objevila jsem to teprve nedávno... Nechápu, proč mě to nenapadlo dřív! Rychle!" drapla Anduel za ruku a zrychlila krok.
"Francis, tak o co jde?!"
"Trpělivost. Určitě budeš nadšená!"
"Ok, ok," rezignovala nakonec. Fran by jí očividně stejně nic neřekla. A tak se nechala dotáhnout do sedmého patra.
"Když jsem tu byla naposledy, přála jsem si děsnou blbost," zasmála se černovláska a začala přecházet kolem stěny. And se vyčkávavě opřela o stěnu v místě, kde se o chvilinku později začaly rýsovat dveře. Frany zajiskřilo v očích, když se k Andy přiblížila a chytila za kliku.
"Šťastný a veselý," popřála jí spiklenecky Francis, postrčila dívku dovnitř místnosti a zavřela za ní dveře. Andy se jen zmateně otočila čelem ke zdi.
"Co to máš zase za nápady, Fran?" povzdychla si a opřela si čelo o chladivé kameny.
"Ty nejlepší?" ozvalo se za ní tiše. And strnula, nebyla si jistá, jestli se jí to jenom nezdálo. Vždyť co to říkala Francis o téhle nově objevené místnosti? Pak jí to doklaplo.
"Myslel jsem, že by sis ráda rozbalila dárek už dneska. Vím, jak nemáš ráda překvapení," potlačoval smích George. Anduel přimhouřila oči a obrátila se k němu. Cokoliv mu chtěla říct, se jí vypařilo z hlavy, když ho uviděla sedět pod vánočním stromkem a s velkou mašlí obmotanou kolem krku.
"Blázne!" vyprskla smíchy a zamířila k němu. Zrzek se zatím postavil a začal se otáčet jako někde na mole, aby si ho mohla pořádně prohlédnout.
"Nech toho už!"napomenula ho.
"S radostí. Děsně nerad se předvádím," pronesl naoko vážně a donutil tak And k dalšímu výbuchu.
"Z toho všeho si mám vlastně vyvodit co?" objala George kolem pasu.
"Dneska máme pro sebe celou noc," laškovně se na hnědovlásku usmál a hladově ji políbil. Tolik mu chyběla...
"A co tvá rodina?" šeptla, když ji nechal chvilku na nádech. V očích mu zajiskřilo.
"Řekněme, že mám hodně šikovného bratra," Georgeův hlas dával jasně najevo, že se nevypařil s dovolením paní Weasleyové.
"Tak bratra?" rýpla si Andy.
"Já jsem samozřejmě taky, ale chápeš, jak to myslím, ne?" zareagoval hned.
"Budeš mi to muset dokázat..." nechala větu viset ve vzduchu a šla si sednout na pohodlnou pohovku u krbu. George laškovně naklonil hlavu a pro něco se sklonil ke stromku.
"Je libo drobné občerstvení?" zabral místo hned vedle ní. V jedné ruce misku s jahodami a šlehačkou, v té druhé vychlazené šampaňské.
"Páni! Připravený na všechno, hm?"
"Většinou," usmál se, vylovil jednu jahodu a vhodil ji do skleničky, která se mu zničeho nic objevila v ruce. Část sklenice naplnil šampaňským a podal ji Anduel.
"Na nás?" zeptal se a pozvedl svou. Andy už se ani neptala, jak to stihl.
"Na nás," zopakovala, snažíc se skrýt smích. Komnatou se ozvalo tiché cinknutí skla.
"Hele, chtěl jsem to udělat trochu vážnější!" napomenul dívku George, když se začala smát naplno.
"Díky bohu za to, že jen chtěl," chichotala se Andy dál.
"Co tím chceš říct?" zareagoval naoko pobouřeně zrzek.
"Vůbec-vůbec nic!"
"Tý..." výhružně se k ní naklonil a utišil ji dalším polibkem. Atmosféra v místnosti se změnila.
Andy George objala jednou rukou kolem krku a zároveň položila šampusku na zem. Chtěla mu být co nejblíž, a jestliže mají volnou celou noc, musí toho využít naplno...
Fran s uspokojením zaklapla dveře za svou kamarádkou a okamžik zůstala stát na místě, opírajíc se zády o obrubeň dveří, která ihned začala mizet.
"Vím, že se ti do toho moc nechce, ale přeci jen... Neměla bys už jít?" Fran se zhluboka nadechla.
"Nele..."
"Copak?"
"Co když ale svůj názor nezměnil?"
"To nezjistíš, dokud si s ním nepromluvíš. Navíc, i kdyby nezměnil... Čemu to brání? Nemůžete se vždycky shodnout," odpověděl ji smířlivě.
"Máš pravdu, ale..."
"Už žádné pochyby nebo důvody, proč za ním nejít. Za pár měsíců budeš plnoletá, měla bys vědět, co chceš. A nebudu s tebou dále diskutovat. Anduel to řekla nejlépe - jsou Vánoce. Přeber si to," ukončil Nel svou přednášku.
"Ach jo," zaúpěla. Věděla, že mají oba pravdu. Ve společence byla pevně rozhodnutá sejít do sklepení. Teď už to nebylo tak horké...
"Do háje s tím!" založila si ruce na hrudi a rychlými kroky zamířila dolů, než by si to stihla s konečnou platností rozmyslet. Co však rozhodně nečekala, byla temná postava, která vystoupila zpoza rohu jí přímo do cesty.
"Ááá!" vyjekla leknutím a zahleděla se na neznámého. Pak ztěžka pokla. Nebylo pochyb o tom, kdo stál přímo proti ní.
"Měl jsem pocit, že už je po večerce. Můžete mi tedy říci, co děláte na chodbě tak pozdě večer, slečno Jugsonová?" chladný tón jeho hlasu se Fran zaryl pod kůži. Neodpověděla.
"Patnáct bodů dolů za vaše potulování..." pokračoval tedy on.
"Bezva. Doufám, že ste si to strhávání bodů užil tak, jako obvykle," neodpustila si.
"Co jste to řekla?" přiblížil se.
"Nic. Jen se divím, že jste Nebelvíru nestrhl body i za to, že chodím s Malfoyem, pane profesore. Vadí vám to přeci, ne?" bojovně zvedla bradu. Takhle si jejich setkání nepředstavovala. Pokud tedy vůbec nějak ano. Zase hádka?
"Abych pravdu řekl... Začínám si zvykat," šeptl. Frany vykulila oči. Tohle nečekala. "Nebo možná chápat, že už nejsem jediná opora v tvém životě?" dodal s nádechem úsměvu.
"Konečně," oddychla si Francis a koukla otci do očí.
"To neznamená, že s tím souhlasím," varoval ji.
"Nic s tím ale neuděláš," přimhouřila oči.
"Došlo mi to," naklonil hlavu na jednu stranu. Vypadal, jako by se na okamžik zamyslel. Francis vyčkávala, co má ještě na srdci. Očividně se už k ničemu neměl.
"Chjo... Trvalo ti to," bez rozmyslu ho objala kolem pasu.
"Šla jsi za mnou, nemýlím se?" dostal ji. Jen přikývla.
"Víš, nikdy jsem neměl Vánoce moc rád, ale nechci je kazit tobě. Navíc... Chtěl jsem ti dát tohle," vtiskl Fran do ruky malou krabičku. "Vrať už se do věže," než stihla něco říct, zmizel jí z dohledu.
"Díky," šeptla přiškrceně a stiskla dárek v dlani.
------------------------------------------------------------
Večer před Vánoci je skoro za námi. Obyvatele hradu čeká Boží hod, rozdělávání dárků a plno příjemných věcí s tím spojených... Co dostala Fran od Snapea? Opravdu se umoudřil?
A co vlastně Andy a její vánoční dárek? *zahejbe obočím*
Skvěla kapča, ostatně jako vždy =D Hmm, Sevika žeruuuuu... To je takové pěkne spestření dne... Když tu je děsná nuda!