EHM. Právě teď bych se měla jít zahrabat nejméně dva kilometry pod zem. Kapitola ke Spojenectví až po roce a půl skoro? *mlátí se pánví do hlavy*
Děsivé.
A nezvyklé. Nějak sem se do toho nemohla dostat. :D Tudíž odpusťte případné chyby. A nemluvím jen o gramatických. :D
Přeji všem, kdo to ještě čte hezké počtení. Já jdu spát. Od rána je mi mizerně a teploměr mi to jen potvrzuje.
Ave
PS: sice opožděně, ale... HAPPY NEW YEAR! :-*
"Víš, nikdy jsem neměl Vánoce moc rád, ale nechci je kazit tobě. Navíc... Chtěl jsem ti dát tohle," vtiskl Fran do ruky malou krabičku. "Vrať už se do věže," než stihla něco říct, zmizel jí z dohledu. "Díky," šeptla přiškrceně a stiskla dárek v dlani. Chvilku ještě otálela než se vydala na zpáteční cestu. Prázdná společenská místnost na ni najednou působila chladně a nepřívětivě. Na vánočním stromku, který stál vedle krbu, tiše zvonily kouzelné zvonky a obyčejně by lákaly k posezení u něj a tlachání. Černovláska si povzdychla, nakonec si přece jen přitáhla jeden z těch velkých polštářů a usadila se na něm blízko u krbu. Z jedné z ložnic se ozval smích, který donutil Fran k úsměvu. Vypadalo to, že rozhodně není jediná, komu se nechce spát.
"Ach, ty Vánoce..."
"Copak? Myslela jsem, že je máš rád."
"Samozřejmě! Válet se ve sněhu bylo vždycky úžasné... Dřív," posmutněl Nel. Fran si opět povzdechla.
"Vypadá to, že ani pro jednoho z nás už nejsou to, co bývaly," nevědomky začala otáčet krabičku mezi prsty.
"Chtěla by si to snad vrátit?" zeptal se zvědavě Nelien.
"Ne. Myslím, že ne."
"Ten tón se mi nelíbí. Není důvod být v tak rozmrzelé náladě," popíchl dívku.
"Jistě. Jsou přeci Vánoce," odvětila mu pochmurně.
"Francis, to že tu sedíš sama u krbu neznamená, že by kolem tebe nebyli lidé, kteří tě mají rádi," uchechtl se vřele Nel. Francis okamžik mlčela.
"Máš pravdu. Jako vždy... Ale nutí mě to přemýšlet, jaké by to bylo, kdyby..."
"Kdyby tvá matka od tvého otce neodešla?" doplnil ji drak. Jen přikývla. Teď to byl Nel, komu unikl dlouhý vzdech. "To už nezjistíš. Ale myslím, že přesně takhle. Byla bys v Bradavicích. Otázkou je, jestli bys zůstala sedět u krbu jako hromádka neštěstí nebo šla tvému otci dokázat, že Vánoce vlastně nejsou tak špatné," nabídl jí další možnost. Francis se plácla do čela.
"Sem tak hloupá!" začala se drápat na nohy.
"No tak! Prostě jdi."
"Seš ten nejlepší drak, jakýho znám!" prohlásila nadšeně a zastrčila si otcův dárek do kapsy.
"Že by to bylo tím, že jsem jediný?" dobíral si ji, šlo však poznat, že je jejími slovy potěšen.
"Kušuj!" napomenula ho Francis a vyběhla do pokoje, aby z kufru vytáhla dárek, který měla připravený pro otce. Do dnešního večera si však nebyla jistá, zda bude vůbec příležitost mu jej dát.
O malý moment později už stála před dveřmi jeho kabinetu a zlehka zaklepala. Otevřel okamžitě, což Fran trochu překvapilo.
"Šťastné a veselé," šeptla, když nechápavě pozvedl obočí, a natáhla před sebe ruku s dárkem, který skrývala za zády. Viděla mu v očích malé zaváhání.
"Nenechávej mě v tom samotnou," zaúpěla. Konečně se dočkala nějaké reakce. Poodstoupil ze dveří tak, aby mohla projít. Samozřejmě se ještě obezřetně rozhlédl po sklepení předtím, než za nimi zavřel.
"Tohle byl úžasný nápad, Nele," vyslala k drakovi lehce sarkastickou poznámku. Ten se jen zahihňal. "Příště bychom mohli probírat lekci - jak zacházet s vlkem samotářem," zabručela ještě a nakonec byla i ráda, že jí na to Nel neodpověděl.
"Nerozbalíš si to?" sedla si do křesla a vyčkávavě na tátu hleděla.
"Nechceš počkat až na ráno? Je to přece tradice, ne?" na tváři se mu objevil zlomyslný úšklebek.
"Argh, tati! Nedodržovali jsme tradice celých patnáct let, tudíž myslím, že opravdu není vhodná doba na to, s tím začít," oplatila mu to. Udivilo ji, když se pousmál. Nebo se jí to zdálo?
"Možná je to právě proto ta správná doba," přisedl si naproti ní, balíček si položil na kolena.
"Dobře... slibuju, že příští rok ti dárek pošlu po skřítcích, aby sis ho mohl rozbalit až ráno," začínala být nedočkavá. Byla zvědavá, co jí mohl darovat. Jistá si byla jen tím, že ať už to bude cokoli, bude to milovat.
"Budeš si stát na svém," neptal se, jen konstatoval. Fran nadšeně přikývla a vyloudila na otcově tváři další úsměv. Neobvyklé, pomyslela si, Vánoce by se měly slavit častěji.
"Ale pokud opravdu tak lpíš na vánočních tradicích," o čemž upřímně pochybovala, "rozbal si to až ráno. Já čekat nebudu," zazubila se a začala trhat balící papír. V ruce jí nakonec zůstalo jen malé pouzdro.
"Nepoučitelná," zaslechla jen. Nejradši by k němu vzhlédla a něco odpověděla, ale nebyla toho schopna. Ta krabička pokrytá černým sametem ji přitahovala jako magnet. Ta tam byla ta obyčejná touha po rozbalení překvapení. Tohle bylo víc. Skutečnosti, že se jí klepou ruce, si všimla až v momentě, kdy chtěla krabičku otevřít. Zhluboka se nadechla a konečně odklopila vrchní část.
"Oh," víc ze sebe nedostala. Konečky prstů opatrně objížděla kontury zlatého prstýnku.
"Myslel jsem, že by se ti mohl líbit."
"Je nádherný," vydechla a navlékla si ho na prsteníček. Padl jako ulitý.
"Začínal jsem se-" Fran ho to nenechala dokončit a objala ho.
"Děkuju!" zašeptala vlepíc mu pusu na tvář.
"Není zač. Patří ti..."
Význam jeho slov si Fran uvědomila až o nějakou tu hodinku později, kdy se konečně dostala zpátky do společenky, spokojeně dosedla ke krbu a opětovně si prohlédla otcův dárek. Uhasínající plameny z krbu se odrážely ve smaragdovém oku dráčka usazeného na zlatém kroužku.
"Vypadá tak trochu jako ty, Nele," došlo Fran, když se zaměřila právě na draka zdobícího prsten.
"Na to je moc malý," ohradil se Nelien.
"Víš, jak jsem to myslela," napomenula ho Francis. Nel se uchechtl.
"Samozřejmě. A pokud budeš mít na paměti otcova slova, dávám ti svolení nás dva srovnávat," šeptl spiklenecky.
"Myslíš..." nestihla už dopovědět, jelikož ji z myšlenek vytrhl něčí příchod. Přimhouřila oči a čekala až ona osoba bude dostatečně blízko na to, aby jí viděla do tváře. Nakonec to ani nebylo třeba. Frany věděla jen o jednom člověku, který by měl chuť tančit zrovna v tuhle chvíli.
"Andy!" Fran vyskočila na nohy a vyčkávavě na kamarádku hleděla. Ta se naopak zarazila v půli otočky.
"Ježíši! Frany, nikoho jsem tu nečekala," trochu zrudla. "Čekalas na mě?"
"Ah, to ne. Byla jsem dole," trochu sebou ošila a sedla si zpátky, "a před chvíli jsem dorazila. Přemýšlela," dodala.
"A? Už je to s ním v pohodě?"
"Myslím, že jsme mu nedaly šanci jednat jinak," zasmála se a děkovně na Andy mrkla. "A co tvoje Vánoce?"
"Jednoduše... Božské," rozesmála se a přisedla si k Fran.
Vypadalo to, že ty dvě dnešní noc rozhodně nebudou spát. Jejich štěbetání a smích utichl až v okamžiku, kdy se vydaly na snídani a zanechaly tak společenskou místnost jiným ranním ptáčatům.
Bylo by pošetilé si podobné okamžiky neužít až do konce...
Já ho tak neskutečně žeru, naprosto dokonalej *jde ho zatáhnout někam do výklenku*
Co kecáš ty můůůůůro, náhodou ta kapitola je dobrá! Akorát krátka, tak šup ať je tu další díl, zlato :*
Pěkneee Obě povídky jsem objevila až teď, takže jsem si je až sem přečetla pěkně v tahu jedním dechem. No a teď mi chybí konec... Doufám, že na něj nebudeme muset čekat další rok a půl
aaah kéž by jsi někdy povídku dokončila... napadá mě asi milion způsobů jak by to nakonec mohlo dopadnout, ale vsadila bych se, že kdyby jsi ji dopsala, tak mě úplně překvapíš... vím že už na hp povídky moc nejsi, ale i tak mám všechno z tvé tvorby ráda a chybí mi to:(
ahoj.. tuhle povídku jsem zhltla naráz bez přestávky :) je to naprosto dokonalý ♥ a chtěla bych tě moc moc moc poprosit, jestli by ses neodhodlala k pokračování :)) neskutečně moc mě zajímá jak to dopadne ♥ :)
[12]: Děkuji za zájem! :) Popravdě mně pokračování taky chybí, akorát už je po tolika letech navazování složité. Další kapitolu už mám nějakou dobu rozepsanou, ale nic nemůžu slíbit.
Já ho tak neskutečně žeru, naprosto dokonalej *jde ho zatáhnout někam do výklenku*
Co kecáš ty můůůůůro, náhodou ta kapitola je dobrá! Akorát krátka, tak šup ať je tu další díl, zlato :*