14. Myslíš na to, co si myslím, že si myslíš?

16. října 2010 v 12:50 | Enny & Tabby |  Hra s časem
"Tak… Co mám udělat? Vydrhnout kotlíky mýdlovou vodou?"
***
"Ne, Maho, pusť mě! Nesahej na mě!"
***
Zvědavost mu přeci jen nedala…
***
  "Udělala sem hroznou blbost, stačí?!"

Jen dodávám, co tu není. :D

  Ve chvíli, kdy Draco zmizel v Komnatě, se Maha otočila na Harryho, jenž se pokusil jí vytrhnout.
  "Můžeš mi říct, o co se snažíš? Chci ti to vysvětlit někde v klidu, tak nedělej scény a pojď se mnou! Prosím," zaúpěla, když spatřila Harryho odhodlaný výraz.
  "Ne, Maho, pusť mě! Nesahej na mě!" Maha ucukla a na poslední chvíli zadržela bolestivé syknutí, když ji zkroutil zápěstí, aby uvolnil její stisk. Nezbývalo jí než ho pustit.
  "Sakra! O co ti jde? Chtěl jsi vysvětlení! Kvůli tomu jsi běžel za námi nebo se mi to jen zdálo?" dala ruce za záda a začala si mnout zápěstí.
  "Možná, že jsem chtěl! Ale to bylo ještě předtím než se mi to rozleželo v hlavě!" Maha na něj nechápavě hleděla.
  "Rozleželo v hlavě? Páni, to šlo rychle," neodpustila si ironické rýpnutí. Harry přimhouřil oči.
  "Sčuchly jste se s Malfoyem! To už je samo o sobě úžasný. Prostě nechci nic slyšet, jasný?! Nepotřebuju od tebe ani od žádné z vás vysvětlení. Nechci vědět o vaší existenci. Jste jako vzduch, rozumíš? Sbohem!" s tím se otočil a zamířil pryč. Maha vytočeně hleděla na místo, kde stál a snažila se zhluboka dýchat, aby se uklidnila.
  "Kurva, to je ale… debil!" rozčíleně si prohrábla vlasy. Na cos proboha myslela, Maho? Harry vždycky dělá závěry dřív, než si poslechne celý příběh. Shit! Pohlédla na hodinky.
  "Bezva, lepší čas pro trest bych si nemohla ani přát," povzdechla si a chtě nechtě zamířila do sklepení. Rozhodnutá opět se nezdržovat se zaklepáním chytila za kliku. Dřív než ji však stačila vůbec stisknout, se dveře rozletěly.
  "Čekal jsem vás, slečno Sendersová," pronesl úsečně, v očích se mu vítězně zablesklo.
  "Super," zamumlala a těkala očima po místnosti. "Tak… Co mám udělat? Vydrhnout kotlíky mýdlovou vodou?" pokusila se o sarkasmus. "Nebo vám snad něco nakr-"
  "Bohatě bude stačit, když zmlknete a opravíte tyto eseje," zarazil ji a na jednu lavici položil kupu pergamenů.
  "Ah… No, jasně," nejistě si přejela rukou po čele, byla značně vykolejená. Snape ji okamžik zvědavě pozoroval, pak se beze slova otočil a vrátil se ke svému stolu. Maze už nezbývalo nic jiného. Musela se pustit do práce, pokud chtěla odejít před půlnocí.
  "Úplně nahoře máte předlohu. Pojedete podle ní," upozornil ještě plavovlásku a začal se věnovat své práci.
  "Fajn," přitakala nepřítomně si přitahujíc židli blíže k lavici. Po prvotním šoku z toho, že bude známkovat práce jejich ročníku, si unaveně začala pročítat první z nich. Mezi nejznámější účinky kořínků mandragor patří… Maha zatřepala hlavou. Neměla být tahle esej o účincích durmanu? Pohlédla na hlavičku, kde bylo napsáno jméno - Longbottom. Skousla si ret. "Neville, co si to zase dělal?!" šeptla si pro sebe, hlavu skloněnou. Severus vzhlédl a mlčky dívku sledoval. Byl zvědav, co podnikne nyní. Pokusí se kamarádovi zachránit krk? "Sakra," zaklela, udělala přes Nevillovu práci dlouhou červenou čáru a úplně nahoru dopsala Téčko. Skvělý začátek…
  "Jedna nula pro vás, slečno," neudržel se Snape. Maha překvapeně vzhlédla.
  "Cože?" zeptala se nechápavě.
  "Pracujte," odbyl ji. Potlačila chuť mu odseknout. Místo toho si přitáhla další esej. Při každé další práci její mysl ztrácela pozornost více a více. Některé musela číst několikrát po sobě. Ve chvíli, kdy narazila na Potterův úkol, se v ní vzedmula vlna vzteku. Nenápadně pohlédla na Severuse, odložila brk a odstrčila kalamář s červeným inkoustem. Znovu koukla na profesora, který vypadal, že ji nevěnuje vůbec žádnou pozornost. Namočila náhradní pero do normálního inkoustu a přiblížila jeho hrot k pergamenu, zarazila se. Nenápadně vytáhla hůlku a neverbálním kouzlem zaklela Harryho práci. Teď si s tím může dělat, co chce.

  Severus se pohodlně usadil a se zájmem čekal, co se bude dít. Že by konečně udělala to, nač čekal, a začala upravovat eseje svých přátel? Či dokonce svou vlastní? Její výraz však rozhodně nevypovídal o tom, že by chtěla někomu pomoci. Po pár minutách vstal. Zvědavost mu přeci jen nedala…

  Maha si olízla rty a se zuřivou pomstychtivostí začala přepisovat Harryho dílko. Obzvláště to, co bylo správně. Byla do ničení tak zabraná, že si ani nevšimla profesora stojícího jí za zády. Celkem dlouhou dobu.
  "Myslím, že teď jste to vyhrála na plné čáře, Sendersová," ozvalo se ji u ucha, až nadskočila.
  "Ehm," bylo jediné, co ze sebe dostala.
  "Jen pokračujte," pokynul jí a s úšklebkem se zase vzdálil. Maha nejistě pokračovala v přepisování, ale nedalo jí to a musela vzhlédnout. Snape vypadl, že si jí zase nevšímá.
  "Žádný trest nebo něco podobného?" nevydržela to už Maha.
  "Klidně to mohu změnit, pokud vám na tom tak záleží," pronesl líně a ani se neobtěžoval pohlédnout jejím směrem.
  "Bez starosti, já to bez něj přežiju," zabrblala.
  "Škoda, pan Filch bude zklamaný," podotkl ironicky. Mahy při té představě vyprskla smíchy a tím Snapea přiměla zvednout oči od rozdělané práce.
  "Vy byste byl spíš rád, co?" opáčila pobaveně, on po ní šlehl pohledem a nijak se nevyjádřil. "Mlčení je taky souhlas," rýpla si zase, v očích, které ho pozorovaly, hrály veselé jiskřičky. Snape se ušklíbl a opět její slova nekomentoval. Plavovláska zakroutila hlavou, povzdychla si a dokončila posledních pár řádků. Poté, co s velkým uspokojením Harryho esej označila zářivě červeným T, přešla na předposlední úkol.
  "Hotovo, pane profesore," povzdechla si unaveně. Srovnala pergameny na úhlednou hromádku a se zaskřípáním odsunula židli.
  "Výborně, můžete jít, slečno Sendersová," pokynul.
  "Dobrou noc," popřála a šouravým krokem zamířila ven ze sklepení. Po celou dobu cesty se jí v hlavě honila jediná myšlenka. Sendersová, co jsi to do háje udělala?!


  Maha se protáhla vchodem do skoro liduprázdné společenské místnosti. Dívka si však nevšímala ani těch, kteří se v ní nacházeli. Neměla náladu se s někým bavit. Chtěla se vypořádat se skutečností, že si možná pošlapala štěstí. V ložnici se svalila na postel a schoulila do klubíčka, najednou měla chuť řvát. Proto si přitáhla polštář k tváři.
  "Jsi tu brzo," prohodila Fran laxně, odložila si rozečtenou knížku a přesunula se k posteli své kamarádky. "Tak to vyklop, co jste si zase udělali?"
  "Fran, nevšimla jsem si tě," vyhrkla Mahy přidušeně a snažila se si nenápadně setřít první slzy. Frany si povzdychla.
  "Nesnaž se odbíhat od tématu…"
  "Jakého?" snažila se ovládnout svůj hlas.
  "Ty versus táta," zkusila to znovu černovláska.
  "A co s ním?" zeptala se dezorientovaně. Francis pozvedla obočí.
  "Stalo se něco? Přijdeš mi tak trochu… duchem mimo. Ne že by to bylo něco neobvyklého, ale… chápeš."
  "Supr," odvětila Mahy s nádechem ironie.
  "Tak? Povíš mi to?" naléhala dál Frany.
  "Udělala sem hroznou blbost, stačí?!" zněla značně zoufale.
  "A jakou?" byla už netrpělivá Fran.
  "Přepsala jsem Harrymu esej. Celou," kuňkla plavovláska a očima přitom těkala po celé místnosti.
  "Boha jeho! Kolik ti táta strhl bodů?"
  "Ehm, řekněme, že sem tu esej neopravila zrovna správně," zamumlala. Černovláska už otvírala pusu k odpovědi, když Maha v obraně vyhrkla: "Ale když on mě vážně nasral! Zase si nenechal nic vysvětlit. Víš, jaký…" Další slova zanikla ve výbuchu smíchu. Frany se v křeči složila do peřin a nemohla se utišit.
  "Ha, ha. Děsná sranda."
  "Počkej… Táta tě v tom podpořil? Neřekl ti na to vůbec nic?" zklidnila se na moment Francis a dále vyzvídala.
  "Teď jste to vyhrála na plné čáře, Sendersová. Jen tak dál, pokračujte," zkusila dívka napodobit profesora lektvarů. "Co mi na to řekneš ty?"
  "Že byste byli sehraná dvojka," vyprskla znovu Fran. Maha sebou trhla.
  "Chápeš vůbec, co ti tady celou dobu říkám? Harry s námi nechce mít nic společného! Navíc, díky mě dostane Téčko! On mě zabije, jestli to zjistí," ztišila hlas a prohrábla si vlasy. Okamžik koukala do podlahy, pak se ale prudce napřímila, až Fran nadskočila. "Co když mě tvůj táta práskne?!" vykvikla vyděšeně. Kamarádka na ni chvíli hleděla s otevřenou pusou a myšlenkou, zda to opravdu myslí vážně. Poté se znovu naplno rozesmála.
  "Čemu se řehníš tentokrát?!" vyjela na Francis popuzeně. Ta jen zvedla dlaně v obranném gestu.
  "Já jen… Já si jen představila tátu, jak Harrymu žaluje, že si zničila jeho pracně opsanou esej od Hermiony," popíchla Mahu, když však viděla, že ani to ji nedokázalo rozesmát - ten rozpačitý úsměv nepočítala - zvážněla. "Dobře… neměla si to dělat. Nic už ale nezměníš. Lepší bude, když se z toho vyspíš," usmála se.
  "Hm," vydolovala ze sebe nejednoznačnou odpověď a svalila se zpátky na polštář. Fran zakroutila hlavou a vrátila se zpět k rozečtené knize. Ložnicí se rozhostilo ticho. Na chvíli. Z Mahyiny postele se začaly ozývat tlumené vzlyky. Fran rezignovaně zavřela oči a znovu odložila knížku.
  "Sari?" přiklekla si k ní. Odezvy se však nedočkala. "Harry bude mít jen další Téčko… Navíc za ten dobrý skutek to stálo, ne?"
  "V čem vidíš ten dobrý skutek?"
  "Seviemu si udělala určitě obrovskou radost!" zavtipkovala Fran. Maha se posadila a smutně se pousmála.
  "Vlastně nejde o tu esej…"
  Francis si přisedla ke kamarádce.
  "Ve skutečnosti jsem toho podělala mnohem víc… Ještě před měsícem jsem byla smířená s tím, že umřel, pak najednou z čistého nebe zasáhl blesk a my se ocitly v minulosti. Všechno vypadalo tak jednoduše… Realita je ale jiná, Fran… a ty to víš stejně tak dobře jako já… nebo Pol."
  "Nic není jednoduché. Navíc si to spíš komplikujem samy. Harryho to přejde… ehm, možná. Dáme mu prostě trochu času, ať už se to týká čehokoli," snažila se uklidnit kamarádku.
  "Čeho by se to asi tak mohlo týkat, co myslíš?" zabrblala Maha.
  "Ty mi to určitě povíš."
  "Řeknu to takhle… S Dracem nikdy kamarád nebude. Prozatím," dodala ponuře.
  "Áha. To je blbec…"
  "Taky sem si to říkala," setřela si slzy. Francis se uchichtla.
  "Nechme toho. Kdo ví, co bude zítra? Mám nápad. Bude se ti líbit," zajiskřilo černovlásce v očích. Maha ožila.
  "Myslíš na to, co si myslím, že si myslíš?" vychrlila ze sebe plavovláska rychle. Frany na ni chvíli hleděla jako na vola.
  "Jde o to, co si myslíš, že si myslím…" podívala se na ni s vážným výrazem Fran.
  "Ehm… No, já si myslím, že si myslíš… Počkat, myslím já vůbec?"
  "Totiž…"
  "Fajn! Nebudeme to rozebírat. Ještě bych se dozvěděla něco, co by se mi moc nelíbilo," utla to hned Maha. "Jdem si teda provětrat křídla?" zazubila se na Francis. Ta přikývla. Při cestě ze společensky se snažily chovat pokud možno nenápadně. Jako by neměly nic zásadního v plánu.
  "Co že tě to tak napadlo?" optala se za chůze Maha. Fran našpulila rty.
  "Potřebuju se trochu uvolnit. A co víc… Nezapomínám na své sliby," mrkla na ni spiklenecky.
  "To znamená, že s Dracem je to… v cajku?" začala se hned zajímat. Fran spokojeně přikývla.
  "Vypadá to tak. Uvidíme na jak dlouho," dodala. Maha zavrčela.
  "Nebuď zas až takovej pesimista."
  "Že mi to říkáš zrovna ty," zasmála se Francis a natáhla k Maze paži. Ta se ještě jednou pro jistotu rozhlédla ztemnělou chodbou než se jí chytila. Fran obě přemístila na jejich oblíbenou mýtinu. Dívky se v mžiku proměnily a vzlétly k obloze. Nevšimly si tak, že se kousek od nich objevil namodralý portál, ze kterého vystoupila ne moc nadšeně vypadající Polgara.

  "Bože, to bylo skvělý!" smála se Francis, když se vrátila do své lidské podoby.
  "Jako vždy, zlato," natáhla se Maha vyčerpaně na zem.
  "Bavily jste se?" vyrušil je vážný hlas Pol.
  "A doprdele!" ujelo Frany. Maha ihned vyskočila na nohy.
  "Hih... Ahoj, Pol."
  "No nazdar! To je vše, co mi k tomuhle vašemu výletu řeknete?" Obě si prohlížela zkoumavým pohledem.
  "To ti máme vylíčit to, co jsi sama viděla, protože jsi nás sledovala?" neodpustila si Fran.
  "Co třeba vysvětlení toho, proč mi něco takového zatajujete?"
  "Možná proto, že bys nám to zakázala, kdyby ses o tom dozvěděla?!" vypálila Frany.
  "Samozřejmě, že bych vám nedovolila odejít ze školy! Samy moc dobře víte, jak je to nebezpečné v téhle době! A ty, Fran, jsi šíleně nezodpovědná, když se podvolíš Maze!" štěkla Polgara. Černovláska ztuhla.
  "Nezdá se ti, že tohle trochu zveličuješ? Navíc, kdo potřebuje tvoje povolení?!"
  "To teda ne. Voldík běhá někde venku a vy mu vycházíte vstříc!"
  "Jistě! Myslíš, že si nedáváme pozor? A nesváděj všechno na Mahu, proletět jsem se chtěla jít já!" vybuchla Francis.
  "Frany, uklidni se. Nemusí to pak dopadnout dobře, nezapomeň," zamumlala Mahy.
  "Sakra, nepoučujte mě pořád o tom, co je správné a co ne! Umím se ovládat, i když to tak nemusí vypadat!"
  "Jugsonová, klidni!" zvýšila hlas Polgara, když Frany začaly zářit oči.
  "Neříkej. Mi. Jugsonová!" zavrčela nebezpečně.
  "Oh, omlouvám se, slečno Snapeová," zapitvořila se Pol zlostně.
  "Nechápu, proč se nám do toho pleteš! Jsi snad naše starší sestra, či co?! Pokud vím, nedostala jsi za úkol nás hlídat!"
  "Zmlkni, Frany, nebo řekneš něco, čeho bys mohla litovat!" zhluboka se nadechla elfka.
  "Mě už to nebaví se omezovat, víš?! Hrát, že se nic neděje, dělat blbou, když toho můžeme tolik změnit. Kdybychom byly opatrné, šlo by to jako po drátku. A navíc... Bylo, je a bude tolik věcí, kterých budu litovat..." nechala větu viset ve vzduchu.
  "Pro pána, holky," pokusila se do hádky zapojit Maha.
  "Ty se do toho nepleť!" zabránila jí v tom Frany. Už takhle jí štvalo, že Pol za vším viděla Mahu.
  "Super!" vyjekla Mahy ublíženě. "Já tu vlastně vůbec nemusím být, což?!" obešla Francis a s prásknutím se přemístila.
  "Bezva! Za to můžeš ty!" prskla Fran na Pol.
  "Víš co? Vrať se až budeš zase v pohodě, do tý doby mi nelez na oči! Nenechám se obviňovat za něco, za co nemůžu!"
  "Nemůžeš?! Kdybys nás nesledovala a tolik se nám nepletla do toho, co děláme, nestalo by se to!"
  "Jistě! Nakonec ještě budu ta nejhorší já, že?! Kašlu na tebe, Fran! Dělej si, co chceš. Ale pak za mnou nelez, až budeš chtít pofoukat bebí!" křikla na ni už značně nasraně Polgara a vytvořila si portál.
  "To bylo myšleno úplně jinak!" bylo poslední, co stihla Polgara zaregistrovat, než zmizela. "Pecka!" Fran vztekle vykopla trs trávy. Energie se v ní zbytečně kupila. Švihnutím ruky vyslala směrem k nebi ohnivou kouli. Ta jí moc neulevila, a proto pokračovala dál a dál, dokud se už zklidněná nesvalila do trávy. Svému svědomí ale neulevila. Tohle přece nechtěla. Vzlykla, když si uvědomila, že se rozhádala nejen s Pol, ale i s Mahou...


  U brány se objevila dívčí postava, která se ihned nasupeně vydala k hradu. S leknutím se zarazila, když na ni najednou někdo promluvil.
  "Bylo to od vás nezodpovědné," trvala na svém Polgara.
  "Bože, Pol! Vyděsilas mě!" zhluboka se nadechla Maha.
  "Promiň," šeptla elfka a přidala se ke kamarádce. "Mohly jste mi to aspoň říct," pokračovala dál.
  "Mohly, ale myslím, že sama moc dobře víš, proč jsme to neudělaly," zamumlala unaveně Maha.
  "Ale..."
  "Pol, nebudeme to řešit a hádat se kvůli tomu. To s Fran stačilo."
  "To teda jo," procedila skrz zuby.
  "Nevím, co to do vás vjelo."
  "Do nás? Spíš do ní!"
  "Pol, Frany známe obě. Mohlo tě napadnout, jak zareaguje."
  "Hlavně, že to napadlo i tebe, že?" narážela na chvíli, kdy se Maha zdekovala.
  "Tohle sem nepleť, byla v ráži."
  "Ano, byla. Můžeme být rády, že se jí energie neuvolnila. Bylo by po nás."
  "To si nemyslím. Umí se ovládat, už to není ta vyjukaná prvačka, která objevuje, co všechno umí a dokáže!" bránila Francis Maha.
  "Máš pravdu, ale nezapomínej na to, že s magií si není radno zahrávat. Nikdy nesmíš říkat nikdy," shrnula to. "Vždycky se může stát, že uletíme a přeženeme to, i když nechtěně."
  "Fajn. Už to prostě... přestaneme řešit. Co se stalo, stalo se. Jen mě chtěla přivést na jiné myšlenky, udělat mi radost. Toť vše. Až se Fran vrátí, usmíříte se a my ti příště vždycky dáme vědět, ok?"
  "Usmíříme? Myslíš, že se omluví?" pozvedla jedno obočí.
  "Francis? Ano, omluví. Podle mě lituje toho, jak vybouchla. Uvidíš. Zvládneš se omluvit i ty?" Pol se zastavila.
  "Já? Proč bych se měla omlouvat já?"
  "Protože jste chybu udělaly obě, proto!"
  "Obě? Začala si Francis!"
  "A proč si začala? Já si prostě myslím, že byste se měly omluvit vzájemně jedna druhé." Pol si Mahu přeměřila zlostným pohledem a přidala do kroku. Za okamžik už obě prolézaly otvorem do společensky.
  "Půjdu si lehnout, ty?" otočila se nakonec na kamarádku, v očích zvláštní, nevyzpytatelný výraz.
  "Počkám na Fran," odtušila Maha a sedla si ke krbu. Když se černovláska ani za hodinu neukázala, dívka znervózněla. Kde je? Zhluboka se nadechla, aby se uklidnila, pak vyhlédla oknem ven. Spatřila jen temnou noční oblohu. Po chvíli přemýšlení vyběhla z místnosti a zamířila zpět na pozemky. Zajde si pro ni. Od brány se přemístila na mýtinu, kde Frany zanechaly. Ležela uprostřed ní, oči zavřené.
  "Já se můžu zbláznit strachy a ona si tu spí?!" zaúpěla si Maha pro sebe a rázným krokem se vydala k Fran.
  "Všechno jsem pokazila, že?" vylekala Mahu, když najednou promluvila.
  "Ale ne, Pol to skousne," mávla rukou. "Je zima, vrátíme se." Pomohla jí vstát.
  "Mrzí mě, že jsem na tebe tak vyjela. Promineš mi to?"
  "Si piš!" objala ji Mahy. Francis si úlevně oddychla.
  "Polgara bude tvrdší oříšek, co?"
  "Znáš ji, ta jak se na někoho naštve," ztišila Maha hlas a pak cosi zabručela. Frany to připadalo jako jméno jejího otce.
  "Díky," zakřenila se a chytila kamarádku za paži.
  "To není zač," zazubila se na ni Sarah a přivřela oči v očekávání přemístění...


  Po chvíli se ocitly v jedné z postranních chodeb vedoucích k Nebelvírské věži. Obě se pak už v mnohem lepší náladě vydaly směrem k ní. Maha už se nadechovala, že Buclaté dámě prozradí heslo, když se za nimi ozval chladný a rozzuřený hlas.
  "Slečno Jugsonová, slečno Sendersová? Myslím, že je čas si promluvit!" zasyčel. Francis přivřela oči a Maha měla co dělat, aby nevypískla překvapením.
  "Zaprvé... padesát bodů dolů za vycházku po večerce. Zadruhé... dvoutýdenní školní trest za opuštění školních pozemků a zatřetí... upozornění, že pokud se to ještě bude opakovat, nebudu tak shovívavý," procedil skrz zuby.
  "Další tajnej agent," zabrblala Maha směrem k Francis. Ta se i proti své vůli musela pousmát.
  "Jak vás napadlo, že jsme opustily školní pozemky?" neodpustila si Fran. Snape k ní přikročil.
  "To ti může být ukradené, ale rozhodně nebudete mizet jen proto, abyste se proletěly!"
  "Ahá, tak odtud vítr vane, Polgarka nás šla prásknout," dala si plavovláska ruce v bok. Snape po ní šlehl pohledem.
  "Nepřišla vás prásknout, jen mě informovat o nebezpečí, které vám hrozí!" Opět se otočil čelem k Francis. "Tuším, že kdybych to zakázal jí," ukázal kamsi za sebe na místo, kde tušil Mahu, "nepomohlo by to. Ale ty prostě chodit lítat nebudeš!" Frany vzpurně vystrčila bradu.
  "A když jo?"
  "Tak si to zjistím, to se neboj. Teď zalezte do ložnice, do rána vás nechci vidět!" Vyštěkl heslo na Buclatou dámu a svižným krokem zamířil zpět k sobě do sklepení.
  "Bomba! Co si o sobě myslí?!"
  "Že je můj otec a tím pádem má právo mi cokoliv zakazovat," povzdechla si černovláska.
  "Tohle bylo od Pol podlé! Jestli mi předtím tvrdila, že se ti nemá za co omlouvat, teď už tu ten důvod je! Ale aspoň něco pozitivního..."
  "A co?" zeptala se Frany zachmuřeně.
  "Ten dvoutýdenní trestík s tvým tátou. Heh... hošan asi ještě neví, že si na sebe upletl bič. Pěkně mu zatopíme, co ty na to?" uličnicky se zazubila.
  "Seš nenapravitelná," rozesmála se Fran a vstoupila do společenské místnosti. Po dnešním dnu byla opravdu unavená. Klábosící Maha ji následovala...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


© 10/2007-2018 (prostě už je holt starouš :D)
Obsah tohoto blogu je zakázáno kopírovat bez předešlého uvědomění majitelky! A nejspíše ani po něm.