close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Po zrušení blogu mě můžete nalézt zde: anden.mysteria.cz

Mějte trpělivost, bude trvat, než to tam s holkama zase zprovozníme/zaktualizujeme. :)

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Au pairství mýma očima

8. července 2012 v 15:10 | Enny |  Me

Tak tak. 2.7. to bylo přesně 10 měsíců, co jsem v Praze sedla do letadla a o dvě hodinky později vylezla na irské půdě a poprvé se setkala s chlapským osazenstvem mé host rodiny. Z vedra v ČR jsem vkročila do úžasně příjemné průměrné teploty v Irsku. Z nechutného smogu do místa, kde se dá dýchat. Do země neuvěřitelně zelené trávy, nespočitatelného množství pastvin, krav a ovcí a kamenných zídek z roku raz dva... A nastal čas se s tím vším rozloučit, ale o tom až později. :)

K tématu... :D


Pokud si někdo "práci" au pair představuje jako easy peasy prácičku, tak vás zklamu. Leda, že by vaše dítě prospalo celý den i noc a vy krom dohlížení na něj, neměli co jiného na práci. Ha. Nechte si zdát. :D Děti můžete milovat sebevíc, ale minimálně pár momentů, kdy si řeknete, že "být to vaše dítě, tak... (doplňte dle uvážení :D)", nastane. Nicméně ale získáte náhled do výchovy v jiné kultuře. Máte jedinečnou příležitost vyzkoušet si, jaké by to bylo, starat se o dítě/děti pár hodin denně/celý den i noc a zdali byste to zvládli. Můžete odpozorovat pár fajn triků, ale taky X výchovných chyb, u kterých si řeknete, že takhle byste své vlastní dítě nikdy nevedli. Úlevou vám budiž, že to vaše dítě není a vy ho teoreticky vychovávat nemusíte. Teoreticky je tam proto, že částečné slovo máte. Většinu dne jste s dětmi sami a ať už vy/rodiče chcete nebo ne, to dítě od vás pár věcí pochytí. Na netu se s tím setkáte i celkem často, že ve výsledku jsou dětičky hodnější a méně uřvané, když jsou s au pair, než když jsou s rodiči. Mohu potvrdit. Nevím, jestli je to tím, že to ve výsledku naše děti nejsou a proto k nim máme jiný přístup... Ale smráďata si moc dobře pamatují, co si můžou a nemůžou dovolit. :D Většinou si zkusí zarebelovat, to je jasné, jsou to děti, ale pokud si vy sami nastavíte nějakou tu hranici, brzo si uvědomí, že jim to nepomůže. :D :) Na druhou stranu jsem pak ale já osobně kolikrát rostla z toho, jak oba mí svěřenci dokázali být ukňučení, když byli s rodičema. Not my problem ale, že. :D
Na druhou stranu musím říct, že na dnešní dobu jsem chytla fakt super děti. Bylo/je úžasné sledovat ten vývoj u menších dětí. Když si vzpomenu na tu malou prďolu, která mě "vítala" ve dveřích a srovnám ji s o trochu větší ďáblicí, s níž jsem trávila většinu mé pracovní doby... Wow. :) Už nám chodí na záchod/nočník, spí ve velké posteli a čím dál častěji (někdy bohužel) ví, co chce. :D
Momentálně jsou prázdniny, takže je mám "na krku" oba. Nebo se přiřítí i klučina od sousedů, někdy i se sourozencema, tudíž se z 2 dětí stanou 3/4/5 nebo dokonce 6. :D I tak veselé to může být.
A bude mi to chybět. Se všema plusama i mínusama. Budou mi chybět ti caparti. Hádání se s malou kdo koho love more a posílání vzdušných pusinek, koukání na HP a LOTR s tím mým 5ti letým krasavcem, filmové večery s pivem či vínem (které jsem se tu naučila pít :D), psi, auto, nákupy, knihkupectví, všechna ta známá místa, jízda vlevo (mnohem lepší, než ta naše strana!), doháje, budou mi chybět i ty všudypřítomné kruhové objezdy! A to ani nemluvím o angličtině...
Samozřejmě... našlo se hafo chvil, kdy jsem měla chuť naházet všechno do kufru a adios :D, ať už to bylo situací doma nebo těma mýma irskýma výkvětama, ale čím dýl někde jste, tím je to opouštění těžší.
Jestli teda lituju svého rozhodnutí seknout s prací, která mě bavila a najednou prostě vypadnout do neznáma? Ne... Ať už mé zážitky a pocity odtud vyzní jakkoli, litovat se nedá. Pobytem v cizině, bez přátel a rodiny, o sobě zjistíte hodně věcí. A co si budem nalhávat, zjistíte i to, kdo si dá tu práci a zůstane ve spojení, i když nebude tak pravidelné. Kort když Enny opravdu není na psaní mailů. :D
31.7. skončí mé irské dobrodružství a já se po 11 měsících vrátím do ČR. Momentálně si nejsem jistá, kde jsem víc doma. Vlastně jsem si jistá jen jedním... Do Irska se chci vrátit. Nemám procestovaný svět, ale Irsko stojí na první příčce. Miluju Dublin a jeho okolí, zbožňuju Ennis a útesy na pobřeží, ty lidi, kteří se na vás usmějou, i když vás neznají a jen tak se s vámi klidně dají do řeči. :) Hah, dodnes si pamatuju první návštěvu Ennis. Těma cestama jsem byla zmatená jak lesní včela a říkala si, že nemám žádnou šanci se tam pak vyznat až tam budu řídit já. Teď se tomu směju. Jako mnoha dalším věcem. :)
Možná se můj názor změní, možná ne... Ale i přesto... Irsko bude už navždy tady - ♥.
Teď mě čeká práce a škola. A hromada chuťovek k vyřešení doma - aneb to, před čím člověk "utíká", ho nakonec stejně dožene. xD Původní konečný plán byl zůstat zde tak do října/listopadu a pak si podat přihlášku do Ameriky. Ha. Člověk míní, život mění. :)
Nakonec si ale stejně můžu poblahopřát. :D Ať už jsem vyjížděla s jakýmkoli předsevzetím, nic by mi nezaručilo, že to tu zvládnu tak dlouho a voilá, on to fakt při mém odjezdu bude bez měsíce rok. Uletělo to jako voda. Až nechutně rychle a na druhou stranu je to děsivě dlouho. :D Děsivě dlouho na to, aby se člověk jen tak zařadil zase zpátky a zvykl si na to, co bylo předtím. Děsivě dlouho, aby člověk zůstal tím, kým byl. :) Naštěstí.

Jooo a ještě jednu věc vím jistě... Několik dalších let nechci děti. :D
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dena Dena | 11. července 2012 v 22:08 | Reagovat

:* Brouku, musí to být pekelně těžké opustit všechno, co jsis oblíbila. Já sama si to nedokážu představit, ač mě ti mí caparti serou deno-denně. Buď silná zlati a nastav problémům pr*el :-) za tvoji tvář ti to vůbec nestojí :*
Prvních pár dnů to bude hodně těžké, ale kdykoliv se můžeš přijít vyplakat na rameno, kdo jiný by pochopil jak se cítíš víc než já? Jedeme v tom spolu, jasný!
Love ya, drž ae a užívej si zbívající dny :*

2 Gabrielle Gabrielle | E-mail | Web | 18. září 2012 v 16:09 | Reagovat

Vždycky jsem chtěla do Irska!!! :OO Se máš! :D

3 Clairka Clairka | Web | 29. září 2012 v 19:21 | Reagovat

Páni, vždycky jsem chtěla zkusit jaké to je, být au-pair... tvoje vyprávění mě láká to vyzkoušet.. :)

4 Megynka Megynka | Web | 14. října 2012 v 13:33 | Reagovat

Krásný článek. Irsko mě také láká, bohužel, buď Irsko nebo USA, oboje už nestihnu :/

5 Enny Enny | Web | 14. října 2012 v 16:23 | Reagovat

[4]: Já si myslím, že není problém stihnout oboje. ;-) Amerika má věk omezený, to ano, takže pokud tě tlačí 26ti letá hranice, jeď prvně tam. :-) Ale v Irsku jsem poznala dost starších holek. :-) Dvě dokonce přes 30. :D Takže bych nedávala vale ani tomu Irsku. ;-)

6 beruška beruška | Web | 19. ledna 2013 v 15:37 | Reagovat

Taky jsem byla v Irsku je to tam vážně úchvatný a taky bych se tam chtěla vrátit.Jejich zvyky okolí a ty lidi no prostě bezva:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 


© 10/2007-2018 (prostě už je holt starouš :D)
Obsah tohoto blogu je zakázáno kopírovat bez předešlého uvědomění majitelky! A nejspíše ani po něm.